• Vážení hráči, Dne 20.3.2024 (středa) bude hra aktualizována na verzi 2.308. V důsledku toho se do hry nebudete moci po určitou dobu přihlásit. Níže naleznete podrobný seznam změn. Děkujeme za pochopení. Více informací najdete na herním fóru
  • Vážení hráči, v úterý 2. dubna v 10:00 hodin (serverového času) nás navštíví speciální host: vybíravá a stále hladová mýtická slepice z podsvětí. Nakrmte ji a získejte odměny pro svou říši! Najít krmení pro slepici je snadné. Obyčejnými akcemi ve hře: stavba budov, útočení/bránění, zkoumání, cvičení jednotek a sesílání kouzel můžete získat různé ingredience. Více informací najdete na herním fóru

Příběh 1 - Xenty

Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

DeletedUser

Guest
Tentokrát jsem psal trochu jinak, je to o kentaurech, kteří v Grepolisu jsou, tak snad tohle bude povoleno.

Krulathův příběh, který nemůže být přijat kvůli pravidlům najdete dole na této straně.

Kentaur z Naae
Ostrov Naae už od pradávna obývali Kentauři. Taitoth byl jedním z nejsilnějších a největších kentaurů. Jenže téměř vůbec nemluvil. I přesto byl pro ostatní důležitý. Nemluvil, ale když bylo potřeba s čímkoliv pomoci, Taitoth to vždy udělal. Stavět budovy, zachraňovat tvory a ničit nepřátele pro něj nebyl skoro žádný problém. Na Naae žila spousta bytostí. S Kenatury tam v míru žili ještě lidé, malé kmeny kyklopů, několik stád okřídlených koní pegasů a další tvorové.

Naae byl velký ostrov. Rozlehlé pláně střídali lesy a hory. Uprostřed ostrova byla sopka. Byla vyšší než všechny hory na ostrově. Vědělo se, že v sopce jsou jakési díry, kterými se dá vlézt dovnitř, ale když tam byl kdysi vyslán průzkumný tým, nikdo se nevrátil živý, takže lidé a ostatní tvorové z ostrova pak sopku nechali být.

Jenže nyní se objevilo nové nebezpečí. Pegasové při průzkumu okolí zjistili, že obludy v čele s mantikorou chtějí zabrat Naae pro sebe a zničit kentaury i ostatní tvory. Tehdy všichni panikařili, protože podle informací bylo nepřátel víc a byli i silnější. Jediný, kdo si věděl rady, byl prorok Aaron.
„Máme šanci, jak se zachránit… A ta šance je v sopce. Je tam artefakt, který nám může zachránit život.“
„Nemůžeme tam… Je to nebezpečné.“
„Zemřete tady, a nebo v sopce. Dělejte, jak chcete, ale za pokus to snad stojí. Nebo ne?“
Všichni tvorové si uvědomili, že jestli je někde šance, tak v sopce. Proto složily skupinu bojovníků. Která měla onen artefakt objevit a přinést. Několik kentaurů, lidští bojovníci, kyklop s kyjem a další tvorové měli splnit tento úkol. Jenomže ani týden po vyslání se nikdo nevracel.

A tehdy přišli lidé a kentauři za Taitothem. Zrovna česal jablka ze stromů.
„Taitothe, pomoz nám… Potřebujeme artefakt, který je v sopce. Vím, že je to těžké, ale není jiná šance, než tam jít, a najít ho. Jinak zemřeme všíchni.“
Taitoth pouze kývl, vzal si luk, meč a klusal k jednomu ze vstupů do sopky.

Když tam doběhl, bystrým zrakem prohlédl okolí, nadechl se a vstoupil dovnitř. Celkem ho překvapilo, jaké bylo uvnitř světlo. Světlo sem pronikalo různými škvírami, ale hlavní zdroj byl někde jinde. Něco magického. Něco neznámého. Taitoth pokračoval. Na křižovatkách zahybal podle instinktu a volil dobře. Dlouho nenarazil na žádný problém, jenže najednou se před ním skoro z ničeho objevili jacísi psi. Tmavý, s vražedným pohledem. Začali vrčet a štěkat a pak se pustily do Taitotha. Ten byl připraven, jako vždy, několik jich střelil lukem dřív, než se k němu dostali. Zbytku uštědřoval přesně mířené rány mečem a brzy byly všichni mrtví. Taitoth se v zabíjení moc nevyžíval, měl rád zemědělství a zvěř choval, ale v nouzi se musí obětovat. Aby mohl pokračovat.

Jak tak šel dál a minul ještě několik odboček, otevřel se před ním velký ovál. Velká oválná místnost. Po kraji byla jáma a v ní láma, uprostřed bylo něco, co bylo přikryté bílou látkou. To musí být ono. Taitoth se tam rozeběhl, když najednou se před ním zjevila podivná bytost. Jako by se zformovala ze vzduchu, temná, černá a částečně průhledná bytost. Taitoth do ní střelil šípem, ale stalo se to, čeho se obával. Obludě se nestalo nic. Vůbec nic. Šíp jakoby jí prolétl. Pak zaútočila obluda a Taitoth sotva uskočil. Obrátil se a pokusil se seknout mečem, ale i ten projel obludou bez zranění. Obluda se stočila a uštědřila Taitothovi ránu. Taitoth uskočil, běžel po místnosti, aby se k němu obluda nemohla dostat a střílel na ní. Jenže pak došli šípy a Taitoth začínal být vyčerpaný, zatímco obluda vypadala pořád stejně. Ale počkat, ne tak úplně. Když se Taitoth podíval pořádně, zjistil, že obluda má na obličeji jizvu. To by mohlo být ono. Taitoth se rozběhl, ale obluda se rozlétla proti němu a dala mu další rán una obličej. Taitoth se zvedl a ještě jednou se rozběhl. Teď nebo nikdy. Taitoth uštědřil obludě velkou ránu mečem do obličeje. Nečekal. Odhodil meč a chytil obludu za hlavu. Napřáhl se a hodil s ní o stěnu. Obluda se propadla do lávy. Chvíli byl slyšet ohlušující řev a pak obluda zmizela. Na hladině lávy zbyla jen malá tmavě černá kulička.

Taitoth popošel doprostřed místnosti. Strhl plátno a uviděl velký bílý kámen. Byl kulatý a čistě bílý. Taitoth ho vzal do ruky a bylo to, jakoby se povznesl. Jeho rány se začali samy hojit. Pak Taitoth běžel ven. Tam už ostatní tvorové čekali. Nepřátelé zrovna přilétali. Taitoth namířil kámen do vzduchu a nepřátelé byli usmaženi bleskem. Díky kameni vyhrál Taitoth bitvu velmi rychle.

Poté mohli žít tvorové z Naae opět vklidu. Taitoth se vrátil ke svým jabloním a žádné obludy už pak k Naae nelétali. Kámen byl uschován na bezpečném místě ve vesnici, aby nemohl bít zneužit. Informace o umístění kámenu měl vždy jen nejvyšší prorok. A nakonec bylo na kámen úplně zapomenuto.
 
Naposledy upraveno moderátorem:

DeletedUser

Guest
Pomalu je to na velkou knižku což by bylo asi 2 strany.Pak další a můžeš vidat novou knihu :D
 

DeletedUser

Guest
fakt dobrý chvíli sem si to četl a přečetl! dlouhý, dobrý a celkem dobře napsaný ale máš tam chybu dvakrát si napsala mantika a až na potřetí mantikora :?:cool:
 

DeletedUser

Guest
Ajo, diky moc, toho jsem si nevsiml, i kdyz jsem si to procital a snazil se opravit co nejvic chyb. Jsem rad, ze se to nekomu libi, tenhle styl totiz uplne nemusim. Co se tyce toho dlouhy, moh jsem to napsat i delsi, ale zas kdyz to mel bejt pribeh jeden, nechtel jsem z toho delat nejakou velkou knihu...

EDIT: Aha, zjistil jsem, ze mam ve Wordu zaply slovniky, ktery mi to automaticky opravili na mantikou... Omlouvam se.
 
Naposledy upraveno moderátorem:

DeletedUser

Guest
Zaujímavý přýběh.Není špatný,:):)
dobry fakt dobry!!!
 

DeletedUser3408

Guest
Ahoj,
tvůj příběh je velice zajímavý a poutavý...
jenom že kapitán není mytologická postava:) aspoň teda není v Grepolisu...zkus to pozměnit jinak ti to asi neuzná
 

DeletedUser

Guest
Tak to je zrada. To mi nak nedoslo, ale kdyby to teoreticky bylo nak, jako ze jeden z jeho rodicu byl buh a druhy clovek tak uz to technicky bude myticka postava, nebo ne :? ?
 

DeletedUser

Guest
Ok, takze s timto prispevkem ze souteze budu muset odstoupit... V tom pripade zkusim napsat jeste neco jineho a pak to nahradit,...
 

DeletedUser

Guest
Tak jsem napsal nový příspěvek v trochu jiném stylu tak, aby byl podle všech praivdel. Tu nechám ten starý, pro toho, koho by náhodou zajímal.

PŮVODNÍ Krulathův příběh:[SPOIL]
Rozhodl jsem se, že se pokusím také něco napsat. Snad se vám můj příběh bude líbit. Neměl jsem moc prostor se tam hodně rozepisovat o jednotlivých událostech, ale snažil jsem se. Prosím, pište mi sem i kritiku k dílu. Ale pouze konstruktivní, ne nějaké kraviny. Tedy dobrá:

Krulathův příběh

V polis Ithodustri právě skončila schůze senátu. Generál a současně kapitán Krulath byl překvapen a vzrušen tím, co se tam dozvěděl. Čeká ho další dobrodružství. Krulath, mladý urostlý generál, tělo lehce osmahlé, modré oči a dlouhé hnědé vlasy. Pár jizev, které utvrzovali, že už má leccos za sebou.

Teď se dozvěděl, že na ostrově nedaleko od Ithodustri nachází něco, co by mohlo mít poměrně vysokou hodnotu. Jenže mělo to jeden háček. Posádka, která to objevila, zmizela a vrátil se pouze jeden vyděšený muž. Připlavil se na kusu klády, nebyl schopen cokoliv říct a v ruce křečovitě svíral nějakou mapku a dopis. Stálo tam, že něco našli, ale nejspíš je někdo pronásleduje. Ani zmínka o tom co. Krulath byl pověřen prozkoumáním onoho ostrova.

Spočítal si, že plavba tam bude trvat přibližně měsíc, takže by měl rychle vyrazit. Zjistil, že loď je připravena i se zásobami a tak pouze nabral námořníky a vyplul.

Po týdnu plavby posádka narazila na první problém. Moře začalo zuřit jako živé, posádka měla co dělat, aby se loď nepřevrátila. Krulath stáhl plachty a podíval se na oceán.
„To je hněv Poseidona, boha moří.“ Muži z Krulathovi posádky se tvářily zděšeně. Krulath pouze přelezl na příď a promluvil:
„Slyšte, mí věrní válečníci. Vypadá to, že Poseidonovi se nelíbí naše cesta. Ale vydržme. Pokud budeme odvážně odolávat, jsem si jist, že brzy usoudí, že nejsme jen nějací zbloudilí námořníci, ale praví Řekové.“
A skutečně. Ještě chvíli se velké vlny rozbíjeli o bok lodi a pak najednou zmizely. Tak rychle, jako se objevily. Najednou byl zase klid. Nad hladinou poletovali racci a v dálce se z vody vynořovala velryba. Ani stopy po tom, co se tu před chvílí odehrálo.


Druhý problém nastal o týden později. Tehdy se Krulathova posádka rozhodla vylodit na jednom malém ostrově, aby zkontrolovali loď a popřípadě trochu doplnily zásoby. Když přirazily k ostrovu, objevila se před nimi mohutná mantikora. S hlavou lva, ocasem štíra a křídly vypadala opravdu hrůzostrašně.

„Tentokrát se na nás zlobí samotný Zeus, nemůžem to přežít.“ Rozpoutali vojáci opět vlnu strachu.
„Přežily jsme hněv Poseidonův, přežijeme i Diův.“ Prohlásil Krulath.

Bitva byla dlouhá. A těžká. Někteří vojáci ke konci radši sami padali do drápů mantikory, než aby umřeli vyčerpáním. I přesto se zbytek snažil hrdinně ubránit naléhající mantikoře. Hoplité, lučištníci, práčata, všechny druhy vojáků bojovali do posledního dechu a nakonec mantikoru skolili. Když Krulath zasadil obludě poslední ránu, všichni začali jásat. Krulath si jako jediný uvědomoval, že takovéhle zdržení si nemohou moc dovolit. I přesto byl rád, že žijí. Po té, co hrdinové přespali, aby zase nabrali sílu, vydali se dál.


Třetí týden se objevil další problém. Tentokrát ovšem jiného rázu. Došli zásoby. Vojáci pomalu začínali být dehydratovaní a měli hlad. Krulath si uvědomoval, že tohle je dost špatné, protože kdyby museli v tomto stavu bojovat, nedopadlo by to pro ně dobře. Krulathova posádka zakotvila na malém ostrůvku, na kterém bylo celkem dost stromů. Najednou se před hrdiny objevila Héra.

„Poslyšte, jak pravím, řečtí válečníci. Dám vám, kolik ovoce budete chtít. I vodu. Musíte splnit jeden jednoduchý úkol. Pokud se teď, ve tmě dostanete na druhý kraj ostrova, dostanete, co chcete. Není to komplikované. Cesta je celkem rovná. Avšak kdo z vás se ohlédne za sebe, ten zemře.“

Krulath s posádkou se tedy vydali skrz ostrov. Jak říkala Héra, cesta byla rovná, po planinách, avšak za Krulathovou posádkou se stále ozývali hlasy. Kňučely a zoufale prosily o pomoc. Jeden muž z Krulathovi posádky to nevydržel a ohlédl se za sebe. To, co viděl, bylo otřesné. Sesypal se na místě. Když to ostatní uslyšeli, trochu zpanikařily a několik z nich se ohlédlo také. Tehdy už bylo vidět na kraj ostrova a tak Krulath se zbytkem mužů sebrali své poslední síly a doběhli na kraj. Héra už tam stála. Jak slíbila, obdarovala řeky jídlem a pitím, nechala je v klidu se vyspat a ráno jim zařídila příznivý vítr. Zbývajících deset hrdinů plulo tedy dál.


Po měsíci plavby dorazili hrdinové na ostrov, kde byl údajný poklad. Chvíli se prodírali houštím a brzy našli vstup do jakési podzemní místnosti. Když tam vlezli, zjistily, že je to tam o dost větší, než předpokládali. Stála tam Athéna.
„Pokud se dostanete až nakonec této kobky, dostanete svoji zaslouženou odměnu. Pokud se vám to ale nepodaří, čeká vás smrt.“
Deset hrdinů v čele s Krulathem se vydalo chodbou dolů. Dveře se za nimi zasunuly, takže nebylo cesty zpět. Kobka byla velká a nikdo se tam nevyznal. Na zemi se povalovaly kosti, což naznačovalo, že už tu někdo byl před nimi. Na první křižovatce zabočil Krulath doleva. Najednou se propadla zem. Krulath a jeden další hrdina padali dolů. Krulath se zachytil okraje a ostatní ho vytáhli, druhý muž už takové štěstí neměl. Spadl dolů, mezi štíry. Pak zbývajícíh devět hrdinů uslyšelo něco, co připomínalo tekoucí vodu. Stále se to zesilovalo.
„Něco sem teče!“ zařval jeden.
Všichni se rozběhli dopředu. Dva hrdiny pohltila voda. Zbývající vyskočily do horní chodby a voda protekla pod nimi. Pak šli dál, když došli do velké místnosti. Uprostřed bylo cosi velkého, ale bylo to zakryto bílou látkou. Krulath se zbývajícími hrdiny se obezřetně blížily, když najednou se před nimi objevila velká medůza. Všichni hrdinové rychle odvrátili zrak, ale jeden neunikl pohledu medůzy a zkameněl.

Hrdinové se pustili do boje. Štíty jim využily jako zrcadla, aby nemuseli koukat medůze do očí. Boj byl těžký. Krulath mrštně obskakoval medůzu a zasazoval ji rány. Když se otočila doprava, přeskočil její ocas a sekl ji zleva. Jak se po něm vymrštila, uskočil dozadu a uštědřil ji ránu do hlavy. Po chvíli medůza padla. Okolo byla spousta krve. Medůza se rozpadla na spousty malých hadů, kteří se plazili rychle pryč. Krulath přistoupil k plátnu. Strhl ho. Pod ním uviděl kámen. V něm byl zasunut velký kus dřeva, který měl na konci veliký červený diamant.
„Ale vždyť, to je Héřino žezlo!“
Jeden z hrdinů se trefil. Héřino žezlo byl dlouho ztracený artefakt, který měl údajně velkou moc. Prý dokázal proměnit téměř cokoliv ve stříbro a dokázal zvýšit sílu vojáků při bitvě. Krulath žezlo vytáhl, pozvedl a políbil. Poté hrdinové co nejrychleji vylezli z kobky. Dveře už byli otevřené. Pak napnuli plachty a rychle se plavili domů na Ithodustry. Žezlo střežíc celou cestu. V Ithodustri poté dlouho lidé zjišťovali, k čemu všemu se dá žezla využít. Pokud se jím nic nestalo, tak tam možná žezlo využívali ještě dlouhá století. Ale to už je jiný příběh. Krulathova posádka splnila svůj úkol a také dostala patřičnou odměnu. Bohové byli udiveni odvážností Řeků z Ithodustri a při bitvách jim pak různě projevovali svoji náklonnost. I přes to, o několik století později, byla Ithodustri dobyta cizím národem. Bohužel.[/SPOIL]
 
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru