Není to ani 48 hodin od spojení aliancí Independent a Legions. Už to ve mne vzbudilo určité rozpaky. Do divů daleko. Znáte to o těch kalhotech a brodu. Každopádně to stačilo k tomu, aby se události daly do pohybu a 2 do té doby nejsilnější aliance Dračí elita a Pekelníci už stojí u oltáře a vesele se registrují. Blahopřát nebudu.
Tito úžasní a neohrožení hráči nesnesli ani 2 dny myšlenku, že už nevedou o parník a rychle se schovávají jeden za druhého.
Pryč je to, že spolu takřka celou dobu bojovali. Pryč jsou nebetyčné rozdíly mezi aliancemi. Co jsem si jich vyslechl. Jedni hrají čestně a férově. Druzí k nim nasazují špehy. U jedněch jsou hráči vystaveny takovému teroru, že musí přecházet na druhou stranu.
Vše je velice rychle zapomenuto. Strach je silnější. Strach, že se ukáže jejich neschopnost. Že se ukáže, že vlastně nic neumějí. Jen se schovávat a pak rychle plivnout kouzlo a zase se schovat. Tak hurá na to.
Pekelníci začali ztrácet dech a Draci k nim jezdili pro města jak do supermarketu(to nejsou moje slova). Co udělají? Semknou se?
Ale kdeže. Narvou hlavu do první dračí jeskyně, kterou uvidí. A jsou šťastní. Představuji si je těch 10 km od brodu. Hlavu v jeskyni. Kalhoty u kotníků. S krásným výhledem na opruzeniny.
Tak ať vám to vyjde. Korunka bude slušet. Vítězství bude sladké
Přesto to budu já, kdo vyhraje. Budu stát tam, kde jsem začal. Bez korunky jako vždy. S jedním nebo se sto městy. Zašlapán do prachu nebo ne. Ale s hlavou nahoře. A s hrdostí na ty, co mi hlídají záda. Děkuju
Kdysi mi tu jeden skvělý člověk a hráč řekl, že nejdůležitější věc na grepu je ctít svého nepřítele. Měl pravdu. Ale proč to musí být tak těžké?
pochybuj si dál
