• Vážení hráči, Dne 20.3.2024 (středa) bude hra aktualizována na verzi 2.308. V důsledku toho se do hry nebudete moci po určitou dobu přihlásit. Níže naleznete podrobný seznam změn. Děkujeme za pochopení. Více informací najdete na herním fóru
  • Vážení hráči, v úterý 2. dubna v 10:00 hodin (serverového času) nás navštíví speciální host: vybíravá a stále hladová mýtická slepice z podsvětí. Nakrmte ji a získejte odměny pro svou říši! Najít krmení pro slepici je snadné. Obyčejnými akcemi ve hře: stavba budov, útočení/bránění, zkoumání, cvičení jednotek a sesílání kouzel můžete získat různé ingredience. Více informací najdete na herním fóru

Elus

DeletedUser

Guest
poznamka autora: budte tak hodni a poslouchejte pisnicku pri cteni

Chci žít?

[YOUTUBE]koJlIGDImiU[/YOUTUBE]

Bylo již ráno a přes díru ve stanu, pronikali paprsky, teď nikdy nevycházejícího slunce, na mou tvar. Stahoval sem si kožené provázky na loketních chráničích a přemyslel jestli se dožiju krvavého stmívaní. S hlavou v dlaních sem nehybně sedel a poslouchal ruch probouzejícího se táboru. Tolik hluku, tolik hlasu… Kolik z nich zítra již neuslyším? Budu to i já? Sevřel sem svůj meč až příliš pevně v ruce. Chci vůbec žít? Nebo chci už jít za tebou? Bojovalo tu o slunečné hodiny tisíce lidi a umíralo jich denně několik stovek a já se hloupě cítil zodpovědný za každý jejich nádech a přitom...

Přitom, jediná otázka, která tížila mou mysl v tohle brzké ráno byla...
Tančila bys… tančila bys se mnou, kdybych tě požádal o tanec. Nebo bys zas utekla a tentokrát by ses ani nahlédla zpět?
Plakala bys… kdyby si mě teď viděla kráčet vstříc smrti? Chtěla bys zachránit něco víc než mou duši?


Chvěla by ses touhou... neodtáhla se… Kdybych se dotkl tvých rudých rtu? Nebo by si svým smíchem zasadila nůž do mého srdce. V zoufalství sem zaklonil hlavu a vzhlížel na nebesa, která už tolik měsíců neviděli ohnivý kotouč slunce. Tak, prosím! Řekni mi to...

Na tvar jsem si nasadil přilbu, na zádech cítil svůj lehký štít, při uchu jsem slyšel dech svého koně a s prázdným pohledem hleděl na bojové pole. Na zemi se váleli zástavy různých králů. Živých, mrtvých, skomírajících. Bojujících o možnost vládnout slunci, stejně jako já. Paprsky toho, kvůli čemu tu každý byl se jemně chvěli nad horizontem a tise prosili aby je někdo konečně propustil ven. Muži, už tiše stali ve formaci a cekali na mé rozkazy. Rozkazy smrti. Věděl jsem, co chtějí v, co doufají. Chtěli konečně dobýt slunečné hodiny, chtěly konečně vystavit tvar slunci, chtěly ležet v obejit rodiny. Chtěli se vrátit domu. Pokřiveně jsem se usmál a jemně pobídl svého koně. Já už sem se nemel kam vrátit. Byl sem mrtvý. Srdce mi zemřelo s tebou. Jediný život sem cítil, když jsem ho bral jiným. Na ničem už nezaleželo. Chtěl jsem jedinou věc a doufal v druhou. Vrátit slunce na jeho místo a zahořet v jeho svitě. Pak bych byl s tebou… nebo?

Zemřela bys za toho koho miluješ?
Ptal jsem se v duchu a rychlým cvalem se poustel do boje.
Drž mě prosím v náruči… Zaseknul jsem svůj meč do něčí hrudě a tvar mi pokropili první kapky krvavého děste dnešní bouře mečů.

Přísahala bys, předenou, před knězem, před světem? Přísahala bys, že budeš navždy moje, nebo? Mocné ruce mě stáhli z koně. Naraz na zem mi vyrazil dech. Ostré kopí mě jen těsně minulo. Překulil jsem se a proťal nepříteli šlachy na noze. Skácel se k zemi vedle mě. Z milosti jsem mu dal rychlou ránu do srdce.

Tak dostal bych tvé ano a nebo by jsi mi dala stejnou? Vzal jsem jeho kopí a vrhnul ho do běžícího koně kolem. Zbláznil jsem se? Je mi to jedno. Kdybys mi řekla své ano. Byla bys tu se mnou dnes, zítra v téhle nekonečné noci.

Prodíral jsem se mrtvými těly a do očí mi již svítili paprsky umírajícího slunce. Křičeli na mě. Hrdino! Ale já chtěl byt jen tým tvým. Slíbal bych z tvé tvare všechny slzy. Vedle tebe bych vždy pevně stal, do dne kdyby mě Hádes chtěl obrat i o poslední dech. No já bych ho schoval a v posledním políbení i ten dal jenom tobě.

Slyšel jsem svištět šíp. Cítíl jsem ostrou bolest v hrudi. Všude je křik a já ležel na zemi. Nikdo mě mezi mrtvými těly neviděl. O Die já jak tě toužím obejmout. Jsem v tělech až po uši. Umírám… A... Je mi to jedno. Dneska v noci budu s tebou na Elysejských polích.
Cítím chlad a jemné objeti...

Svět kolem mě začíná tmavnout a je to něco víc než jen slunce, o které jsem se tu bil. A pak.... tma a ticho. Ticho, ve kterém slyším rychle kroky. S těží otevřu oči a pochybuju, že jsem porad v Řecku. Přichází ke mně nějaký tvor. Místo tváře má jen holou lebku, z očí mu lezou červi a já začínám mít pocit, že pro mě není ani kousek ráje.
„Teď jsi jen můj!“ slyším syčet jeho jedovatý hlas. Chci nahmatat svoji zbraň, no nemůžu pohnout ani brvou. Tahle nemohoucnost a vědomí, že seš mi tak na veky vzdálená, mě mučí víc než všech devět pekelných obručí.

Tak takhle to skončí?

Natahuje ke mně svoji napolo shnitou rukou a já nemůžu ucuknout. No něco se semnou děje. Cítím děsnou bolest. Mám znovu potřebu dýchat a...

Otvírám oči a vidím ty tvoje. Ne! Oni neměli tak smaragdový jas. Cítím, jak se něčí rty ode mě odlepili a konečně vidím její celou tvář.

Úzký noc, smetanova kůže, rty bledě růžové až bych řekl, že byly téměř bílé, vlasy černé jako noc. A její oči! Tak živé, sytě zelené, vyděšené.

„Kdo jsi?“ zeptal jsem se tiše a následně vyjekl bolestivě. No dívka místo odpovědi, rozhlédla se po planině. Nedaleko ozvali se hlasy, které volali mé jméno. Zachrčel jsem a to jsem, neměl. Vojáci se ke mně hnali a neznáma dívka, okamžitě zmizela v dali.

„Můj králi, můj králi,“ křičeli slova desítky mužů, když mě na štíty brali.
Chci vůbec žít? položil jsem si tutéž otázku co ráno.

„Myslím… ne, říkám ANO!“








Nic se nezmění! Cítim...

poznamka autora: kdyby ste mic chteli tak si kliknite na minutu sedum
[YOUTUBE]ZEe9sXO1M-I[/YOUTUBE]


Cítím, zuby na své kůži.
Cítím, pevné sevření.
Cítím, napětí ve svých ramenou.

Už se nesměju.

Slyším, tiché kroky v trávě, těžké funění, tiché vrčení.
Otevřu oči a vidím.
Smutné oči v kůži vlka.
Jak se blíží, němě křičí.
Jsem jak v křeči.
Už se nebráním.

Nechám se strhnout na kolena. Vlk přede mnou zastoná a já se usměju.
Pohnu rty, tiše šeptám slova určená jen jemu.
Bolestí zakňučí, zatřese hlavou a s divokým vrčením se vrhne proti mně.

Cítím, zuby na své kůži...
Napětí v mých ramenou, bolestně zesílí.
Už se nesměju.
Nic neslyším.
Obklopuje mě mlha a ticho…

Mám strach.
Mlha hustá, jako mléko, pevně drží.
Lapám po dechu...
Snažím se, vzpomenout, jak to všechno začalo.
Kde to jsem?

Ne, ne, ne, ne!
Tristane…
 
Naposledy upraveno moderátorem:

DeletedUser

Guest
Elus, bolo to pekné čítanie o veľkom odovzdaní sa láske, ktorá však nebola oplácaná.
Ale ten príbeh k záveru prešiel myšlienkou, že náhody sa dejú a žiť sa dá aj s bolesťou.
 

DeletedUser

Guest
tohle se mi moc líbilo :) zajímavý příběh a k tomu i pěkně vybraná musika ..
 

DeletedUser

Guest
Souhlasím.Je to skvělé.Mněl jsem i tu možnost přečíst si příběh o obraně měst,to bylo počteníčko.:cool:
 
Naposledy upraveno moderátorem:

DeletedUser

Guest
Souhlasím,je to velmi pěkné počteníčko... :))):grepolis
 

DeletedUser5546

Guest
Eluska , klobúk dole .
Ako vždy , super ;)
Neviem čo napísať , ale to len pretože , nemám slov , naozaj super :)
 

DeletedUser7507

Guest
Sice docela pěkné,ale že by mi to přišlo Hallowenské ro ne.
 

DeletedUser6172

Guest
Elus, bolo to pekné čítanie o veľkom odovzdaní sa láske, ktorá však nebola oplácaná.
Ale ten príbeh k záveru prešiel myšlienkou, že náhody sa dejú a žiť sa dá aj s bolesťou.
tvůj příspěvek vyznívá legračně, neboť výraz "oplácaná" se v čechách používá taky, ale má úplně jiný význam )
 
Nahoru