• Vážení hráči, Dne 20.3.2024 (středa) bude hra aktualizována na verzi 2.308. V důsledku toho se do hry nebudete moci po určitou dobu přihlásit. Níže naleznete podrobný seznam změn. Děkujeme za pochopení. Více informací najdete na herním fóru
  • Vážení hráči, v úterý 2. dubna v 10:00 hodin (serverového času) nás navštíví speciální host: vybíravá a stále hladová mýtická slepice z podsvětí. Nakrmte ji a získejte odměny pro svou říši! Najít krmení pro slepici je snadné. Obyčejnými akcemi ve hře: stavba budov, útočení/bránění, zkoumání, cvičení jednotek a sesílání kouzel můžete získat různé ingredience. Více informací najdete na herním fóru

Masha - Není to žádný hrdina

Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

DeletedUser

Guest
„… vždyť to není žádný Herkules, žádný hrdina, je to jen obyčejný buran, jako každý tady okolo“ prohlásil opilý Idola, a s heknutím se sesunul zpět pod stůl.
Krčma U Tří harpyjí byla pro okolní vesnice něco jako božská mana. Daleko od svých povinností a hlavně manželek a manželů se mohli všichni oddávat těm nejzvrácenějším choutkám, které je jen mohli napadnout. Mezi slušnými vesničany to bylo místo, o kterém se prostě nemluvilo, ale sem tam se našel den, kdy i ten nejpoctivější z nejpoctivějších potřeboval zapomenout na svoje strasti. Přesně takovým místem krčma U Tří harpyjí byla.
Hérakliteos do krčmy nechodil, neměl to zapotřebí. Jeho žena pro něj byla vším, malá farma a skromné políčko poskytovalo dost jídla pro ně, pro dobytek, a zbylo i dost na to, aby mohli vyrazit do vesnice a trochu úrody prodat zámožnějším vesničanům. Tedy alespoň do doby, kdy se ve vesnici objevili vojáci a začali verbovat do války. Hérakliteos, jako jeden z nejsilnějších mužů vesnice musel odejít a na dlouhé dva roky sloužit mocnému vládci Tepenovi.
Když se vrátil, nenašel to, co za sebou zanechal. Farma bez jeho přítomnosti strádala, dům se pomalu rozpadal, dobytek pomřel a z kdysi úrodné půdy bylo jen spáleniště. Za službu ve vojsku si nevydělal téměř ani na jídlo, natož tolik, aby mohl rodinu uživit a svou farmu dát znovu do pořádku. Což o to, snažil se, jenže ve chvíli, kdy jeho žena onemocněla a zemřela, už ani neměl proč.
Sám a chudý žebral od vesnice k vesnici a za vyžebrané stříbro se opíjel v krčmě, které se dřív vyhýbal obloukem. Nevěstky ho ale nezajímali, nedokázali by zahnat jeho zármutek, ani nahradit jeho ženu. Jen seděl v rohu a pil.
Jednoho dne, kdy venku zuřila vichřice, se dovnitř nahrnulo tucet hrubiánů a z místa už tak dost zkaženého udělali hotové peklo. Hérakliteos nemohl jen sedět a sledovat, jak každý, kdo se jim postavil skončil s nožem v břiše nebo podříznutým hrdlem. Díky svému výcviku a své síle pro něj nebyli žádný problém, ani i když byl opilý. Do jednoho všechny útočníky zabil.
Od té doby se k němu všichni z okolních vesnic chovali jinak, někteří ho nazývali hrdinou a zvali ho k sobě domů, aby jim vyprávěl o svých činech, jiní se před ním zavírali, báli se ho. Oboje se Hérakliteovi líbilo, ale ten pocit, že by mohl být hrdinou ho naplňovalo něčím, co už dlouho necítil, hrdostí.
Při jedné z návštěv chrámu se doslechl, že z posvátného Artemidina háje zmizel kanec, posvátné a chráněné zvíře. Kněží naříkali, hořekovali, že se blíží jejich konec, že je jejich bohyně opustila. Je to zlé znamení.
Hérakleitos neváhal, takový úkol mu mohl přinést bohatství, slávu a konečně by se mohl vrátit na svou farmu a pokračovat tam, kde skončil. Vydal se neprodleně do posvátného háje. Už na jeho kraji bylo cítit ve vzduchu, že není vše v pořádku. Vzduch byl zkažený, byla cítit smrt a hniloba. Stromy, kam až dohlédl vypadali jako spálené, listí a jehličí opadané a shnilé na zemi.
Kněží ho varovali, že v tom háji je něco zkaženého a proto se kanec ztratil a ani Artemida ho nemůže najít. Jak se prodíral hlouběji do lesa, zápach byl stále silnější. Smrt byla cítit všude, široko daleko kolem nebylo slyšet ani zpěv ptáků. Čím hlouběji do lesa vstupoval, tím větší byla tma.
Háj nebyl tak malý, jak se nejprve zdálo, nejspíš nějaké kouzlo bohyně, Hérakleitos se rozhodl utábořit se poblíž balvanu, aspoň tak měl trochu možnosti sledovat, co se kolem něj děje. Rozdělal oheň a schoulil se ke spánku.
Mohla být půlnoc, když ho probudilo zlověstné vrčení. Něco se k němu blížilo. Mohl to být vzteklý pes, nebo něco horšího? Oheň již téměř dohořel a nebylo vidět dál, než na několik metrů. Zápach spáleného masa byl najednou tak intenzivní, že se Hérakleitos málem začal dusit. Z plamenů se pomalu začala vynořovat jedna psí hlava, hned vedle druhá a třetí. Bohové, to je Kerberos!
Hádův trojhlavý pes je tedy tou silou, která vyhnala kance a zničila celý háj. Hérakleitos popadl svůj meč a vrhnul se po příšeře. Jeden výpad, jedno, dvě, tři kousnutí, všechno následovalo tak rychle po sobě. Boj netrval moc dlouho.
Hérakleitos ležel na zemi, jeho hrdlo bylo prokousnuté, řinula se z něj krev. Cítil, jak z něj vyprchává život. Hádes ho k sobě volal skrze jeho trojhlavou bestii. Kerberos se chystal zasadit Hérakleitovi poslední ránu, když v sobě našel poslední zbytky sil a prohnal svůj meč všemi třemi hlavami najednou.
Pes zakvílel a sesunul se k zemi. Všechno kolem Hérakleita se začalo rozjasňovat, tráva byla čím dál zelenější, ptáci se vrátili, stromy jakoby ožily. Poslední, co viděl, byla bohyně Artemis a kanec, který kolem ní proběhl.
„Děkuji Ti, lovče, teď konečně můžeš být se svojí milovanou“ řekla a zmizela. Kolem Hérakleita už byla jen tma. Tma a malé světlo…
 

DeletedUser

Guest
v případě výhry připsat mince na účet Geraltos -- končím s aktivním hraním, tak to připište bratrovi
 
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru