DeletedUser
Guest
Je časně ráno a v tom se rozhučely sirény. Rychle vstávám, abych se ustrojil do mého brnění . Musím jít bránit naši polis. Rychle si na sebe obleknu prošívanici, na ni hodím kroužkovou košili, kterou jsem si dělal, když jsem byl ještě malý, odjakživa jsem chtěl být rytířem. Nasadím si železné pláty, vezmu si svůj dvouruční meč a pospíchám do Agory, kde dostaneme vojenské povely od našich nejlepších stratégů.
„Dostali jsme informaci o blížícím se útoku“, pravil náš generál, „, špehové odhadují, že sem míří asi deset tisíc jednotek, takže se musíme připravit. Ještě nám sousední polis stihlo poslat jednotky, které přijdou v poslední chvíli.“ Dostal jsem taky pokyn, že mám jít střežit Malou východní bránu, kde by měl být největší nápor.
Čekáme na přicházející útok, začíná pršet. Je naprosté ticho. Jediné, co je slyšet jsou kapky cinkající o brnění šermířů a přilby lučištníků a hoplitů. Všichni vojáci napjatě čekají na přicházející útok. V tom se roztřese zem a zaduní mračna. Bohové nám nejsou nakloněni, zbořily část jižních hradeb a blesk udeřil do našeho chrámu. Po chvíli dorazily podpurné síly ze sousedního města našich spojenců. Dojeli sice znaveni, ale odhodláni bojovat. Jejich jednotky obsahují především válečné vozy a lučištníky. Dostali pokyn od našeho velitele bránit jižní stranu, kde je část hradeb zbořena.
Sleduji z hradeb, jak se pomalu přibližuje nepřátelská armáda. Čím dál víc mě ovládá strach. Strach ze ztráty života, ze ztráty rodiny. Nepřátelé vytvořili obrovský zástup. V tom začaly pálit jejich katapulty. Zdi máme naštěstí pevné a máme tu i mohutnou strážní věž, která pomáhá bránit naši polis. Hradby pomalu ztrácejí na pevnosti a části se jí bortí. Ale neustále pokračují v ostřelování našich hradeb. Po chvíli provalili část hradeb. V tom vyrážejí nepřátelská vojska na naši polis. Jejich jízda vyráží jako první. Jakmile se nepřítel dostal na dostřel našich lučištníků, tak lučištníci dostali povel ke střelbě. Naši vozatajové v tom vyrážejí proti nim, jsou ale brzy poraženi. Dostávají se až po naše hrady. Rychle musím jít dolů z hradeb, abych pomohl bránit bránit průrvu v hradbách. Slyším svištět šípy prolétávajících kolem mé hlavy. Utíkám po hradbách dolů, abych mohl pomoci bránit. Přiběhl jsem právě včas, nepřítel se už dostal za hradby. Posledních pár šermířů a hoplitů se zde bije o život s nepřítelem. V tom záhlednu mého bratra, jak bojuje se třemi nepřáteli, tak mu rychle utíkam na pomoc. Prvního nepříteli seknu do krku, druhého nepřítele skolil bratr a třetího zastřelil náš lučištník z hradeb. V tom se na nás vyřítí další zástup nepřátel. Trénoval jsem dlouho Kvůli tomuto okamžiku a náš tréning byl dobrý, jelikož jsme skolili asi 50 nepřátel. Zrázu začaly svištět šípy kolem našich hlav, tak jsme se šli rychle schovat, ale bratra trefil jeden šíp do pravé plíce. Rychle jsem se schoval za převrácený vůz, který byl kousek ode mě. Pozoroval jsem, jak můj bratr umírá s vědomím, že nemůžu nic udělat. Všiml jsem si, že nepřítel už je v naší polis. Někudy se museli dostat dovnitř. Střelba lučištníků přestala, tak jsem pospíchal pomoci mým spolubojovníkům u velké strážní věže, kde se už probojovávali dovnitř věže. Pomohl jsem zabít asi 10 mužů, co se dostávali do věže a utíkám se tam schovat a načerpat síly, protože jsem znaven z tohoto boje. Ve věži si lehnu na zem a odpočívám. V tom dojde můj přítel a říká: „Vzpoura zažehnána“, a pak mi bodne svoji dýku mezi žebra.
„Dostali jsme informaci o blížícím se útoku“, pravil náš generál, „, špehové odhadují, že sem míří asi deset tisíc jednotek, takže se musíme připravit. Ještě nám sousední polis stihlo poslat jednotky, které přijdou v poslední chvíli.“ Dostal jsem taky pokyn, že mám jít střežit Malou východní bránu, kde by měl být největší nápor.
Čekáme na přicházející útok, začíná pršet. Je naprosté ticho. Jediné, co je slyšet jsou kapky cinkající o brnění šermířů a přilby lučištníků a hoplitů. Všichni vojáci napjatě čekají na přicházející útok. V tom se roztřese zem a zaduní mračna. Bohové nám nejsou nakloněni, zbořily část jižních hradeb a blesk udeřil do našeho chrámu. Po chvíli dorazily podpurné síly ze sousedního města našich spojenců. Dojeli sice znaveni, ale odhodláni bojovat. Jejich jednotky obsahují především válečné vozy a lučištníky. Dostali pokyn od našeho velitele bránit jižní stranu, kde je část hradeb zbořena.
Sleduji z hradeb, jak se pomalu přibližuje nepřátelská armáda. Čím dál víc mě ovládá strach. Strach ze ztráty života, ze ztráty rodiny. Nepřátelé vytvořili obrovský zástup. V tom začaly pálit jejich katapulty. Zdi máme naštěstí pevné a máme tu i mohutnou strážní věž, která pomáhá bránit naši polis. Hradby pomalu ztrácejí na pevnosti a části se jí bortí. Ale neustále pokračují v ostřelování našich hradeb. Po chvíli provalili část hradeb. V tom vyrážejí nepřátelská vojska na naši polis. Jejich jízda vyráží jako první. Jakmile se nepřítel dostal na dostřel našich lučištníků, tak lučištníci dostali povel ke střelbě. Naši vozatajové v tom vyrážejí proti nim, jsou ale brzy poraženi. Dostávají se až po naše hrady. Rychle musím jít dolů z hradeb, abych pomohl bránit bránit průrvu v hradbách. Slyším svištět šípy prolétávajících kolem mé hlavy. Utíkám po hradbách dolů, abych mohl pomoci bránit. Přiběhl jsem právě včas, nepřítel se už dostal za hradby. Posledních pár šermířů a hoplitů se zde bije o život s nepřítelem. V tom záhlednu mého bratra, jak bojuje se třemi nepřáteli, tak mu rychle utíkam na pomoc. Prvního nepříteli seknu do krku, druhého nepřítele skolil bratr a třetího zastřelil náš lučištník z hradeb. V tom se na nás vyřítí další zástup nepřátel. Trénoval jsem dlouho Kvůli tomuto okamžiku a náš tréning byl dobrý, jelikož jsme skolili asi 50 nepřátel. Zrázu začaly svištět šípy kolem našich hlav, tak jsme se šli rychle schovat, ale bratra trefil jeden šíp do pravé plíce. Rychle jsem se schoval za převrácený vůz, který byl kousek ode mě. Pozoroval jsem, jak můj bratr umírá s vědomím, že nemůžu nic udělat. Všiml jsem si, že nepřítel už je v naší polis. Někudy se museli dostat dovnitř. Střelba lučištníků přestala, tak jsem pospíchal pomoci mým spolubojovníkům u velké strážní věže, kde se už probojovávali dovnitř věže. Pomohl jsem zabít asi 10 mužů, co se dostávali do věže a utíkám se tam schovat a načerpat síly, protože jsem znaven z tohoto boje. Ve věži si lehnu na zem a odpočívám. V tom dojde můj přítel a říká: „Vzpoura zažehnána“, a pak mi bodne svoji dýku mezi žebra.