DeletedUser8497
Guest
Dávná legenda
Jsem vysloužilý loutnista a králův šašek. Příběh, který Vám chci vyprávět se stal.
Kdysi, když v mořích zavládlo napětí a řinčení bitev připomínalo hromobití bohové rozhodli. Nad městem, kterému se jim zželelo a při dobývání mocnými hordami armád rozprostřeli obrovský štít, který bude chránit panství mého krále.
Seslali mu boží armádu. Bojové vozíky, statečně bránili spolu s posádkou hradu před nájezdy nebezpečných žoldáků a karikatur, které si nepřátelé přivedli, aby dokázali svrhnout vlajku města a pro čest a slávu svou a svých spojenců a vztyčili vlajku sousedních barbarů.
Posměch, který jim ulpíval na tváři, když se přibližovali se svými loděmi k městu byl znát z daleka. Věděli, že jejich převaha je jednoznačná, a vítězství v bitvě bude na jejich straně. Uznávali práva silnějšího. Byly to nelítostné řežby.
Loďstvo, jež bylo posláno na plenění přístavu svými ohni spalovalo vše, co mu stálo v cestě. Královou odpovědí ovšem bylo sjednocení všech obraných plavidel, které se sjížděly z měst kolem pevnosti, kterou lidé a bozi chránili svou trpělivostí a vyčkáváním na zdrcující úder.
Přístav padl!
Padl za krále a za vlast, ale opevnění města a věž, kterou bránila lučištnická armáda. Ty byly velmi, opravdu velmi silné. Vojáci ve snaze o udržení města, a jeho obranu se začali učit od svých válečných veteránů, aby posílili obranu hradeb města. Posílali do vesnic rekrutovat mladé muže z řad nevolníků.
Vesničané se bouřili, ale rozhodnutí krále bylo nevyhnutelné, a všem svaté. Nakonec byla povolána i domobrana s hlídkami.
Kameny katapultů se tříštily o opevnění města, Jejich přesnost se ale míjela účinkem.
Bylo to, jako kdyby město chránila sama Héra. Svým poblouzněným kouzlem všechny nepřátele děsila a ti v touze opět vidět své rodiny, a svou vlast zbaběle utíkali z bojiště.
Byť to všechno vypadalo tak dokonale, na město se sjížděli další a další lodě, které se chystali vše zničit.
Lidé z města se začali neúprosně modlit, vzývaly samotného Dia, aby byl milostiv. Zeus vyčkával. Přemýšlel nad tím, že by lidé sami měli rozhodnout, a štěstí by mělo být náhodné.
Bůh Hádes spolu s Poseidonem se zadívaly na Dia:" Bratře, Když už jsme je bránili a oni se k nám začali modlit, bylo by nesprávné město nechat napospas barbarům"
Zeus se rozhněval:" Budiž " a kouzlem smetl vojska, která se přibližovala ke hradu. Zbyla z nich skupinka, která v děsu před samotnými bohy se vzdala.
Vítězství, vítězství je naše někdo v tichu zvolal.
Lidé se začali radovat, veselí přehlušili komedianti a kejklíři. Městem začala pochodovat boží a lidská armáda.
Kronikáři ve spěchu si zlámali své brka, aby tento příběh zapsali a stali se prvními, kdo tuto zprávu o velkém vítězství zvěční.
Kdo to ale neví, vše je vepsáno ve hvězdách, velká vítězství, porážky a jiné velké významné, ale i ty málo významné události z dějin lidstva. Nebeská souhvězdí nám budou příběhy vyprávět až do skonání světa. A Stejně jako hvězdy, i lidé svým tvůrčím uměním si budou tyto události připomínat v malbách, sochách a knižní literatuře.
(oprava pravopisu :-O )
Jsem vysloužilý loutnista a králův šašek. Příběh, který Vám chci vyprávět se stal.
Kdysi, když v mořích zavládlo napětí a řinčení bitev připomínalo hromobití bohové rozhodli. Nad městem, kterému se jim zželelo a při dobývání mocnými hordami armád rozprostřeli obrovský štít, který bude chránit panství mého krále.
Seslali mu boží armádu. Bojové vozíky, statečně bránili spolu s posádkou hradu před nájezdy nebezpečných žoldáků a karikatur, které si nepřátelé přivedli, aby dokázali svrhnout vlajku města a pro čest a slávu svou a svých spojenců a vztyčili vlajku sousedních barbarů.
Posměch, který jim ulpíval na tváři, když se přibližovali se svými loděmi k městu byl znát z daleka. Věděli, že jejich převaha je jednoznačná, a vítězství v bitvě bude na jejich straně. Uznávali práva silnějšího. Byly to nelítostné řežby.
Loďstvo, jež bylo posláno na plenění přístavu svými ohni spalovalo vše, co mu stálo v cestě. Královou odpovědí ovšem bylo sjednocení všech obraných plavidel, které se sjížděly z měst kolem pevnosti, kterou lidé a bozi chránili svou trpělivostí a vyčkáváním na zdrcující úder.
Přístav padl!
Padl za krále a za vlast, ale opevnění města a věž, kterou bránila lučištnická armáda. Ty byly velmi, opravdu velmi silné. Vojáci ve snaze o udržení města, a jeho obranu se začali učit od svých válečných veteránů, aby posílili obranu hradeb města. Posílali do vesnic rekrutovat mladé muže z řad nevolníků.
Vesničané se bouřili, ale rozhodnutí krále bylo nevyhnutelné, a všem svaté. Nakonec byla povolána i domobrana s hlídkami.
Kameny katapultů se tříštily o opevnění města, Jejich přesnost se ale míjela účinkem.
Bylo to, jako kdyby město chránila sama Héra. Svým poblouzněným kouzlem všechny nepřátele děsila a ti v touze opět vidět své rodiny, a svou vlast zbaběle utíkali z bojiště.
Byť to všechno vypadalo tak dokonale, na město se sjížděli další a další lodě, které se chystali vše zničit.
Lidé z města se začali neúprosně modlit, vzývaly samotného Dia, aby byl milostiv. Zeus vyčkával. Přemýšlel nad tím, že by lidé sami měli rozhodnout, a štěstí by mělo být náhodné.
Bůh Hádes spolu s Poseidonem se zadívaly na Dia:" Bratře, Když už jsme je bránili a oni se k nám začali modlit, bylo by nesprávné město nechat napospas barbarům"
Zeus se rozhněval:" Budiž " a kouzlem smetl vojska, která se přibližovala ke hradu. Zbyla z nich skupinka, která v děsu před samotnými bohy se vzdala.
Vítězství, vítězství je naše někdo v tichu zvolal.
Lidé se začali radovat, veselí přehlušili komedianti a kejklíři. Městem začala pochodovat boží a lidská armáda.
Kronikáři ve spěchu si zlámali své brka, aby tento příběh zapsali a stali se prvními, kdo tuto zprávu o velkém vítězství zvěční.
Kdo to ale neví, vše je vepsáno ve hvězdách, velká vítězství, porážky a jiné velké významné, ale i ty málo významné události z dějin lidstva. Nebeská souhvězdí nám budou příběhy vyprávět až do skonání světa. A Stejně jako hvězdy, i lidé svým tvůrčím uměním si budou tyto události připomínat v malbách, sochách a knižní literatuře.
(oprava pravopisu :-O )