DeletedUser9109
Guest
Téma: čárodějnice - referát
Podtéma: Pálení
Za téma svého referátu vybrány byly mnou čárodějnice. Neboť jsem žádných čárodějnic dosud nespatřil, nucen bylť jsem použít dotazování u svých sourozenců a rodičů. Neboť slyšelť jsem o nich mnohé, avšak neviděl jsem. Za podtéma vybráno pálení. Rovněž o něm slyšelť jsem, ale neviděl, aneb jen činnosti obdobné, rozsahu malého.
Čárodějnice a čárodějnictví všeobecně jest povolání staré, vážené a všeobecně v oblibě, zejména u učitelů, neboť žactvo jest pomocí něj týráno a utiskováno již po tisíciletí. Výklady nesrozumitelnými, nárysy tabulovými a úkoly domácími trpělť již můj děd bezzemek, a to navštěvoval jen jeden ročník kunratické jednotřídky, poněvadž poté bylť svým otcem, mým pradědem, pověřen jinými, důležitějšími úkoly. O povaze těchto úkolů není však v naší rodině nic známo.
Avšak zpět k čárodějnictví. Všeobecně vymezení vyplývá přirozeně již ze samého názvu příslušné vědy. Kupříkladu z názvu Přírodozpyt (modernisticky též zván Přírodopis, což však uchytiti se nemůže, jak tvrdí náš pan učitel) zjevně plyne, an se zabývá zpytováním, čili popisem přírody, Dějezpyt, neboli Dějepis, zabývá se zpytováním a popisem dějin, Čárodějnictví, jakž logicky plyne, musí se tedy zabývati dějinami čar.
Dějiny čar sahají až ke starodávným Řekům, Achájům a Dórům, kteříž Čárodějnictví nazývali Geometrií. Nejznámějším čárodějníkem z nich bylť pak Pythagoras. Tento pak, jemuž římský setník šlápl na čáru, kterou zkroutil tak, že končila ve svém začátku, obořilť se na setníka proslulou větou: „Neruš mých čar, holomku!“. Setník avšak, nevzdělán v čárách ani v řečtině, proklálť nešťastného zpytce, myslivši, an mu klne.
O čárodějnictví a čáry pak údajně zasloužili se Římané, Punové, Arabové a druzí, naneštěstí nebylo mi lze dohledati jak, neboť z údajů dostupných nic neplyne. Nejstarší prokazatelnou čárodějnicí byla mnou zjištěna jistá Hypatia z Alexandrie. Nebylo mi lze zjistiti z které, neboť Alexandr Veliký patrně zřídil měst téhož jména mnoho, možná i dvě nebo tři. Řečená Hypatia byla uctívána pro znalost čár na papíře i v písku, ba dokonce i čár spjatých s tělesy bloudícími po klenbě nebeské. Neníť známo nic dalšího bližšího o ní, jen, to, žeť byla natoliko oblíbena, že ji dav alexandrijských obdivovatelů ušlapal a utloukl na náměstí.
O pálení lze se pak dočísti mnohé. Jest to činnost složitá, dlouhými věky ozkoušená, přičemž na počátku vkládáme ovoce kdežto na konci nápoj opojný vykapává. Jest mi zatěžko posouditi, k čemu jest takový vypálený nápoj dobrý, neboť nepil jsem ho. Avšak můj starší bratr pil i má sestra pila. Pili několikráte a pili mnoho, aby nikdo jiný nemohl píti, neboť chtěli ochrániti ostatních na životě, any následky na nich projevené byly strašlivé. Přesto pili znovu a pili mnohokráte, neboť soused Horváth pořád pálil. Každý den pálil a oni musili píti, i když vždy opakovali: “Již nikdy, již nikdy více.“ Avšak znovu a znovu udatně pili. Poté soused Horváth hlasitě se s otcem přel o bratrovu apanáž.
Tolik o pálení ovoce. O pálení čar, případně čárodějnic aneb čárodějníků, není v naší rodině nic známo. Pan učitel námť avšak jednou četl o trestání kacířů a kouzelnic upálením na hranici, to však s tématem mého referátu, tedy čárodějnic a pálení nemá zjevně nic společného. Proto končím.
Děkuji.
(Nezapomenout – nečíst, ale říct panu učiteli: „Ještě jsem si dovolil, pane učiteli, maminka se nechává poroučet a posílá zde v tašce králíka, nejlepší je na česneku.“ Držím palce. Maminka)
Podtéma: Pálení
Za téma svého referátu vybrány byly mnou čárodějnice. Neboť jsem žádných čárodějnic dosud nespatřil, nucen bylť jsem použít dotazování u svých sourozenců a rodičů. Neboť slyšelť jsem o nich mnohé, avšak neviděl jsem. Za podtéma vybráno pálení. Rovněž o něm slyšelť jsem, ale neviděl, aneb jen činnosti obdobné, rozsahu malého.
Čárodějnice a čárodějnictví všeobecně jest povolání staré, vážené a všeobecně v oblibě, zejména u učitelů, neboť žactvo jest pomocí něj týráno a utiskováno již po tisíciletí. Výklady nesrozumitelnými, nárysy tabulovými a úkoly domácími trpělť již můj děd bezzemek, a to navštěvoval jen jeden ročník kunratické jednotřídky, poněvadž poté bylť svým otcem, mým pradědem, pověřen jinými, důležitějšími úkoly. O povaze těchto úkolů není však v naší rodině nic známo.
Avšak zpět k čárodějnictví. Všeobecně vymezení vyplývá přirozeně již ze samého názvu příslušné vědy. Kupříkladu z názvu Přírodozpyt (modernisticky též zván Přírodopis, což však uchytiti se nemůže, jak tvrdí náš pan učitel) zjevně plyne, an se zabývá zpytováním, čili popisem přírody, Dějezpyt, neboli Dějepis, zabývá se zpytováním a popisem dějin, Čárodějnictví, jakž logicky plyne, musí se tedy zabývati dějinami čar.
Dějiny čar sahají až ke starodávným Řekům, Achájům a Dórům, kteříž Čárodějnictví nazývali Geometrií. Nejznámějším čárodějníkem z nich bylť pak Pythagoras. Tento pak, jemuž římský setník šlápl na čáru, kterou zkroutil tak, že končila ve svém začátku, obořilť se na setníka proslulou větou: „Neruš mých čar, holomku!“. Setník avšak, nevzdělán v čárách ani v řečtině, proklálť nešťastného zpytce, myslivši, an mu klne.
O čárodějnictví a čáry pak údajně zasloužili se Římané, Punové, Arabové a druzí, naneštěstí nebylo mi lze dohledati jak, neboť z údajů dostupných nic neplyne. Nejstarší prokazatelnou čárodějnicí byla mnou zjištěna jistá Hypatia z Alexandrie. Nebylo mi lze zjistiti z které, neboť Alexandr Veliký patrně zřídil měst téhož jména mnoho, možná i dvě nebo tři. Řečená Hypatia byla uctívána pro znalost čár na papíře i v písku, ba dokonce i čár spjatých s tělesy bloudícími po klenbě nebeské. Neníť známo nic dalšího bližšího o ní, jen, to, žeť byla natoliko oblíbena, že ji dav alexandrijských obdivovatelů ušlapal a utloukl na náměstí.
O pálení lze se pak dočísti mnohé. Jest to činnost složitá, dlouhými věky ozkoušená, přičemž na počátku vkládáme ovoce kdežto na konci nápoj opojný vykapává. Jest mi zatěžko posouditi, k čemu jest takový vypálený nápoj dobrý, neboť nepil jsem ho. Avšak můj starší bratr pil i má sestra pila. Pili několikráte a pili mnoho, aby nikdo jiný nemohl píti, neboť chtěli ochrániti ostatních na životě, any následky na nich projevené byly strašlivé. Přesto pili znovu a pili mnohokráte, neboť soused Horváth pořád pálil. Každý den pálil a oni musili píti, i když vždy opakovali: “Již nikdy, již nikdy více.“ Avšak znovu a znovu udatně pili. Poté soused Horváth hlasitě se s otcem přel o bratrovu apanáž.
Tolik o pálení ovoce. O pálení čar, případně čárodějnic aneb čárodějníků, není v naší rodině nic známo. Pan učitel námť avšak jednou četl o trestání kacířů a kouzelnic upálením na hranici, to však s tématem mého referátu, tedy čárodějnic a pálení nemá zjevně nic společného. Proto končím.
Děkuji.
(Nezapomenout – nečíst, ale říct panu učiteli: „Ještě jsem si dovolil, pane učiteli, maminka se nechává poroučet a posílá zde v tašce králíka, nejlepší je na česneku.“ Držím palce. Maminka)
