DeletedUser8956
Guest
Králův lid byl nadšen z darů bohů. Měli co jíst a také obrovské zásoby rud, jenž jim svými doly Héfaistos přichystal. Zde se tedy usídli a založí město, o němž králi Zeus pověděl.
Započali ihned sklízet úrodu, kterou jim bohyně Démétér na úrodných lánech zajistila, aby mohli hned opětovně zasít a očekávat další dary země. Avšak kam s jídlem? Pole sklizeno a vše nachystáno na vysokých kopách k uskladnění. Příliš pozdě si však lidé uvědomili, že nemají kam potravu uschovat. Patrně pád jejich domovského města, jenž mnozí ve své mysli neustále viděli v plamenech, jim nyní zatemnil rozum. Také jejich další krok nebyl nikterak spolčen s chytrostí a umem lidí. „Všechno sníme, dokud to není zkažené,“ napadlo mnohé a přes výtky krále se pustili do přípravy pokrmů.
Až poté, co byla již polovina sklizené úrody pryč a začal se lidem díky slasti nacpaného žaludku vracet rozum, začali se stavbou skladů a sýpek. I přesto, že nástroje z kovárny Héfaista byly až božské kvality, práce šla velice pomalu. Také dřeva, jakožto stavebního materiálu, bylo v okolních kopcích spousta. To jen přecpaným tesařům se moc nechtělo pracovat.
Sklady byly velké a ihned se začaly plnit zásobami rud, mramoru z nedalekého lomu a spoustou dalšího materiálu. Také ty části skladu vyčleněné na potravu, sýpky, však bylo třeba do zásob naplnit. Bohužel již skoro nebylo čím. Již před výstavbou a také během ní se spousta potravin zkazila a především snědla. Lidé si až moc pozdě uvědomili svou chybu.
Král nevěděl co si počít. Nemůže přece urychlit růst úrody, aby hladový lid nakrmil. V okolních lesích navíc bylo zvěře málo a lodě k rybolovu pořád nebyly připravené. Nezbývalo než se modlit.
„Die prosím pomož nám. Naší neohleduplností jsme si sami zavinili, že nemáme co jíst, vím to. Ale modlím se k Tobě, zasáhni svou mocí a pomož nám s počátky na tomto ostrově, naděl nám jídlo.“ Král kleče celou noc prosil Dia o pomoc a ten nezklamal. Již dříve to král věděl a nyní se jeho přesvědčení jen utvrdilo, bohové jsou opravdu po jeho boku. Hned ráno totiž lidé na polích opět spatřili vyzrálou úrodu, v lesích se proháněla divoká zvěř a dokonce jejich rybářské lodě „někdo“ přes noc dokončil. Ihned šetřivě naplnili své sklady jídlem, vytvořili si velké zásoby a věděli, že dlouho teď hlady trpět nebudou.
„Díky Ti Die za tvé dary,“ poděkoval v duchu král a již myslel na to, čeho se obávat příště...
Započali ihned sklízet úrodu, kterou jim bohyně Démétér na úrodných lánech zajistila, aby mohli hned opětovně zasít a očekávat další dary země. Avšak kam s jídlem? Pole sklizeno a vše nachystáno na vysokých kopách k uskladnění. Příliš pozdě si však lidé uvědomili, že nemají kam potravu uschovat. Patrně pád jejich domovského města, jenž mnozí ve své mysli neustále viděli v plamenech, jim nyní zatemnil rozum. Také jejich další krok nebyl nikterak spolčen s chytrostí a umem lidí. „Všechno sníme, dokud to není zkažené,“ napadlo mnohé a přes výtky krále se pustili do přípravy pokrmů.
Až poté, co byla již polovina sklizené úrody pryč a začal se lidem díky slasti nacpaného žaludku vracet rozum, začali se stavbou skladů a sýpek. I přesto, že nástroje z kovárny Héfaista byly až božské kvality, práce šla velice pomalu. Také dřeva, jakožto stavebního materiálu, bylo v okolních kopcích spousta. To jen přecpaným tesařům se moc nechtělo pracovat.
Sklady byly velké a ihned se začaly plnit zásobami rud, mramoru z nedalekého lomu a spoustou dalšího materiálu. Také ty části skladu vyčleněné na potravu, sýpky, však bylo třeba do zásob naplnit. Bohužel již skoro nebylo čím. Již před výstavbou a také během ní se spousta potravin zkazila a především snědla. Lidé si až moc pozdě uvědomili svou chybu.
Král nevěděl co si počít. Nemůže přece urychlit růst úrody, aby hladový lid nakrmil. V okolních lesích navíc bylo zvěře málo a lodě k rybolovu pořád nebyly připravené. Nezbývalo než se modlit.
„Die prosím pomož nám. Naší neohleduplností jsme si sami zavinili, že nemáme co jíst, vím to. Ale modlím se k Tobě, zasáhni svou mocí a pomož nám s počátky na tomto ostrově, naděl nám jídlo.“ Král kleče celou noc prosil Dia o pomoc a ten nezklamal. Již dříve to král věděl a nyní se jeho přesvědčení jen utvrdilo, bohové jsou opravdu po jeho boku. Hned ráno totiž lidé na polích opět spatřili vyzrálou úrodu, v lesích se proháněla divoká zvěř a dokonce jejich rybářské lodě „někdo“ přes noc dokončil. Ihned šetřivě naplnili své sklady jídlem, vytvořili si velké zásoby a věděli, že dlouho teď hlady trpět nebudou.
„Díky Ti Die za tvé dary,“ poděkoval v duchu král a již myslel na to, čeho se obávat příště...