Ano, je to smutné sdělení, které sem napsal poděs. Vyděsilo…
Ale ještě snad není všemu konec. Zrovna tak jako nebyl v době, do které jsem se tady jen o pár stránek hlouběji do minulosti vrátila a přečetla jsem si znovu, co jsi sem poděsi napsal v den, ve kterém Království stínů přišlo o div. V ten den, který byl pro Království stínů tak těžký.
Jen se podívejme, bylo to posouzení situace, ve které se Království stínů nacházelo, popis jejího průběhu a pak už následovala povzbudivá slova. Hlavní v tom všem je to, že se ta poděsova slova vyplnila, aliance Království stínů zvítězila. A jen si vzpomeňme, jak to v ten den pro tu alianci vypadalo, jaké beznadějné myšlenky přicházely.
Tehdy jsem tu ještě nebyla registrovaná, tak Ti tady poděsi děkuju až teď za to, co jsi v témž příspěvku napsal o nás, hráčích Vulkanu.
A dál už budu stručná. Na tomhle skutečném příkladu chci ukázat, že i když se něco jak ve hře, tak v životě (protože ono je to jedno a totéž, ať si to chceme nebo nechceme přiznat), zdá někdy hodně černé, že to může skončit jinak, mnohem líp, než jak to v těch temných smutných okamžicích vypadá.