DeletedUser
Guest
Ó bohové Olympu, ó lidé!
Já, Themistoklés, syn Neokla, athénský stratég v bitvě u Marathónu a vojevůdce Helénů v bitvě u Artemísia, byvše před desítkou let pomocí ostrakonů nespravedlivě odsouzen k vyhnanství, vám nyní z perského města Magnésia předkládám pravdivou zprávu o námořní bitvě u ostrova Salamis.
Byl jsem to já, Themistoklés, archont athénský, kdož varován věštbou o dřevěných hradbách, které nápory vydrží, rozpoznal v těchto slovech delfských pýthií, že ne o dřevěném ohrazení Akropole hovoří, ale o loďstvu, které Helladu před Peršany má ochránit. Proto jsem z výnosu stříbrných dolů laurijských 200 triér nechal postavit a posádky jejich najmout dal.
Ne Eurybiadés Sparťan, ale já Themistoklés jsem prosadil obsazení triér pouze deseti hoplíty a čtyřmi lučištníky, aby naše lodě snížením váhy nabyly ještě větší obratnosti oproti nemotorným lodím Peršanů, jež mimo posádky nesly třicet ozbrojených mužů.
Já to byl, kdo oklamal Peršany falešnou zprávou o neshodách mezi helénskými posádkami a chystaném ústupu a ti, spoléhajíc na svou přesilu a ve snaze nenechat nás uniknout, vpluli do Salamínské úžiny. Naše triéry, hnány snad samotným Zefyrem, taranovaly jednu perskou loď za druhou a po bitvě se triérarchové podle otlučených klounů dohadovali, který jich potopil více.
Ano, a já byl ten, který navedl naupéga triéry, pojmenované po bohyni pomsty erínyi Tísifoné, na vlajkovou loď perské flotily. Tak zahynula hlava perského loďstva, vojevůdce Ariabignés.
Přestože mi bylo mými athénskými spoluobčany hrubě ukřivděno, přestože jsem v době vyhnanství, kdy jsem dlouho marně hledal nový domov, cítil, jak se ode mne odvracejí bohové, přes to všechno jim budu věren a až do své smrti nepřestanu obětovat býky Poseidónovi. Tak slibuji na svou čest a proti vůli mého dobrodince, krále Artaxerxése, a jeho boha Ahura Mazdy.
Já, Themistoklés, syn Neokla, athénský stratég v bitvě u Marathónu a vojevůdce Helénů v bitvě u Artemísia, byvše před desítkou let pomocí ostrakonů nespravedlivě odsouzen k vyhnanství, vám nyní z perského města Magnésia předkládám pravdivou zprávu o námořní bitvě u ostrova Salamis.
Byl jsem to já, Themistoklés, archont athénský, kdož varován věštbou o dřevěných hradbách, které nápory vydrží, rozpoznal v těchto slovech delfských pýthií, že ne o dřevěném ohrazení Akropole hovoří, ale o loďstvu, které Helladu před Peršany má ochránit. Proto jsem z výnosu stříbrných dolů laurijských 200 triér nechal postavit a posádky jejich najmout dal.
Ne Eurybiadés Sparťan, ale já Themistoklés jsem prosadil obsazení triér pouze deseti hoplíty a čtyřmi lučištníky, aby naše lodě snížením váhy nabyly ještě větší obratnosti oproti nemotorným lodím Peršanů, jež mimo posádky nesly třicet ozbrojených mužů.
Já to byl, kdo oklamal Peršany falešnou zprávou o neshodách mezi helénskými posádkami a chystaném ústupu a ti, spoléhajíc na svou přesilu a ve snaze nenechat nás uniknout, vpluli do Salamínské úžiny. Naše triéry, hnány snad samotným Zefyrem, taranovaly jednu perskou loď za druhou a po bitvě se triérarchové podle otlučených klounů dohadovali, který jich potopil více.
Ano, a já byl ten, který navedl naupéga triéry, pojmenované po bohyni pomsty erínyi Tísifoné, na vlajkovou loď perské flotily. Tak zahynula hlava perského loďstva, vojevůdce Ariabignés.
Přestože mi bylo mými athénskými spoluobčany hrubě ukřivděno, přestože jsem v době vyhnanství, kdy jsem dlouho marně hledal nový domov, cítil, jak se ode mne odvracejí bohové, přes to všechno jim budu věren a až do své smrti nepřestanu obětovat býky Poseidónovi. Tak slibuji na svou čest a proti vůli mého dobrodince, krále Artaxerxése, a jeho boha Ahura Mazdy.