DeletedUser7067
Guest
Jakmile jsme dobyli nám známý svět, začínali jsme se nudit. Jako hrdinní válečníci jsme neměli sobě rovného bojovníka a okrádat slabší… To nebylo nic pro nás. Svá mocná království jsme zanechali potomkům, či svým oddaným správcům a začali jsme se připravovat na novou a zcela neznámou cestu. Brzy jsme vyrazili a tehdy začaly problémy.
Hned první den jsme poznali, že naše modlitby nebyly vyslyšeny a vypadalo to, že onen mocný Poseidon z nás není nadšen. Mnoho z nás zatoužilo se vrátit, ale už to nebylo možno. Dlouho předlouho jsme cestovali, vítr i vlny nás bičovali, avšak my se nevzdali a zatvrzele jsme pokračovali v cestě. Po týdnech útrap se nad námi bohové slitovali a my uviděli tu nádhernou zemi.
Po vylodění jsme zůstali jen tak stát a sledovali tu pastvu pro oči. Zvířata, rostliny a vše doplněno azurovými jezery a nádhernými pastvinami. A najednou se ozval výbuch. Přikradli jsme se blíže a uviděli tu tyranii. Stovky otroků se pachtilo v dolech a jejich vládci jen tak seděli a ze zábavy popravovali ty, co padali vyčerpáním. Rozhodli jsme se odplout dál a hledat novou zemi, kde bychom mohli zakořenit.
Po čase jsme ji přece jen našli. A byla stejně úchvatná jako ta první, jen bez těch lidských stvoření.
Po přistání jsme prozkoumali okolí, abychom se ujistili, že se nespleteme jako dříve. A zjistili jsme, že tato země je dokonalá pro těžbu surovin všeho druhu a lovectví. Ještě než jsme se pustili do stavby nové říše, požádali jsme bohy radu. Bohové nás vyslyšeli a seslali pár pomocníků a rádců. S jejich pomocí se vše zlálo snadnější!
Krátce po jejich příchodu vypukly hádky, kdo se stane tím slavným vládcem, který se navěky zapíše do paměti. Těsně před vypuknutím krve prolití vystoupila žena a všechny hádající se muže uklidnila. Muži si ji zvolili za svoji vládkyni pro její moudrost a schopnost velet.
Po zvolení vládce začala výstavba nového města. Podmínky byly více než dobré a bohové nám přáli štěstí. Rozhodli jsme se, že ze všeho nejdříve začneme výstavbou dolů. Ti nejschopnější muži se ihned ujali role dřevorubců a brzy nashromáždili dostatek dřeva, abychom mohli začít s těžbou i něčeho jiného než dřeva. Kolem byla spousta hor a nám bylo jasné, že taková velká hora musí kromě kamene obsahovat i nějaké drahý kov. A měli jsme pravdu – po pár dnech kopání jsme narazili na prostornou jeskyni, ve které jsme našli stříbro. To jsme využili na výrobu zbraní, protože jsme potřebovali chránit naši zemi proti případným nájezdníkům a později jsme začali vyrábět ozdoby pro ženy i pro muže. Jelikož jsme byli malá skupinka, platidlo jsme nějaký čas nepotřebovali. Doly byly bohaté a suroviny se snadno těžily. Dřevorubci i těžaři pracovali poctivě a brzy se stali váženými osobami. Nejváženější byli přeci jen mistři. Svým pomocníkům udělovali moudré rady a pod jejich velením na stavbě téměř nikdo neumřel. Po čase nám boží pomocníci pověděli, že už musí odejít a že dál už budeme pokračovat sami. Na jejich poslední večer jsme uspořádali oslavy a vládkyně jim předala dary, které by bez jejich pomoci nebyly. Darovala jim stříbrné nástroje. Následující den se rozeběhl jako každý jiný a i bez pomoci bohů se dařilo jako nikdy. Naše doly se zdají nekonečné a kolem je i spousta dalších neprozkoumaných a nepoužitých. S těmito doly nebudeme nikdy trpět a město bude postaveno raz dva.
Hned první den jsme poznali, že naše modlitby nebyly vyslyšeny a vypadalo to, že onen mocný Poseidon z nás není nadšen. Mnoho z nás zatoužilo se vrátit, ale už to nebylo možno. Dlouho předlouho jsme cestovali, vítr i vlny nás bičovali, avšak my se nevzdali a zatvrzele jsme pokračovali v cestě. Po týdnech útrap se nad námi bohové slitovali a my uviděli tu nádhernou zemi.
Po vylodění jsme zůstali jen tak stát a sledovali tu pastvu pro oči. Zvířata, rostliny a vše doplněno azurovými jezery a nádhernými pastvinami. A najednou se ozval výbuch. Přikradli jsme se blíže a uviděli tu tyranii. Stovky otroků se pachtilo v dolech a jejich vládci jen tak seděli a ze zábavy popravovali ty, co padali vyčerpáním. Rozhodli jsme se odplout dál a hledat novou zemi, kde bychom mohli zakořenit.
Po čase jsme ji přece jen našli. A byla stejně úchvatná jako ta první, jen bez těch lidských stvoření.
Po přistání jsme prozkoumali okolí, abychom se ujistili, že se nespleteme jako dříve. A zjistili jsme, že tato země je dokonalá pro těžbu surovin všeho druhu a lovectví. Ještě než jsme se pustili do stavby nové říše, požádali jsme bohy radu. Bohové nás vyslyšeli a seslali pár pomocníků a rádců. S jejich pomocí se vše zlálo snadnější!
Krátce po jejich příchodu vypukly hádky, kdo se stane tím slavným vládcem, který se navěky zapíše do paměti. Těsně před vypuknutím krve prolití vystoupila žena a všechny hádající se muže uklidnila. Muži si ji zvolili za svoji vládkyni pro její moudrost a schopnost velet.
1. DOLY
Po zvolení vládce začala výstavba nového města. Podmínky byly více než dobré a bohové nám přáli štěstí. Rozhodli jsme se, že ze všeho nejdříve začneme výstavbou dolů. Ti nejschopnější muži se ihned ujali role dřevorubců a brzy nashromáždili dostatek dřeva, abychom mohli začít s těžbou i něčeho jiného než dřeva. Kolem byla spousta hor a nám bylo jasné, že taková velká hora musí kromě kamene obsahovat i nějaké drahý kov. A měli jsme pravdu – po pár dnech kopání jsme narazili na prostornou jeskyni, ve které jsme našli stříbro. To jsme využili na výrobu zbraní, protože jsme potřebovali chránit naši zemi proti případným nájezdníkům a později jsme začali vyrábět ozdoby pro ženy i pro muže. Jelikož jsme byli malá skupinka, platidlo jsme nějaký čas nepotřebovali. Doly byly bohaté a suroviny se snadno těžily. Dřevorubci i těžaři pracovali poctivě a brzy se stali váženými osobami. Nejváženější byli přeci jen mistři. Svým pomocníkům udělovali moudré rady a pod jejich velením na stavbě téměř nikdo neumřel. Po čase nám boží pomocníci pověděli, že už musí odejít a že dál už budeme pokračovat sami. Na jejich poslední večer jsme uspořádali oslavy a vládkyně jim předala dary, které by bez jejich pomoci nebyly. Darovala jim stříbrné nástroje. Následující den se rozeběhl jako každý jiný a i bez pomoci bohů se dařilo jako nikdy. Naše doly se zdají nekonečné a kolem je i spousta dalších neprozkoumaných a nepoužitých. S těmito doly nebudeme nikdy trpět a město bude postaveno raz dva.