DeletedUser10620
Guest
Není to tak dávno, co jsem vám vyprávěl příběh o stavbě Kefalské věže, který skončil slavnou bitvou. Právě tato bitva byla první v celé dlouhé řadě bitev, které posléze několik let pokračovali dále a náš hlavní hrdina Kent v ní musel udělat nejedno těžké rozhodnutí. Jedním takovým bylo setkání s bohem a jeho následná smlouva s ním.Smlouva s Hádem aneb služba v silách zla
Všude je tma. Okolní vzduch nese tíhu studeného vlhka. Každý nádech má chuť tlejícího masa. Odporný zápach smrti je nesnesitelný a prosycuje každičký závan větru. Z dálky jsou slyšet zvuky, které nemůže vydávat žádná živá bytost. Tyto skřeky a řev se v podobě strachu rozlévají do celého těla a vrývají se hluboko do hlavy, kde páchají zmatek a mění mysl na kaši.
Všechen hnus okolního prostředí nahlodává Kentovu mysl. Nevnímá dění kolem sebe, nedokáže se soustředit na nic jiného než na nesnesitelnou bolest. Nikdy nic horšího nezažil, trpěl jak tělesně, tak i psychicky. Ležel na nějakém železném stole a jeho tělo bylo promrzlé. Svaly a klouby byly ztuhlé a nebylo snadné se pohnout. I přestože byla v místnosti tma, Kentovi oči by mohly prasknout bolestí z oslnění slabým plápolavým světlem z nejbližší pochodně. Jeho srdce zapomnělo tlouct a krev neohřívala Kentovo zkřehlé tělo. Válečník se nemohl nadechnout, jeho plíce vypověděli službu, přesto se však neudusil. Trpící muž svíjející se v agónii nemohl svou bolest vyjádřit ani řevem, jakoby přišel o hlasivky. Šílená bolest a bezmoc trvaly dlouhé hodiny, v Kentově hlavě však představovaly dny, možná i týdny. Tyto neskutečně kruté pocity však postupně odeznívaly, až zcela zmizely.
Když už bylo po bolestech a Kentova mysl se vyprázdila, mladý válečník si začal uvědomovat, že jeho mysl se neodprostila jen od utrpení, ale ůplně od všeho. Kde to jsem? Proč tu jsem? Od kud jsem přišel? A kdo vlastně vůbec jsem?... Nebylo nic, na co by si Kent vzpomněl, neexistovala pro něj jeho žena, ani jeho dcera, zapomněl na své rodiče, na své přátele a vůbec na všechny lidi, které kdy potkal. Všechny jeho prožitky a vzpomínky byly pryč. Nejhorší však bylo, že přišel o celou svou osobnost. Nebyl však zmaten. Naopak. Jeho mysl byla prázdá a volná, nebylo nic, co by jí zaměstnávalo a byl to skvostný pocit.
„Zdravím tě, rytíři.“ Zazněl hřmějící hlas z nedaleka. Kent se v doprovodu svých praskajících kostí pomalu posadil na stůl a nasměroval svůj pohled směrem, kterým zaznívaly kroky promlouvající postavy. „Já jsem Král podsvětí Hádes, tvůj pán.“ Pokračoval tajemný muž v řeči. Byl urostlý a vysoký, byl navlečen v hrůzostrašné zbroji a jeho hlavu halila kápě. Přistoupil blíže ke Kentovi a přesto mu nebylo vidět do obličeje. „Tvá mysl je prázdá, že? Rodí se v ní otázky, na které bys chtěl znát odpověď. Tohle všechno je v pořádku. Všechno se dozvíš. Řekněme, že teď si však na úplném začátku...právě jsi se narodil.“ Pak se temný pán zlověstně zasmál a doplnil svou výpověď: „Možná bych to mohl říct i jinak. Právě jsi zemřel. Zemřelo tvé nedokonalé já a díky mé pomoci v tobě pomalu probudíme novou dokonalou a nesmrtelnou bytost. Budeš zázrakem smrti a ozdobou mé armády. Buď trpělivý a věř, že dokážeš velké věci...“ Hádes se otočil a zavedl rytíře do temné komnaty. Zem byla vlhká po krvi a sem tam se na ní povalovaly kusy hnijícího masa. Z některých vykukovaly ohlodané kosti, které ožírali ohromní červi. V rohu místnosti byla hromada rakví, z nichž, některé byly prázdné a některé se chlubily tlejícími těly nebo kostrami. Některé rakve byly zavřené, jiné otevřené a některé byly rozebrané na prkna. V druhém rohu místnosti stálo ohromné oválné zrcadlo vypadlé z ozdobného zlatého rámu, který ležel na zemi. Hádes k němu přistoupil a pobídl k tomu též Kenta. Chytil rytíře za ramena a postavil ho před zrcadlo. „Zři, rytíři. Právě sleduješ bojovníka mé nekonečné armády. Válečníka, který bude vládnout silou, před kterou se bude třást celý svět.“ Mrtvý rytíř spatřil v zrcadle poprvé svůj obraz. Jeho postava byla pokroucená smrtí, barva jeho pleti byla výrazně bledá až zašedlá. Obličej postrádal veškeré emoce. Dříve hustý vlasový porost se změnil v naprostou pleš. Všechny vlasy mu během smrti vypadali. Jeho hnědé oči plné dobra vyhnily a v lebce se hloubily dva tmavé oční důlky v nichž plápolaly malé ledově modré plamínky, jenž nahrazovali funkci zraku. Jeho ústa byla zhnisaná od ošklivé rány na spodním rtu. Dolní čelist jen bezvládně visela na rytířově obličeji. Mrtvý válečník si poprvé přejel rukou po svém obličeji a zastavil se dlaní na bradě, v tom mu zapraskalo v pantech a dolní čelist se zcela uvolnila. Rytíř pevně uchopil shnilý kus svého obličeje a s chroupáním ho odtrhl od jeho zbytku. Od utržených pantů se táhl hustý zelený hnis. Naštěstí byl zbytek hlavy zpevněm dvěmi koženými páskami zkříženými v místě nosu a tak drželi lebku pohromadě. Z Rytířova krku teď visely cáry hnijícího masa a bezvládný zkrvavený jazyk. Celé Kentovo tělo bylo poznamenané smrtí. Na jeho hrudi prokukovala žebra, a i všechny klouby na těle si alespoň z části prohnili cestu na povrch. V pase byl nyní bojovník daleko štíhlejší a jeho svaly ztratily velkou část svého objemu. Jeho dlaně i chodidla už byly jen pokraté kůží a prsty byly kostěné a zakončené ostrými drápy. Nad touto ubohou hnijící mrtvolou se však Hádes doslova rozplýval a obdivoval krásu smrti. Kent necítil nic, nebyl překvapen, ani udiven, postrádal emoce a viděl se teď poprvé, nepoznal, co je špatné a co je dobré. „Můj drahý bojovníku, právě ti představuji budoucí pohromu všeho živého, zkázu tohoto světa. Jsi mrtvý rytíř, nositel smrti a nákazy, válečník temnoty. Nyní přijmi své nové jméno, tvé pravé jméno. Nyní budeš známý jako Kruel!“ Temný pán hrdě vyslovil Kentovo nové jméno, mladý válečník Kent se stal mrtvým rytířem Kruelem.
„Tvá cesta právě začíná Krueli. Teď tě čekají velice bohaté dny. Tvá tělesná proměna je již u konce. Hnilobné procesy zdokonalující tvé tělo se blíží závěru. Tvá tělesná schránka však ponese daleko větší sílu než živé tělo. Nebudeš závislý na funkci svalů a pevnosti kostí, tvé tělo ponese jen fyzický tvar, ovšem jeho funkce bude poháněná magií smrti. Kouzelnou mocí, která čerpá z nekonečných pramenů ukončeného života. Čím blíže budeš smrti, tím silnějším budeš. Každý padlý nepřítel bude tvou dávkou moci. Čekají na tebe ohromné věci. Všeho se dočkáš, ovšem teď jsi ještě příliš čerstvý a musíš načerpat sílu.“ Hádes pomalu odcházel z místnosti, jen se na okamžik zastavil ve dveřích. „Támhle v rohu si najdi nějakou prázdnou rakev a prospi se. Zanedlouho si pro tebe přijdu a započnu tvou cestu...“ Mrtvý rytíř Kruel vytáhl jednu prázdnou rakev, lehl si do ní a usnul.
Nechtěl jsem to vkládat do příběhu, jinak doufám, že Vás můj příběh zaujme