DeletedUser
Guest
Jdu si takhle lesem na vandr. Je vlahá noc 30. dubna. Všechno okolo krásně voní jarem. Na ztichlou krajinu svítí měsíc, když v tom uslyším zvuk, až mě přeběhne mráz po celém těle.
Z vrozené zvědavosti, navzdory rozumu jdu za tím zvukem. Dojdu k nevelkému palouku, který je chráněn ze dvou stran skálou, ze které vyvěrá pramen kouřící vody, a ze dvou stran hustým lesem.
Uprostřed palouku hoří oheň. V jednu chvíli hoří modře, potom k němu přiskočí taková malá odporná postava, něco do něj nasype a oheň hoří zeleně. Postava se zachechtá skřípavým hlasem a opět mě zamrazí. Něco v tom hlase a na té postavě je mi povědomé. Postava se odvrátí od ohně a jde ke skále, kde drápe nějaké písmena a číslice.
A v tom ji poznávám.
Je mi jasné, že je to ta nejhorší čarodějnice, kterou jsem kdy viděl. Vím, že musím něco udělat. Ale co?? Zavane mírný větřík a hned je mi to jasné. Je přece třicátý duben, tak ji musím upálit. Nějakou dobu se plížím po okraji lesa a čekám na svou příležitost. A ta právě přichází!!
Čarodějnice jde opět k ohni a něco do něj sype. Oheň zaplane vysoko nad koruny stromů. To je má příležitost, říkám si. Rychle vyskočím z lesa a než si ta potvora škaredá uvědomí co se děje, chytnu ji mrštím s ní do ohně. Tam se chvíli zmítá a hrozně piští, až mi zaléhá v uších. Oheň mění barvy jak semafor, ale po pár minutách je po ní.
S úlevou si lehám opodál od ohně s vědomím, že až příjdu v pondělí do školy, ta stará prašivá chemikářka už tam nebude, a já snad dostanu lepší známku než 3.
Z vrozené zvědavosti, navzdory rozumu jdu za tím zvukem. Dojdu k nevelkému palouku, který je chráněn ze dvou stran skálou, ze které vyvěrá pramen kouřící vody, a ze dvou stran hustým lesem.
Uprostřed palouku hoří oheň. V jednu chvíli hoří modře, potom k němu přiskočí taková malá odporná postava, něco do něj nasype a oheň hoří zeleně. Postava se zachechtá skřípavým hlasem a opět mě zamrazí. Něco v tom hlase a na té postavě je mi povědomé. Postava se odvrátí od ohně a jde ke skále, kde drápe nějaké písmena a číslice.
A v tom ji poznávám.
Je mi jasné, že je to ta nejhorší čarodějnice, kterou jsem kdy viděl. Vím, že musím něco udělat. Ale co?? Zavane mírný větřík a hned je mi to jasné. Je přece třicátý duben, tak ji musím upálit. Nějakou dobu se plížím po okraji lesa a čekám na svou příležitost. A ta právě přichází!!
Čarodějnice jde opět k ohni a něco do něj sype. Oheň zaplane vysoko nad koruny stromů. To je má příležitost, říkám si. Rychle vyskočím z lesa a než si ta potvora škaredá uvědomí co se děje, chytnu ji mrštím s ní do ohně. Tam se chvíli zmítá a hrozně piští, až mi zaléhá v uších. Oheň mění barvy jak semafor, ale po pár minutách je po ní.
S úlevou si lehám opodál od ohně s vědomím, že až příjdu v pondělí do školy, ta stará prašivá chemikářka už tam nebude, a já snad dostanu lepší známku než 3.
Naposledy upraveno moderátorem: