DeletedUser10620
Guest
Na úvod bych rád podotkl, že následující příběh je smyšlený a je pouhým výplodem mé fantazie a jeho účelem je pobavit všechny čtenáře
Již delší dobu dostávám spousty dotazů typu:
Dobrá den Pane X, chtěl bych se zeptat, co tak celý den děláte?
Hej Pane X co celé dny provádíte?
Čauko X když jsi jako ten suppík, co vlastně děláš?
Z takových dotazů mi už opravdu jde někdy hlava kolem. A proto jsem se tedy rozhodl, že vám popíšu co je mojí prací jakožto místního suppíka. Mé jméno je Ludva, ale všichni mě tu znají jako Pana X. Pokud by Vás napadlo, proč zrovna Pan X, tak nato rychle zapomeňte, jelikož teď si nepovídáme o tom proč zrovna Pan X, ale co je náplní mojí práce, že? To je přeci to co vás zajímá? Není tomu tak? No tak co tu vlastně dále pohledáváte. A pokud se vám hlavou mihla odpověď ano, tak jste tu správně a nyní přistupme k tomu, na co všichni čekáte.
Můj den začíná asi tak jako každého z vás. Ráno vstanu, jdu do koupelny, ještě předtím jdu na záchod, poté si jdu vyčistit zoubky kávou a jídlem, nejsem přeci žádný čunča, že? Tak moment, toho už je tu mraky a já myslím, že je na čase odhalit pravou podstatu věci. Tak hurá nato.
Ano ano, jak jistě správně hádáte, první věc co ráno udělám je ta, že vstanu. Jedním okem kouknu, zdali mi nepřišel nějaký ticket či dotaz. U malé ikonky dopisu mi svítí číslo 21, ano ano je tomu tak, přes noc přišlo 21 dotazů, či upozornění. Otevřu oko druhé a zjistím, že ono číslo je opravdu 21 (cítí se vyděšeně), zavřu očí, dělám, že spím. Po třiceti minutách otvírám nejprve druhé oko, jelikož napoprvé mě to první oko zklamalo, po chvilce napětí a po odpadnutí všech zbylých kousků ospalků, oko konečně prozře a vidí číslo 25 (zachvátí ho panika, depka, stress). Je jasné, že další prokrastinace není možná a že bych měl něco dělat. Znovu usínám. Probouzím se, kontroluji počet dotazů a vlasy začínají vstávat hrůzou. Rovných 35 dotazů. Zoufale se plazím na své pohodlné masážní křeslo a otvírám program, přes který se odpovídá. V duchu doufajíc, že po cestě přijde řešení, které vše vyřeší. Ano díky bohu, jsem v křesle, počet dotazů vzrostl o 3 na celkových 38. Zhrzeně sklopím očka dolu a složím ruce v klín. Najednou se to stane, mě přání bylo vyslyšeno. Rozsvěcí se zelená tečka u tříhlavého psa. Objevují se slzičky štěstí. Utírám slzičky štěstí. Samým nadšením označím všechny dotazy a klikám na božské tlačítko „Přeposlat dotaz jinému online uživateli“. Opadá stress a já již nyní vím, že jsem úspěšně zdolal dopoledne.
Nyní si pojďme popovídat o tom, co dělám po obědě. Jelikož mě dopoledne dosti vystresuje, tak po obědě většinou spím. Ano spím dlouho. Poté co se probudím, spěchám do naší konverzační skupiny, abych zjistil co je nového. S radostí se dozvídám, že bylo zodpovězeno na všechny ranní dotazy a v tu chvíli mě zahřeje u srdce, jelikož vím, že jsem opět někomu jistě pomohl. V konverzaci se vždy dozvím, jen část věcí, jelikož mě jakýmsi záhadným způsobem vždy začne zlobit technika. Pro vaši představu se dozvídám asi něco podobného:
Dnes a zítra bude potřeba 読めない文字 a 読めない文字.
Mimo jiné bude zapotřebí udělat 読めない文字, 読めない文字 a 読めない文字
A také by nebylo na škodu, kdyby se 読めない文字 a 読めない文字.
Naplněn pocitem zoufalství, že mě opět zradila technika, odcházím k televizi. Jen co se rozsvítí obrazovka, už na mě kouká Emma Smetana, která je následována Láďou Hruškou, který mi poradí, jak z jedné brambory udělat vynikající a hlavně levný bramborový salát. Ačkoliv mně jeho předchozí recepty nepřinesly nic dobrého, tak i přesto všechno Ládíkovy věřím a jdu dělat výborný bramborový salát. Tak jako vždy se povedlo a během několika málo minut se cpu výborným, delikátním salátem. Netrvá to příliš dlouho a já poprvé navštěvuji záchodovou mísu, se kterou se ještě ten večer asi tak 3x ještě potkám. Konečně se mi povedlo dostat ze sebe Ládi salát a opět se vracím k televizi, kde mi Emma Smetana přeje dobrou noc (aha už je 22:00). Vracím se tedy zpět k počítači, abych udělal zase kousek práce. První se vrhnu na fórum hry. Ale, ale co to vidí oko mé zkažené? Tu je jeden, tu je hned druhý a tady další. Bang, bang, bang, lítá jedna karta za druhou. Otřu pot z čela a přicházím do samotné hry, tedy spíše do herního programu, přes který se odpovídá na dotazy, jak už jsem výše zmiňoval. Kouká na mě pár žádostí a hlášení. Otevírám první a hned je mi jasné co bude následovat. Bang, první ban s ochranou. Otvírám další, bum prásk tu máš ban bez ochrany. Otvírám poslední, ou nevím co napsat, cvak, cvak, odesláno jinému online uživateli (Oddechne si). S hřejivým pocitem opět ulehám do postele a těším se na další překrásný Grepo den.
Doufám, že se vám mé dílo líbilo a alespoň trochu pobavilo
Již delší dobu dostávám spousty dotazů typu:
Dobrá den Pane X, chtěl bych se zeptat, co tak celý den děláte?
Hej Pane X co celé dny provádíte?
Čauko X když jsi jako ten suppík, co vlastně děláš?
Z takových dotazů mi už opravdu jde někdy hlava kolem. A proto jsem se tedy rozhodl, že vám popíšu co je mojí prací jakožto místního suppíka. Mé jméno je Ludva, ale všichni mě tu znají jako Pana X. Pokud by Vás napadlo, proč zrovna Pan X, tak nato rychle zapomeňte, jelikož teď si nepovídáme o tom proč zrovna Pan X, ale co je náplní mojí práce, že? To je přeci to co vás zajímá? Není tomu tak? No tak co tu vlastně dále pohledáváte. A pokud se vám hlavou mihla odpověď ano, tak jste tu správně a nyní přistupme k tomu, na co všichni čekáte.
Můj den začíná asi tak jako každého z vás. Ráno vstanu, jdu do koupelny, ještě předtím jdu na záchod, poté si jdu vyčistit zoubky kávou a jídlem, nejsem přeci žádný čunča, že? Tak moment, toho už je tu mraky a já myslím, že je na čase odhalit pravou podstatu věci. Tak hurá nato.
Ano ano, jak jistě správně hádáte, první věc co ráno udělám je ta, že vstanu. Jedním okem kouknu, zdali mi nepřišel nějaký ticket či dotaz. U malé ikonky dopisu mi svítí číslo 21, ano ano je tomu tak, přes noc přišlo 21 dotazů, či upozornění. Otevřu oko druhé a zjistím, že ono číslo je opravdu 21 (cítí se vyděšeně), zavřu očí, dělám, že spím. Po třiceti minutách otvírám nejprve druhé oko, jelikož napoprvé mě to první oko zklamalo, po chvilce napětí a po odpadnutí všech zbylých kousků ospalků, oko konečně prozře a vidí číslo 25 (zachvátí ho panika, depka, stress). Je jasné, že další prokrastinace není možná a že bych měl něco dělat. Znovu usínám. Probouzím se, kontroluji počet dotazů a vlasy začínají vstávat hrůzou. Rovných 35 dotazů. Zoufale se plazím na své pohodlné masážní křeslo a otvírám program, přes který se odpovídá. V duchu doufajíc, že po cestě přijde řešení, které vše vyřeší. Ano díky bohu, jsem v křesle, počet dotazů vzrostl o 3 na celkových 38. Zhrzeně sklopím očka dolu a složím ruce v klín. Najednou se to stane, mě přání bylo vyslyšeno. Rozsvěcí se zelená tečka u tříhlavého psa. Objevují se slzičky štěstí. Utírám slzičky štěstí. Samým nadšením označím všechny dotazy a klikám na božské tlačítko „Přeposlat dotaz jinému online uživateli“. Opadá stress a já již nyní vím, že jsem úspěšně zdolal dopoledne.
Nyní si pojďme popovídat o tom, co dělám po obědě. Jelikož mě dopoledne dosti vystresuje, tak po obědě většinou spím. Ano spím dlouho. Poté co se probudím, spěchám do naší konverzační skupiny, abych zjistil co je nového. S radostí se dozvídám, že bylo zodpovězeno na všechny ranní dotazy a v tu chvíli mě zahřeje u srdce, jelikož vím, že jsem opět někomu jistě pomohl. V konverzaci se vždy dozvím, jen část věcí, jelikož mě jakýmsi záhadným způsobem vždy začne zlobit technika. Pro vaši představu se dozvídám asi něco podobného:
Dnes a zítra bude potřeba 読めない文字 a 読めない文字.
Mimo jiné bude zapotřebí udělat 読めない文字, 読めない文字 a 読めない文字
A také by nebylo na škodu, kdyby se 読めない文字 a 読めない文字.
Naplněn pocitem zoufalství, že mě opět zradila technika, odcházím k televizi. Jen co se rozsvítí obrazovka, už na mě kouká Emma Smetana, která je následována Láďou Hruškou, který mi poradí, jak z jedné brambory udělat vynikající a hlavně levný bramborový salát. Ačkoliv mně jeho předchozí recepty nepřinesly nic dobrého, tak i přesto všechno Ládíkovy věřím a jdu dělat výborný bramborový salát. Tak jako vždy se povedlo a během několika málo minut se cpu výborným, delikátním salátem. Netrvá to příliš dlouho a já poprvé navštěvuji záchodovou mísu, se kterou se ještě ten večer asi tak 3x ještě potkám. Konečně se mi povedlo dostat ze sebe Ládi salát a opět se vracím k televizi, kde mi Emma Smetana přeje dobrou noc (aha už je 22:00). Vracím se tedy zpět k počítači, abych udělal zase kousek práce. První se vrhnu na fórum hry. Ale, ale co to vidí oko mé zkažené? Tu je jeden, tu je hned druhý a tady další. Bang, bang, bang, lítá jedna karta za druhou. Otřu pot z čela a přicházím do samotné hry, tedy spíše do herního programu, přes který se odpovídá na dotazy, jak už jsem výše zmiňoval. Kouká na mě pár žádostí a hlášení. Otevírám první a hned je mi jasné co bude následovat. Bang, první ban s ochranou. Otvírám další, bum prásk tu máš ban bez ochrany. Otvírám poslední, ou nevím co napsat, cvak, cvak, odesláno jinému online uživateli (Oddechne si). S hřejivým pocitem opět ulehám do postele a těším se na další překrásný Grepo den.
Doufám, že se vám mé dílo líbilo a alespoň trochu pobavilo