DeletedUser11130
Guest
Pokud budete chtíl druhý díl tak jen napište koment 
Tara vstala něco málo po páté ráno. Uvařila si kávu značky Hellcoffee. K jídlu si nedala nic jako obvykle. Byl začátek prosince a venku zuřila vánice. Při pohledu z okna na parkoviště, byla vidět auta se zasněženými okny a lidé, kteří vstávali brzy do práce. Tara si přitáhla župan blíže k tělu, při pomyšlení na studený vítr a ledové vločky jí přeběhl mráz po zádech. Musela do práce brzy vstávat.
Nikdo kromě Tary samotné a jejích kolegů nevěděl, co vlastně dělá. Dokonce ani její rodiče, od kterých se odstěhovala před pár týdny. Docela ráda by u nich zůstala, ale kvůli své práci musela jít pryč. Hrozilo, že by se vyzradila. Bylo jí 27. Na základní škole se učila dobře. Když šla na střední, její prospěch už neexistoval. Způsobil to výcvik, který začala v 15. Původně se chtěla učit stejně dobře jako na základní škole, avšak tato nabídka ji přesvědčila, aby se vzdala dobrého prospěchu a stala se špičkovým agentem v CIA.
A jak k tomu došlo? Onemocněla mononukleózou a musela 3 týdny zůstat doma. Zameškala spoustu testů, které se museli dopsat. Když opět nastoupila do školy, uměla všechno ještě lépe než její spolužáci, kteří na probranou látku byli ve škole a poslouchali učitele.
Na úterní odpoledne měla domluvené dopisování testů z matematiky s učitelem Jacobsonem. Zaklepala na dveře a z místnosti se ozvalo: ,, Kdo je tam?“. ,, Lensenová Tara,“ odpověděla. ,, Pojď dál“. Otevřela dveře a s hlavou sklopenou si automaticky sedla na své místo do první lavice.
,, Ahoj Taro,“ ozval se hlas, který nepoznala. Vzhlédla a všimla si, že na stole učitele Jacobsona sedí cizí muž. Jacobson se opíral o zeď.
,, Já si přišla jen dopsat ten test. Jestli vás obtěžuji, tak odejdu,“ začala se zvedat, ale muž jí opět posadil do lavice. ,, Ne, to je v pořádku,“ řekl. ,,Víš já tu na tebe čekám“ ,, Provedla jsem něco?“ zděsila se. Myslela, že je to někdo od policie. Nebo možná školní inspektor. Ten muž i Jacobson se zasmáli. ,, Ne. Tady pan Kenneth by si s tebou rád promluvil,“ snažil se ji uklidit Jacobson.,, Ale ten test…“ namítala.,, Už ho nebudeš muset dopisovat. Teď se soustřeď na to, co ti chce pan Kenneth říct. Já teď na chvilku odejdu.“ Když se zavřely dveře a vzdálily se kroky pan Kenneth začal:
,, Na začátek se ti představím. Jsem DCI Peter Kenneth.“ ,,DCI?“ nahodila nechápavý výraz. ,, To je…“ ,, Já vím co to je,“ přerušila ho Tara. ,, Jste ředitel CIA. DCI-Director of Central Intelligence .“,, Jsi chytrá,“ pousmál se Kenneth.,, Potřebujete ode mne pomoc? CIA někoho hledá? A vůbec, myslela jsem, že CIA ze zákona nemůže působit na území USA. Působíte v zahraničí. Neměl by tady sedět někdo od FBI?“ stále nechápala Tara.,, Moc otázek, to se ti bude hodit. A vlastně ano, chceme od tebe pomoci. A ano, CIA působí jen v zahraničí. Ne, neměl by tu být nikdo z FBI. Doufám, že ti mé odpovědi stačí. Teď se budu ptát já tebe,“ Kenneth odpovídal velmi rozvážně.
Taru rozhodilo, že se Kenneth bude vyptávat, protože když tu CIA nic nevyšetřuje tak co od ní chtějí? Možné je, že viděla něco, co by jim mohlo pomoci, i když neměla vůbec ponětí co. Nejspíš se něco děje v zahraničí a ona by jim měla svým svědectvím pomoci. Pořád jí však vrtalo hlavou, proč je tu ředitel CIA (DCI) a ne jen nějaký níže postavený agent.
,, Vidím, že jsi pěkně rozhozená. Nedivím se ti. Onemocníš mononukleózou a zameškáš spousty a spousty hodin matematiky a další předmětů. Pak přijdeš, všechno umíš na jedničku s hvězdičkou a jediné co tě na tom štve je, že musíš dopisovat testy místo toho, aby ses doma učila na další den. Poté se s panem učitelem Jacobsonem domluvíš na dopsání testu, který byl podle tvých spolužáků těžký. Ty ses na něj učila celý večer s vědomím, že uděláš dojem nejen na své kamarády, ale i na rodiče a hlavně na učitele Jacobsona. Pak v úterý odpoledne jdeš do třídy, kde by už nikdo kromě pana Jacobsona neměl být. Ještě si opakuješ vzorce a věci, které by měli v testu být. Zaklepeš, vejdeš s hlavou sklopenou při přemýšlení na vzorci, a ani si nevšimneš, že tu není pan Jacobson sám. Poté tě osloví cizí muž v košili a kravatě, který sedí na stole. Chce si s tebou promluvit a tvoje jediná opora pan Jacobson odejde. Ty zjistíš, že muž je ředitel CIA. Jaký to asi musí být pocit, hm? Víš Taro, nejsem tady kvůli tomu, že by si něco provedla nebo něco provedl někdo z tvého okolí. Avšak jsem tady kvůli tobě. Chci, aby si teď začalo úplně jiné studium, než tady na střední škole, protože ty už jsi střední školu dochodila. Vždyť umíš matematiku lépe než kdejaký vysokoškolák. Chci, aby ses přidala k CIA a stala se analytičkou a agentem v terénu. Toho agenta jsem ti k tomu přidal teď, protože se umíš vyptávat a slyšel jsem, že umíš skvěle zacházet se zbraní, jak tě to naučil tvůj otec.“
Tara nemohla uvěřit, co právě slyšela. Má se přidat k CIA, jako analytička a agent v terénu. Pravda, matematiku uměla jako nikdo ve vyšších ročnících a v souvislosti s tím uměla i perfektně na počítačích a měla velmi logické myšlení. Všechny základní předpoklady k tomu, aby se stala analytičkou. Se zbraní také uměla zacházet. Otec jí učil střílet z pistole M9. Jenže jak to má vysvětlit rodičům. A kamarádům.
,, To nepůjde“ odpověděla trochu rozechvěle, ještě byla v šoku po proslovu Kennetha. ,,A proč ne?“ zeptal se Kenneth a povytáhl jedno obočí. Tara se postavila, aby měla oči ve stejné výšce jako Kenneth. ,,Nemůžu přeci jen tak opustit školu. Rodiče by mi omluvenky nepsali a vůbec, co moji kamarádi?“ ,,Jistěže můžeš opustit školu. Vlastně se nevzdáš studia, budeš studovat u CIA. Avšak budeš mít jiné předměty než tady. Jako například analýza dat, programování a další věci, které budeš jako analytička potřebovat. Samozřejmě musíš učit i jako agentka v terénu. Naučíme tě zacházet se všemi možnými druhy zbraní, manipulovat s lidmi a taky jak si poradit v různých situacích. Neslibuji ti, že to zvládneš stejně dobře jako základní a střední školu. Je to mnohem těžší. My ti však věříme. Nenajmuli jsme nějakého cvičeného agenta, protože ty budeš lepší, než kterýkoliv agent v CIA. Máš talent a byla by škoda, kdyby si ho nevyužila.
Tara už se nadechovala, aby něco namítla, ale Kenneth ji přerušil:,, O ty omluvenky si nemusíš dělat starost. Jednoduše přejdeš na jinou školu. Na jakou, to se nikdo nedozví. A tvoji rodiče si budou myslet, že normálně chodíš do školy. Jen půjdeš jinam. Ne do Georgetown Pike jako obvykle, ale o kousek dál do Colonial Farm Road. Tak co? Chopíš se příležitosti dělat něco, co ti půjde nebo snad chceš dělat nějakou sekretářku ve zdejších firmách?“
Než stačila odpovědět, otevřely se dveře a dovnitř vešel muž v kukle a s pistolí v ruce. Měl bíle tričko a přes něj rozepnutý černý kabát. Na rukách měl kožené rukavice. Byl celkem vysoký a nejspíš i hubený, ale jeho kabát mu přidával na objemu. Vypadal dost sebejistě. Tary jako by si nevšímal, mířil přímo na Kennetha. Zdá se, že zločinci se právě zbaví silného nepřítele, pomyslela si Tara. Kenneth se zvedl ze stolu a pomalu si začal sahat za záda. Tara viděla, že ředitel CIA chce vytáhnout zbraň. Toho by si ovšem všiml každý. ,, Dej ty ruce zpátky nebo střelím“ řekl muž hlasem, který sice zněl Taře dost povědomě, avšak byl dost divný. Ten chlap se snažil, aby jeho hlas zněl jinak, než doopravdy zněl.
Odkud ho jen znám, říkala si Tara v duchu. Není to náhodou nějaký ten šílenec z třeťáku?. Jak se jen jmenuje…Luke! Ano to musí být Luke, i když ten chlap je o něco menší. Vlastně o dost menší. Tenhle školní postrach byl dost vysoký a udělaný. Díky tomu, ještě za žádnou svou nekalost nedostal pořádný trest. Učitelé se ho báli, nejen kvůli jeho postavě. Báli se ho, protože to je šílenec a kdo ví, co by se mu zrodilo v hlavě.
Teď k tomu, jak se zdá došlo. Cvaklo mu v hlavě úplně. Tara přemýšlela, co by měla dělat. Má zkusit zavolat pomoc? Jestli se Luke přidal, k mafii nebo k nějakému gangu, tak má jasně daný úkol, který určitě chce splnit, aby udělal dojem. Jediné co do celé situace nezapadalo, byl fakt, jak Luke nebo jeho nadřízený věděl o Kennethovi. Musejí mít opravdu dobré kontakty tady na škole. Přitom si Tara myslela, jak dobrý je tu personál.
Rodiče vždy chtěli, aby šla na Langley High School. Ta škola má velký pozemek, dokonce velké fotbalové hřiště.
Tara se pomalu pohybovala v oblouku od muže se zbraní. Ten si jí nevšímal. Kenneth se odrazil od stolu a vrhl se na protivníka. Oba spadli na zem. Muž se však vymanil ze sevření a srazil Kennetha na záda. Při tomto pohybu mu vypadl z opasku paralyzér. Přesně takový, jaký má Tařin otec doma.
Říkával jí, že až vyroste, dá jí ho, aby se mohla bránit proti násilníkům, kterých je dnes opravdu hodně. Chtěla ho už teď, ale otec to nedovolil, prý by se mohla zranit nebo si něco udělat sama. Docela by se jí hodila instruktáž ohledně toho zařízení.
Na to teď nebyl čas. Zdálo se, že muž skončil s Kennethem, který ležel na zemi, a vypadalo, že je v bezvědomí. Možná že byl i mrtvý. Muž vstal a otočil se k Taře a ta se rozeběhla pro paralyzér. Zamaskovaný muž byl rychlejší a chytil ji za límec. Poté ji udeřil silně do hlavy. Nějakou dobu se jí točila hlava a upadla. Pak už byla jen tma.
Tara vstala něco málo po páté ráno. Uvařila si kávu značky Hellcoffee. K jídlu si nedala nic jako obvykle. Byl začátek prosince a venku zuřila vánice. Při pohledu z okna na parkoviště, byla vidět auta se zasněženými okny a lidé, kteří vstávali brzy do práce. Tara si přitáhla župan blíže k tělu, při pomyšlení na studený vítr a ledové vločky jí přeběhl mráz po zádech. Musela do práce brzy vstávat.
Nikdo kromě Tary samotné a jejích kolegů nevěděl, co vlastně dělá. Dokonce ani její rodiče, od kterých se odstěhovala před pár týdny. Docela ráda by u nich zůstala, ale kvůli své práci musela jít pryč. Hrozilo, že by se vyzradila. Bylo jí 27. Na základní škole se učila dobře. Když šla na střední, její prospěch už neexistoval. Způsobil to výcvik, který začala v 15. Původně se chtěla učit stejně dobře jako na základní škole, avšak tato nabídka ji přesvědčila, aby se vzdala dobrého prospěchu a stala se špičkovým agentem v CIA.
A jak k tomu došlo? Onemocněla mononukleózou a musela 3 týdny zůstat doma. Zameškala spoustu testů, které se museli dopsat. Když opět nastoupila do školy, uměla všechno ještě lépe než její spolužáci, kteří na probranou látku byli ve škole a poslouchali učitele.
Na úterní odpoledne měla domluvené dopisování testů z matematiky s učitelem Jacobsonem. Zaklepala na dveře a z místnosti se ozvalo: ,, Kdo je tam?“. ,, Lensenová Tara,“ odpověděla. ,, Pojď dál“. Otevřela dveře a s hlavou sklopenou si automaticky sedla na své místo do první lavice.
,, Ahoj Taro,“ ozval se hlas, který nepoznala. Vzhlédla a všimla si, že na stole učitele Jacobsona sedí cizí muž. Jacobson se opíral o zeď.
,, Já si přišla jen dopsat ten test. Jestli vás obtěžuji, tak odejdu,“ začala se zvedat, ale muž jí opět posadil do lavice. ,, Ne, to je v pořádku,“ řekl. ,,Víš já tu na tebe čekám“ ,, Provedla jsem něco?“ zděsila se. Myslela, že je to někdo od policie. Nebo možná školní inspektor. Ten muž i Jacobson se zasmáli. ,, Ne. Tady pan Kenneth by si s tebou rád promluvil,“ snažil se ji uklidit Jacobson.,, Ale ten test…“ namítala.,, Už ho nebudeš muset dopisovat. Teď se soustřeď na to, co ti chce pan Kenneth říct. Já teď na chvilku odejdu.“ Když se zavřely dveře a vzdálily se kroky pan Kenneth začal:
,, Na začátek se ti představím. Jsem DCI Peter Kenneth.“ ,,DCI?“ nahodila nechápavý výraz. ,, To je…“ ,, Já vím co to je,“ přerušila ho Tara. ,, Jste ředitel CIA. DCI-Director of Central Intelligence .“,, Jsi chytrá,“ pousmál se Kenneth.,, Potřebujete ode mne pomoc? CIA někoho hledá? A vůbec, myslela jsem, že CIA ze zákona nemůže působit na území USA. Působíte v zahraničí. Neměl by tady sedět někdo od FBI?“ stále nechápala Tara.,, Moc otázek, to se ti bude hodit. A vlastně ano, chceme od tebe pomoci. A ano, CIA působí jen v zahraničí. Ne, neměl by tu být nikdo z FBI. Doufám, že ti mé odpovědi stačí. Teď se budu ptát já tebe,“ Kenneth odpovídal velmi rozvážně.
Taru rozhodilo, že se Kenneth bude vyptávat, protože když tu CIA nic nevyšetřuje tak co od ní chtějí? Možné je, že viděla něco, co by jim mohlo pomoci, i když neměla vůbec ponětí co. Nejspíš se něco děje v zahraničí a ona by jim měla svým svědectvím pomoci. Pořád jí však vrtalo hlavou, proč je tu ředitel CIA (DCI) a ne jen nějaký níže postavený agent.
,, Vidím, že jsi pěkně rozhozená. Nedivím se ti. Onemocníš mononukleózou a zameškáš spousty a spousty hodin matematiky a další předmětů. Pak přijdeš, všechno umíš na jedničku s hvězdičkou a jediné co tě na tom štve je, že musíš dopisovat testy místo toho, aby ses doma učila na další den. Poté se s panem učitelem Jacobsonem domluvíš na dopsání testu, který byl podle tvých spolužáků těžký. Ty ses na něj učila celý večer s vědomím, že uděláš dojem nejen na své kamarády, ale i na rodiče a hlavně na učitele Jacobsona. Pak v úterý odpoledne jdeš do třídy, kde by už nikdo kromě pana Jacobsona neměl být. Ještě si opakuješ vzorce a věci, které by měli v testu být. Zaklepeš, vejdeš s hlavou sklopenou při přemýšlení na vzorci, a ani si nevšimneš, že tu není pan Jacobson sám. Poté tě osloví cizí muž v košili a kravatě, který sedí na stole. Chce si s tebou promluvit a tvoje jediná opora pan Jacobson odejde. Ty zjistíš, že muž je ředitel CIA. Jaký to asi musí být pocit, hm? Víš Taro, nejsem tady kvůli tomu, že by si něco provedla nebo něco provedl někdo z tvého okolí. Avšak jsem tady kvůli tobě. Chci, aby si teď začalo úplně jiné studium, než tady na střední škole, protože ty už jsi střední školu dochodila. Vždyť umíš matematiku lépe než kdejaký vysokoškolák. Chci, aby ses přidala k CIA a stala se analytičkou a agentem v terénu. Toho agenta jsem ti k tomu přidal teď, protože se umíš vyptávat a slyšel jsem, že umíš skvěle zacházet se zbraní, jak tě to naučil tvůj otec.“
Tara nemohla uvěřit, co právě slyšela. Má se přidat k CIA, jako analytička a agent v terénu. Pravda, matematiku uměla jako nikdo ve vyšších ročnících a v souvislosti s tím uměla i perfektně na počítačích a měla velmi logické myšlení. Všechny základní předpoklady k tomu, aby se stala analytičkou. Se zbraní také uměla zacházet. Otec jí učil střílet z pistole M9. Jenže jak to má vysvětlit rodičům. A kamarádům.
,, To nepůjde“ odpověděla trochu rozechvěle, ještě byla v šoku po proslovu Kennetha. ,,A proč ne?“ zeptal se Kenneth a povytáhl jedno obočí. Tara se postavila, aby měla oči ve stejné výšce jako Kenneth. ,,Nemůžu přeci jen tak opustit školu. Rodiče by mi omluvenky nepsali a vůbec, co moji kamarádi?“ ,,Jistěže můžeš opustit školu. Vlastně se nevzdáš studia, budeš studovat u CIA. Avšak budeš mít jiné předměty než tady. Jako například analýza dat, programování a další věci, které budeš jako analytička potřebovat. Samozřejmě musíš učit i jako agentka v terénu. Naučíme tě zacházet se všemi možnými druhy zbraní, manipulovat s lidmi a taky jak si poradit v různých situacích. Neslibuji ti, že to zvládneš stejně dobře jako základní a střední školu. Je to mnohem těžší. My ti však věříme. Nenajmuli jsme nějakého cvičeného agenta, protože ty budeš lepší, než kterýkoliv agent v CIA. Máš talent a byla by škoda, kdyby si ho nevyužila.
Tara už se nadechovala, aby něco namítla, ale Kenneth ji přerušil:,, O ty omluvenky si nemusíš dělat starost. Jednoduše přejdeš na jinou školu. Na jakou, to se nikdo nedozví. A tvoji rodiče si budou myslet, že normálně chodíš do školy. Jen půjdeš jinam. Ne do Georgetown Pike jako obvykle, ale o kousek dál do Colonial Farm Road. Tak co? Chopíš se příležitosti dělat něco, co ti půjde nebo snad chceš dělat nějakou sekretářku ve zdejších firmách?“
Než stačila odpovědět, otevřely se dveře a dovnitř vešel muž v kukle a s pistolí v ruce. Měl bíle tričko a přes něj rozepnutý černý kabát. Na rukách měl kožené rukavice. Byl celkem vysoký a nejspíš i hubený, ale jeho kabát mu přidával na objemu. Vypadal dost sebejistě. Tary jako by si nevšímal, mířil přímo na Kennetha. Zdá se, že zločinci se právě zbaví silného nepřítele, pomyslela si Tara. Kenneth se zvedl ze stolu a pomalu si začal sahat za záda. Tara viděla, že ředitel CIA chce vytáhnout zbraň. Toho by si ovšem všiml každý. ,, Dej ty ruce zpátky nebo střelím“ řekl muž hlasem, který sice zněl Taře dost povědomě, avšak byl dost divný. Ten chlap se snažil, aby jeho hlas zněl jinak, než doopravdy zněl.
Odkud ho jen znám, říkala si Tara v duchu. Není to náhodou nějaký ten šílenec z třeťáku?. Jak se jen jmenuje…Luke! Ano to musí být Luke, i když ten chlap je o něco menší. Vlastně o dost menší. Tenhle školní postrach byl dost vysoký a udělaný. Díky tomu, ještě za žádnou svou nekalost nedostal pořádný trest. Učitelé se ho báli, nejen kvůli jeho postavě. Báli se ho, protože to je šílenec a kdo ví, co by se mu zrodilo v hlavě.
Teď k tomu, jak se zdá došlo. Cvaklo mu v hlavě úplně. Tara přemýšlela, co by měla dělat. Má zkusit zavolat pomoc? Jestli se Luke přidal, k mafii nebo k nějakému gangu, tak má jasně daný úkol, který určitě chce splnit, aby udělal dojem. Jediné co do celé situace nezapadalo, byl fakt, jak Luke nebo jeho nadřízený věděl o Kennethovi. Musejí mít opravdu dobré kontakty tady na škole. Přitom si Tara myslela, jak dobrý je tu personál.
Rodiče vždy chtěli, aby šla na Langley High School. Ta škola má velký pozemek, dokonce velké fotbalové hřiště.
Tara se pomalu pohybovala v oblouku od muže se zbraní. Ten si jí nevšímal. Kenneth se odrazil od stolu a vrhl se na protivníka. Oba spadli na zem. Muž se však vymanil ze sevření a srazil Kennetha na záda. Při tomto pohybu mu vypadl z opasku paralyzér. Přesně takový, jaký má Tařin otec doma.
Říkával jí, že až vyroste, dá jí ho, aby se mohla bránit proti násilníkům, kterých je dnes opravdu hodně. Chtěla ho už teď, ale otec to nedovolil, prý by se mohla zranit nebo si něco udělat sama. Docela by se jí hodila instruktáž ohledně toho zařízení.
Na to teď nebyl čas. Zdálo se, že muž skončil s Kennethem, který ležel na zemi, a vypadalo, že je v bezvědomí. Možná že byl i mrtvý. Muž vstal a otočil se k Taře a ta se rozeběhla pro paralyzér. Zamaskovaný muž byl rychlejší a chytil ji za límec. Poté ji udeřil silně do hlavy. Nějakou dobu se jí točila hlava a upadla. Pak už byla jen tma.