DeletedUser10264
Guest
Zdravím, tohle je trochu netipické a zvláštní. Doufám, že se bude líbit, jakošto, že asi nebude... 
Mé první impérium lehlo v plamenech již před velmi dlouhou dobou, spolu s mými poddanými, mou armádou i rodinou. Od té doby se já - napůl šílený žalem, žalem nad ztracenou mocí a bohatstvím - brouzdám s několika přeživšími po všech mořích a oceánech. Až nyní po více jak třech letech strádání a rabování jsme našli opuštěný ostrov, opuštěný se alespoň zdál, avšak osídlený již byl. Kvůli zhoršujícímu se stavu lodi jsme však byli nuceni zůstat, byť na ostrově byl akutní nedostatek dřeva.
Několik mužů z posádky se vydalo do vnitrozemí, aby nalezli pitnou vodu, ale cestou narazili na vesnici. Zdejší obyvatelé nevládli naším jazykem, takže dorozumívání bylo těžší než přežít tři roky na moři. Byli neozbrojení a velmi zaostalí, takže nebylo těžké je porobit, přesto jsme ztratili pět chlapů. Jak mohli být tak neschopní? Vyslal jsem dva své muže, aby našli vhodné místo k založení města. Vrátili se za dva dni během noci. Celí špinaví se vkradli do mé provizorní chýše, v níž jsem se jako paranoidní blázen ukryl před démony zvenčí. Slyším hlasy v hlavě: „Vylez, ty bačkoro, neskrývej se tady!“ To mi napovídá mé druhé já - to statečné - které se objevilo poté, co mé impérium lehlo v plamenech, to které mě udrželo naživu. V tom promluvilo to třetí - moudré: „Najdi něco k jídlu, všechny tři nás takhle dlouho neuživíš…“ Vzpouzím se, křičím, ať zmizí z mé hlavy, když v tom, ti dva špinavci vstoupili dovnitř jako dva démoni z hlubin pekelných. Mé třetí já zmlklo hrůzou a vládu nad tělem převzalo to druhé.
Vstal jsem a mé druhé já začalo rozmlouvati s démony. Až po hodné chvíli se ukázalo, že démoni jsou naši lidé. Jak paranoidní jsme byli. Muži nás odvedli na místo, jež vybrali, přičemž jsme s sebou vedli polovinu vesničanů. Poblíž místa stál les - snad jediný na celém ostrově. Mé velitelské já ihned zavelelo vzít třetinu otroků do lesa a zbytek, aby udělal důl na kamení a drahé kovy. Hojnost kamene byla převeliká a stříbra také. Můj nový lid pracoval. Opět jsem se cítil jako král, počkat ten hlas. Mé ztracené čtvrté já, jak se sem dostalo, to jsme hodili přes palubu. To né, ten tyran se vrátil a opět převzal kontrolu. To krvelačné monstrum. Hned by se jalo dobývání okolních vesnic, kdyby mělo vojsko. Místo toho rozdal biče. Otroci museli pracovat za krutých podmínek. Pracovali takto dlouho. Několik dnů a nocí. Ten démon. Vše zničí! Zničí onu křehkou rovnováhu mezi námi a zdejším lidem. Musíme ho zastavit.
Zbylá dvě já se se mnou spojila a společně jsme uvrhli temnotu do zapomnění. Není třeba hrubé síly, ještě ne, nyní musíme sázet stromy a prosit bohy, aby bylo všeho dostatek. Temnota však nebyl zcela pryč. Brzy se možná opět objeví. Zatím musíme získat suroviny na stavbu prosperující polis. Zdejší lid byl i po tom incidentu velmi laskav, přestože mnoho lidí zahynulo rukou toho monstra. Tito lidé jsou velmi pohostinní a umějí odpouštět. Jen co bude dostatek kamene na stavbu obydlí, stanou se prvními občany našeho nového města. Našeho domova. :grepolis
Mé první impérium lehlo v plamenech již před velmi dlouhou dobou, spolu s mými poddanými, mou armádou i rodinou. Od té doby se já - napůl šílený žalem, žalem nad ztracenou mocí a bohatstvím - brouzdám s několika přeživšími po všech mořích a oceánech. Až nyní po více jak třech letech strádání a rabování jsme našli opuštěný ostrov, opuštěný se alespoň zdál, avšak osídlený již byl. Kvůli zhoršujícímu se stavu lodi jsme však byli nuceni zůstat, byť na ostrově byl akutní nedostatek dřeva.
Několik mužů z posádky se vydalo do vnitrozemí, aby nalezli pitnou vodu, ale cestou narazili na vesnici. Zdejší obyvatelé nevládli naším jazykem, takže dorozumívání bylo těžší než přežít tři roky na moři. Byli neozbrojení a velmi zaostalí, takže nebylo těžké je porobit, přesto jsme ztratili pět chlapů. Jak mohli být tak neschopní? Vyslal jsem dva své muže, aby našli vhodné místo k založení města. Vrátili se za dva dni během noci. Celí špinaví se vkradli do mé provizorní chýše, v níž jsem se jako paranoidní blázen ukryl před démony zvenčí. Slyším hlasy v hlavě: „Vylez, ty bačkoro, neskrývej se tady!“ To mi napovídá mé druhé já - to statečné - které se objevilo poté, co mé impérium lehlo v plamenech, to které mě udrželo naživu. V tom promluvilo to třetí - moudré: „Najdi něco k jídlu, všechny tři nás takhle dlouho neuživíš…“ Vzpouzím se, křičím, ať zmizí z mé hlavy, když v tom, ti dva špinavci vstoupili dovnitř jako dva démoni z hlubin pekelných. Mé třetí já zmlklo hrůzou a vládu nad tělem převzalo to druhé.
Vstal jsem a mé druhé já začalo rozmlouvati s démony. Až po hodné chvíli se ukázalo, že démoni jsou naši lidé. Jak paranoidní jsme byli. Muži nás odvedli na místo, jež vybrali, přičemž jsme s sebou vedli polovinu vesničanů. Poblíž místa stál les - snad jediný na celém ostrově. Mé velitelské já ihned zavelelo vzít třetinu otroků do lesa a zbytek, aby udělal důl na kamení a drahé kovy. Hojnost kamene byla převeliká a stříbra také. Můj nový lid pracoval. Opět jsem se cítil jako král, počkat ten hlas. Mé ztracené čtvrté já, jak se sem dostalo, to jsme hodili přes palubu. To né, ten tyran se vrátil a opět převzal kontrolu. To krvelačné monstrum. Hned by se jalo dobývání okolních vesnic, kdyby mělo vojsko. Místo toho rozdal biče. Otroci museli pracovat za krutých podmínek. Pracovali takto dlouho. Několik dnů a nocí. Ten démon. Vše zničí! Zničí onu křehkou rovnováhu mezi námi a zdejším lidem. Musíme ho zastavit.
Zbylá dvě já se se mnou spojila a společně jsme uvrhli temnotu do zapomnění. Není třeba hrubé síly, ještě ne, nyní musíme sázet stromy a prosit bohy, aby bylo všeho dostatek. Temnota však nebyl zcela pryč. Brzy se možná opět objeví. Zatím musíme získat suroviny na stavbu prosperující polis. Zdejší lid byl i po tom incidentu velmi laskav, přestože mnoho lidí zahynulo rukou toho monstra. Tito lidé jsou velmi pohostinní a umějí odpouštět. Jen co bude dostatek kamene na stavbu obydlí, stanou se prvními občany našeho nového města. Našeho domova. :grepolis
