Jak vzniklo moje, no, spíše „naše“ první město? Tak to bylo hezké podívání. Celé dobrodružství se to událo tak, že já a mých pár kolegyň, s pár muži v patách (někdo tu těžší práci udělat musí, když se ženy starají o chod a pohodlíčko v celé vesnici), jsme se vylodili na ostrově, kde bylo pusto a prázdno, nikde ani živáčka.
No, a protože my ženy, jsme teplo milující tvorové, uhnali jsme naše muže, aby nám zajistili střechu nad hlavou a oheň v krbech… Trvalo jim to celé dva dny, než našli dostatečně velký les, který by postačil na stavbu pily a první těžbu dřeva. Jen co byla pila v provozu, bylo třeba to znamenitě oslavit a protože muži byli znavení po těžké práci, bylo teď na nás ženách, abychom na ostrůvku vytvořili kouzlo domova a poděkovali jim za odvedenou práci.
Jenže nic netrvá věčně, ač jsme teplo milující, jsme též rády rozmazlovány a tak jsme chtěli míti co nejdříve domovy zděné (přeci jen, bezpečí a více soukromí neškodí). V tuto chvíli tedy muži pokrčili rameny a vydali se hledat kámen. S naším štěstím bylo, že jsme ho měli na ostrově dostatek, takže nemuseli chodit nikterak daleko a v následujícím dni vybudovali důl, díky kterému se kámen stal denně dodávanou surovinou a naše město díky ní mohlo růst a získávat na síle.
Ale ani jedna z těchto surovin není žádné ženě (a dovoluji si tvrdit i muži) dostatečně sympatická, což i naši muži pochopili a tak vyrazili hledat něco, čím by opět uspokojili naše nespokojené brblání a zároveň aby měli v postupně osídlujícím se ostrově (nezvaní hosté se nastěhovali hned nedaleko), něco na vrh. Za další den našli surovinu, která umlčela každý protest a každé hádky vznikající po dnech těžké práce. Našli stříbro. Stříbrná žíla nebyla sice nikterak silná, ale její základ stačil na vybudování dolu, který naše městečko začal zásobovat touto blyštivou surovinou. Jako dárek od našich mužů, jsme každá z žen městečka, dostali jednu památeční stříbrnou minci, kterou nosíme zavěšenou na krku jako upomínku na tento den.
Následující dny jsme své muže rozmazlovali a starali se o ně, protože jsme věděli, že přijdou další úkoly, jejichž splnění bude naše muže stát mnohem více síly, než dosud museli vynaložit. Navíc nezvaní hosté se dosud neukázali býti ani přítelem, ani nepřítelem, takže bylo dosti možné, že své drahé muže budeme muset vyslat naše rozrůstající se městečko bránit. Nebo naopak obranu našeho města posílit o novou krev… Ale to ukáže jen čas…
No, a protože my ženy, jsme teplo milující tvorové, uhnali jsme naše muže, aby nám zajistili střechu nad hlavou a oheň v krbech… Trvalo jim to celé dva dny, než našli dostatečně velký les, který by postačil na stavbu pily a první těžbu dřeva. Jen co byla pila v provozu, bylo třeba to znamenitě oslavit a protože muži byli znavení po těžké práci, bylo teď na nás ženách, abychom na ostrůvku vytvořili kouzlo domova a poděkovali jim za odvedenou práci.
Jenže nic netrvá věčně, ač jsme teplo milující, jsme též rády rozmazlovány a tak jsme chtěli míti co nejdříve domovy zděné (přeci jen, bezpečí a více soukromí neškodí). V tuto chvíli tedy muži pokrčili rameny a vydali se hledat kámen. S naším štěstím bylo, že jsme ho měli na ostrově dostatek, takže nemuseli chodit nikterak daleko a v následujícím dni vybudovali důl, díky kterému se kámen stal denně dodávanou surovinou a naše město díky ní mohlo růst a získávat na síle.
Ale ani jedna z těchto surovin není žádné ženě (a dovoluji si tvrdit i muži) dostatečně sympatická, což i naši muži pochopili a tak vyrazili hledat něco, čím by opět uspokojili naše nespokojené brblání a zároveň aby měli v postupně osídlujícím se ostrově (nezvaní hosté se nastěhovali hned nedaleko), něco na vrh. Za další den našli surovinu, která umlčela každý protest a každé hádky vznikající po dnech těžké práce. Našli stříbro. Stříbrná žíla nebyla sice nikterak silná, ale její základ stačil na vybudování dolu, který naše městečko začal zásobovat touto blyštivou surovinou. Jako dárek od našich mužů, jsme každá z žen městečka, dostali jednu památeční stříbrnou minci, kterou nosíme zavěšenou na krku jako upomínku na tento den.
Následující dny jsme své muže rozmazlovali a starali se o ně, protože jsme věděli, že přijdou další úkoly, jejichž splnění bude naše muže stát mnohem více síly, než dosud museli vynaložit. Navíc nezvaní hosté se dosud neukázali býti ani přítelem, ani nepřítelem, takže bylo dosti možné, že své drahé muže budeme muset vyslat naše rozrůstající se městečko bránit. Nebo naopak obranu našeho města posílit o novou krev… Ale to ukáže jen čas…