• Vážení hráči, Dne 20.3.2024 (středa) bude hra aktualizována na verzi 2.308. V důsledku toho se do hry nebudete moci po určitou dobu přihlásit. Níže naleznete podrobný seznam změn. Děkujeme za pochopení. Více informací najdete na herním fóru
  • Vážení hráči, v úterý 2. dubna v 10:00 hodin (serverového času) nás navštíví speciální host: vybíravá a stále hladová mýtická slepice z podsvětí. Nakrmte ji a získejte odměny pro svou říši! Najít krmení pro slepici je snadné. Obyčejnými akcemi ve hře: stavba budov, útočení/bránění, zkoumání, cvičení jednotek a sesílání kouzel můžete získat různé ingredience. Více informací najdete na herním fóru

Grepo expedice - Alwarin

DeletedUser9074

Guest
Byl třetí den naší plavby a pomalu jsme se blížili k nepřátelskému ostrovu. Měli jsme jasný úkol. Nálada na kolonizační lodi byla uvolněná a o strachu se nedalo mluvit. Jen nepatrné zaváhání a pochyby by útočnou morálku roztrhaly jako hladový kerberos. Moje jistota byla opřena o sílu mé armády. V našem domovském městě nezbyl jediný dospělý a zdravý muž. Po okraj přecpané čluny byly všude, kam mé oko dohlédlo a já se dmul pýchou. Přiblížila se hodina H. Hoplité už pomalu začali vytvářet útočnou falangu a adrenalin a touha po vítězství rostla. Město vypadalo opuštěně, nenechal jsem se ale ukolébat zdánlivě jednoduchou situací a udržoval jsem své vojáky ve střehu. Čím blíže jsme byli u břehu, tím více se zhoršovalo počasí a situace na moři. Po celou cestu byla hladina moře klidná a počasí vlídné. Slunné počasí a bezvětří brzy vzalo za své. Zvedl se vítr a vlny vrhaly vodu téměř až na palubu. V očích mých vojáků jsem poprvé za pět dní plavby spatřil strach a nejistotu. Všichni teď upírali zraky na mě, ale já mlčel. Na souši už jsem vyhrál nespočet bitev, ale s konflikty na moři mnoho zkušeností nemám. Přemýšlel jsem, co by mohlo za tou náhlou změnou počasí stát. Hydry? Pozorně jsem sledoval hladinu moře, ale žádný pohyb pod ní jsem nezaznamenal. Jen obrovské vlny. Dál jsem vedl své vojáky ke břehu. Pak jsem za hradbami jsem uviděl obrovskou sochu Poseidona, z jehož trojzubce vylétal jeden blesk za druhým. To nevěstilo nic dobrého. Stali jsme se oběťmi Poseidonova hněvu. Náhle z nebe začaly proudit stovky blesků a potápěli jeden člun za druhým. Stovky vojáků se ocitlo přes palubu, mnozí ze člunů vyskakovali sami. Tam se na ně vrhli hladové hydry. Kolonizační lodi se jako zázrakem blesky vyhnuly. Čekal jsem na břehu na armádu v poničených člunech. Během deseti minut se vedle mě postavilo odhadem asi sto mužů. Pak nic. Ještě před hodinou bylo kolem několik desítek člunů s plnou posádkou, ale ze břehu se mi naskytl úplně jiný pohled. Viděl jsem jen spoustu plovoucích vraků, mrtvá těla mých bojovníků a hodující hydry. Nakonec jsem stanul před branami města s dvěma stovkami vojáků a vyrazil vstříc hlavní bráně. Náhle se na hradbách objevili lukostřelci a přišli nekonečné salvy šípů. Morálka byla hluboko pod bodem mrazu a jednotky padali jako hrušky. Seběhlo se to tak rychle, že jsem brzy disponoval jen padesáti muži. Bylo jasné, že tuhle bitvu nemůžu vyhrát. Zavelel jsem k ústupu k jednomu z neponičených rychlých člunů. Při útěku padla většina přeživších jednotek, a do člunu doběhlo pouze 11 bojovníků. Na nic jsme nečekali, hned napnuli plachty a vydali se pryč od břehu. Poseidonův hněv naštěstí konečně pominul a po nebezpečných hydrách nebylo ani stopy. Ani nepřátelské lodě nebyli nikde na obzoru. Zatímco si náš člun razil cestu mezi roztrhanými těly našich válečníků a vraky našich člunů, kladl jsem si jedinou otázku. Jak se to mohlo takhle pokazit? Několikrát mě napadlo, že bych se raději neměl vůbec vracet. Celá moje výprava skončila naprostým fiaskem.
 
Nahoru