DeletedUser
Guest
Jmenuji se Valientes a povím vám svůj životní příběh.Narodil jsem se v malém městečku Hamtek matce Felixis a a otci Harmakedovi.Můj bratr jsem jmenovali po otci Harmaked
tec byl kovář a matka švadlena.Otec měl dílnu ve městě a matka šila doma s bratrem jsme si si věčně hrávali na zahradě na vojáky.
Bylo mi tehdy 10 a bratrovi 6 let když jsem uslyšel matku a otce bavící se o nějakém povstání v jedná z našich provincijí tehdy jsem si z toho nic nedělal a řekl jsem si to že to nic nebude.A tak jsme si spokojeně žili dál dalších 10 let.
Když v tom jednoho dne jsem uslyšel bubny matka na nás zakřičela ať se schováme já však vyběhl na ulici a zadíval jsem se na přibližující se dav ''verbíři''řekl jsem si pokusil jsem se utéct ale v tom mě cosi tvrdého praštilo zezadu do hlavy.
Probudil jsem se až druhého dne v kasárnách.Když jsem se probudil řekl jsem si ''kde to sem''?Řekli mi to až další mladíci naverbovaní spolu se mnou rozhlížel jsem se všude kolem jestli zde není také můj bratr.Nenašel jsem ho zde asi se mu podařilo schovat.Asi za deset minut nás vyhnali na nástup.Hned toho dne začal náš náročný výcvik který trval dalšího půl roku. poté jednoho dne přišel posel a řekl že povstalci začali vítězit a že potřebují posili.Chvíli jsem přemýšlel kam mě to chtějí poslat a pak mi to došlo ''bavili se o tom otec s matkou'' řekl jsem si ''chtějí mě poslat do naší problémové kolonie do Armésie''.
Bylo tomu skutečně tak poslali mě do Armésie druhého dne jsme vyrazili byla to náročná cesta a trvala celé tři měsíce museli jsme při ní překročit pohoří Utramos kde zahynula spousta mých přátel.Já jsem mě štěstí podařilo jse mi přežít ale když jsme dorazily do tábora byly jsme všichni strašně vyčerpaní velitelé nám řekli ať se jdeme prospat.Druhého dne ráno nám řekli ať se sbalíme přesunuli nás do hraničního tábora Tirboc.Když jsme tam dorazily uviděl jsem mohutnou pevnost dvakrát větší než mé rodné město ''musejí zde být deseti tisíce vojáků'' řekl jsem si.
Druhého dne mě probudil ohromný pokřik.''Připravte se k obraně''!!! křičeli stráže vyběhl jsem na hradby a uviděl jsem skupinu povstalců blížící se k městu.Velitel přikázal ''zasypte je šípy'' lučištníci napnuli tětivy svých luků a začali za zasypávat povstalce šípy k hradu už jich dorazilo pouze pár které jsme bez problémů zlikvidovali.Asi za tři dny přiběhl posel a řekl nám že povstalecká vojska se blíží a že to co jsme zlikvidovali byla jen část jejich armády.Velitel chvilku přemýšlel a v tom řekl ''zastavíme je u Tirbockého lesa''.
Druhého dne jsme se vydali k Tirbockému lesu.''Utvořte formace''!!Křičeli velitelé.Utvořili jsme formace a sledovali nepřítele.A v tom se nepřátelské vojsko dalo do pohybu s napětím jsem je sledoval když se obě vojska střetla začal krutý boj.Svým mečem jsem zabíjel jednoho nepřítele za druhým mě jeden z nepřátel praštil sekerou a já spadl bezmocně k zemi ani nevím jak dlouho po bitvě jsem se probral.Nedokážu se ani pohnou mám krev po celém těle kolem mě leží spousta mrtvých.''Já já umírám''.
Čekám na vaší kritiku
tec byl kovář a matka švadlena.Otec měl dílnu ve městě a matka šila doma s bratrem jsme si si věčně hrávali na zahradě na vojáky.Bylo mi tehdy 10 a bratrovi 6 let když jsem uslyšel matku a otce bavící se o nějakém povstání v jedná z našich provincijí tehdy jsem si z toho nic nedělal a řekl jsem si to že to nic nebude.A tak jsme si spokojeně žili dál dalších 10 let.
Když v tom jednoho dne jsem uslyšel bubny matka na nás zakřičela ať se schováme já však vyběhl na ulici a zadíval jsem se na přibližující se dav ''verbíři''řekl jsem si pokusil jsem se utéct ale v tom mě cosi tvrdého praštilo zezadu do hlavy.
Probudil jsem se až druhého dne v kasárnách.Když jsem se probudil řekl jsem si ''kde to sem''?Řekli mi to až další mladíci naverbovaní spolu se mnou rozhlížel jsem se všude kolem jestli zde není také můj bratr.Nenašel jsem ho zde asi se mu podařilo schovat.Asi za deset minut nás vyhnali na nástup.Hned toho dne začal náš náročný výcvik který trval dalšího půl roku. poté jednoho dne přišel posel a řekl že povstalci začali vítězit a že potřebují posili.Chvíli jsem přemýšlel kam mě to chtějí poslat a pak mi to došlo ''bavili se o tom otec s matkou'' řekl jsem si ''chtějí mě poslat do naší problémové kolonie do Armésie''.
Bylo tomu skutečně tak poslali mě do Armésie druhého dne jsme vyrazili byla to náročná cesta a trvala celé tři měsíce museli jsme při ní překročit pohoří Utramos kde zahynula spousta mých přátel.Já jsem mě štěstí podařilo jse mi přežít ale když jsme dorazily do tábora byly jsme všichni strašně vyčerpaní velitelé nám řekli ať se jdeme prospat.Druhého dne ráno nám řekli ať se sbalíme přesunuli nás do hraničního tábora Tirboc.Když jsme tam dorazily uviděl jsem mohutnou pevnost dvakrát větší než mé rodné město ''musejí zde být deseti tisíce vojáků'' řekl jsem si.
Druhého dne mě probudil ohromný pokřik.''Připravte se k obraně''!!! křičeli stráže vyběhl jsem na hradby a uviděl jsem skupinu povstalců blížící se k městu.Velitel přikázal ''zasypte je šípy'' lučištníci napnuli tětivy svých luků a začali za zasypávat povstalce šípy k hradu už jich dorazilo pouze pár které jsme bez problémů zlikvidovali.Asi za tři dny přiběhl posel a řekl nám že povstalecká vojska se blíží a že to co jsme zlikvidovali byla jen část jejich armády.Velitel chvilku přemýšlel a v tom řekl ''zastavíme je u Tirbockého lesa''.
Druhého dne jsme se vydali k Tirbockému lesu.''Utvořte formace''!!Křičeli velitelé.Utvořili jsme formace a sledovali nepřítele.A v tom se nepřátelské vojsko dalo do pohybu s napětím jsem je sledoval když se obě vojska střetla začal krutý boj.Svým mečem jsem zabíjel jednoho nepřítele za druhým mě jeden z nepřátel praštil sekerou a já spadl bezmocně k zemi ani nevím jak dlouho po bitvě jsem se probral.Nedokážu se ani pohnou mám krev po celém těle kolem mě leží spousta mrtvých.''Já já umírám''.
Čekám na vaší kritiku