• Vážení hráči, Dne 20.3.2024 (středa) bude hra aktualizována na verzi 2.308. V důsledku toho se do hry nebudete moci po určitou dobu přihlásit. Níže naleznete podrobný seznam změn. Děkujeme za pochopení. Více informací najdete na herním fóru
  • Vážení hráči, v úterý 2. dubna v 10:00 hodin (serverového času) nás navštíví speciální host: vybíravá a stále hladová mýtická slepice z podsvětí. Nakrmte ji a získejte odměny pro svou říši! Najít krmení pro slepici je snadné. Obyčejnými akcemi ve hře: stavba budov, útočení/bránění, zkoumání, cvičení jednotek a sesílání kouzel můžete získat různé ingredience. Více informací najdete na herním fóru

Kruel - Příběh o Stavbě Kefalské Věže

  • Zakladatel vlákna DeletedUser10620
  • Vytvořeno
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

DeletedUser10620

Guest
Příběh o Stavbě Kefalské Věže

„Neboj se drahoušku, tatínek se zase vrátí.“ Těmito slovy utěšovala svou dceru Eldra. Touto ohranou frází krmila Lanu již velmi dlouho a nepříjemně často. Neměla z toho radost, že svou dceru možná obelhává. Doufala, že se její slova znovu a znovu naplní. Nepřemýšlela nad tím, že by jednou neměla ve svých slibech pravdu. Její muž Kent zkrátka dělal svou práci, byl chrabrým Kefalským válečníkem a stavitelem, který zajišťoval nejen bezpečí své rodiny, ale i celého města, ve kterém postavil nejednu strážní věž a již mnohokrát navrhoval nové a lepší městské hradby. Kent byl stavitelem, udatným bojovníkem, ale nejdůležitějším bylo, že díky němu bylo nedaleké město v bezpečí, před venkovní hrozbou.

Lana se držela máminy sukně, pevně svírala látku ve svých malinkatých ručičkách a v obličeji se jí rozprostíral nešťastný výraz. Kent ne vždy dobře rozpoznal emoce svých blízkých, ovšem teď bylo zcela zřejmé, že se jeho dcerka velmi trápí. Zrakem sklopeným k zemi a svraštělým obočíčkem jasně naznačovala, že je na otce rozzlobená. Její milovaný silný táta jí opět odchází pryč. Zase tu s ní nebude, může se mu něco stát. I Když byla Lana jen pětileté děvčátko, byla velmi bystrá. I ona si všímala, že ne všichni co opustili brány vesnice, se vždy vrátili zpět, kord v těchto období válek. Měla zkrátka strach, že se jednou ani její otec nevrátí.

Kent se posléze rozloučil se svojí ženou i dcerou a dál již beze slov vykročil mladý stavitel směrem k místní bráně. I když by se strašně rád ohlédl a spatřil by tak své milované mávající na něj a posílající polibky, neudělal to, protože moc dobře věděl, že by znovu rozházel své pracně srovnané myšlenky.

Před branou se shromažďoval dav všech Kefalských bojovníků, stavitelů, ale i tesařů a kameníků potřebných ke stavbě bitevní věže. Silné místní město mělo sice svou profesionálně vycvičenou armádu vojáků, ale v poslední době to nebyla jediná věc, která byla zapotřebí pro ochranu města, a proto bylo za potřebí, podstoupit několik zásadních kroků pro zlepšení obrany města a tím prvním bylo vystavět ohromnou bitevní věž, které měla býti vybavena všemi doposud známými bitevními prostředky.

Vrchní stavitel Bron již stál v čele velkého davu a připravoval se k proslovu. Byl to velký silný muž, který byl nejenom stavitel, ale i válečník ostřílený řadou bitev. Byl stejně jako Kent, zrozen k tomu, aby chránil lid z místního města, ale i jejich rodné vesnice. Uvědomoval si riziko povolání daleko lépe než Kent a nikdy si nepořídil rodinu ani ženu. Zcela se oddal službě pro Kefalos. Kent se s Bronem spřátelil před pár lety, když byl Bron povýšen na vrchního stavitele. Od té doby spolu stáli bok po boku nejenom v bitvách, ale i při všech možných městských a vesnických stavbách, které se v okolí udály. Zažili spolu stovky napínavých chvil a našli v sobě dobré přátele.

„Dobře! Dnes vyrazíme na dalekou obhlídku okolí. Když vše dobře dopadne, začneme s výstavbou věže již dnes. Musíme však být obezřetní, s největší pravděpodobností již brzy dorazí nepřátelský útok a proto budu potřeba začít co nejdříve, aby bylo město připraveno.“ Pronesl Bron a pozoroval reakce davu. Z davu se ozvalo znepokojivé zašumění. Bylo jasné, že se všichni zaleknou. Nepřátelská vojska byla vyslána Tyranem Edgarem, aby zničila tento svět a rozsela smrt ve všech končinách Řecka. Jenže všichni žili s vědomím, že nebezpečí bylo zažehnáno. Ale temný pán tyran Edgar nejspíš znovu shromažďuje síly, aby mohl pokračovat v krvavé invazi. Šum v davu se stále zvětšoval. „Dost! Pánové.“ Bron zvedl svou paži s narovnanou dlaní, aby utišil hluk. „Nenechte se mýlit, všechny informace co máme, jsou jen nepřesné zprávy z okolních vesnic. Nic není jisté, nepřátelé nebyli spatřeni. Jen jsou někteří lidé nezvěstní a v okolí se dějí zvláštní věci. Nevíme, přesně o co jde, doslechli jsme se jen něco o surově zabité zvěři, divných zvucích z hloubi lesa a bylo zaznamenáno pár nezvěstných lidí. A zvěsti o tom, že by se mohlo jednat o nepřátelská vojska, nejsou potvrzeny.“ Bron sklonil svou hlavu a zamyšleně si hladil svou vousatou bradu. Kent na něj znepokojivě hleděl, protože věděl, že tohle dělá jeho přítel, jen když je velmi nervózní. Kent využil Bronovi chvilkové duševní nepřítomnosti a ujal se organizace. „Nemáme důvod se zdržovat, pánové, můžeme pomalu vyrazit.“

Prvních pár týdnů probíhala stavba věže celkem v klidu bez větších komplikací. Po několika dalších týdnech práce se stavba uchylovala k jejímu konci a už jen stačilo dostavět pár posledních metrů hradeb, které museli býti svrženy, aby se udělal prostor pro věž. Ještě toho dne když už se začínalo pomalu šeřit a skupina dělníků se pomalu uchylovala k odchodu do svých příbytků, se z lesa ozval nepříjemný zvuk. „Ticho, připravte se k boji.“ Zavelel Bron, který ten večer měl hlídku, vojákům a sám čekal na přicházející nebezpečí. Se strašlivým řevem a zrychlujícím se dupancům se ke skupině něco blížilo, kousek od nich zašuměl ohromný keř a cosi se z něj vyvalilo. Voják, který byl ke keři nejblíž, se nestihl nepříteli vyhnout a ten ho povalil na zem, nic mu však nestihl udělat. Ostatní vojáci se na vetřelce vrhli a ubodali ho svými meči. Ještě než bylo jisté, že už nehrozí žádné nebezpečí, všichni vojáci poznali, že ten strašlivý nepřítel byl jen pouhý divoký kanec. Někteří ze skupiny se neudrželi a komickému výpadu padesáti mužů proti jednomu prasátku se museli zasmát.

„Jen se smějte blbci, příště by to mohl být Kerber nebo Erinye, to už by vás smích přešel.“ okomentoval situaci Kent, který rychle přispěchal na pomoc. Sotva to však dořekl, ze stejného křoví se do davu vyvalila desítka dalších tvorů. Ani v tom šeru nebylo těžké dlouho hádat, o koho se jedná tentokrát. Kent se nemýlil!
Odporný řev a smrad dával jistě vědět, že Kefalské vojáky napadli nemrtví! „Do boje válečníci! Pobijte ty pekelné zrůdy!“ Bronovi se naplnily jeho nejtemnější představy.

Křik a řinčení kovu se rozléhaly daleko do lesa. Kent se jen modlil, aby nepřišli nemrtvým na pomoc další posily, ale marně. Při pohledu na nedaleký les spatřil Kent to poslední, co by zrovna v tuto chvíli chtěl vidět. Nejenom, že Kent čelil odpornému nemrtvému tříhlavému stvoření, ale ještě musel přihlížet, jak katapulty vyjíždějící z lesů se připravují ke střelbě a on nemohl nic dělat.

Kent se porozhlédl kolem sebe. Všude se rozprostírala smrt, vzduchem létali ohnivé šípy snažící se spálit nepřátelské katapulty a obří balvany ničící celé město, včetně skoro dostavěné bitevní věže. Kent nedokázal vnímat nic jiného než zkázu. Jeho přátelé bojovníci se váleli po zemi svíjející se ve smrtelných křečích a svými mrtvými těly již jen zdobili bitevní pole, opodál byli vidět ruiny hradeb a tam kde ještě toho večera stála skoro dokončená věž, byla jen hromada doutnajícího kamení. I nemrtví po sobě zanechali spoušť hnijícího masa, kostí a hlav. Ti co ještě žili, nadále vytrvale pokračovali v bojích.
Kent pozoroval, jak jeho přátelé podléhají v bojích nemrtvým. Nejraději by všem pomohl, ale nešlo to, bylo jich tu mraky. První na koho si v tom chaosu vzpomněl, byl Bron. „Brone!“ Zoufalým voláním po svém příteli se Kent snažil zjistit jeho polohu. „Keee…. Kente, ta…dy…“ Kent zaslechl volání generála, podle hlasu hádal, že není zcela v pořádku. Rozhlížel se kolem dokola, zcela zmaten a dezorientován. V poslední zoufalé chvilce zahlédl zvednutou Bronovu ruku svírající své ohromné kladivo. Ruku však zvedal vleže a jeho tělo obklopovala trojice Kerberů. Ještě není pozdě, zachráním tě. Musím!…znělo Kentovi v hlavě. Kent pevně uchopil svou sekeru a se srdcervoucím křikem se vrhl na ty odporné bestie. Jeden z trojice Kerberů okusující Bronovo tělo se otočil a s nepozemským zakvílením se vrhl přímo na Kenta. Jedním dlouhým, přesně mířeným skokem povalil Kenta na zem. Než se však oba ocitli na zemi, Kentovi se podařilo Kerbera připravit o jednu jeho hlavu pomocí své ostře broušené sekery. Ještě, že jí mám… tohle by se mi s kladivem nepovedlo… pomyslel si Kent… Kerber se však i bez jedné ze svých hlav stále nechtěl vzdát. Mezitím co se Kent snažil vypořádat s otravným Kerberem, ostatní ohavná stvoření se nenechala rušit a Bronova těla nadále využívali jako jídelního stolu. Zraněný nemrtvý tvor už nebyl tolik hbitý a Kent jen čekal na vhodnou příležitost, rozseknout ho vejpůl. Kerber se znovu nerozvážně odrazil do skoku s úmyslem znovu porazit Kenta na zem. Tentokrát pro něj však tento skok byl osudným, Kent vymrštil sekerou přímo proti němu a Kerber se v blízkosti ostří sekery rozletěl na dvě poloviny.

Teď už měl Kent cestu ke svému příteli volnou. Běžel směrem k němu a ke dvojici nemrtvých okusujících Bronovo tělo. Tentokrát však běžel potichu, bez křiku, připraven sejmout oba Kerbery jedním sekem své smrtonosné sekery. V posledním okamžiku se jeden z nemrtvých otočil a z huby mu visely cáry Bronova masa. Otočil se však příliš pozdě a Kent tak setnul hlavy oběma netvorům naráz.

Kent nevnímal dění okolo, i když se kolem něj stále válčilo. Jediné co ho zajímalo, byl Bron. Přišel k jeho tělu s přáním, aby bylo ještě živé. Odstrčil mrtvá těla Kerberů z Brona a spatřil zohavenou tvář svého přítele. Hned mu bylo jasné, že jeho přání se nevyplnilo. Bron byl mrtvý.Kent v jeden okamžik doufal, že to není Bron, nebyl totiž poznat. Z jeho hlavy zbyla jen ohlodaná lebka a jeho tělo na tom nebylo lépe. Ale musel to být Bron, jedině on byl schopen unést své ohromné kladivo jednou rukou. I když z Brona zbyla jen neúplná tělesná schránka, bylo to teď to jediné, co po něm zbylo. Kent padl na kolena se slzami v očích, nikdy necítil takovou bolest. Naposledy svého přítele objal a zcela se odevzdal svým emocím.

Sám Kent, utopen ve svém smutku, ztratil pojem o čase. Když se vzpamatoval a slzy ustály, zvedl hlavu a rozhlédl se kolem sebe. Ticho. Bitva už skončila. Kolem Kenta se rozprostírala ohromná spoušť tvořená hromady hnijících těl, z některých kusů lidského masa doposavad stoupala pára. Na zemi se tvořily hnilobné potůčky a pomalu se začali slétávat mouchy. Hromady kamení a hořícího dřeva spolu s mrtvými obyvateli města pokrývaly místo, kde ještě před několika hodinami stálo ohromné město Kefalos, a v dálce byl vidět zbytek nemrtvé armády, mířící směrem k nedalekým vesnicím, z nichž jedna z nich byla Kentova rodná vesnice.
 

DeletedUser10159

Guest
tybláho tak ty ses stal největčí spisovatel tehlé soutěže všech dob
 

DeletedUser10620

Guest
Posledně jsem to psal narychlo a k tomu ještě v noci a nijak moc jsem nepředpokládal, že by se někdo chtěl nějak rozepisovat, tak jsem něco usmolil a zkusil jsem to, no a pak jsem viděl ostatní a došli mi, že jsem to podcenil :D Tak jsem se tentokrát rozhodl napsat něco delšího (A to jsem ještě 2-3 odstavce vypustil, jelikož jsem myslel, že už ani toto se sem nevejde (nevěděl jsem či 10k znaků s nebo bez mezer) :)
 

DeletedUser8956

Guest
Hlavně si to zase nezkaž sháněním pochybných hlasů při hlasování ;)
 

DeletedUser9897

Guest
Máš to pěkné, chtěl jsem tě trumfnout co se týče délky, ale asi bezúspěšně =D
 

DeletedUser9897

Guest
To máš pravdu, a jak to vidíš ty se svou účastí v soutěži?
 

Thasoss

Grepolis tým
Oceňuji uvozovky, to opravdu. Samotné dílo je sice opravdu dlouhé, nicméně není o ničem, ba naopak obsahově zaujalo. Mně osobně se to tedy dobře čte, ač se vyskytlo pár řádků, které jsem si pro jistotu přečetl i 2x. Ale to je taková drobnost, která je třeba jen u mě. Nemusí to být vinou díla, někdy jsem lehce mimo a nevnímám tedy tak, jak bych měl. :)
 

DeletedUser8956

Guest
Nevidím :( Vy dva jste předvedli pěkná díla a musel bych na to sednout aspoň na hodinu, abych za vámi moc nezaostal. Ale na to nemám čas ani náladu :( Koukal jsem, že sice termín odevzdání je ještě daleko, ale i tak...každopádně pokud se tu mé dílo neukáže, tak přeji mnoho úspěchů :) Pokud ukáže, tak jako správný Čech ne :D
 
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru