DeletedUser5567
Guest
Žába a pasáček
Jeden malý kluk si rád při hlídaní ovcí hrál po okolí. I stalo se, že jednou z jara došel k tůňce, kde byla zrovna spousta půlců. Z nudy je začal chytat, zkoumat, hrát si s nimi a tak podobně. Když o hodnou chvíli později odcházel, pulců zůstalo v tůňce už jen pomálu. Večer se vrátila žába, která se skrývala před slunečními paprsky v úkrytu, aby zkontrolovala omladinu. Zděsila se, když uviděla tu zkázu a rozhodla se pomstít.
O několik dní později se u tůňky na noc zastavila družina Artemis. Uprostřed noci se začalo ozývat hlasíté kvákání, které celou družiny probudilo. Když bohyně našla původ zvuku, velmi se na žábu obořila a žádala vysvětlení proč ji nenechá vyspat. „Jak ráda bych vás nechala, ale tíží mě žal nad mým potomstvem,“ odpověděla jí žába a dovyprávěla příběh svým mladých. Artemidě se jí zželelo a rozhodla se žábě pomoci v odplatě. Druhý den pasáček svoje huňaté ovce vyhnal na pastvu a usnul ve stínu pod stromem. Probudilo ho až hlasité kvákání kolem. Jeho ovce přestaly mečet, začaly kvákat a byly celé do hola ostříhané. Ihned si vzpoměl na pulce a začal litovat své zábavy.
Avšak ani pro žábu nebyla msta zadarmo. Artemis ji měla stále za zlé noční probuzení. Proto krásné žabce přidala pod kůži trochu ovčí vlny a změnila ji tak v ošklivou ropuchu, které se lidé štítí, stejně jako ona se od té dob štítí jich.
Jeden malý kluk si rád při hlídaní ovcí hrál po okolí. I stalo se, že jednou z jara došel k tůňce, kde byla zrovna spousta půlců. Z nudy je začal chytat, zkoumat, hrát si s nimi a tak podobně. Když o hodnou chvíli později odcházel, pulců zůstalo v tůňce už jen pomálu. Večer se vrátila žába, která se skrývala před slunečními paprsky v úkrytu, aby zkontrolovala omladinu. Zděsila se, když uviděla tu zkázu a rozhodla se pomstít.
O několik dní později se u tůňky na noc zastavila družina Artemis. Uprostřed noci se začalo ozývat hlasíté kvákání, které celou družiny probudilo. Když bohyně našla původ zvuku, velmi se na žábu obořila a žádala vysvětlení proč ji nenechá vyspat. „Jak ráda bych vás nechala, ale tíží mě žal nad mým potomstvem,“ odpověděla jí žába a dovyprávěla příběh svým mladých. Artemidě se jí zželelo a rozhodla se žábě pomoci v odplatě. Druhý den pasáček svoje huňaté ovce vyhnal na pastvu a usnul ve stínu pod stromem. Probudilo ho až hlasité kvákání kolem. Jeho ovce přestaly mečet, začaly kvákat a byly celé do hola ostříhané. Ihned si vzpoměl na pulce a začal litovat své zábavy.
Avšak ani pro žábu nebyla msta zadarmo. Artemis ji měla stále za zlé noční probuzení. Proto krásné žabce přidala pod kůži trochu ovčí vlny a změnila ji tak v ošklivou ropuchu, které se lidé štítí, stejně jako ona se od té dob štítí jich.
)