1. Vážení hráči! Dne 12.6.2019 nový svět - Herolus otevře své brány. Přidejte se do válek na světě s novým zakončením - Dominance Více informací najdete na herním fóru
    Zamítnutí oznámení
  2. Po celých 7 letech (jeden rok za každý div světa ) jsme konečně začali pracovat na novém zakončení světů - a to v úzké spolupráci s Hráčskou radou a oporou v Divokých kmenech, které jsou takovým naším duchovním předkem. Konečně vám představujeme Dominanci, rychlé bojově zaměřené zakončení hry, které jste si tak dlouho přáli. Podrobnější informace naleznete herním fóru
    Zamítnutí oznámení
  3. Vážení hráči, ve středu 24. července proběhne aktualizace hry na verzi 2.193. Omluvte prosím drobné výpadky při nahrávání aktualizace. Děkujeme za pochopení.. Více informací najdete na herním fóru
    Zamítnutí oznámení

Historie - OwenW

Téma v sekci 'Soutěž o nejlepší historii bojovníka' založené uživatelem OwenW, 23. úno 2011.

:
Uzavřeno pro další odpovědi.
  1. OwenW

    OwenW Guest

    Zdravím všechny jmenuji se OwenW

    Chtěl bych vám nabídnout svůj příběh...

    Pojď, posaď se, budu ti vyprávět můj příběh. Nejstarší příběhy jsou vyryty do kamene nebo napsány ve hvězdách. Jsou to příběhy z dob bohů, kdy lidem vládli králové a lidé dostávali za lásku k bohům dary v podobě úrody obilí, nebo sítí plných ryb. Sídlili na Olympu, kde Zeus byl vládcem nebes, Poseidon vládcem moří, Athéna bohyně moudrostí. Nikdy jsem tyto vlastnosti nechápal a hlavně nectil a nepotřeboval, až do doby, kdy jsem se poprvé v bitvě utkal s mocnými kyklopy ze země Hyperia a ostřím mocných kentaurů. Ale to poněkud předbíhám.
    Můj příběh začíná v Tésalii, poslední zemi, která byla chráněna před nájezdníky z moře. Můj otec skonal a tak jsem zůstal s matkou sám. Musel jsem se ujat vlády nad malou zemí a chránit ji před nepřáteli. Nebylo zde velké město. Můj otec, co nepřehýřil zlatem za mohutné oslavy, to rozdal žoldákům za jeho bezvýznamné výpravy za dobrodružstvím. Nikdy jsem nechtěl být jako on a tak jsem se snažil sebevíc si udržet zdravý rozum a mírumilovnost, až do chvíle, kdy jsem poprvé pocítil chuť smrti. Abych vás obeznámil se situací, podotknu jen toto: v mých 20-ti letech, kdy konečně začala má země vzkvétat a já si našel dívku, se kterou jsem chtěl zůstat až na věky, napadli naši zemi nájezdníci z moře. Celé město bylo vypáleno až na chrám zasvěcený Poseidonovi. V řvoucích řadách obyvatel města v bitvě proti nepříteli zahynula jak má matka, tak i má dívka. Zemřela mi v náručí na schodech chrámu. Popadl jsem meč a ničil svého nepřítele hlava nehlava. Poprvé jsem v sobě objevil jakousi bestii, která mně naplňovala pocitem, kdy jsem aspoň zapomněl na svůj zničený a bezvýznamný život. Nakonec jsme bitvu prohráli a já ležel s mečem zabodnutém v noze. Poté již nevím co se stalo.
    Probudil jsem se na palubě lodi, která patřila vojenskému společenství, které se nazývá Legie Zkázy. Poté, co jsem se uzdravil, jsem se přidal do jejich řad a snažně prosil velitele, ať mi pomůže zpět vybojovat mé město. A tak se i stalo. Na ten pohled nikdy nezapomenu. Byla to krása. Stovky a stovky lodí pluli k břehům země Tésalie. Byl to nádherný den plný paprsků slunce. Dodnes, jak si vzpomenu, cítím teplo slunce na mých ramenou, jak se opírám o stěžeň plachty a vítr nám příjemně fouká do zad. Tento den nám Poseidon přál. I když byl vítr mírný, tak do plachet se opřel vší silou a naše loď klouzala s jakousi grácií po vlnách moře. Jakmile jsem dorazili na pevninu, po nepříteli nebyla ani památka. Ve městě stále doutnal dým i když se bitva odehrála před 16 západy slunce. Podepsal jsem smlouvu s Legií Zkázy a stal se tak dalším Lordem v jejich řadách. Dostal jsem pár vojáků , ale než jsem se pustil do dalších dobrodružství, chopil jsem se lopaty a začal zcela nanovo.
    Ted když sedím v zahradách paláce a vzpomenu na tyto časy, jsem na sebe hrdý. Mé město má svou armádu se stovky lučištníků na hradbách, lidé jsou spokojeni a jezdí sem z dalekých zemědělských vesnic jak za obchodem, tak se i zapsat do řad našich vojsk. Ano, prožil jsem stovky bitev a to nejen po boku lidí, ale i jiných tvorů, jako byly kentauři, harpie či medůzy. Teď mi již jen zůstaly vzpomínky. Ano jsem již starý a nekonečnost věčnosti je pro mne noční můrou. A tak se sám sebe ptám: přetrvají ozvěny našich činů napříč staletími? Dlouho po naši smrti? Budou cizinci zvědaví, kdo jsme byli, jak odvážně jsme bojovali a s jakou vášní milovali…


    :grepolisPředem děkuji že jste to vůbec vydrželi číst :)
     
  2. Jesus-Christ

    Jesus-Christ Guest

    Tohle byl úžasný příběh.Hodně dobře napsané.
     
  3. OwenW

    OwenW Guest

    Moc děkuji...
     
  4. ppolda

    ppolda Guest

    Ono vůbec ty poslední nové historie jsou celkově výborné. Jak to vypadalo, že tu není moc schopných lidí, tak teď si myslím, že to bude mít porota těžké :)
     

Nahoru
:
Uzavřeno pro další odpovědi.