DeletedUser8956
Guest
Král a jeho lid byli po příjezdu na ostrov bohům velmi vděční. Vždyť to byli oni, kdo vytvořil doly plné železných i ušlechtilých rud, kovárny k jejich zpracování, úrodné lány plné obilí či vína a také oni to byli, kdo v době hladu a bídy přivolal lidem potravu v podobě divoké zvěře a hejn ryb. Na počátcích velmi pomáhali obyvatelům, aby co nejdříve vytvořili nové město, které se mělo stát tím největším sídlem míru a spravedlnosti. Však sám Zeus králi pomoc slíbil, protože to byl právě on, kdo napomohl nepříteli při dobytí jejich původní domoviny, aby jim tak ukázal cestu jejich nového osudu.
Čas plynul a město vzkvétalo. Lidé po volbách sice odmítli stavbu senátu, protože s dosavadní monarchií v čele s králem byli více než spokojeni, ale postavili místo něj palác, kde král vládl i s několika poradci, kteří byli zvoleni z řad lidu. Vytvořili důmyslný obranný systém a uhasili tak strach, jenž neustále plápolal v jejich srdcích. Poté začali i s mnoha jinými, hospodářskými i okrasnými stavbami a město rychle rostlo a získávalo na kráse, síle a také slávě. Král byl velmi spokojen opíjel se pýchou nad svým městem. Avšak on i jeho lid zapomněli na jednu důležitou věc. Neuvědomili si, že i když jim bohové nyní pomocnou ruku nepodávají a jejich vliv v té chvíli není patrný, tak jsou to právě oni, kdo tomuto světu vládné a kdo neustále sleduje jejich počínání...
...byl to opět Hádes, vždy špatně naladěn a podrážděn už od dávných dob, kdy byl odkázán do podsvětí, kdo přišel za Diem. „Bratře, já vím, že to vidíš, tobě na tom nezáleží? Vždyť to díky nám tito lidé získali své město, díky nám rostou, díky nám....nemusím ti snad vše odříkávat. Tobě nevadí, že lid tohoto města již pozapomněl na to, že vše má díky přízni bohů? A jak nám za to poděkovali? Žádný chrám, žádná oběť, i modlitby pomalu utichají. Vím, že máš krále a jeho lid rád, ale tohle by si neměl dovolit žádný smrtelník!“ nabádal Dia k činu, jenž by upozornil obyvatelé města na to, že přízeň bohů je to nejvýznamnější, co si člověk musí na tomto světě udržovat. Zeus to samozřejmě věděl a, i když nerad, musel dát Hádovi za pravdu. „Vyčkej ještě chvíli a pak se sám zhostím jejich nápravy“ odvětil svému bratru, vládci mrtvých. Časem však i Diovi došla trpělivost: „Poseidone, ukaž těm smrtelníkům sílu bohů a použij své moci. Tvé božské ruce, moře a oceány, nechť je upozorní, že na bohy se nezapomíná.“
Přicházel soumrak a obyvatelé města očekávali návrat krále a jeho skupiny, jenž si vyrazili na lov. Avšak místo nich se dočkali jiného překvapení. Králův palác, jenž vystavěli poblíž pláže, aby mohl král, jak má v oblibě, přímo z ložnice pozorovat mořské vlny, byl již z poloviny pod hladinou moře a voda se šířila dál. Jen s vypětím veškerých sil se jim podařilo zachránit životy těch, kteří se v blízkosti pláže již ukládali ke spánku a pak jim nezbývalo než sledovat tu zkázu, kterou voda přinesla. Palác, zahrady a mnoho domů si vzalo moře. V tu chvíli si král, který mezitím také dorazil a mlčky s ostatními přihlížel úderu moře, a také jeho lid uvědomili, že tohle byla oprávněná daň za to, že tak nedbale při vzrůstu jejich města zapomněli. Zapomněli na to, že to bohové jim pomáhali, že je chrání i trestají, že je vedou.
Lidé chtěli ihned poté, co voda ustoupila, králi opravit jeho palác. Ten je však zastavil: „stavějte chrámy, ohromné a skvostné stavby, proti nimž bude můj palác jako domeček z karet!“. A tak začala další éra staveb v jejich novém městě, stavba chrámů. A i přesto, že se několik let nestavělo nic jiného, tak krása města zazářila až na vrcholky Olympu, kde se pak bohové opíjeli ambrózií a hašteřili se, kdo z nich má mezi novými ten nejmajestátnější chrám.
Čas plynul a město vzkvétalo. Lidé po volbách sice odmítli stavbu senátu, protože s dosavadní monarchií v čele s králem byli více než spokojeni, ale postavili místo něj palác, kde král vládl i s několika poradci, kteří byli zvoleni z řad lidu. Vytvořili důmyslný obranný systém a uhasili tak strach, jenž neustále plápolal v jejich srdcích. Poté začali i s mnoha jinými, hospodářskými i okrasnými stavbami a město rychle rostlo a získávalo na kráse, síle a také slávě. Král byl velmi spokojen opíjel se pýchou nad svým městem. Avšak on i jeho lid zapomněli na jednu důležitou věc. Neuvědomili si, že i když jim bohové nyní pomocnou ruku nepodávají a jejich vliv v té chvíli není patrný, tak jsou to právě oni, kdo tomuto světu vládné a kdo neustále sleduje jejich počínání...
...byl to opět Hádes, vždy špatně naladěn a podrážděn už od dávných dob, kdy byl odkázán do podsvětí, kdo přišel za Diem. „Bratře, já vím, že to vidíš, tobě na tom nezáleží? Vždyť to díky nám tito lidé získali své město, díky nám rostou, díky nám....nemusím ti snad vše odříkávat. Tobě nevadí, že lid tohoto města již pozapomněl na to, že vše má díky přízni bohů? A jak nám za to poděkovali? Žádný chrám, žádná oběť, i modlitby pomalu utichají. Vím, že máš krále a jeho lid rád, ale tohle by si neměl dovolit žádný smrtelník!“ nabádal Dia k činu, jenž by upozornil obyvatelé města na to, že přízeň bohů je to nejvýznamnější, co si člověk musí na tomto světě udržovat. Zeus to samozřejmě věděl a, i když nerad, musel dát Hádovi za pravdu. „Vyčkej ještě chvíli a pak se sám zhostím jejich nápravy“ odvětil svému bratru, vládci mrtvých. Časem však i Diovi došla trpělivost: „Poseidone, ukaž těm smrtelníkům sílu bohů a použij své moci. Tvé božské ruce, moře a oceány, nechť je upozorní, že na bohy se nezapomíná.“
Přicházel soumrak a obyvatelé města očekávali návrat krále a jeho skupiny, jenž si vyrazili na lov. Avšak místo nich se dočkali jiného překvapení. Králův palác, jenž vystavěli poblíž pláže, aby mohl král, jak má v oblibě, přímo z ložnice pozorovat mořské vlny, byl již z poloviny pod hladinou moře a voda se šířila dál. Jen s vypětím veškerých sil se jim podařilo zachránit životy těch, kteří se v blízkosti pláže již ukládali ke spánku a pak jim nezbývalo než sledovat tu zkázu, kterou voda přinesla. Palác, zahrady a mnoho domů si vzalo moře. V tu chvíli si král, který mezitím také dorazil a mlčky s ostatními přihlížel úderu moře, a také jeho lid uvědomili, že tohle byla oprávněná daň za to, že tak nedbale při vzrůstu jejich města zapomněli. Zapomněli na to, že to bohové jim pomáhali, že je chrání i trestají, že je vedou.
Lidé chtěli ihned poté, co voda ustoupila, králi opravit jeho palác. Ten je však zastavil: „stavějte chrámy, ohromné a skvostné stavby, proti nimž bude můj palác jako domeček z karet!“. A tak začala další éra staveb v jejich novém městě, stavba chrámů. A i přesto, že se několik let nestavělo nic jiného, tak krása města zazářila až na vrcholky Olympu, kde se pak bohové opíjeli ambrózií a hašteřili se, kdo z nich má mezi novými ten nejmajestátnější chrám.