DeletedUser11130
Guest
Tma.
Nic jiného něž černočerná tma, která neleží ani nestojí,neklečí ani neskáče, nemluví ani nevidí. Vlastně taková tma nedělá nic. Tedy až na jednu zásadní věc. Tma totiž pohlcuje. Ano, pohlcuje. Krátké slovíčko, které označuje velkou věc. Už jste se někdy ztratili? Ovšemže, ale našli jste zas cestu nebo někdo našel vás. Avšak když se někdo nebo něco ztratí ve tmě, tak většinou cestu nenajde. Ani mu nikdo nepomůže. Čím to? Nikdo neví kde tma je. Může být všude. Přesné místo není. Nemůže ji nikdo najít ani polapit. To dělá ona. Hledá a pohlcuje. Pohlcuje lidi, zvířata, věci, zvuk a někdy i světlo. Tato tma jednoho dne polapila i mne. Tu tmu jsem neviděl. Tmu nelze vidět. I přesto jsem poznal její přítomnost. Nebylo to nepříjemné. V tu chvíli jsem se nemohl hýbat, mluvit, slyšet, ani vidět. Něco jsem cítil. Jakési otřesy. Možná jsem byl ve snu, který byl nijaký. Nicotný. Prostě sen o tmě. Často tyto sny máte, ale ve chvíli probuzení na ně zapomenete. Mnohokrát bývají plné vědění a někdo nechce abyste si to pamatovali. Já si však připadal že bdím. Že jsem se probudil do snu. Ne. Sen to není. Možná jsem zemřel a takto se budu cítit věčnost.
Začal jsem i slyšet. Ne, že bych byl z toho nějak zvlášť nadšen. Slyšel jsem zvuk, který mi trhal uši. Takový odporný rachot. Takové to"RACHTY! RACHTY! RACHTY!". Bolest. Ano i bolest se dostavila. Určitě nejsem ve snu. Buď smrt bolí ,a nebo žiji. Bolest se dostavila do pravého ramene a pak do krku a hlavy. Nepříjemná věc. A hlasy. Vsadil bych své bolavé rameno na to , že jsem slyšel hlasy. Mluvily anglicky. Nerozuměl jsem přesně těm slovům, ale byl jsem si skoro jist že jsou to anglická slova.
A teď to nejhorší, co se mi mohlo stát. Světlo. Ne opravdu. Zřejmě jsem strávil pár hodin tady, ani nevím kde. Je tu však velká tma. A když sem pronikne světlo , tak mě to oslepí. Přesně to se stalo. Začal jsem se přetáčet. Ale ne dobrovolně. A pak mi vše zmizelo pod tělem. Byl jsem jistojistě mrtvý, protože jsem právě vzletěl do nebe. Žuch! Tak právě jsem asi spadl z nebe. Bolí to! A to hodně. Trochu jsem se rozkoukal a viděl obrysy. Přede mnou jelo auto. Dodávka. Vojenská dodávka. Měla otevřené zadní dveře. Jasně. Vypadl jsem z auta, do kterého jsem nenastoupil. Zřejmě to byl lékařský vůz. Měl nakreslený kříž na jedněch dveřích. Podíval jsem se na své rameno. Obvázané a zakrvácené. Asi jsem byl zraněn.
Rána. Křik. Rána. Střelba. Instinktivně jsem sklonil hlavu. Rozhlédl jsem se a viděl že to auto je zničeno. To byl prostě osud. Ale slyšel jsem dál střelbu. A pak svist. Střílejí po mně. Rozběhl jsem se. I přes všechnu bolest jsem se rozběhl. Poblíž byl domek. Vykopl jsem dveře a pak je zase zavřel. Uvnitř byla zbraň. Nějaký kalach. Popadl jsem to a šel do druhého patra. Vykoukl jsem z okna. Kousek ode mně byl nějaký voják s palestinou na hlavě a něčím co se mi ani trochu nelíbilo. RPG. Vyskočil jsem z okna. A znovu mě pohltila tma.
Pokud se vám to líbilo, tak zanechte koment a já napíšu druhý díl
Nic jiného něž černočerná tma, která neleží ani nestojí,neklečí ani neskáče, nemluví ani nevidí. Vlastně taková tma nedělá nic. Tedy až na jednu zásadní věc. Tma totiž pohlcuje. Ano, pohlcuje. Krátké slovíčko, které označuje velkou věc. Už jste se někdy ztratili? Ovšemže, ale našli jste zas cestu nebo někdo našel vás. Avšak když se někdo nebo něco ztratí ve tmě, tak většinou cestu nenajde. Ani mu nikdo nepomůže. Čím to? Nikdo neví kde tma je. Může být všude. Přesné místo není. Nemůže ji nikdo najít ani polapit. To dělá ona. Hledá a pohlcuje. Pohlcuje lidi, zvířata, věci, zvuk a někdy i světlo. Tato tma jednoho dne polapila i mne. Tu tmu jsem neviděl. Tmu nelze vidět. I přesto jsem poznal její přítomnost. Nebylo to nepříjemné. V tu chvíli jsem se nemohl hýbat, mluvit, slyšet, ani vidět. Něco jsem cítil. Jakési otřesy. Možná jsem byl ve snu, který byl nijaký. Nicotný. Prostě sen o tmě. Často tyto sny máte, ale ve chvíli probuzení na ně zapomenete. Mnohokrát bývají plné vědění a někdo nechce abyste si to pamatovali. Já si však připadal že bdím. Že jsem se probudil do snu. Ne. Sen to není. Možná jsem zemřel a takto se budu cítit věčnost.
Začal jsem i slyšet. Ne, že bych byl z toho nějak zvlášť nadšen. Slyšel jsem zvuk, který mi trhal uši. Takový odporný rachot. Takové to"RACHTY! RACHTY! RACHTY!". Bolest. Ano i bolest se dostavila. Určitě nejsem ve snu. Buď smrt bolí ,a nebo žiji. Bolest se dostavila do pravého ramene a pak do krku a hlavy. Nepříjemná věc. A hlasy. Vsadil bych své bolavé rameno na to , že jsem slyšel hlasy. Mluvily anglicky. Nerozuměl jsem přesně těm slovům, ale byl jsem si skoro jist že jsou to anglická slova.
A teď to nejhorší, co se mi mohlo stát. Světlo. Ne opravdu. Zřejmě jsem strávil pár hodin tady, ani nevím kde. Je tu však velká tma. A když sem pronikne světlo , tak mě to oslepí. Přesně to se stalo. Začal jsem se přetáčet. Ale ne dobrovolně. A pak mi vše zmizelo pod tělem. Byl jsem jistojistě mrtvý, protože jsem právě vzletěl do nebe. Žuch! Tak právě jsem asi spadl z nebe. Bolí to! A to hodně. Trochu jsem se rozkoukal a viděl obrysy. Přede mnou jelo auto. Dodávka. Vojenská dodávka. Měla otevřené zadní dveře. Jasně. Vypadl jsem z auta, do kterého jsem nenastoupil. Zřejmě to byl lékařský vůz. Měl nakreslený kříž na jedněch dveřích. Podíval jsem se na své rameno. Obvázané a zakrvácené. Asi jsem byl zraněn.
Rána. Křik. Rána. Střelba. Instinktivně jsem sklonil hlavu. Rozhlédl jsem se a viděl že to auto je zničeno. To byl prostě osud. Ale slyšel jsem dál střelbu. A pak svist. Střílejí po mně. Rozběhl jsem se. I přes všechnu bolest jsem se rozběhl. Poblíž byl domek. Vykopl jsem dveře a pak je zase zavřel. Uvnitř byla zbraň. Nějaký kalach. Popadl jsem to a šel do druhého patra. Vykoukl jsem z okna. Kousek ode mně byl nějaký voják s palestinou na hlavě a něčím co se mi ani trochu nelíbilo. RPG. Vyskočil jsem z okna. A znovu mě pohltila tma.
Pokud se vám to líbilo, tak zanechte koment a já napíšu druhý díl