DeletedUser
Guest
Protože se tak nějak nudím, rozhodl jsem se také zapojit a napsat pár slov. Bohužel mě vůbec nenapadá kde začít a především jsem nikdy nebyl ani špión a ani udavač a tak toho o žádném z členů grepolis týmu moc nevím. Byl jsem několik let čestná jiskra a následně dokonce i pionýr, ale už je to hodně let a tak mi to taky nijak nepomůže.
Myslím, že se nic nestane když napíši jak bych takový jeden celý den prožil na zmíněné pozici já.
Nevím jak je to u stávajích členů grepolis týmu, ale u mě začíná normální den ráno když se vzbudím. Je pravda, že by se v mém životě našlo několik dní, kdy by bylo celkem složité určit kdy den začal a kdy zkončil, protože vlastně bylo jedno zda je ráno nebo večer, jestli je den nebo noc. A stejně tak díky malému množství alkoholu v dost početných dávkách nemohu zcela, respektive skoro vůbec vyprávět jak takový den vypadal. A proto budu popisovat úplně běžný den který začal ráno probuzením s čistou hlavou.
Je to tak:
Probudím se a chvilku koukám jestli se mi to jen nezdá. Pak slezu z postele a hledám kde mám druhý pantofel. Když ho najdu, tak nadávám na toho kdo je takový bordelář. Ale pak si vzpomenu, že bydlím sám a tak to pokládám za zbytečné dál řešit. Následně se jdu věnovat svým pravidleným aktivitám kterými jsou čištění zubů a lehké opláchnutí obličeje a návštěva toalety. Není pravidlem kterou z činností řeším jako první, protože to tak nějak rozhoduje příroda za mě. Dnes jsem šel nejdříne na čištění zubů, protože se moje tělo nějak nehlásilo s jinou potřebou. Pak jsem jen tak aby se neřeklo a neporušil jsem zavedený rituál zašel posedět na zmíněnou toaletu. A musel jsem se pochválit. Přesto, že jsem to ani nečekal, kopeček se povedl. Sebechválení mě přešlo ve chvíli kdy jsem se podíval na držák kde za normálních okolností bývá rulička s toaletním papírem. Trochu jsem se nepříjemným zjištěním opotil a následně jsem se v pozici skokana na můstku který sjíždí k odrazu vydal do komory pro novou ruli papíru. I když se mi dnes trochu zkomplikoval zavedený rituál, snad mohu napsat, že jsem nakonec vše zvládl se ctí.
Následně jsem si sednul v kuchyni ke stolu a začal přemýšlet jestli budu něco snídat a nebo jestli se jako člen grepolis týmu podívám zda je třeba něco řešit. První zvažování rychle vyřešil pohled do ledničky a ujištění, že na sražené mléko stejně jako na plesnivý salám nemám chuť. Myšlenku na aktivitu na fóru za mě vyřešil můj pes (Dante) který se hlásil o neodkladné vyvenčení. Jdu se tedy obléknout a to s tím, že mi chvilku zabere hledání trika které by bylo jen celkem málo pomačkané. Poté jdeme my dva nerozluční společníci já a pes na procházku která nám jak v té chvíli veřím dodá energii na jistě pracovní a nároční den a chvíle na čerstvém vzduchu mi jistě navodí dobrou náladu která by se mě pak mohla držet celý den. A už v mládí jsem často slýchával, když se jedná o práci, tak platí "s chutí do toho a půl je hotovo". Proto jdu po cestě která vede od našeho paneláku vzhůru mezi loukami plný optimistického očekávání.
Zastavil jsem u pastvin za městem abych nakoukl zda tam u bříz náhodou nejsou nějaký houby. Dante jako nerozlučný společník byl se mnou. Stačilo několik málo vteřin co jsem svůj pohled věnoval trávě pod nohama a bylo se proč bát. Toho šílence začalo bavit běhání mezi pasoucíma krávama. Po chvíli zjistil, že když štěká, tak se ty blbý krávy plaší a lítání mezi jejich kopytama ho začalo teprve pořádně bavit. Po neskutečně dlouhých asi deseti minutách se mi ho podařilo přivolat. Nějakým zázrakem to přežil. To jsem však netušil, že to ještě není konec. Cestou zpět dostal Dante nápad a zakousnul se do prověšeného ohradníku. Poprvé v životě jsem viděl psa tancovat a slyšel ho zpívat. Po předchozích událostech jsem se rozhodl, že už pro dnešek raději dál nepůjdem a vrátíme se domů. Byli jsme už skoro doma když jsme šli okolo stojícího autobusu, který okolo nás většinou projíždí když jsme na procházce. Dante na nic nečekal, nevím zda ho chtěl zakousnout a nebo povalit. V každém případě se po několika skocích ozvala dutá rána... Dante se pak zvednul ze země, chvilku na mě koukal a když viděl, že jsem k ničemu a autobus mu zlikvidovat nepomůžu, znechuceně šel dál.
Byl jsem opravdu rád, že už jsme zpátky doma a jen mě štvalo, že na místo očekávaného načerpání energie mě po tom všem bolela hlava. A tak jsem si vzal dva prášky na bolest a šel si na chvilku lehnout, protože je moje činnost člena grepolis týmu velice zodpovědná a nerad bych vzhledem k bolesti hlavy udělal něco nesprávně.
Probudil jsem se když už se stmívalo. Uvařil jsem si kafe, zapálil cigaretu a bylo mi jasné, že dnes ještě musím se psem jít jednou ven. No a tak jsem šel. Po ranních událostech jsem měl Danteho celou dobu na vodítku a tak se nám nic nepřihodilo. Vrátili jsme se okolo desátě hodiny večer.
Protože jsem dost spal přes den, tak jsem necítil únavu a šel jsem zapnout počítač abych na fóru udělal co je potřeba a splnil tak svoje pracovní povinnosti. Následné zjištění, že vše co bylo třeba udělali moji kolegové mě sice překvapilo, protože to je věc zcela ojedinělá, ale přiznám, že jsem za to byl po dnešním náročném dni rád. Spát se mi ještě nechtělo a tak jsem si šel hrát na jiný server jednu karetní hru a u ní přemýšlel, že bych měl asi něco sníst když jsem za celý svůj náročný den vůbec nic nesnědl. A tak ukončím vyprávění a půjdu zkusit najít v mobilu číslo na nějaký rozvoz jídla v nočních hodinách....
Myslím, že se nic nestane když napíši jak bych takový jeden celý den prožil na zmíněné pozici já.
Nevím jak je to u stávajích členů grepolis týmu, ale u mě začíná normální den ráno když se vzbudím. Je pravda, že by se v mém životě našlo několik dní, kdy by bylo celkem složité určit kdy den začal a kdy zkončil, protože vlastně bylo jedno zda je ráno nebo večer, jestli je den nebo noc. A stejně tak díky malému množství alkoholu v dost početných dávkách nemohu zcela, respektive skoro vůbec vyprávět jak takový den vypadal. A proto budu popisovat úplně běžný den který začal ráno probuzením s čistou hlavou.
Je to tak:
Probudím se a chvilku koukám jestli se mi to jen nezdá. Pak slezu z postele a hledám kde mám druhý pantofel. Když ho najdu, tak nadávám na toho kdo je takový bordelář. Ale pak si vzpomenu, že bydlím sám a tak to pokládám za zbytečné dál řešit. Následně se jdu věnovat svým pravidleným aktivitám kterými jsou čištění zubů a lehké opláchnutí obličeje a návštěva toalety. Není pravidlem kterou z činností řeším jako první, protože to tak nějak rozhoduje příroda za mě. Dnes jsem šel nejdříne na čištění zubů, protože se moje tělo nějak nehlásilo s jinou potřebou. Pak jsem jen tak aby se neřeklo a neporušil jsem zavedený rituál zašel posedět na zmíněnou toaletu. A musel jsem se pochválit. Přesto, že jsem to ani nečekal, kopeček se povedl. Sebechválení mě přešlo ve chvíli kdy jsem se podíval na držák kde za normálních okolností bývá rulička s toaletním papírem. Trochu jsem se nepříjemným zjištěním opotil a následně jsem se v pozici skokana na můstku který sjíždí k odrazu vydal do komory pro novou ruli papíru. I když se mi dnes trochu zkomplikoval zavedený rituál, snad mohu napsat, že jsem nakonec vše zvládl se ctí.
Následně jsem si sednul v kuchyni ke stolu a začal přemýšlet jestli budu něco snídat a nebo jestli se jako člen grepolis týmu podívám zda je třeba něco řešit. První zvažování rychle vyřešil pohled do ledničky a ujištění, že na sražené mléko stejně jako na plesnivý salám nemám chuť. Myšlenku na aktivitu na fóru za mě vyřešil můj pes (Dante) který se hlásil o neodkladné vyvenčení. Jdu se tedy obléknout a to s tím, že mi chvilku zabere hledání trika které by bylo jen celkem málo pomačkané. Poté jdeme my dva nerozluční společníci já a pes na procházku která nám jak v té chvíli veřím dodá energii na jistě pracovní a nároční den a chvíle na čerstvém vzduchu mi jistě navodí dobrou náladu která by se mě pak mohla držet celý den. A už v mládí jsem často slýchával, když se jedná o práci, tak platí "s chutí do toho a půl je hotovo". Proto jdu po cestě která vede od našeho paneláku vzhůru mezi loukami plný optimistického očekávání.
Zastavil jsem u pastvin za městem abych nakoukl zda tam u bříz náhodou nejsou nějaký houby. Dante jako nerozlučný společník byl se mnou. Stačilo několik málo vteřin co jsem svůj pohled věnoval trávě pod nohama a bylo se proč bát. Toho šílence začalo bavit běhání mezi pasoucíma krávama. Po chvíli zjistil, že když štěká, tak se ty blbý krávy plaší a lítání mezi jejich kopytama ho začalo teprve pořádně bavit. Po neskutečně dlouhých asi deseti minutách se mi ho podařilo přivolat. Nějakým zázrakem to přežil. To jsem však netušil, že to ještě není konec. Cestou zpět dostal Dante nápad a zakousnul se do prověšeného ohradníku. Poprvé v životě jsem viděl psa tancovat a slyšel ho zpívat. Po předchozích událostech jsem se rozhodl, že už pro dnešek raději dál nepůjdem a vrátíme se domů. Byli jsme už skoro doma když jsme šli okolo stojícího autobusu, který okolo nás většinou projíždí když jsme na procházce. Dante na nic nečekal, nevím zda ho chtěl zakousnout a nebo povalit. V každém případě se po několika skocích ozvala dutá rána... Dante se pak zvednul ze země, chvilku na mě koukal a když viděl, že jsem k ničemu a autobus mu zlikvidovat nepomůžu, znechuceně šel dál.
Byl jsem opravdu rád, že už jsme zpátky doma a jen mě štvalo, že na místo očekávaného načerpání energie mě po tom všem bolela hlava. A tak jsem si vzal dva prášky na bolest a šel si na chvilku lehnout, protože je moje činnost člena grepolis týmu velice zodpovědná a nerad bych vzhledem k bolesti hlavy udělal něco nesprávně.
Probudil jsem se když už se stmívalo. Uvařil jsem si kafe, zapálil cigaretu a bylo mi jasné, že dnes ještě musím se psem jít jednou ven. No a tak jsem šel. Po ranních událostech jsem měl Danteho celou dobu na vodítku a tak se nám nic nepřihodilo. Vrátili jsme se okolo desátě hodiny večer.
Protože jsem dost spal přes den, tak jsem necítil únavu a šel jsem zapnout počítač abych na fóru udělal co je potřeba a splnil tak svoje pracovní povinnosti. Následné zjištění, že vše co bylo třeba udělali moji kolegové mě sice překvapilo, protože to je věc zcela ojedinělá, ale přiznám, že jsem za to byl po dnešním náročném dni rád. Spát se mi ještě nechtělo a tak jsem si šel hrát na jiný server jednu karetní hru a u ní přemýšlel, že bych měl asi něco sníst když jsem za celý svůj náročný den vůbec nic nesnědl. A tak ukončím vyprávění a půjdu zkusit najít v mobilu číslo na nějaký rozvoz jídla v nočních hodinách....