DeletedUser9897
Guest
Po dlouhé, však mírné zimě přicházelo všemi očekávané jaro, příroda se pomalu vzpamatovávala. Lidé v Polis na tom byly podobně. Díky zimě byly zdejší lesy téměř bez divoké zvěře, pole baly prázdná a okolní moře také příliš nekypělo životem. Zdálo se, že Polis zasáhne hladomor.
Rada nechala vyslat armádu na nepřátelské město, aby zajistila nějaké potraviny. Ovšem, vojáci našli Polis úplně prázdné, „nikdo nikde,“ pravil kapitán.
Situace vypadala zle, zásoby potravin se rozdávali na příděly, příděly byly již tak malé, že se nemohly již snížit.
„Pokud i nadále budeme praktikovat přídělový systém, tak nám potraviny vydrží na týden,“ pravil správce skladu.
Jelikož nebylo na vybranou, rozhodla rada že požádá o pomoc hlavní Polis.
Radní si nechali přivolat radního písaře, aby napsal naléhavou zprávu.
Docházejí nám potraviny,
ve městě vypukl hladomor,
žádáme Vás o nějaké potraviny pro obyvatelstvo,
předem děkujeme.
Vzkaz se nechal zapečetit, a byl předán poslovy, který ho urychleně měl dopravit do hlavního Polis.
Posel dorazil do cíle těsně po poledni, okamžitě spěchal předat vzkaz zdejší radě.
Když rada rozhodovala, nechal si král zavolat posla k sobě.
„Jdi do akademie a požádej je o plány na kolonizační loď, a tento dopis předej své radě,“ rozkázal král.
Váš posel úspěšně předal Vaši žádost o potraviny,
zásobovací lodě jsou již na cestě.
Posel má u sebe plány kolonizační lodě,
postavte ji,
a vydejte se objevovat nové končiny.
Váš král scoot.
„Je již posel zpět?“ Otázal se král.
„Ještě ne,“ pravil jeden ze strážných.
„Vojáku, vezměte tento vzkaz, a předejte ho poslovy.“ Nařídil král.
„Jo, a okamžitě ho pošlete zpět do jeho Polis i se zásobovacími loděmi.“ Pokračoval.
„Ano, můj pane.“ Odvětil strážný.
„Zde máš dopis, předej ho své radě, zásoby jsou již naloženy, spěchej domů a šťastnou plavbu.“ Vyřizoval udýchaný voják.
Posel se ještě zastavil ve chrámu, aby požádal bohy o bezpečnou a rychlou plavbu. A pak uháněl do přístavu, aby stihl čluny.
„To pojedeme jen tak bez doprovodu?“ Tázal se kapitána.
„Ano, bohužel jsou veškeré naše válečné lodě v akci, musíme to risknout.“ Odvětil mu kapitán.
„Snad budou bohové stát při nás.“ Pomyslel jsi posel a nalodil se na jeden ze člunů.
Plavba byla klidná, vítr vál jako nikdy, „Bohové nám určitě přejí“ zamumlal si kapitán, a vskutku, po celý čas plavby se nestalo nic vážného, jen jeden opilý námořník přepadl přes zábradlí, okamžitě byl zachráněn svými druhy, a plavba nerušeně pokračovala k Polis.
Lodě s potravinami dorazili přibližně dvě hodiny po poledni.
Vděční obyvatelé posbírali zbytky sil, aby námořníkům pomohli vyložit drahocenný náklad.
Posel pospíchal k radním, aby předal zkaz přímo od krále.
„Když si král přeje,“ zvolal nejstarší z radních.
Rada si nechala zavolat osm špehů, čtyři z nich vyslala do čtyř světových stran, zbylí čtyři vyrazili do čtyř vedlejších směrů.
Jejich úkol byl prostý, najít úrodnou půdu na nějakém ze sousedních ostrovů, lesy musejí být bohaté na zvěř, a okolní moře musí překypovat životem, a na to všechno měli dva dny.
Mezitím, co zvědové hledaly nové končiny, nechali zadat výstavbu kolonizační lodi.
Byla to největší loď, kterou obyvatelé Polis kdy spatřili, byla dlouhá přes čtyřicet metrů a v nejširším místě byla široká dvanáct metrů. Dva stožáry s ohromnými plachtami měli zaručovat lodi ohromnou rychlost, jenže takovýto kolos nemůže plout rychle, a tak byly na obou bocích přidána vesla, která měla lodi pomoci lépe manévrovat a také ji zrychlit, bez úspěchu.
Po návratu zvědů se začalo hlasovat o novém útočišti pro další Polis. Nakonec byl vybrán malý ostrůvek, necelé dvě hodiny plavby od Polis.
„Je celý porostlý hustými lesy, není moc hornatý a na každém kroku jsem potkal nějakého toho jelena či divočáka.“
Zněl zvědův popis.
Rada neměla námitek, k večeru nechala připravit doprovod pro ten ohromný kolos, aby se ráno mohli vydat na cestu.
Brzo ráno se vydala kolonizační loď v doprovodu asi třiceti člunů a padesáti válečnými plavidly na cestu. Cesta sice trvala pouhé dvě hodiny, jenže tento kolos nemohl jet tak rychle jako transportní čluny, a tak se cesta prodloužila skoro na čtyři a půl hodiny.
Plavba byla dlouhá a náročná, ale nenastaly žádné komplikace, když flotila dorazila k ostrovu, ještě ho obeplula, aby našla ideální místo pro nové Polis.
Nakonec si námořníci vybrali hezký rovný kus pláže, který ležel ve stínu zdejší hory.
Ale teď je čekala ta nejtěžší věc, a to bylo dopravení kolonizační lodě na pláž, kde jí rozeberou.
Díky jejímu hlubokému ponoru to nebyla žádná legrace, Přivázaly na příď tlustá lana, a hodili je dolů vojákům, kteří ji měli vytáhnout na pevninu.
Na osm stovek vojáků se úmorně snažilo vytáhnout loď na mělčinu, asi po hodině vyčerpávající práce byla loď na mělčině.
K večeru poslali vojáci námořní doprovod zpět do Polis, aby podal hlášení.
Druhého dne ráno začala armáda loď demontovat, po vydatné snídani to šlo téměř samo, materiál z lodě byl využit k postavení budov pro obyvatelstvo a také zbylo na důlní budova a chrám, jako poděkování bohům za bezpečnou plavbu.
Vojáci v novém Polis zůstali ještě týden, pomohli novým osadníkům s rozšířením nějakých budov, také prohledali ostrov, ale ten nebyl osídlený, žádné šelmy také nenalezli, nicméně zde nechali nějaké zbraně, jen tak pro případ, rozloučili se a při západu slunce se vydali na cestu domů.
„A zase na novo,“ pravil kapitán.
Rada nechala vyslat armádu na nepřátelské město, aby zajistila nějaké potraviny. Ovšem, vojáci našli Polis úplně prázdné, „nikdo nikde,“ pravil kapitán.
Situace vypadala zle, zásoby potravin se rozdávali na příděly, příděly byly již tak malé, že se nemohly již snížit.
„Pokud i nadále budeme praktikovat přídělový systém, tak nám potraviny vydrží na týden,“ pravil správce skladu.
Jelikož nebylo na vybranou, rozhodla rada že požádá o pomoc hlavní Polis.
Radní si nechali přivolat radního písaře, aby napsal naléhavou zprávu.
Docházejí nám potraviny,
ve městě vypukl hladomor,
žádáme Vás o nějaké potraviny pro obyvatelstvo,
předem děkujeme.
Vzkaz se nechal zapečetit, a byl předán poslovy, který ho urychleně měl dopravit do hlavního Polis.
Posel dorazil do cíle těsně po poledni, okamžitě spěchal předat vzkaz zdejší radě.
Když rada rozhodovala, nechal si král zavolat posla k sobě.
„Jdi do akademie a požádej je o plány na kolonizační loď, a tento dopis předej své radě,“ rozkázal král.
Váš posel úspěšně předal Vaši žádost o potraviny,
zásobovací lodě jsou již na cestě.
Posel má u sebe plány kolonizační lodě,
postavte ji,
a vydejte se objevovat nové končiny.
Váš král scoot.
„Je již posel zpět?“ Otázal se král.
„Ještě ne,“ pravil jeden ze strážných.
„Vojáku, vezměte tento vzkaz, a předejte ho poslovy.“ Nařídil král.
„Jo, a okamžitě ho pošlete zpět do jeho Polis i se zásobovacími loděmi.“ Pokračoval.
„Ano, můj pane.“ Odvětil strážný.
„Zde máš dopis, předej ho své radě, zásoby jsou již naloženy, spěchej domů a šťastnou plavbu.“ Vyřizoval udýchaný voják.
Posel se ještě zastavil ve chrámu, aby požádal bohy o bezpečnou a rychlou plavbu. A pak uháněl do přístavu, aby stihl čluny.
„To pojedeme jen tak bez doprovodu?“ Tázal se kapitána.
„Ano, bohužel jsou veškeré naše válečné lodě v akci, musíme to risknout.“ Odvětil mu kapitán.
„Snad budou bohové stát při nás.“ Pomyslel jsi posel a nalodil se na jeden ze člunů.
Plavba byla klidná, vítr vál jako nikdy, „Bohové nám určitě přejí“ zamumlal si kapitán, a vskutku, po celý čas plavby se nestalo nic vážného, jen jeden opilý námořník přepadl přes zábradlí, okamžitě byl zachráněn svými druhy, a plavba nerušeně pokračovala k Polis.
Lodě s potravinami dorazili přibližně dvě hodiny po poledni.
Vděční obyvatelé posbírali zbytky sil, aby námořníkům pomohli vyložit drahocenný náklad.
Posel pospíchal k radním, aby předal zkaz přímo od krále.
„Když si král přeje,“ zvolal nejstarší z radních.
Rada si nechala zavolat osm špehů, čtyři z nich vyslala do čtyř světových stran, zbylí čtyři vyrazili do čtyř vedlejších směrů.
Jejich úkol byl prostý, najít úrodnou půdu na nějakém ze sousedních ostrovů, lesy musejí být bohaté na zvěř, a okolní moře musí překypovat životem, a na to všechno měli dva dny.
Mezitím, co zvědové hledaly nové končiny, nechali zadat výstavbu kolonizační lodi.
Byla to největší loď, kterou obyvatelé Polis kdy spatřili, byla dlouhá přes čtyřicet metrů a v nejširším místě byla široká dvanáct metrů. Dva stožáry s ohromnými plachtami měli zaručovat lodi ohromnou rychlost, jenže takovýto kolos nemůže plout rychle, a tak byly na obou bocích přidána vesla, která měla lodi pomoci lépe manévrovat a také ji zrychlit, bez úspěchu.
Po návratu zvědů se začalo hlasovat o novém útočišti pro další Polis. Nakonec byl vybrán malý ostrůvek, necelé dvě hodiny plavby od Polis.
„Je celý porostlý hustými lesy, není moc hornatý a na každém kroku jsem potkal nějakého toho jelena či divočáka.“
Zněl zvědův popis.
Rada neměla námitek, k večeru nechala připravit doprovod pro ten ohromný kolos, aby se ráno mohli vydat na cestu.
Brzo ráno se vydala kolonizační loď v doprovodu asi třiceti člunů a padesáti válečnými plavidly na cestu. Cesta sice trvala pouhé dvě hodiny, jenže tento kolos nemohl jet tak rychle jako transportní čluny, a tak se cesta prodloužila skoro na čtyři a půl hodiny.
Plavba byla dlouhá a náročná, ale nenastaly žádné komplikace, když flotila dorazila k ostrovu, ještě ho obeplula, aby našla ideální místo pro nové Polis.
Nakonec si námořníci vybrali hezký rovný kus pláže, který ležel ve stínu zdejší hory.
Ale teď je čekala ta nejtěžší věc, a to bylo dopravení kolonizační lodě na pláž, kde jí rozeberou.
Díky jejímu hlubokému ponoru to nebyla žádná legrace, Přivázaly na příď tlustá lana, a hodili je dolů vojákům, kteří ji měli vytáhnout na pevninu.
Na osm stovek vojáků se úmorně snažilo vytáhnout loď na mělčinu, asi po hodině vyčerpávající práce byla loď na mělčině.
K večeru poslali vojáci námořní doprovod zpět do Polis, aby podal hlášení.
Druhého dne ráno začala armáda loď demontovat, po vydatné snídani to šlo téměř samo, materiál z lodě byl využit k postavení budov pro obyvatelstvo a také zbylo na důlní budova a chrám, jako poděkování bohům za bezpečnou plavbu.
Vojáci v novém Polis zůstali ještě týden, pomohli novým osadníkům s rozšířením nějakých budov, také prohledali ostrov, ale ten nebyl osídlený, žádné šelmy také nenalezli, nicméně zde nechali nějaké zbraně, jen tak pro případ, rozloučili se a při západu slunce se vydali na cestu domů.
„A zase na novo,“ pravil kapitán.