• Vážení hráči, Dne 20.3.2024 (středa) bude hra aktualizována na verzi 2.308. V důsledku toho se do hry nebudete moci po určitou dobu přihlásit. Níže naleznete podrobný seznam změn. Děkujeme za pochopení. Více informací najdete na herním fóru
  • Vážení hráči, v úterý 2. dubna v 10:00 hodin (serverového času) nás navštíví speciální host: vybíravá a stále hladová mýtická slepice z podsvětí. Nakrmte ji a získejte odměny pro svou říši! Najít krmení pro slepici je snadné. Obyčejnými akcemi ve hře: stavba budov, útočení/bránění, zkoumání, cvičení jednotek a sesílání kouzel můžete získat různé ingredience. Více informací najdete na herním fóru

Co se zdá je sen - Goldhase

  • Zakladatel vlákna DeletedUser9109
  • Vytvořeno
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

DeletedUser9109

Guest
Samozřejmě, mohli mě taky ukřižovat, pomyslel jsem si uprostřed noci, a přejel si rozpraskané rty neméně rozpraskaným jazykem. Nebo stáhnout z kůže, rozčtvrtit anebo…. Prááásk!!! Na další pochmurné myšlenky jsem už neměl čas, protože dozorcův karabáč mi opět zasvištěl na zádech a přiměl mě silněji opřít se do vesla. Rukama zakovanýma do železných pout, pochopitelně. Váleční otroci mají vždycky pouta a vůbec, k pohodlnému životu to má daleko, to už jsem pochopil. Od mého zajetí bez ustání veslujeme jako šílení , slunce pálí, karabáč sviští a k pití jeden hrnek slané vody denně a k tomu hnusná shnilá kapusta. No, ale je to aspoň nějaký život, lepší než žádný…
U Dia, proč jsme tu bitvu museli prohrát!! Naše falanga hoplitů se vylodila na ostrově u nepřátelského města. Náš velitel , tyranos Goldhaseos vymyslel odvážný plán, který zpočátku náramně vycházel, nepřítel zbaběle prchl z hradeb, brána do města byla prolomena, my se vítězně hrnuli dovnitř - když tu se brána zase zavřela, a nepřátelští lučištníci schovaní za střílnami zahájili jatka. Nebylo kam utéct, skoro všichni byli pobiti. Ještě, že jsem se jim hodil jako tlumočník, jinak mě klidně mohli ukřižovat, anebo stáhnout z kůže, anebo…. Prásk!!! U Háda, zase jsem se zamyslel a karabáč mi vytkal další krvavý šrám na ohnutém hřbetu…..
Den ubíhal jako mnoho předešlých, jen s tím rozdílem, že když se slunce vynořilo nad obzorem, dozorci se stále častěji ohlíželi dozadu a začali nás masírovat karabáči a důtkami téměř bez přestání. Když už z nás vyždímali úplně všechno, najednou se ozval praskot dřeva, biréma sebou trhla , naklonila se, její bok byl roztříštěn a vedle mě se objevila špice cizí lodi….. z její paluby naskákali ihned mezi nás cizí vojáci a začali kolem sebe sekat meči a píchat kopími… Dozorci a vojáci z naší lodě padali jak mouchy a mrtvoly se začaly kupit všude kolem.
Přestal jsem veslovat, a začal řešit rébus, jak utéct dřív, než mě přesekne nějaký šílenec vejpůl anebo se celá loď potopí. Než jsem stačil cokoliv vymyslet, těsně před nosem mi zasvištěl meč a přeťal řetěz. No nazdar Poseidón, ten blázen mě chtěl ukrátit na životě, netrefil se a teď se to pokusí napravit. Přikrčil jsem se, abych mohl uskočit před smrtící ránou, když tu se útočník rozesmál a řehtal se a řehtal až spadl na lavici vedle mě, popadl mě kolem krku a zavyl mi do obličeje: „U pětihlavého Kerbera, jsi to vážně ty, Perikle? No to bude mít starej radost, až mu budu vyprávět, že zrovna tebe jsem viděl poprvé v životě pracovat a veslovat, kromě toho mu dlužíš tisíc drachem za pobité vojáky a jejich zbroj, o kterou jste přišli tehdy při neúspěšném přepadu města…… Ha, ha, ha, ha, vtip, ty pitomče, to byl přece vtip!!!!!“
Strnul jsem, je to opravdu možné, je to opravdu můj starý druh Stavros, spolubojovník z mé falangy? No to je ale štěstí při všech bozích, nejen, že nevypustím duši přikován k veslu, ani nebudu rozčtvrcen koňmi, naopak budu osvobozen svými kamarády a zase budu bojovat pod vlajkou našeho velitele… co to ale, najednou mi začalo drnčet v hlavě, asi mě Stavros přece jen tím mečem švihnul, drrr,crrr, co to je, jako by nějaké zvonění, ale co to, crrrrrr, drrrrrrr, crrrrrr, crrrrrrrrrr,……….“NO TAK ALE UŽ VSTÁVEJ, lemple líná, no to je pánovi podobný, já už mám snídani pro děti hotovou, a pán se eště vyvaluje, no tak ale dost, já mám eště práci, musim si nandat natáčky a zavolat Mařeně, co je u nich ráno novýho a pak mám ty serijály a ještě do Alberta na nákup, tak už ať si venku a frčíš do fachy, hybaj hákovat……“
U Gorgony , co to je za strašnou obludu, snad Medůza anebo Harpyje, a jejejej, to je asi Růžena, moje stará, no tak ale honem pryč, to je horší než Medůza….
„ÁÁÁÁÁÁ, tak pán se uráčil vstát, no tak nám řekni něco, at děti viděj a slyšej tatínka, heleďte děti, to je táta, on se vrátil z hospody, tak si ho přece prohlídněte, on zase zmizí a vožere se jako hovado, tak nám tu nech ňáký prašule aspoň, cóóóó, co nic neřikáš, co jenom mlčíš a leješ do sebe moje kafe, nech tady šrajtofli, cóóóó, to by se ti hodilo, jenom takle prosvištět předsíní a zmizet do fabriky, nikam, prachy tu necháš, za co mám koupit griotku k Mařeně na návštěvu, cóóó, co bereš ten kabát, pacholku takle zmizet a vypadnout, počkej, co utíkáš na tramvaj a nic neřekneš, to by se ti hodilo, zmizet do fachy a ani svou zákonnou manželku nevyslechnout, vrať se, nezdrhej pryč, co nevodpovídáš, co nasedáš do tramvaje, pane řidič, nepouštějte ho nezavírejte, já si ho vytáhnu eště, já mu to vosladim, nezavírejte, cóóóó, no jen počkej, hulváte, však na tebe taky dojde, a ty, lemple, počkej až se vrátíš večer, to tě nedaruju………“
Sláva, zachráněn, unikl jsem z těch strašných spárů. Teď v teplu tramvaje, honem ještě dospat, co se mi asi bude zdát, něco cinká, cink, cink, tramvaj se rozjíždí, ba ne, spíš nějakej zvonek, co to asi cink, cink cinkkkkkkkk………. A hele, to byl zbytek řetězu, to zvonil Stavrosův meč, kterým mi přesekával pouta, no konečně, teď jsem byl opravdu volný. Vyšli jsme na břeh, kde už čekali všichni mí přátelé, kdo přežili strašlivý masakr . A hele, moje kopí… a přilba…. a můj štít…… a boty……. A to se podívejme, všechno nasazené na moje spolubojovníky. Po mém zajetí si všechny mé věci, které jsem odhodil v marné snaze uniknout, rozdělili… No, tak pěkně se vším dolů, holoubkové, a pěkně před vrácením vycídit, ať se všechno blýská, alou!
Když jsem zachránil zbroj, vrhl jsem se s ostatními na kontrolu zajatých lodí a vojáků. Kořisti jsem moc nenašel, zato se zajatci jsem udělal větší štěstí. Hned na začátku jsem objevil uvnitř jedné lodi křivonosého dozorce, který mě - když jsem byl ještě otrok a on dozorce, pochopitelně - švihal karabáčem ze všech nejvíc. To byl úlovek, co bych zapíral, spravilo mi to náladu. Osobně jsem ho přikoval k nejtěžšímu veslu naší trirémy a vzal si na starost jeho veslařskou morálku. Nebyl jsem příliš spokojen, jak se asi dalo čekat, tudíž jsem byl nucen zapsat své námitky důtkami na jeho záda…..
Po krátké cestě rozbouřeným mořem jsme se k večeru přiblížili k našemu domovskému přístavu. Byl jsem z bičování Křivonosky tak vysílený, že se mi chtělo strašně spát. Jako ze strašné dálky jsem slyšel přístavní zvon, který ohlašoval náš návrat Cink, cink,cinnnnk, ciiiinnnnkk…….. Ááááách, asi jsem trochu usnul, promiňte šéfe :eek:), to teplo u topení, však víte, a hele, on už je konec pracovní doby, jo jako že už byste taky vypadnul, že čekáte jenom na mě, no to jste nemusel takhle jemně cinkat lžičkou o popelník, stačilo říct a já bych byl fuč klidně o hodinu dřív…… Tak rychle do tramvaje, ááááá, to pěkně vyhřáté sedadlo a to uklidňující klapání, že bych aspoň na chvilku usnul? Klap, klap, buch, klap, buch……….. Ale vždyť to jsou vaky s válečnou kořistí, které dopadají k nohám našeho tyrana, jenž přijímá náš hold v zářivé zbroji v čele své gardy, cink , buch, klap, padají předměty na zem, cink, klap……….. a jejda, tramvaj brzdí v zastávce, zase jsem usnul, honem vystoupit, teď domů, snad se vyhnu Růženě, proběhnu do pracovny, dnes oželím večeři a honem ke Grepolisu, celý den mi stojí město i vojáci, musím dostavět hoplíty a ohnivky, všechno jsem vymlátil při noční nezdařené kolonizaci…….. teď, potichoučku odemknout, ták, zout boty a tichounce, tichoulince se proplíž….“ ÁÁÁÁÁÁÁ, HELEMESÉÉÉ, panáček se nám vrátil“ ( a je to v řiti, Růžena mě vyhmátla!!!), „no to sou k nám hosti, žejo děti, poďte se podívat na tatínka, zas ho dlouho neuvidíme, tak poď ke mně holoubku ,poď udělat stojku, prašule vyklop, nový boty sem si koupila, Mařena řikala, že to je výhodná koupě, tak mám dvoje, taky náušnice a novou plazmovku, ta stará už byla malá, řikala Mařena , a na kreditce už je sekera třicet táců, už mi jí bankomat spolknul, eště že mi pučila maminka, vona dycky řikala, cožéééé, ty nemáš prachy, jaktóóóó, copak nebyla dneska vejplata, cóóóó, že až příští tejden, noto není možný, todletóó, z čeho já nakrmim tydle hladový krky, cóóó, ty si ale budižkničemu, prachy nenosíš, doma nic neuděláš, seš furt v tý blbý fabrice, eštěže mi soused Novák dycky dopoledne příde vopravit pračku a ledničku a sifón v umyvadle, vona mi maminka dycky řikala, toho pitomce si neber, vem si Nováka, já sem vůbec byla partie, já si mohla vybírat, kde já sem dneska mohla bejt, kdybych si tě nebrala, cóóó, že sem mohla bej naproti v garsonce u Nováka, nech si ty hlody, a kam furt utikáš přede mnou, cóóó, proč bereš schody po dvou, myslíš, že mi frnkneš do pracovny, si nemysli, já tě vidim až do žaludku, zase zasedneš k tomu tvýmu grepolisu, cóóóó, depak, já tě znám, celý noce města dobejváš, hradby buduješ, na cizí chudáky útočíš, svý kámoše surkama zásobuješ, co vyděláš do prémijofky vrazíš, a zatím naše ubohý děti hladověj, co mi zavíráš dveře před nosem, co zamykáš, jen počkej, až vylezeš ven, válečkem tě přetáhnu, lemple jeden…“. Podařilo se, zamknuto, kabát dolů zapnout komp a přihlásit se do Grepu, jestli na mě někdo zaútočil a taky dobývání cizího města už mělo skončit, ale, je tu nějak teplo dneska, venku už svítí lucerny, než se mi to spustí, na chvilku se opřu do křesla, jen na chvilku, počítač brouká brrrm, brrrrrrrrm, brrrrrrrrm………“. Brrrrrm, brrrrm, a hele, asi jsem usnul, brní mi v hlavě, Stavros mě párkrát přetáhl kopím přes helmu, abych se probral, stáli jsme před tyranem Goldháseem na slavnostní audienci, všechny nás, své důstojníky pozdravil a začal chodit od jednoho k druhému a s každým prohodil pár slov, konečně i mně se dostalo té cti: „Tak tady ho máme, Perikla, prý ses naučil veslovat a jíst shnilou kapustu, cha, cha, cha, no ale je dobře, že ses k nám vrátil, rád bych se ti odvděčil za statečnost, řekni, co pro tebe můžu udělat, ale počkat, teď si vzpomínám, ty prý máš nějaké potíže ve svém domě s manželkou ……..“. „Ale, ale, slovutný tyrane a můj vládče, jaké potíže, v jakém domě, a jakou manželkou, vždyť žádnou nemám, jsem svobodný, je mi teprve osmnáct jar, jsem sirotek a mým domovem jsou kasárna vedle přístavu……“. „Ale chlapče, chlapče, ty to máš nějaké pomotané, ty jsi jak ve snu nebo co, že mí generálové, Perikles je nějaký pomotaný, mám pravdu, že, ostatně jako vždy, takže milý Perikle, jednou provždy ti to doma vyžehlíme, že se ta tvoje Gorgó….promiň, Růžena, už nikdy o náš svět neotře, velitelé a generálové, vyražte tadyhle s Periklem a vyřiďte tu jeho záležitost, běžte, utíkejte, až budou meče zvonit, brnění brnět a prkna na podlaze křupat, cink, brmmm, křřřřřuup! …………. A sáááfra, zatímco jsem si zdříml, Růžena se krumpáčem probourala do zamčené pracovny ….. „ÁÁÁÁÁÁÁ, tak tady to máme, to tvoje doupě grepolisácký, tak tady se přede mnou ukrejváš a prapodivný programy spouštíš, ostrovy dobejváš a mantikóry pěstuješ, cóóó, já tě přetáhnu tim krompáčem, budeš vidět, cóóóó, co to má znamenat, ty sis přitáh ňáký kámoše s sebou, koukejte si sundat boty, holomci, našlapete mi svinstvo na koberec a co ty fleky vod krve na podlaze a co to máte na sobě za maškary, koukejte ty klacky dlouhý špičatý vyhodit, eště mi poškrábete vomítku, hej, dejte bacha na tu skříň po babičce, nedávejte ten štít na klavír a co ta helma na tom stole, cóóóó, chovejte se slušně, dyš s váma mluví dáma, jóóóó, a vůbec, já vás tu nechci, koukejte vypadnout vocaď jóóóóó, ale - ale, ale helemese, takle bez toho brnění, koukám, tady pán je docela fešák, ty ramena vypracovaný a ta vostře řezaná tvář, a tajdle slečna je taky štrmanada, supr náušnice a ta čelenka, to je z jablonexu, cožééé, že to sou vopravdický perly, nejni možný, fakt, a tadydle hmmmm, štíhlej vysokej blonďák, a že nás vlastně ten muj ťulpas nepředstavil, takový příjemný přátelé, nežynýrujte se, pani velitelko, sedněte si tajdle třeba do křesla po babičce, vy to máte všecko na povel, jóóó, a menujete se Mulík, a to se mně líbí, to já umim vocenit, dyš se ženská umí vohánět, já sem Růžena, a vy – vy ste Ivan Hrozný, áááá, to už sem někde slyšela, asi sme se potkali v Albertu nebo na ňákým nákupním zájezdu, a tajdle slečna se menuje Sillooo, Silloooo, cóóó´Silloperg? No, já bych to asi nemohla, ale vám to sekne, všecka čest, a tadydle pan fešák, vy ste Žoldnéř, hmmm, a ty svaly co má tadydle pan Peter Zabijak ,a pan Malorazka má pěkný tetování, můžu kouknout zblízka, a kdo tu má tu suprovou voňavku, cóó, to ste vy pan Roule, hmmmmm, no to ten muj pitomec moh říct, ža má takový vznešený a fajnový kamarády, to já bych samozřejmě podporovala, to já bych vás nevyháněla to já bych mu ten krepspolis, cóó, jo že Grepolis, jasně, tak Grepolis ani moc nezakazovala, a halejte, můžu si vyzkoušet tajdletu přilbu, jóóó, to je paráda a eště ten klacek špičatej, jo ten, ten mi pučte, cóóóó, kopí že se to menuje, hmmmmm, a tudydle se tim píchá do nepřítele, ale poslyšte, dyš nad tim tak přemejšlim, to by se mně taky líbilo, s váma fešákama kamarádit, za nepřítelama se prohánět a tudletim klackem do nich píchat, cóóóó, že by to šlo, že byste mě vzali do tý vaší party nevohroženejch vobrů, cóóóó, že Titánů, nojóó, klidně Titánů, no tak to jo, to mně všecko honem ukažte ať se do toho vpravim, coóóó, založit účet, to je ňáká banka nebo co, není, no proto, táááák hotovo a teď tajdlenc kliknout klik a a cvak, brnk a cink…………“. Cink, to jsem blázen, asi se mi něco zdálo, to cinkly okovy otroků nakládajících před půlnocí zásoby na další válečnou výpravu. Vtom jsem, při všech bozích, zažil něco strašlivého... Naše falanga už byla připravena k nalodění, když jsem uviděl neznámého ozbrojence. Jeho sudovitá postava a nejisté držení zbroje dávaly znát, že to není zkušený válečník. Směšný růžový chochol na přilbici a pestrobarevné nákoleníky mě přiměly podívat se na něj zblízka. K mému údivu byl hladce oholen a jeho tvář, u Dia, ta jeho tvář! Vsadil bych se, že už jsem ji někde viděl, příšerná, strašlivá tvář, Gorgona a Medůza v jednom, přidržel jsem svůj amulet proti uřknutí, ale stejně……stejně, kde už jsem ji viděl, mlhavě se mi vybavuje, snad v nějakém snu, snad………ale já ji znám…. pro Poseidónovy fousy, to je, to je, óóóóoch, to je moje Růžena!!!!!!
 
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru