DeletedUser9361
Guest
Naše Impérium lehlo popelem, zbylo už jen jedno město u moře. Naši zvědové donesli zprávy o blížícími se vojáky nepřítele. Začali jsme s obranou města a doufali jsme, že útok přežijeme. Avšak nepřítel měl početnější armádu, a tak po několika hodinách bitvy už město bylo v plamenech. Rozhodli jsme se utéct. Probili jsme se k přístavu a rychle jsme se nalodili a odpuli po moři pryč. Nalodit se bohužel stihlo jen pár lidí a 10 bojovníků s mečem. Z dálky jsme pozorovali, jak naše město mizí v zapomění.
Plavili jsme se několik měsíců, až jsme jednoho dne zpozorovali ostrov. Dopluli jsme k němu. Jakmile jsme přistáli, šli jsme hledat vodu a nějaké jídlo. Po cestě jsme usoudili, že ostrov je neobydlený. Neměli jsme kam jít, celé naše území bylo pod vládou nepřítele, proto jsme se rozhodli, že na ostrově zůstanem a vybudujem město, z kterého se nám snad podaří dobýt zpět naše země.
Kousek od břehu jsme rozbili tábor a postavili stany. Přečkali jsme noc s obavami, že zde žijí nějaké nebezpečné zvířata, ale noc utekla bez problémů. Druhý den jsme pochytali několik ryb, které jsme si udělali na ohni a pojedli. Poté jsme se modlili k bohům, aby k nám byli milosrdní a pomohli nám přežít na ostrově. K obědu jsme nachytali několik dalších ryb. Rozhodli jsme se, že začneme se stavbou nějakého přístřeší, v případě, že by v noci byla bouře. Rozešli jsme se do nedalekého lesa, kde jsme pokáceli pár bambusů a posbírali další kusy dřeva. Jakmile se všichni vrátili se dřevem do tábora, začali jsme stavět. Stavba trvala několik hodin, ale výsledek byl uspokojivý. Měli jsme přístřešek, ve kterém jsme mohli schovat a spát.
O několik dní později jsme měli už několik přístřešků a s jídlem jsme také neměli problém. Jednoho dne jsme se rozhodli, že prozkoumáme další část ostrova, a tak jsme vyrazili na cestu. Vzali jsme si sebou vodu a plachtu, kterou jsme vzali z lodě ve které jsme dojeli a pár dalších věci pro přežití. Šli jsme asi 2 dny, když jsme dorazili k vesnici zdejších domorodců. Zprvu si mysleli, že je hodláme napadnout či zabít, ale po chvíli pochopili, že přicházíme v míru. Bylo težké se s nimi domluvit, jelikož nemluvili naší řečí, ale nakonec jsme našli společnou řeč. Dozvěděli jsme se, že jsou ve válce s vedlejším kmenem, a tak jsme jim nabídli, aby se s námi vrátili do našeho tábora. Nejdříve to vypadalo, že zůstanou, ale později se rozhodli, že s námi půjdou. Pobrali jsme jejich věci a další užitečné věci a vydali jsme se na cestu zpět do tábora. Po návratu z tábora jsme založili oheň a celou noc jsme oslavovali naše setkání.
Další den nám naši noví přátelé ukázali místo, kde bylo mnoho palem s kokosama a další tropické ovoce. Ale co bylo zajímavější a radostnější bylo to, když nám ukázali dolinu, kde těžili kámen a skálu kde těžili stříbro. Byli jsme tak ohromeni, že jsme nemohli vydat ze sebe jedinou hlásku. Doly byli rozsáhlé a vypadali jako téměř nevyčerpatelné. Doběhli jsme zpět do tábora a hned jsme začali ostatním vypravovat co nám ukázali. Zbytek dne jsme opět oslavovali a ještě mnohokrát jsme jim děkovali za to, co nám ukázali.
Od té chvíle jsme začali těžit i kámen a stříbro, aby jsme mohli vybudovat nové město.
Plavili jsme se několik měsíců, až jsme jednoho dne zpozorovali ostrov. Dopluli jsme k němu. Jakmile jsme přistáli, šli jsme hledat vodu a nějaké jídlo. Po cestě jsme usoudili, že ostrov je neobydlený. Neměli jsme kam jít, celé naše území bylo pod vládou nepřítele, proto jsme se rozhodli, že na ostrově zůstanem a vybudujem město, z kterého se nám snad podaří dobýt zpět naše země.
Kousek od břehu jsme rozbili tábor a postavili stany. Přečkali jsme noc s obavami, že zde žijí nějaké nebezpečné zvířata, ale noc utekla bez problémů. Druhý den jsme pochytali několik ryb, které jsme si udělali na ohni a pojedli. Poté jsme se modlili k bohům, aby k nám byli milosrdní a pomohli nám přežít na ostrově. K obědu jsme nachytali několik dalších ryb. Rozhodli jsme se, že začneme se stavbou nějakého přístřeší, v případě, že by v noci byla bouře. Rozešli jsme se do nedalekého lesa, kde jsme pokáceli pár bambusů a posbírali další kusy dřeva. Jakmile se všichni vrátili se dřevem do tábora, začali jsme stavět. Stavba trvala několik hodin, ale výsledek byl uspokojivý. Měli jsme přístřešek, ve kterém jsme mohli schovat a spát.
O několik dní později jsme měli už několik přístřešků a s jídlem jsme také neměli problém. Jednoho dne jsme se rozhodli, že prozkoumáme další část ostrova, a tak jsme vyrazili na cestu. Vzali jsme si sebou vodu a plachtu, kterou jsme vzali z lodě ve které jsme dojeli a pár dalších věci pro přežití. Šli jsme asi 2 dny, když jsme dorazili k vesnici zdejších domorodců. Zprvu si mysleli, že je hodláme napadnout či zabít, ale po chvíli pochopili, že přicházíme v míru. Bylo težké se s nimi domluvit, jelikož nemluvili naší řečí, ale nakonec jsme našli společnou řeč. Dozvěděli jsme se, že jsou ve válce s vedlejším kmenem, a tak jsme jim nabídli, aby se s námi vrátili do našeho tábora. Nejdříve to vypadalo, že zůstanou, ale později se rozhodli, že s námi půjdou. Pobrali jsme jejich věci a další užitečné věci a vydali jsme se na cestu zpět do tábora. Po návratu z tábora jsme založili oheň a celou noc jsme oslavovali naše setkání.
Další den nám naši noví přátelé ukázali místo, kde bylo mnoho palem s kokosama a další tropické ovoce. Ale co bylo zajímavější a radostnější bylo to, když nám ukázali dolinu, kde těžili kámen a skálu kde těžili stříbro. Byli jsme tak ohromeni, že jsme nemohli vydat ze sebe jedinou hlásku. Doly byli rozsáhlé a vypadali jako téměř nevyčerpatelné. Doběhli jsme zpět do tábora a hned jsme začali ostatním vypravovat co nám ukázali. Zbytek dne jsme opět oslavovali a ještě mnohokrát jsme jim děkovali za to, co nám ukázali.
Od té chvíle jsme začali těžit i kámen a stříbro, aby jsme mohli vybudovat nové město.