• Vážení hráči, Dne 20.3.2024 (středa) bude hra aktualizována na verzi 2.308. V důsledku toho se do hry nebudete moci po určitou dobu přihlásit. Níže naleznete podrobný seznam změn. Děkujeme za pochopení. Více informací najdete na herním fóru
  • Vážení hráči, v úterý 2. dubna v 10:00 hodin (serverového času) nás navštíví speciální host: vybíravá a stále hladová mýtická slepice z podsvětí. Nakrmte ji a získejte odměny pro svou říši! Najít krmení pro slepici je snadné. Obyčejnými akcemi ve hře: stavba budov, útočení/bránění, zkoumání, cvičení jednotek a sesílání kouzel můžete získat různé ingredience. Více informací najdete na herním fóru

Artemis a ztracený kaledonský kanec - EligioEmes

Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

DeletedUser

Guest
Kaledonský kanec, netvor silnější než ostatní mocná zvířata a miláček bohyně Artemis, byl největším pustošitelem území Kalydónu, protože divoká a pyšná Artemis, bohyně lovu, nedostala oběť od Kalydónského krále Ertaa. Mocný král který se svými velkými a drahými oběťmi těšil v přízni samotného Dia nenáviděl bohyni lovu jelikož když byl jako mladík na lovu v lese Nemesisu, chtěl ulovit velikého a krásného černého vlka v houštině. Již na něj namířil, ale najednou měl zjevení a Artemis k němu promluvila.
"Vlk na nějž číháš je pod mou ochranou, nestřílej, sic budeš litovat." Černý vlk byl totiž jejím loveckým miláčkem a sama se s ním toulala v temném Nemesisu a lovila zvířata jež považovala za své.
Král ale neuposlechl. Namířil, vystřelil, šíp ale vlka minul a místo toho zmizel v houští. Z křovin zazněl bolestný výkřik a když se král porozhlédl po křoví spatřil svého syna s lukem v ruce a s šípem v srdci. Vinu dával Artemis, jelikož ona skutečně proklela jeho ránu. Třikrát proklel bohyni a s pláčem odtáhl svého syna do svého paláce. Když se jeho žena dozvěděla o smrti synově, vytáhla manželovi dýku z opasku a vzala si život. Nešťastný král Erta uspořádal velkolepý pohřeb matce i synovi který měl být dědicem mocného rodu ale králova paličatost a pýcha bohů tomu tak nechtěli. Zanevřel ale na bohyni lovu, došel až k věštírně Surm a tam se zeptal na osud Artemis. V kápi zahalená věštkyně s moudrostí v očích zapálila vzácné rostliny a modrý dým ji zjevoval střípky budoucnosti Artemis. Ale osud bohyně je zahalený a tak se dozvěděla jen věci kterými král pohrdl. Jen jediná věc mu připadala alespoň trochu užitečná. Věštkyně spatřila bojovníka s ohněm v očích prohlížejícího si čepel potřísněnou rubínově rudou krví. Jelikož však ani této informaci nepokládal přílišnou důležitost, rozhněval se a pochyboval nad věštkyní. Proklel věštírnu a od té doby se to místo jmenuje věštírna Surm Surm Hurakus. Král odjel zpět do své říše a od té doby nikdy nepodal oběť Artemis a veřejně se jí posmíval. Znovu se oženil, jeho druhou ženou se stala Tháraka, dcera Ubira a Jahutamy která mu dala dvojčata, syna Eijahiho a dceru Tapmu. Artemis se velmi rozhněvala nad Ertaovou drzostí a povolala největšího z kanců co po lese chodili. Byl větší než ten největší člověk protože to byl Viimasurm, který se narodil když se z moře zrodila Afrodita a Artemis se o něj starala, dávala mu pít čarovné lektvary, jehož tajemství zná už jen prokletý národ, a Viimasurm rostl do síly a přerostl i velkého Alfagona. Kanec byl bohyní poslán do Kalydónu kdy měl pustošit pole a proto se mu přezdívá kanec Kaledonský. Celý Kalydón hladověl ale král zůstal pevný, drancoval své vesnice a jídlo ukládal do vlastních skladů a sýpek, pořádal bohaté hostiny jako výsměch Artemis .
Již po mnoho let ničil Viimasurm Kalydónská pole ale král jej ignoroval. Přesto však byl potěšen když jednoho dne zvíře záhadně zmizelo. V ten den promluvil k lidu a lid se znovu začal radovat jelikož byl netvor pryč a jejich pole byla v bezpečí.
Ale Artemis, bohyně lovu, byla zdrcená. Její ostrozraký sokol Silm prohledával okolí Nemesisu, Arsansu, Ostalosu a zemí za mořem. Nikde nebyl a Artemis povolala všechna zvířata aby jí pomohli ale žádné z nich, ani její černý vlk, ani Silm, nikdo nic nenašel.
Zatímco Artemis naříkala pro Viimasurma, král Erta, její rival, se radoval ve svém paláci jelikož dny pro něj byli šťastné. Popíjel víno rudé jako krev, bylo z nejlepších hroznů protože žádný netvor již nepustošil Kalydónská pole a královi zahrady. Víno bylo výborné, trochu sladké, trochu kyselé a Ertaovi se jen rozplývalo na jazyku. Proto si také nevšiml postavy zahalené v černé kápy které přikročila k němu. Stála nehybně za ním. Král si ji povšiml až když se otáčel aby mohl dojít pro další láhev vína. Když ji spatřil, zděsil se, neboť nebyl žádný válečník a bytost před ním vypadala jako jeden z vrahů upsaných smrti. Postava shodila kápi a král se ulekl ještě více neboť před ním stála samotná Artemis.
"Kde je Viimasurm, můj kanec, Ertae?" zeptala se. Král po pravdě odpověděl že neví což byla pravda.
"Nelži mi smrtelníku!" rozkřikla se na něj a Erta ji viděl v celé její moci, ulekl se ale zároveň s mu v hlavě zrodil zlý plán.
"Omlouvám se mocná Artemis" předstíral ustrašení. "Vidím že taková mocná bohyně jako vy dokáže poznat lži pozemského červa jako já" kňoural a podlézel jí. Ona mu začala věřit neboť byla mocná a pyšná.
"Povolal jsem nejlepší lovce z okolí a oni mi jej ulovili živého a já jej uvěznil v temném podzemí svého paláce abych se mohl těšit jeho utrpením" lhal král a Artemis mu věřila.
"Zavedu vás tam" ustrašeně sliboval král. "Hlavně mě nic nedělejte" hrál strach a Artemis nespatřila ani zrnko falše v jeho očích.
Vedl ji temnými kobkami svého paláce, do míst kam se nechodilo, bylo tam ticho protože podzemí postavil před mnoha a mnoha lety stavitel Feirós a ten tu zemřel. Král podzemí znal jelikož jeho otec mu jej ukázal stejně jako předtím mu jeho otec. Na konci nejdelší chodby kterou šli byla malá místnost v níž byl plochý černý kámen. Černá svatyně temné moci.
"Kde je Viimasurm?" znejistěla Artemis. Nikdo však neodpověděl. Otočila se ke dveřím a uviděla krále zamykajícího kobku. Zůstala sama, uvězněná v prokleté svatyni. Byla to ale bohyně a znala mocná kouzla. Způsobila že král si myslel že je stále v místnosti s ní. Odemknul dveře a Artemis jej zbavila kouzla a přiložila mu ke krku dýku. Přinutila jej aby ji odvedl pryč a on to nedobrovolně učinil. Nyní byla s ním v jeho hodovní síni a z jeho naříkání poznala že o kanci skutečně nic neví. Začal s ní smlouvat a uzavřeli obchod. Král požadoval Viimasurmovi potomky jako bojová zvířata a ona souhlasila. Na oplátku si Artemis přála aby směla zůstat v Diově chrámu na vrcholu hory nad městem a aby Erta povolal všechny bohatýry kteří by byli ochotni, za velkou odměnu z Ertaovi pokladnice, vyhledali kaledonského kance Viimasurmu. Hlásilo se mnoho hrdinů kteří přišli a poté odešli hledat Artemisina oblíbeného miláčka ale nikdy se zpátky nevraceli. Až jednou přišel mladý bojovník se smrtícím ohněm v očích a poklonil se králi. Králi se zdálo že jej dříve již někde viděl ale neřekl nic a zavedl jej na vrcholek hory do Artemisina nového sídla. Ta jej uvítala a čekala až se představí.

"Říkají mi Sinine a ÖÖjahi, jsem bojovník ze severu. Slyšel jsem že krásná Artemis hledá svého kance. Doslechl jsem se o její velké kráse. Vydal jsem se až ze severských lesů až k ní jen abych ji spatřil a vidím jinou dívku než ty jaké žijí u nás."
"Nedvoř se bohyni smrtelníče" okřikla jej Artemis a v jeho očích se zablesklo. "Máš najít Viimasurma, mého kance. Ne, mluvit ke mě sladká slova. Na to mám jiných ve světě bohů."
"Samozřejmě, krásko" přikývl. Vím kde je. Na svých toulkách spatřím nevídané. A pokud by to bylo pro tebe, hledal bych jej klidně i v Išker-Gam-Eregu, jen kvůli tobě."
"A kde tedy je?" dychtivě se ptala Artemis.
"Viděl jsem jej na druhé straně řeky Styx. Procházel temným otvorem ve skále a když zmizel v jeskyni, zastoupil vchod obrovský tříhlavý vlk, praotec kerberů" odpověděl Sinine.

Artemis to polekalo neboť nenáviděla Hádovu temnou říši která se skrývala za Kerberem. Měla ale ráda Silma, svého sokola, Friulfa, svého černého vlka a také kaledonského kance Viimasurmu. Neznala ale cestu do černého podsvětí a proto požádala Sinineho aby ji vedl. Ten souhlasil ovšem za to že mu po té splní jedno přání.
"Pokud bude v mé moci, budiž" slíbila Artemis.

Mnoho dní cestovali lesem, nemluvili spolu Sinine ji vedl a lovil zvířata. Za třináct dní došli k východním horám. U nich tekla prudká černá řeka. Na druhé straně viděli malou jeskyni před ní stál velký černý trojhlavý vlk nebo pes. Na jejich straně stála malá chýška, Sinine zaklepal, vyšel z ní Charon, zahalen do černé kápě takže mu nebylo vidět do obličeje. Sinine mu do ruky vtiskl zlatou minci a Charon je pozval na svoji loďku. Na rozbouřené řece se plavila podivně lehce díky Charonově magii neboť převozník prý nebyl z lidského ani z jiného rodu, zplodila jej tma a on sloužil u bran podsvětí, Hádovi temné říše.
Na druhém břehu je čekal Kerberos. Netvor na ně upřel své ohnivé oči, Sinine již vytahoval šíp z toulce a vkládal jej do luku, avšak Artemis svými kouzly způsobila že trojhlavý vlk viděl jen dvě mrtvé duše patřící do země smrti.
Tak vstoupili oba do podsvětí. Temná říše, bloudili v ní duše dávno zemřelých lidí i jiných bytostí. Hlídali je tu temní bojovníci smrti, jejich doména byla moc plamene ale ani Sinineho, ani Artemis se nedotkly, měly za úkol hlídat mrtvé a živí pro ně nebyli důležití. Stejně se měli brzy připojit k utrpení které tu duše zažívali. Artemis pro ně bylo mocí kterou nenáviděli a oni od ní odvraceli hlavy.
Po dlohém putování zemí smrti nalezli konečně Hádův trůn. Seděl na něm, mračil se, vedle něj seděla jeho žena Persefoné a kolem stáli jeho nejlepší válečníci. Artemis chtěla promluvit al Sinine ji okřikl. Sám promluvil k Pánu smrti, vzýval jej pro splnění slibu. Hádes se stále mračil, jen pokynul strážím, ti odešli a brzy se objevili i s Viimasurmou. Kanec byl zbědován bědami podsvětí a když jej Artemis objala a slzela pro něj, začal zase zdrávnout. Pro samou radost že její milované zvíře je zase u ní zapoměla na Sinineho promluvu s Hádem, nepřipadalo jí divné že Sinine s Hádem mluvil a bůh smrti mu kance dal.

Nikdo jí nesměl bránit. Došla až za brány podsvětí, prošla kolem vrčícího Kerbera a Charon ji odvezl na druhou stranu. Teprve tam si všimla že je s ní i Sinine. Vzpomněla si na svůj slib a neochotně se jej zeptala na to co si přeje.

Místo požadování odměny začal Sinine vyprávět příběh o tom jak na severu byl velikým lovcem, jak jednou spatřil v kouzelné studánce tvář bohyně lovu,jak k ní pocítil lásku, jak po ní pátral po celém severu až naonec došel i do podsvětí. Tam se zeptal mocného Háda na onu dívku a on mu zjevil že je to Artemis, bohyně lovu a lesů. Sinine daroval pánu smrti svoji duši a ten na oplátku zařídil únos Artemisina oblíbeného zvířete, počkal až po něm začne Artemis pátrat a poté poslal Sinineho pro její slib. Po té ji dovedl za Hádem který hlídal Viimasurmu a tím svoji část slibu splnil.
"A teď musíš splnit slib ty" oznámil jí. "Slíbila si mi cokoliv co je ve tvé moci a já si přeju. Velice tě miluju Artemis a i teď když jsem prodal Hádovi duši. Přeji si aby jsi se stala mojí ženou."
Artemis se vylekala neboť slib skutečně dala a svědkem toho byl samotný kalydónský král Erta. Nemohla jej porušit protože znala mocná kouzla a zákony které je obestíraly. Smutně souhlasila, rozloučila se s Viimasurmou, se Silmem i s Frijulfem a odešla se Sininem do jeho krajů na sever.

Až do jeho smrti jej neopustila a to i přestože že jej přes jeho podvod nenáviděla. Když Sinine zemřel, odešla do temných lesu Nemesisu a od té doby ji spatřilo jen málo lidí. Ale její potomstvo stále žije na severu, přestože již dávno zapoměli na svoji božskou pramatku, vždyck byli zruční lovci, dožívali se vyššího věku než je u lidí obyčejné a stejně jako jejich smrti upsaný praotec se dávali do spolku s říší temnot a nebálise vyslovovat jméno Išker-Gam-Eregu.
 
Naposledy upraveno moderátorem:

DeletedUser

Guest
Napsal jse to do soutěže "Výzva Artemis." Doufám že, když se to neumístí, tak se to bude porotcům alespoň líbit. Je to na mé jméno EligioEmes.
 
Naposledy upraveno moderátorem:
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru