• Vážení hráči, Dne 3.4.2024 (středa) bude hra aktualizována na verzi 2.309. V důsledku toho se do hry nebudete moci po určitou dobu přihlásit. Níže naleznete podrobný seznam změn. Děkujeme za pochopení. Více informací najdete na herním fóru
  • Vážení hráči, v úterý 2. dubna v 10:00 hodin (serverového času) nás navštíví speciální host: vybíravá a stále hladová mýtická slepice z podsvětí. Nakrmte ji a získejte odměny pro svou říši! Najít krmení pro slepici je snadné. Obyčejnými akcemi ve hře: stavba budov, útočení/bránění, zkoumání, cvičení jednotek a sesílání kouzel můžete získat různé ingredience. Více informací najdete na herním fóru

MICHAL980716-Varovná Vidina!

DeletedUser

Guest
Příběh se mi stal asi před půl rokem v červenci. Rodiče odjeli slavit narozeniny jejich kamaráda a já musela zůstat sama doma,s mým miláčkem psem Krtkem. Celkem jsem z toho byla dost nervózní,jelikož jsem sama doma přez noc ještě nikdy nebyla. Malá útěcha byla že jsem tam měla svého psa Krtka.
Nastal večer a já jsem si s Krtečkem lehla na matraci a pořádně jsem se zachumlala,protože mi byla zima.Nemohla jsem usnout,protože jsem se hrozně moc bála. Když jsem nachvilku zabrala,probudila jsem se přibližně ve 3 hodiny,ale nevím to jistě. Nevím jak se to stalo, ale něco mě donutilo k tomu, že jsem hroznou rychlostí vystřelila z postele a začala hledět před sebe. V tom se stala v celku podivná a zarážlivá věc. Uviděla jsem před sebou mladou blonďatou dívku s dlouhými vlasy asi okolo 14-ti let, která seděla na mé matraci a opírala se o ruku. Co mě však ještě více zaráželo bylo to, že místo toho, abych se jí bála,jsem seděla na posteli a překvapivě se divila, co se to děje.Abych se uklidnila, lehla jsem si zpět do postele,zavřela oči a doufala, že to je sen a osoba zmizí. Nemohla jsem vědět, jestli je už pryč, a proto jsem otevřela oči, abych se podívala. V okamžiku jsem ale málem vylítla z kůže, protože blonďatá dívka, kterou jsem viděla ještě před chvílí klidně sedět na posteli, se teď zvedla a před mýma otevřenýma očima začala hrozně nahlas křičet.Byla tak blízko, že se mi málem zastavilo srdce hrůzou. To už bylo ale moc a já, jako by mě něco ovládalo, vstala jsem z postele a rozeběhla jsem se k dřevěným schodům, které vedou dolů do obývacího pokoje, kde máme televizi a spojenou jídelnu. Nechtěla jsem dál,ale běžela jsem tak rychle že jsem nestihla zastavit a neuvěřitelnou rychlostí jsem se zřítila ze schodů. Probrala jsem se až v nemocnici s otřesem mozku,kde na mě čekali táťka a mamka. Nevěděla jsem jestli to byl jen přelud a nebo to byla pravda.Jedno vím jistě.Po návratu z nemocnice domů jsem viděla na matraci nějakou skvrnu,přistoupila jsem tedy blíže a četla vyrytý nápis!
To byl jen začátek NINETA!
 
Naposledy upraveno moderátorem:
Nahoru