DeletedUser5984
Guest
Dnes je slavný den. Všichni obyvatelé našeho města totiž slaví první výročí od jeho vzniku. Přestože jsme díky naším výpravám za surovinami, potřebnými k našemu rozvoji, narazili na značné množství jiných měst, jejichž obyvatelstvo a politické záměry nám nejsou známy, nebyli jsme dosud nuceni bojovat o naše přežití. Celý rok jsme tudíž prožili v míru a mohli jsme se v klidu věnovat jak rozvoji města tak i obyčejným světským radovánkám, díky čemuž se zde výrazně zvýšila populace. Dokonce se do našeho města začali stěhovat i někteří obyvatelé ze zemědělských vesnic ve vnitrozemí, což jsem později velmi ocenil, neboť se z nich většinou vyklubali zdatní bojovníci pomáhající střežit naše území.
Důvodů k oslavám tedy bylo spoustu, víno teklo proudem, selata a ovce se opékala na rožni a všichni se náramně bavili. Vojáci odložili svou zbroj a jali se fléten, tympanónů a louten a hráli ostatním k tanci. Bakchus (bůh vína, plodnosti a veselí) by se nad námi jistě zaradoval. Seděl jsem ve svém křesle a se zalíbením pozoroval veselé křepčení svých poddaných a byl jsem šťasný tak, jak jen smrtelník vůbec šťasten může být.
Tu jsem si však povšiml, že nikde nevidím krásnou Arété, která byla nejpůvabnější obyvatelkou našeho města a do které jsem byl zamilován a tajně snil o tom, že se jednou stane mou ženou a spolu budeme žít a spravedlivě vládnout až do smrti. Zeptal jsem se tedy jednoho ze svých rádců, zda neví, proč zde Arété není a nesdílí s ostatními společné veselí. „Pravděpodobně bude v chrámu, můj pane, ostatně jako každý den touto dobou a jistě opět vzývá bohy, aby drželi ochrannou ruku nad naším městem“, odpověděl rádce. Nenápadně jsem tedy opustil své bujaře slavící poddané a vydal jsem se k chrámu. Snad se mi podaří strávit alespoň krátkou chvíli s krásnou Arété bez přítomnosti ostatních.
Došel jsem k chrámu a tu jsem ji spatřil. Klečela nehnutě před obětním oltářem, ruce sepjaté držela pod bradou a její rudé rty se nenápadně chvěly, říkajíc pravděpodobně nějaké motlitby. „Zdravím tě, Arété, proč nejsi s ostatními a nesdílíš s nimi společné veselí nad tím, že se našemu městu tak dobře daří?“ Arété se otočila a její oči barvy moře omývajícího naše břehy se setkaly s mými, byla vážně překrásná. „Vítej můj pane“, řekla Arété, „Jsem ráda, že všichni oslavují, ale mám strach. Kolem nás je toho tolik neznámého a nikde není psáno, že zítra nám bude stejně dobře jako dnes. Modlím se tedy k bohům na samotném Olympu, aby nám byli nakloněni. Snad mé prosby vyslyší.“ „Neboj Arété, člověka jako jseš ty s tak krásnou duší a čistými myšlenkami bohové jistě nenechají bez povšimnutí a za tvou starost o naše blaho ti nesmírně děkuji, ale teď je čas, abys mě následovala a připojila se k ostatním. Dnes je tomu přeci rok, co jsme na této opuštěné planině založili naše město a to je přece důvod k oslavě“, řekl jsem, jemně uchopil Arété za její paži, společně jsme vyšli před chrám a vydali se za ostatními. Po pár krocích se však stalo něco nečekaného. Obloha se zatáhla, doposud klidná hladina moře se zpěnila a z ničeho nic k nám odkudsi přiletěla sova. Jen dosedla na zem, proměnila se v Pallas Athénu, z nebe udeřil blesk a vedle Athény stál sám veliký Zeus se svou ženou Hérou. Z mořské pěny vystoupil muž s trojzubcem a jediným krokem přešel přes naše hradby a postavil se po bok těchto tří bohů. Ano, nebyl to nikdo jiný než Diův bratr Poseidon. Arété a já jsme okamžitě padli na kolena a sklonili své hlavy. „Jsi skutečně překrásná Arété“, řekl Zeus „a díky tvým každodenním motlitbám jsme se rozhodli pomoci vašemu městu. Ale ne všichni čtyři. Pouze jeden z nás bude zaštiťovat a chránit vaše město a o tom, který z nás to bude, rozhodne tvůj pán.“ Zeus ke mně přistoupil, jemně mě chytil za bradu a pozvedl mou hlavu tak, že jsme si navzájem hleděli do očí.
„Já jsem Zeus, vládce bohů, a pokud si vybereš mě, budu tě obdarovávat statečnými vozataji, při boji posílím tvou flotilu a pokud se rozhodneš obsadit jiné město, poškodím jak jejich budovy, tak zničím část jejich vojska. Tvé vojsko navíc posílí silný Minotaurus a strašlivá Mantikora .“ Po těchto slovech ustoupil a přede mě předstoupila sama bohyně Héra. „Silné vojsko je sice důležité, ale důležitější je prosperita a rozvoj vašeho města. Nabízím ti tedy pravidelný přísun vzácných surovin, navíc tvá produkce se o polovinu zvýší a pokud by přeci jenom došlo k válce, vycvičím tvé vojsko ve velmi krátké době a na soupeřovo vojsko sešlu únavu, čímž jej oslabím. A i já po bok tvých vojáků přidám mýtické bytosti. Bude to jeden se samotných titánů – Medůza a k ní se přidá strašná Harpyje,“ řekla Héra a poodstoupila. Poté přišla se svou nabídkou Pallas Athéna. Pokud bych si vybral ji, pravidelně by posilovala mé vojsko náhodnými jednotkami, dala by mi k dispozici svou sovu, aby mě informovala, kdyby našemu městu hrozilo nějaké nebezpečí zvenčí, chránila by naše město před sílou jiných bohů i kdyby jím byl sám bůh války Árés a naše jednotky by byly silnější v boji. Navíc by přidala do našeho vojska Kentaura, jehož částečně lidský vzhled by tolik nenarušoval morálku vojáků a bájného Pegasa.Zbýval tedy již jen Poseidon se svou nabídkou: „Jak jistě víš, tvé město se nachází na ostrově, a tak dříve či později budeš nucen vyplout na moře a poohlédnout se po surovinách a území i někde jinde. A právě potom ti budu nejvíce nápomocen já. Budu ti pravidelně dodávat dřevo na budování silných lodí, zrychlím dokonce i jejich stavbu. Silným vlnobitím zničím opevnění nepřátelského města a jejich lodě pošlu na samé dno moře, kde pro tebe nebudou představovat žádnou hrozbu. Navíc tvé vojsko posílí bojovný Kyklop a k tvé flotile se přidá bájná mořská bytost Hydra.“
Po těchto slovech se Poseidon přidal k ostatním bohům a já zvažoval, ke kterému z nich se přoklonit. „Víte, vzácní bohové, jsem nesmírně poctěn vaši nabídkou a také jsem si vědom toho, že za ni musím být nejvíce vděčen Arété, která vás svými každodenními motlitbami přivolala, ale není snadné se rozhodnout. Teď žijeme v době míru a nejvíce by nám byla prospěšná pomoc Héřina, jsme přeci jenom malé město a urychlit náš rozvoj by nám náramně prospělo. Zároveň však vím, že mohou přijít horší časy a naše město může být napadeno, zde by potom byla neocenitelná Athénina přízeň. Co když se ovšem dostaneme do konfliktu se silnějším soupeřem a tento spor by se mohl táhnout léta. Potom by Diova pomoc byla naprosto skvělá. Naše město nám ale časem může být malé a budeme se muset poohlédnout po území někoho jiného. A to by bylo mnohem snazší, kdyby nám za zády stál sám Poseidon. Snažně vás tedy prosím, abyste našemu městu zachovali přízeň všichni čtyři. Pro nás by to bylo požehnání a já bych měl jistotu, že díky přízni jednoho z bohů, jsem si proti sobě nemusel tři poštvat.“ „Jsi moudrý král,“ řekl Zeus „a tvé přání nechť je splněno, ale pamatuj, vždy si na pomoc můžeš zavolat jen jednoho z nás. Nikdy po tvém boku nebudeme stát dva či více. Je jen na tobě, pro koho z nás se v daný čas rozhodneš a jehož podporu budeš chtít využívat.“ Rázem se nebe rozjasnilo, moře zklidnilo a všichni čtyři bohové zmizeli.
„Děkuji ti, Arété, a jsem ti velmi zavázán. Tvé motlitby byly vskutku vyslyšeny a jsi pro naše město pravým požehnáním.“ S těmito slovy jsem Arété jemně objal a poprvé políbil. Snad nám svou přízeň projeví i Afrodita a já budu s Arété šťastný.
Důvodů k oslavám tedy bylo spoustu, víno teklo proudem, selata a ovce se opékala na rožni a všichni se náramně bavili. Vojáci odložili svou zbroj a jali se fléten, tympanónů a louten a hráli ostatním k tanci. Bakchus (bůh vína, plodnosti a veselí) by se nad námi jistě zaradoval. Seděl jsem ve svém křesle a se zalíbením pozoroval veselé křepčení svých poddaných a byl jsem šťasný tak, jak jen smrtelník vůbec šťasten může být.
Tu jsem si však povšiml, že nikde nevidím krásnou Arété, která byla nejpůvabnější obyvatelkou našeho města a do které jsem byl zamilován a tajně snil o tom, že se jednou stane mou ženou a spolu budeme žít a spravedlivě vládnout až do smrti. Zeptal jsem se tedy jednoho ze svých rádců, zda neví, proč zde Arété není a nesdílí s ostatními společné veselí. „Pravděpodobně bude v chrámu, můj pane, ostatně jako každý den touto dobou a jistě opět vzývá bohy, aby drželi ochrannou ruku nad naším městem“, odpověděl rádce. Nenápadně jsem tedy opustil své bujaře slavící poddané a vydal jsem se k chrámu. Snad se mi podaří strávit alespoň krátkou chvíli s krásnou Arété bez přítomnosti ostatních.
Došel jsem k chrámu a tu jsem ji spatřil. Klečela nehnutě před obětním oltářem, ruce sepjaté držela pod bradou a její rudé rty se nenápadně chvěly, říkajíc pravděpodobně nějaké motlitby. „Zdravím tě, Arété, proč nejsi s ostatními a nesdílíš s nimi společné veselí nad tím, že se našemu městu tak dobře daří?“ Arété se otočila a její oči barvy moře omývajícího naše břehy se setkaly s mými, byla vážně překrásná. „Vítej můj pane“, řekla Arété, „Jsem ráda, že všichni oslavují, ale mám strach. Kolem nás je toho tolik neznámého a nikde není psáno, že zítra nám bude stejně dobře jako dnes. Modlím se tedy k bohům na samotném Olympu, aby nám byli nakloněni. Snad mé prosby vyslyší.“ „Neboj Arété, člověka jako jseš ty s tak krásnou duší a čistými myšlenkami bohové jistě nenechají bez povšimnutí a za tvou starost o naše blaho ti nesmírně děkuji, ale teď je čas, abys mě následovala a připojila se k ostatním. Dnes je tomu přeci rok, co jsme na této opuštěné planině založili naše město a to je přece důvod k oslavě“, řekl jsem, jemně uchopil Arété za její paži, společně jsme vyšli před chrám a vydali se za ostatními. Po pár krocích se však stalo něco nečekaného. Obloha se zatáhla, doposud klidná hladina moře se zpěnila a z ničeho nic k nám odkudsi přiletěla sova. Jen dosedla na zem, proměnila se v Pallas Athénu, z nebe udeřil blesk a vedle Athény stál sám veliký Zeus se svou ženou Hérou. Z mořské pěny vystoupil muž s trojzubcem a jediným krokem přešel přes naše hradby a postavil se po bok těchto tří bohů. Ano, nebyl to nikdo jiný než Diův bratr Poseidon. Arété a já jsme okamžitě padli na kolena a sklonili své hlavy. „Jsi skutečně překrásná Arété“, řekl Zeus „a díky tvým každodenním motlitbám jsme se rozhodli pomoci vašemu městu. Ale ne všichni čtyři. Pouze jeden z nás bude zaštiťovat a chránit vaše město a o tom, který z nás to bude, rozhodne tvůj pán.“ Zeus ke mně přistoupil, jemně mě chytil za bradu a pozvedl mou hlavu tak, že jsme si navzájem hleděli do očí.
„Já jsem Zeus, vládce bohů, a pokud si vybereš mě, budu tě obdarovávat statečnými vozataji, při boji posílím tvou flotilu a pokud se rozhodneš obsadit jiné město, poškodím jak jejich budovy, tak zničím část jejich vojska. Tvé vojsko navíc posílí silný Minotaurus a strašlivá Mantikora .“ Po těchto slovech ustoupil a přede mě předstoupila sama bohyně Héra. „Silné vojsko je sice důležité, ale důležitější je prosperita a rozvoj vašeho města. Nabízím ti tedy pravidelný přísun vzácných surovin, navíc tvá produkce se o polovinu zvýší a pokud by přeci jenom došlo k válce, vycvičím tvé vojsko ve velmi krátké době a na soupeřovo vojsko sešlu únavu, čímž jej oslabím. A i já po bok tvých vojáků přidám mýtické bytosti. Bude to jeden se samotných titánů – Medůza a k ní se přidá strašná Harpyje,“ řekla Héra a poodstoupila. Poté přišla se svou nabídkou Pallas Athéna. Pokud bych si vybral ji, pravidelně by posilovala mé vojsko náhodnými jednotkami, dala by mi k dispozici svou sovu, aby mě informovala, kdyby našemu městu hrozilo nějaké nebezpečí zvenčí, chránila by naše město před sílou jiných bohů i kdyby jím byl sám bůh války Árés a naše jednotky by byly silnější v boji. Navíc by přidala do našeho vojska Kentaura, jehož částečně lidský vzhled by tolik nenarušoval morálku vojáků a bájného Pegasa.Zbýval tedy již jen Poseidon se svou nabídkou: „Jak jistě víš, tvé město se nachází na ostrově, a tak dříve či později budeš nucen vyplout na moře a poohlédnout se po surovinách a území i někde jinde. A právě potom ti budu nejvíce nápomocen já. Budu ti pravidelně dodávat dřevo na budování silných lodí, zrychlím dokonce i jejich stavbu. Silným vlnobitím zničím opevnění nepřátelského města a jejich lodě pošlu na samé dno moře, kde pro tebe nebudou představovat žádnou hrozbu. Navíc tvé vojsko posílí bojovný Kyklop a k tvé flotile se přidá bájná mořská bytost Hydra.“
Po těchto slovech se Poseidon přidal k ostatním bohům a já zvažoval, ke kterému z nich se přoklonit. „Víte, vzácní bohové, jsem nesmírně poctěn vaši nabídkou a také jsem si vědom toho, že za ni musím být nejvíce vděčen Arété, která vás svými každodenními motlitbami přivolala, ale není snadné se rozhodnout. Teď žijeme v době míru a nejvíce by nám byla prospěšná pomoc Héřina, jsme přeci jenom malé město a urychlit náš rozvoj by nám náramně prospělo. Zároveň však vím, že mohou přijít horší časy a naše město může být napadeno, zde by potom byla neocenitelná Athénina přízeň. Co když se ovšem dostaneme do konfliktu se silnějším soupeřem a tento spor by se mohl táhnout léta. Potom by Diova pomoc byla naprosto skvělá. Naše město nám ale časem může být malé a budeme se muset poohlédnout po území někoho jiného. A to by bylo mnohem snazší, kdyby nám za zády stál sám Poseidon. Snažně vás tedy prosím, abyste našemu městu zachovali přízeň všichni čtyři. Pro nás by to bylo požehnání a já bych měl jistotu, že díky přízni jednoho z bohů, jsem si proti sobě nemusel tři poštvat.“ „Jsi moudrý král,“ řekl Zeus „a tvé přání nechť je splněno, ale pamatuj, vždy si na pomoc můžeš zavolat jen jednoho z nás. Nikdy po tvém boku nebudeme stát dva či více. Je jen na tobě, pro koho z nás se v daný čas rozhodneš a jehož podporu budeš chtít využívat.“ Rázem se nebe rozjasnilo, moře zklidnilo a všichni čtyři bohové zmizeli.
„Děkuji ti, Arété, a jsem ti velmi zavázán. Tvé motlitby byly vskutku vyslyšeny a jsi pro naše město pravým požehnáním.“ S těmito slovy jsem Arété jemně objal a poprvé políbil. Snad nám svou přízeň projeví i Afrodita a já budu s Arété šťastný.
Naposledy upraveno moderátorem: