DeletedUser
Guest
V těchto dobám, kdy proti sobě bojují nejednotní Řekové, žil skromný hrdina jménem Gabriel. Na první pohled se vůbec nelišil od jiných obyvatel ve své rodné vesnici Aden. Je to již skoro patnáct let, co pro něj přišli verbýři a odvedli jej s sebou. Ujala se ho tamější starší vdova Kaira. Považovala ho jako za svého syna, kterého nikdy nemohla se svým zesnulým manželem mít. Gabriel okusil velmi tvrdý výcvik, ale úspěšně ho dokončil. Stal se z něj výtečný bojovník. Dokonce byl viděn ve společnosti několika uznávaných učenců, z oboru medicíny. Tak moc ho to nadchlo, že se stal zručným lékařem. Objevil několik léčebních metod, jezdíval k trpícím lidem, aby jim poskytl pomoc.
Ale jednou, necelých deset mil před branami jeho nového bydliště,Tirtis, tábořila cizí armáda, odhodlaná vyplenit to, co jim přijde pod ruku. Rada města dlouho neváhala. Její silná armáda, dobře vystrojená a vyzbrojená se během půl hodiny, nastoupila zcela připravená k boji. Gabriel neotálel. Chtěl pomoci s uzdravováním raněných, ale i toužil po tom, k čemu byl vycvičen. V podvečer se krajinou ozývali výkřiky, nárazy zbraní, sténání. Bitva byla krutá a krvavá. Půda se nasytila krví padlých. Ale nepřítel byl poražen. Nikdo z těch, kdo toužili plenit a loupit nepřežil. Samotný Gabriel jich pobil mnoho. Vždy byl viděn jen v první řadě. Statečně kolem sebe rozséval svým protivníkům smrtící údery. Po bitvě, pobíhal od zraněného k zraněnému. Snažil se jim zachránit život. Ikdyž to přece jenom nešlo, daroval jim vlídná slova o jejich hrdinství, že padli za své domovy a rodiny.
Zanedlouho byl i povýšen. Stal se z něj velitel jízdy. Lidé ho ctili a vážili si ho. Zvěsti o jeho vítězstvích se šířily světem rychlostí světla. Krom toho o zlato, stříbro, šperky nouzi neměl. Nechával za ně stavět chrámy s nemocnicemi. Jeho největší bitvou se stala „Léčka U Údolí květů“. Kde se střetl též s vynikajícím stratégem Brixilem. Jehož armáda překypovala Minotaury a dalšími mýtickými stvůrami. Říká se, že se bojovalo až dva dny vkuse. Země duněla stovky a stovky mil od místa dění. Posili proudili na obě strany. Vypadalo to na remízu. Ikdyž se už zdálo že jeden vyhrává, nastal převrat a navrch měl ten druhý. O žicot tu již přišlo mnoho udatných. Proto Gabriel vyzval Brixila na souboj. Muž proti muži. Jenom oni dva. Jeho sok přijmul. Nebylo cesty zpět. Po necelé hodině, byli tuze vyčerpaní a krev jim vytékala z ran. Jako první padnul do písku Brixil. Hnedka po něm i sám Gabriel. Oba dva, bojovali statečně. Síly byly téměř vyrovnané. Ještě týdny byli opěvováni, oslavováni, oplakáváni. Města se sjednotila. Vytvořila jednu s nejlepším říší na celém světě.
Ale jednou, necelých deset mil před branami jeho nového bydliště,Tirtis, tábořila cizí armáda, odhodlaná vyplenit to, co jim přijde pod ruku. Rada města dlouho neváhala. Její silná armáda, dobře vystrojená a vyzbrojená se během půl hodiny, nastoupila zcela připravená k boji. Gabriel neotálel. Chtěl pomoci s uzdravováním raněných, ale i toužil po tom, k čemu byl vycvičen. V podvečer se krajinou ozývali výkřiky, nárazy zbraní, sténání. Bitva byla krutá a krvavá. Půda se nasytila krví padlých. Ale nepřítel byl poražen. Nikdo z těch, kdo toužili plenit a loupit nepřežil. Samotný Gabriel jich pobil mnoho. Vždy byl viděn jen v první řadě. Statečně kolem sebe rozséval svým protivníkům smrtící údery. Po bitvě, pobíhal od zraněného k zraněnému. Snažil se jim zachránit život. Ikdyž to přece jenom nešlo, daroval jim vlídná slova o jejich hrdinství, že padli za své domovy a rodiny.
Zanedlouho byl i povýšen. Stal se z něj velitel jízdy. Lidé ho ctili a vážili si ho. Zvěsti o jeho vítězstvích se šířily světem rychlostí světla. Krom toho o zlato, stříbro, šperky nouzi neměl. Nechával za ně stavět chrámy s nemocnicemi. Jeho největší bitvou se stala „Léčka U Údolí květů“. Kde se střetl též s vynikajícím stratégem Brixilem. Jehož armáda překypovala Minotaury a dalšími mýtickými stvůrami. Říká se, že se bojovalo až dva dny vkuse. Země duněla stovky a stovky mil od místa dění. Posili proudili na obě strany. Vypadalo to na remízu. Ikdyž se už zdálo že jeden vyhrává, nastal převrat a navrch měl ten druhý. O žicot tu již přišlo mnoho udatných. Proto Gabriel vyzval Brixila na souboj. Muž proti muži. Jenom oni dva. Jeho sok přijmul. Nebylo cesty zpět. Po necelé hodině, byli tuze vyčerpaní a krev jim vytékala z ran. Jako první padnul do písku Brixil. Hnedka po něm i sám Gabriel. Oba dva, bojovali statečně. Síly byly téměř vyrovnané. Ještě týdny byli opěvováni, oslavováni, oplakáváni. Města se sjednotila. Vytvořila jednu s nejlepším říší na celém světě.