DeletedUser9897
Guest
Kapitola desátá
Poslední dobou se v Polis začalo hromadit kamení, nikde se už nedalo využít, dokonce ani v hlavním Polis ho nechtěli a vyřadili jej z měsíčních dodávek. Jednoho podzimního dne nás navštívila delegace z jedné z vesnic nacházejících se nedaleko od našeho Polis. Vyslanci žádali o obchod, chtělo od nás odkoupit po pěti tisících dřeva a kamene, jejich mince vypadali jako malé rozpláclé plíšky, které měly na obou stranách vyryté nějaké ornamenty, naším mincím se to nemohlo rovnat, a tak rada k obchodu nepřistoupila. S postavením přístavu se nám objevili nové možnosti, například se do Polis dostavil Fénický kupec, který také nabízel suroviny, jeho nabídka byla výhodnější než od vesničanů, po dlouhé úvaze se rada dostala k závěru, že se s tím Féničanem dohodnou na podmínkách obchodu, netrvalo to dlouho, a obchod byl uzavřen. Po zdánlivě výhodném obchodu se přišlo na to, že nás Féničan okradl, když se tuto informaci dozvěděla rada, rozhodla se, že založí sídlo pro numismatiky, tedy pro úředníky, kteří budou hlídat pravost a hodnotu mincí.
A kde jinde by se mělo jejich sídlo nacházet, než-li na tržišti, kde koluje nejvíce finančních prostředků.
Staré tržiště se nacházelo nedaleko chudinské čtvrti, často tam docházelo k loupežným přepadením a občas i k nějaké té vraždě. „Nové tržiště by mělo stát poblíž senátu, zde nedochází k žádným incidentům,“ ozvalo se ze zadní části radní síně. „Ano, i armáda by v případě konfliktu byla v blízkosti,“ pravil nejmladší ze senátorů.
„Postavme ho tedy před senátem, aby jsme ho mohli kontrolovat a naši numismatici to měli blíže při cestě s hlášením,“ zaznělo od nejstaršího člena rady.
Druhého dne byly narýsovány plány pro novou budovu, a tak se dělníci pustili do budování sídla. Byla to dvoupatrová budova s kruhovými základy, v přízemí byly obchodníci se vzácným zbožím, jako třeba se šperky či s drahým kamením, ve druhém patře se nacházelo sídlo numismatiků.
Do okolí trhu se přestěhovali i zbylí obchodníci, sjednocením platidel začalo Polis prospívat ve všech směrech.
Zlepšil se obchod s okolními městy i vesnicemi, sjednotilo se platidlo, které uznávali v širokém okolí. V neposlední řadě se investovalo do chudinské čtvrti, byly zde postaveny honosné domy pro chudinu, a zvětšením městské stráže se zde snížila kriminalita téměř na nulu.
Poslední dobou se v Polis začalo hromadit kamení, nikde se už nedalo využít, dokonce ani v hlavním Polis ho nechtěli a vyřadili jej z měsíčních dodávek. Jednoho podzimního dne nás navštívila delegace z jedné z vesnic nacházejících se nedaleko od našeho Polis. Vyslanci žádali o obchod, chtělo od nás odkoupit po pěti tisících dřeva a kamene, jejich mince vypadali jako malé rozpláclé plíšky, které měly na obou stranách vyryté nějaké ornamenty, naším mincím se to nemohlo rovnat, a tak rada k obchodu nepřistoupila. S postavením přístavu se nám objevili nové možnosti, například se do Polis dostavil Fénický kupec, který také nabízel suroviny, jeho nabídka byla výhodnější než od vesničanů, po dlouhé úvaze se rada dostala k závěru, že se s tím Féničanem dohodnou na podmínkách obchodu, netrvalo to dlouho, a obchod byl uzavřen. Po zdánlivě výhodném obchodu se přišlo na to, že nás Féničan okradl, když se tuto informaci dozvěděla rada, rozhodla se, že založí sídlo pro numismatiky, tedy pro úředníky, kteří budou hlídat pravost a hodnotu mincí.
A kde jinde by se mělo jejich sídlo nacházet, než-li na tržišti, kde koluje nejvíce finančních prostředků.
Staré tržiště se nacházelo nedaleko chudinské čtvrti, často tam docházelo k loupežným přepadením a občas i k nějaké té vraždě. „Nové tržiště by mělo stát poblíž senátu, zde nedochází k žádným incidentům,“ ozvalo se ze zadní části radní síně. „Ano, i armáda by v případě konfliktu byla v blízkosti,“ pravil nejmladší ze senátorů.
„Postavme ho tedy před senátem, aby jsme ho mohli kontrolovat a naši numismatici to měli blíže při cestě s hlášením,“ zaznělo od nejstaršího člena rady.
Druhého dne byly narýsovány plány pro novou budovu, a tak se dělníci pustili do budování sídla. Byla to dvoupatrová budova s kruhovými základy, v přízemí byly obchodníci se vzácným zbožím, jako třeba se šperky či s drahým kamením, ve druhém patře se nacházelo sídlo numismatiků.
Do okolí trhu se přestěhovali i zbylí obchodníci, sjednocením platidel začalo Polis prospívat ve všech směrech.
Zlepšil se obchod s okolními městy i vesnicemi, sjednotilo se platidlo, které uznávali v širokém okolí. V neposlední řadě se investovalo do chudinské čtvrti, byly zde postaveny honosné domy pro chudinu, a zvětšením městské stráže se zde snížila kriminalita téměř na nulu.