DeletedUser
Guest
Příběh kance začíná ve chvíli, kdy Artemis šla se svým kancem do lesa se projít. Jejich cesta pocházela z jejího honosného chrámu, když se blížili do lesa, tak se již stmívalo, byla zima a mraky zasahovaly do prostoru slunce. Kanec se chtěl proběhnout, tak ho Artemis pustila, ovšem kanec se delší dobu nevrácel a stmívalo se čím dál tím více. Artemis dostala strach o svého kance. Bohužel už byla temná tma, proto se raději vrátila do svého chrámu, v hloubi srdce věřila, že se jejímu kanci nic nestalo a ráno již bude doma.
Když se ráno Artemis probouzela do krásného, slunečného dne, okamžitě myslela na svého kance. Její kanec se nevrátil a Artemis dostala strach ještě větší, než ho měla předešlý den. Zavolala kněží, sluhy i další osoby z jejího chrámu, aby společně probrali tuto situaci a rozhodli, kdy, kde a jak ho začnou hledat. Artemis, celá smutná, ostatním popsala, co se stalo předešlý den. Každý se zamyslel nad prostou otázkou, co se stalo a proč zmizel? Nikdo však neměl odpověď. Společně se dohodli, že dají možnost obyvatelům města najít kance za odměnu v podobě zlaťáků. Trvalo několik dnů, než se přihlásili všichni zájemci, někteří v tom viděli zisk zlata, málokdo v tom viděl šanci pomoci krásné a milé Artemis.
Zájemci se dozvěděli informace o tom, co se stalo, aby věděli všechny podrobnosti a byli téměř připravení na výpravy. Z chrámu odcházel každý s pocitem, že on právě bude ten, kdo ho nalezne. Každý zájemce se dal na výpravu svojí cestou, někteří šli sami, někteří šli ve větším počtu, jelikož se říká, že v počtu je síla, více očí, vidí více, tímto se právě tito zájemci řídili a mysleli si, že právě oni mají větší šanci na to, aby ho našli.
Výprava všech zájemců byla náročná, procházeli samotným lesem, ve kterém byla Artemis naposled se svým kancem, ovšem tam ho nenašli, okruh hledání už i rozšířili o pustiny kolem lesa, ovšem ani tam bez úspěchu, byli unavení, přes den od východu až po západ slunce hledali a během noci spali pod čirým nebem. Někteří to již vzdali, jelikož jim došly síly, někteří to vzdali z důvodu, že nebyli úspěšní a dále už neměli význam hledat.
Po týdnu se vrátil do chrámu jeden zájemce, který vydržel nejdéle a nakonec byl to právě on, který byl úspěšný, po dlouhé době hledání, se mu povedlo najít vystrašeného kance, který byl schovaný v noře, kterou objevil, když hledal cestu zpátky do chrámu, když se vrátil z cesty do chrámu, Artemis i ostatní ze služebnictva měli neskutečnou radost, že se jim vrátil kanec živý a zdravý.
Artemis tak, jak slíbila chtěla odměnit zlatem zájemce, který byl úspěšný, ovšem on to odmítl, důvod nebyl ten, že by nechtěl zlato, ale nedělal to ze zisku zlata, ale dělal to, protože je statečný a rád se vydává na výpravy a v tomto případě to byla pro něj výzva a chtěl tuto výzvu splnit a vrátit do náruče Artemis jejího kance.
Z tohoto příběhu plyne fakt, že bychom si měli pomáhat za každých podmínek.
Když se ráno Artemis probouzela do krásného, slunečného dne, okamžitě myslela na svého kance. Její kanec se nevrátil a Artemis dostala strach ještě větší, než ho měla předešlý den. Zavolala kněží, sluhy i další osoby z jejího chrámu, aby společně probrali tuto situaci a rozhodli, kdy, kde a jak ho začnou hledat. Artemis, celá smutná, ostatním popsala, co se stalo předešlý den. Každý se zamyslel nad prostou otázkou, co se stalo a proč zmizel? Nikdo však neměl odpověď. Společně se dohodli, že dají možnost obyvatelům města najít kance za odměnu v podobě zlaťáků. Trvalo několik dnů, než se přihlásili všichni zájemci, někteří v tom viděli zisk zlata, málokdo v tom viděl šanci pomoci krásné a milé Artemis.
Zájemci se dozvěděli informace o tom, co se stalo, aby věděli všechny podrobnosti a byli téměř připravení na výpravy. Z chrámu odcházel každý s pocitem, že on právě bude ten, kdo ho nalezne. Každý zájemce se dal na výpravu svojí cestou, někteří šli sami, někteří šli ve větším počtu, jelikož se říká, že v počtu je síla, více očí, vidí více, tímto se právě tito zájemci řídili a mysleli si, že právě oni mají větší šanci na to, aby ho našli.
Výprava všech zájemců byla náročná, procházeli samotným lesem, ve kterém byla Artemis naposled se svým kancem, ovšem tam ho nenašli, okruh hledání už i rozšířili o pustiny kolem lesa, ovšem ani tam bez úspěchu, byli unavení, přes den od východu až po západ slunce hledali a během noci spali pod čirým nebem. Někteří to již vzdali, jelikož jim došly síly, někteří to vzdali z důvodu, že nebyli úspěšní a dále už neměli význam hledat.
Po týdnu se vrátil do chrámu jeden zájemce, který vydržel nejdéle a nakonec byl to právě on, který byl úspěšný, po dlouhé době hledání, se mu povedlo najít vystrašeného kance, který byl schovaný v noře, kterou objevil, když hledal cestu zpátky do chrámu, když se vrátil z cesty do chrámu, Artemis i ostatní ze služebnictva měli neskutečnou radost, že se jim vrátil kanec živý a zdravý.
Artemis tak, jak slíbila chtěla odměnit zlatem zájemce, který byl úspěšný, ovšem on to odmítl, důvod nebyl ten, že by nechtěl zlato, ale nedělal to ze zisku zlata, ale dělal to, protože je statečný a rád se vydává na výpravy a v tomto případě to byla pro něj výzva a chtěl tuto výzvu splnit a vrátit do náruče Artemis jejího kance.
Z tohoto příběhu plyne fakt, že bychom si měli pomáhat za každých podmínek.