DeletedUser7067
Guest
Jak jsem se sem vlastně dostala? Bylo to pře čtyřmi lety.
Jako každé znuděné dítě jsem tak brouzdala po internetu a hledala do čeho píchnout. Nakonec jsem narazila na jednu hru… Antika? Hned rozkliknu stránku a začnu číst. Vypadá to zajímavě, tak proč to nezkusit.
Zaregistrovala jsem se a vybrala si svět Delta. Zadala si oblast a vyrazila stavět. Tehdejší začátky byly těžké a zvlášť náročné pro dvanáctileté dítě. Abych se přiznala, hra mě zklamala. Prvních pár dní jsem stavěla a útočila a přicházela o vojáky. Podíl na tom měla i ta ironie, že jsem se přihlásila do končícího světa – brzké útoky a bez šance na další města. Po dobytí mého města a několika dalších neúspěších jsem to vzdala a nepokračovala. Tato hra není nic pro mě!
Po roce pauzy jsem na tuto hru znovu narazila, proč to tedy nezkusit znovu? Tentokrát si vyberu Lambdu, mladičký svět. Byla jsem starší a ze svého neúspěchu jsem se poučila a začínala jsem opatrně. Postavím pár domečků, založím si alianci a uvidíme. Měla jsem štěstí. Do aliance brzy přišlo pár hráčů z ostrova a okolní se brzy přidaly. Už po pár dnech jsme podnikali společné nájezdy a společně jsme dobyli naše první město. Nedokážu ani popsat, jak jsem na své spoluhráče byla pyšná. Do měsíce jsme se z jednoho ostrova rozšířili přes celé moře a stali se druhou aliancí na moři. A tak to pokračovalo. S vedením jsme si získali spojence, stali se akademií a ke konci světa jsme se i sloučili.
Ale zpátky ke mně.
Začátek byl úžasný. Ovládali jsme několik ostrovů, já měla několik tučných farem a začala jsem dobývat. Jako první jsem si své město založila a o pár dní později i dobyla. Bratr povzbuzen mým úspěchem začal také hrát. Jako pokročilý hráč jsem mu samozřejmě chtěla poradit, ale nebylo to potřeba. Proč? A to je první změna, která mě výrazně oslovila, ale i pobouřila
Já dostala šest krátkých instrukcí (které jsem mohla přeskočit) a dostala šest vojáčků. A bratr? Každý postup byl vysvětlen a za jeho správné provedení odměna. A ke konci ještě placka do profilu! Společně jsme prošli tento návod a i já se něčemu přiučila.
Jako další jsem si oblíbila ostrovní úkoly. Snadný způsob jak přijít i bez vojska k surovinám nebo kouzlům. Rozhodně urychlily postup hry. Každý den nový úkol, anebo pokud nevyhovuje, do pár dnů se změní za jiný.
Rozhodně musím poděkovat za Aplikaci do mobilu. Ještě stáje ji mám a byla mi mnohokrát užitečná. Jelikož mám internet v mobilu, ihned (i ve škole) jsem věděla o útoku a stačila si zavolat o podpory. Sice měla a stále má spoustu chyb, ale ty se dají ještě překousnout. Ze všech změn se mi zrovna tato líbila nejvíc.
Ale jak už to tak bývá vše jednou skončí. Svět vstoupil do části Div světa. Začal boj o moc. V tomto boji bylo celkem pět aliancí. Bojovali jsme však do posledního dechu, do posledního vojáka. Nestačilo to… Nepřítel přešel naše obrany a zmocnil se posledního divu, který jim stál v cestě. Vstup do světa se uzavřel a hráči začali odpadat. Konec byl rychlý. Možná měsíc, možná dva a bylo po všem, brány se pro nás navždy uzavřely.
Prožila jsem úžasný rok a půl plný akce a konfliktů. Nejednou jsem vstávala i v pět ráno, abych stihla odeslat útok.
Chtěla bych poděkovat všem spoluhráčům a týmu vzkázat: JEN TAK DÁL! :grepolis
__
PS: Moc díky za prodloužení termínu.
Jako každé znuděné dítě jsem tak brouzdala po internetu a hledala do čeho píchnout. Nakonec jsem narazila na jednu hru… Antika? Hned rozkliknu stránku a začnu číst. Vypadá to zajímavě, tak proč to nezkusit.
Zaregistrovala jsem se a vybrala si svět Delta. Zadala si oblast a vyrazila stavět. Tehdejší začátky byly těžké a zvlášť náročné pro dvanáctileté dítě. Abych se přiznala, hra mě zklamala. Prvních pár dní jsem stavěla a útočila a přicházela o vojáky. Podíl na tom měla i ta ironie, že jsem se přihlásila do končícího světa – brzké útoky a bez šance na další města. Po dobytí mého města a několika dalších neúspěších jsem to vzdala a nepokračovala. Tato hra není nic pro mě!
Po roce pauzy jsem na tuto hru znovu narazila, proč to tedy nezkusit znovu? Tentokrát si vyberu Lambdu, mladičký svět. Byla jsem starší a ze svého neúspěchu jsem se poučila a začínala jsem opatrně. Postavím pár domečků, založím si alianci a uvidíme. Měla jsem štěstí. Do aliance brzy přišlo pár hráčů z ostrova a okolní se brzy přidaly. Už po pár dnech jsme podnikali společné nájezdy a společně jsme dobyli naše první město. Nedokážu ani popsat, jak jsem na své spoluhráče byla pyšná. Do měsíce jsme se z jednoho ostrova rozšířili přes celé moře a stali se druhou aliancí na moři. A tak to pokračovalo. S vedením jsme si získali spojence, stali se akademií a ke konci světa jsme se i sloučili.
Ale zpátky ke mně.
Začátek byl úžasný. Ovládali jsme několik ostrovů, já měla několik tučných farem a začala jsem dobývat. Jako první jsem si své město založila a o pár dní později i dobyla. Bratr povzbuzen mým úspěchem začal také hrát. Jako pokročilý hráč jsem mu samozřejmě chtěla poradit, ale nebylo to potřeba. Proč? A to je první změna, která mě výrazně oslovila, ale i pobouřila
Já dostala šest krátkých instrukcí (které jsem mohla přeskočit) a dostala šest vojáčků. A bratr? Každý postup byl vysvětlen a za jeho správné provedení odměna. A ke konci ještě placka do profilu! Společně jsme prošli tento návod a i já se něčemu přiučila. Jako další jsem si oblíbila ostrovní úkoly. Snadný způsob jak přijít i bez vojska k surovinám nebo kouzlům. Rozhodně urychlily postup hry. Každý den nový úkol, anebo pokud nevyhovuje, do pár dnů se změní za jiný.
Rozhodně musím poděkovat za Aplikaci do mobilu. Ještě stáje ji mám a byla mi mnohokrát užitečná. Jelikož mám internet v mobilu, ihned (i ve škole) jsem věděla o útoku a stačila si zavolat o podpory. Sice měla a stále má spoustu chyb, ale ty se dají ještě překousnout. Ze všech změn se mi zrovna tato líbila nejvíc.
Ale jak už to tak bývá vše jednou skončí. Svět vstoupil do části Div světa. Začal boj o moc. V tomto boji bylo celkem pět aliancí. Bojovali jsme však do posledního dechu, do posledního vojáka. Nestačilo to… Nepřítel přešel naše obrany a zmocnil se posledního divu, který jim stál v cestě. Vstup do světa se uzavřel a hráči začali odpadat. Konec byl rychlý. Možná měsíc, možná dva a bylo po všem, brány se pro nás navždy uzavřely.
Prožila jsem úžasný rok a půl plný akce a konfliktů. Nejednou jsem vstávala i v pět ráno, abych stihla odeslat útok.
Chtěla bych poděkovat všem spoluhráčům a týmu vzkázat: JEN TAK DÁL! :grepolis
__
PS: Moc díky za prodloužení termínu.