DeletedUser4783
Guest
Řinčení zbraní se rozléhalo po celé krajině, doprovázeno řvem bojovníku. Schylovalo se k boji. Perská vojska se vyloďovala na břeh Řecka. Řečtí hoplité vytvořili falangu, obrannou formaci, která se nejčastěji vytvářela při obranně. Boj započal…
O dvacet let dříve…
Klidná krajina, na které bučí pasoucí se dobytek a dozrávají první klasy obilí. Místnímu sedlákovi se narodil syn. Jeho jméno bylo Fulmar. Sedlák ho vychovával dobře. Vždy pomáhal při sklizni na poli, vždy pomohl v nouzi svým přátelům a vždy splnil to, co se mu zadalo. Fulmar, jakožto zručný chlapec, byl také chytrý. Fulmar počítal lépe, než samotný král, a proto u něj hledal služby. Král ho vlídně přijal, a vyslechl ho, o co ho chlapec žádal. Tehdy dvanáctiletý Fulmar, se již ve své zručnosti a inteligenci, vyrovnal již s dvacetiletými chlapci. Proto ho chtěl vycvičit, jako velitel vojsk. Král poslal Fulmara, do hor, kde se měl učit od moudrých Kentaurů, kteří již vycvičili mnoho řeckých hrdinů. Kentaur je bájné stvoření, které má k pasu tělo člověka a nohy koně. Fulmara cvičil Chirón, nejdzdatnější, nejsilnější a nejchytřejší z Kentaurů. Nadaný Fulmar s lehkostí plnil úkoly, které byly nad lidské síly. Chirón, ochromen Fulmarem, mu zadal těžký úkol. Zabít Thébskou Hydru. Chirón Fulmarovi nijak uškodit nechtěl, měl Fulmara rád, ale Fulmar musil projít zkouškou zdatnosti, odvahy, síly a inteligence. Fulmar se ihned vydal na cestu.
Chirón učí Fulmara střílet z správně luku
Již přišel k Thébským branám, ale zastavili ho stráže. „Kam si myslíš že jdeš?“vykřikli na něj. „Chirón, kentaur z hor, mě vyslal zabít hydru. Nyní ji jdu zabít.“odpověděl. Stráže se rozesmáli, ale Fulmar je přesvědčil, že to myslí vážně. „Hydra je v lese, už mnoho udatných vojevůdců a válečníků se na ni vydalo, ale nevrátili se.“pověděli. Fulmar jim poděkoval, a bez váhání se vydal do lesa. V lese se ozývaly podivné zvuky. A pak se s poza křovin vyřítila hydra. Fulmar ji bleskově usekl hlavu, ale místo ni tam vyrostly dvě další. Fulmar si vzpomněl, co mu otec vyprávěl o Héraklovi, že musí ránu spálit. Hydra ohnivým dechem chtěla Fulmara zabít, ale Fulmar uhnul, a tím si Hydra zpečetila svůj osud. Padala jedna hlava za druhou, a až usekl poslední, vysílením lehl k zemi. Až se ráno probudil, vložil do rance hydřiny hlavy, a vracel se do vlasti. Po cestě potkal stráže, a divili se, že se Fulmar vrátil, a ještě se chvěli strachy, když mu z rance kapala hydřina krev.
Fulmar proti Hydyře
Fulmar se vrátil k Chirónovi, a předal mu hydřiny hlavy, a Fulmar se vrátil ke králi. Král zamyšleně seděl na trůnu. Fulmara přijal a sdělil mu novinu, že perská vojska se připravují na útok. Bitva se měla odehrát na Maratonu. Fulmar se nabídl k pomoci, a král radostně přijal jeho nabídku.
Řinčení zbraní se rozléhalo po celé krajině, doprovázeno řvem bojovníku. Schylovalo se k boji. Perská vojska se vyloďovala na břeh Řecka. Řečtí hoplité vytvořili falangu, obrannou formaci, která se nejčastěji vytvářela při obranně. Boj započal, a Fulmar se chystal k útoku. Vyhlídl si bojovníka a ten byl rázem probodnut Fulmarovou píkou. Za půl dne řekové vyhráli, a Fulmar radostně běžel do Athén, sdělit všem tu novinu. Doběhl na Athénské náměstí a tam vykřikl: „Vyhráli jsme!“. A vysílením spadl mrtev k zemi. Tak skončil příběh hrdiny.
Prosím kritiku
O dvacet let dříve…
Klidná krajina, na které bučí pasoucí se dobytek a dozrávají první klasy obilí. Místnímu sedlákovi se narodil syn. Jeho jméno bylo Fulmar. Sedlák ho vychovával dobře. Vždy pomáhal při sklizni na poli, vždy pomohl v nouzi svým přátelům a vždy splnil to, co se mu zadalo. Fulmar, jakožto zručný chlapec, byl také chytrý. Fulmar počítal lépe, než samotný král, a proto u něj hledal služby. Král ho vlídně přijal, a vyslechl ho, o co ho chlapec žádal. Tehdy dvanáctiletý Fulmar, se již ve své zručnosti a inteligenci, vyrovnal již s dvacetiletými chlapci. Proto ho chtěl vycvičit, jako velitel vojsk. Král poslal Fulmara, do hor, kde se měl učit od moudrých Kentaurů, kteří již vycvičili mnoho řeckých hrdinů. Kentaur je bájné stvoření, které má k pasu tělo člověka a nohy koně. Fulmara cvičil Chirón, nejdzdatnější, nejsilnější a nejchytřejší z Kentaurů. Nadaný Fulmar s lehkostí plnil úkoly, které byly nad lidské síly. Chirón, ochromen Fulmarem, mu zadal těžký úkol. Zabít Thébskou Hydru. Chirón Fulmarovi nijak uškodit nechtěl, měl Fulmara rád, ale Fulmar musil projít zkouškou zdatnosti, odvahy, síly a inteligence. Fulmar se ihned vydal na cestu.
Chirón učí Fulmara střílet z správně luku
Již přišel k Thébským branám, ale zastavili ho stráže. „Kam si myslíš že jdeš?“vykřikli na něj. „Chirón, kentaur z hor, mě vyslal zabít hydru. Nyní ji jdu zabít.“odpověděl. Stráže se rozesmáli, ale Fulmar je přesvědčil, že to myslí vážně. „Hydra je v lese, už mnoho udatných vojevůdců a válečníků se na ni vydalo, ale nevrátili se.“pověděli. Fulmar jim poděkoval, a bez váhání se vydal do lesa. V lese se ozývaly podivné zvuky. A pak se s poza křovin vyřítila hydra. Fulmar ji bleskově usekl hlavu, ale místo ni tam vyrostly dvě další. Fulmar si vzpomněl, co mu otec vyprávěl o Héraklovi, že musí ránu spálit. Hydra ohnivým dechem chtěla Fulmara zabít, ale Fulmar uhnul, a tím si Hydra zpečetila svůj osud. Padala jedna hlava za druhou, a až usekl poslední, vysílením lehl k zemi. Až se ráno probudil, vložil do rance hydřiny hlavy, a vracel se do vlasti. Po cestě potkal stráže, a divili se, že se Fulmar vrátil, a ještě se chvěli strachy, když mu z rance kapala hydřina krev.
Fulmar proti Hydyře
Fulmar se vrátil k Chirónovi, a předal mu hydřiny hlavy, a Fulmar se vrátil ke králi. Král zamyšleně seděl na trůnu. Fulmara přijal a sdělil mu novinu, že perská vojska se připravují na útok. Bitva se měla odehrát na Maratonu. Fulmar se nabídl k pomoci, a král radostně přijal jeho nabídku.
Řinčení zbraní se rozléhalo po celé krajině, doprovázeno řvem bojovníku. Schylovalo se k boji. Perská vojska se vyloďovala na břeh Řecka. Řečtí hoplité vytvořili falangu, obrannou formaci, která se nejčastěji vytvářela při obranně. Boj započal, a Fulmar se chystal k útoku. Vyhlídl si bojovníka a ten byl rázem probodnut Fulmarovou píkou. Za půl dne řekové vyhráli, a Fulmar radostně běžel do Athén, sdělit všem tu novinu. Doběhl na Athénské náměstí a tam vykřikl: „Vyhráli jsme!“. A vysílením spadl mrtev k zemi. Tak skončil příběh hrdiny.
Prosím kritiku
Naposledy upraveno moderátorem: