DeletedUser
Guest
Každý hrdina skončí
Mnitourus se pohyboval po okolí. Byl podzimní večer. Listí už zakrylo cesty. Mezi listy se zobrazovali na cestě i na trávě bezvládná těla a stopy krve. Minoutaur pravě pomohl odrazit ůtok nepřátelské vesnice. Byl základem armády. Nelítostně ho poslali na ůtok do vesnice. Musel přežívat dny na lodi kdy nedostal moc vody ani jídla. Plahočil se s armádou na lodi když uviděli nepřátelskou vesnici. V chladné listopadové noci se nikomu moc nechtělo ůtočit. Minotaurus byl toho názoru také, Padl rozkas a vyšli na vesnici. Celá armáda obléhala město. Minotaur se rozběhl na město. Cítil napětí a adrealin v krvi. Myslel na to co se stane až se dostanou do vesnice. Se svojí vztyčenou sekerou vyrazil bránu. Armáda se za ním hrnula. Vběhl do vesnice. Proti němu se postavili dva hopliti a od je jedním tahem sekery odrazil. Oni se však chystali k druhému výpadu. On znova napral sekyrou oba. Jeden hoplit zemřel, druhý udělal minotaurovy bodnutí do ramene. Minotaurus se naštval a začal porážet všechny nepřátelské vojáky. Byl jak nezastavitelná střel. Byl naštvaný napjatý. Sám rozsekal celou milici. Většina armády co šla s minotaurem už byla pobita. On však ne on mlátil sekyrou hlava nehlava. Jeho sekyry byli nemylosrdné. Ničily všechno co jim přišlo do cesty. Už zbyl minoturus sám proti hrzce vojáků. Rozednilo se. Vyšlo slunce a oslnilo bojující polis kde bojoval minotaur. Nikdo už nezbyl jen jeden voják proběhl polis. Minoutaurus ho srazil k zemi prudkým pohybem sekery. Zůstal stát na místě místo toho aby oddplul. Minotaur stál v půli města. Osvícen sluncem které svítilo slabým podzimním svitem. Minotaur stál a hleděl na to co padlo a co bylo zničeno. Zdálo se jak kdyby projevoval lítost. Ano projela po jeho kůži vlchká kapka. Koukl se k lodi a udělal k ní několik kroků. Jeho kroky zastavil řev jiného minotaura. Oba se hrdě postavili poblíř hradeb připraveni k souboji. Oba byli jediní co zbyli a ty nejsilnější. Oba bojovali za svoje město za svoji vlast. Za svoji čest. Oba minotaurové na sebe vlítli. Proběhla bitka která nebyla možná. Ůtočník kolem sebe rychlími pohyby mával sekerou, která byla celá od krve až do ruda zbarvena. Zatímco druhý řval z čistých plic a mával naleštěnou sekerou. Jeho sekara byla nabroušená a naleštěná, blýskající se na slunci. Útočník nereagoval zaryl sekeru do nepřátelova břich. Ten obránce padl. Minotaurus si vzal trochu surovin a nasedl na loď a plul k domovu. Jenže jedné chladné zimní noci, když plul mopřem ke svému domovu tak ho zastavil zvuk sirén. Jeho joď stroskotala. Vyšel k neznámému městu, bylo tam jen pár obránců ale přesto byl sám proti nim. Vběhl do města a zničil bránu. Obrážel útoky nepřátelů mnoho lučišníků zde zabyl. Zbývali poslední dva. Minotaur šel na jednoho z nich druhý však vystřelil hordu šípů k srdci a minotaurus padl k zemi. Vhodili ho do moře. Jeho tělo tam plulo s nesmírnou lehkostí. V chladném moři poblíž ostrovů plulo tělo mrtvěho minotaura co zabyl mnoho muží. Byl hrdina ale musel jednou jako hrdina skončit. Jeho tělo se vzneslo nad moře jakobi si ho zeus chtěl vzít k sobě k neby. Tělo minotaura však spadlo nahladinu a propadlo se do nesmírmé hlobiny moře. Do toho studeného zimního može co má jen pár stupňů jeho tělo se dotklo hladiny a propadlo se v prach v černý odpudivý prach který voda roznesla do všech koutů městkých států řecka, aby každý mohl oslavovat slávu a rychlí pád minotaura. Jeho syn se však nevzdával čekal kdy dorazí jeho otec. Šekal marně dělal si na něj naděje ale on nikdy nepřišel. Nikdy jeho otec, kterého miloval ke kterému hold. Syn se nechtěl vzdát osudu. Tak tedy vyšel za diem aby mu ho zbět vydal. Zeus ho nechtěl vydat, ale když se za něj přimlouval celí měsíc tak svojil ať si pro něj dojde. Malí minotaurus neváhal a vzal si svojí sekerku a šel do potsvětí. U řeky stál kerberos. Byla to napůl koslivec. vyhazoval si před sebe stříbrnou minci. Kostlivec se zeptal se malého minotaura „Jo další co se chce dostat přez řeku stix. Tak naval peníze nebo si tě tady nachám.“ Minotaur vyndal stříbrnou minci a kývl hlavou. Kerberos ho převezl přez řeku. Malí minotaurus vyšel a potkal tam harpiji co ho málem zabila malého minotauruse. Malí minotaurus vyšel a uviděl rakev kde byl otec. Otec se neprobíral a tak sin vzal sekeru a chastal se probodnout ale otec ho zastavili. Otec minotaurus vyšli o potkali na břehu ostrova matku kterou minotaurus něžně objal. Byla sláva ale nikomu se nechtělo moc válčit.
Asi po dvou a něco tisících letech.....
Muž přijel svím pomalím autem a dohadoval se ze starostou tamtoho města. Pomník na počest minotauí rodiny má být postaven. Starosta nechtěl být nakloněn ale nakonec se rozhodl ano postavte ten pomník ať připomíná minotauri hrdiny.
Mnitourus se pohyboval po okolí. Byl podzimní večer. Listí už zakrylo cesty. Mezi listy se zobrazovali na cestě i na trávě bezvládná těla a stopy krve. Minoutaur pravě pomohl odrazit ůtok nepřátelské vesnice. Byl základem armády. Nelítostně ho poslali na ůtok do vesnice. Musel přežívat dny na lodi kdy nedostal moc vody ani jídla. Plahočil se s armádou na lodi když uviděli nepřátelskou vesnici. V chladné listopadové noci se nikomu moc nechtělo ůtočit. Minotaurus byl toho názoru také, Padl rozkas a vyšli na vesnici. Celá armáda obléhala město. Minotaur se rozběhl na město. Cítil napětí a adrealin v krvi. Myslel na to co se stane až se dostanou do vesnice. Se svojí vztyčenou sekerou vyrazil bránu. Armáda se za ním hrnula. Vběhl do vesnice. Proti němu se postavili dva hopliti a od je jedním tahem sekery odrazil. Oni se však chystali k druhému výpadu. On znova napral sekyrou oba. Jeden hoplit zemřel, druhý udělal minotaurovy bodnutí do ramene. Minotaurus se naštval a začal porážet všechny nepřátelské vojáky. Byl jak nezastavitelná střel. Byl naštvaný napjatý. Sám rozsekal celou milici. Většina armády co šla s minotaurem už byla pobita. On však ne on mlátil sekyrou hlava nehlava. Jeho sekyry byli nemylosrdné. Ničily všechno co jim přišlo do cesty. Už zbyl minoturus sám proti hrzce vojáků. Rozednilo se. Vyšlo slunce a oslnilo bojující polis kde bojoval minotaur. Nikdo už nezbyl jen jeden voják proběhl polis. Minoutaurus ho srazil k zemi prudkým pohybem sekery. Zůstal stát na místě místo toho aby oddplul. Minotaur stál v půli města. Osvícen sluncem které svítilo slabým podzimním svitem. Minotaur stál a hleděl na to co padlo a co bylo zničeno. Zdálo se jak kdyby projevoval lítost. Ano projela po jeho kůži vlchká kapka. Koukl se k lodi a udělal k ní několik kroků. Jeho kroky zastavil řev jiného minotaura. Oba se hrdě postavili poblíř hradeb připraveni k souboji. Oba byli jediní co zbyli a ty nejsilnější. Oba bojovali za svoje město za svoji vlast. Za svoji čest. Oba minotaurové na sebe vlítli. Proběhla bitka která nebyla možná. Ůtočník kolem sebe rychlími pohyby mával sekerou, která byla celá od krve až do ruda zbarvena. Zatímco druhý řval z čistých plic a mával naleštěnou sekerou. Jeho sekara byla nabroušená a naleštěná, blýskající se na slunci. Útočník nereagoval zaryl sekeru do nepřátelova břich. Ten obránce padl. Minotaurus si vzal trochu surovin a nasedl na loď a plul k domovu. Jenže jedné chladné zimní noci, když plul mopřem ke svému domovu tak ho zastavil zvuk sirén. Jeho joď stroskotala. Vyšel k neznámému městu, bylo tam jen pár obránců ale přesto byl sám proti nim. Vběhl do města a zničil bránu. Obrážel útoky nepřátelů mnoho lučišníků zde zabyl. Zbývali poslední dva. Minotaur šel na jednoho z nich druhý však vystřelil hordu šípů k srdci a minotaurus padl k zemi. Vhodili ho do moře. Jeho tělo tam plulo s nesmírnou lehkostí. V chladném moři poblíž ostrovů plulo tělo mrtvěho minotaura co zabyl mnoho muží. Byl hrdina ale musel jednou jako hrdina skončit. Jeho tělo se vzneslo nad moře jakobi si ho zeus chtěl vzít k sobě k neby. Tělo minotaura však spadlo nahladinu a propadlo se do nesmírmé hlobiny moře. Do toho studeného zimního može co má jen pár stupňů jeho tělo se dotklo hladiny a propadlo se v prach v černý odpudivý prach který voda roznesla do všech koutů městkých států řecka, aby každý mohl oslavovat slávu a rychlí pád minotaura. Jeho syn se však nevzdával čekal kdy dorazí jeho otec. Šekal marně dělal si na něj naděje ale on nikdy nepřišel. Nikdy jeho otec, kterého miloval ke kterému hold. Syn se nechtěl vzdát osudu. Tak tedy vyšel za diem aby mu ho zbět vydal. Zeus ho nechtěl vydat, ale když se za něj přimlouval celí měsíc tak svojil ať si pro něj dojde. Malí minotaurus neváhal a vzal si svojí sekerku a šel do potsvětí. U řeky stál kerberos. Byla to napůl koslivec. vyhazoval si před sebe stříbrnou minci. Kostlivec se zeptal se malého minotaura „Jo další co se chce dostat přez řeku stix. Tak naval peníze nebo si tě tady nachám.“ Minotaur vyndal stříbrnou minci a kývl hlavou. Kerberos ho převezl přez řeku. Malí minotaurus vyšel a potkal tam harpiji co ho málem zabila malého minotauruse. Malí minotaurus vyšel a uviděl rakev kde byl otec. Otec se neprobíral a tak sin vzal sekeru a chastal se probodnout ale otec ho zastavili. Otec minotaurus vyšli o potkali na břehu ostrova matku kterou minotaurus něžně objal. Byla sláva ale nikomu se nechtělo moc válčit.
Asi po dvou a něco tisících letech.....
Muž přijel svím pomalím autem a dohadoval se ze starostou tamtoho města. Pomník na počest minotauí rodiny má být postaven. Starosta nechtěl být nakloněn ale nakonec se rozhodl ano postavte ten pomník ať připomíná minotauri hrdiny.
Naposledy upraveno moderátorem:
