1. Vážení hráči! Dne 12.6.2019 nový svět - Herolus otevře své brány. Přidejte se do válek na světě s novým zakončením - Dominance Více informací najdete na herním fóru
    Zamítnutí oznámení
  2. Po celých 7 letech (jeden rok za každý div světa ) jsme konečně začali pracovat na novém zakončení světů - a to v úzké spolupráci s Hráčskou radou a oporou v Divokých kmenech, které jsou takovým naším duchovním předkem. Konečně vám představujeme Dominanci, rychlé bojově zaměřené zakončení hry, které jste si tak dlouho přáli. Podrobnější informace naleznete herním fóru
    Zamítnutí oznámení
  3. Vážení hráči, ve středu 10. července proběhne aktualizace hry na verzi 2.192. Omluvte prosím drobné výpadky při nahrávání aktualizace. Děkujeme za pochopení.. Více informací najdete na herním fóru
    Zamítnutí oznámení

Historie-Xarkas

Téma v sekci 'Soutěž o nejlepší historii bojovníka' založené uživatelem Xarkas, 21. úno 2011.

:
Uzavřeno pro další odpovědi.
  1. Xarkas

    Xarkas Guest

    Kdysi dávno jsem brouzdal Řeckem na svém koni sám a opuštěný. Prošel jsem spoustu lesů, luk a polí ,přebrodil jsem spoustu řek a na své malé kocábce, co jsem si sám vyrobil, jsem připlul na jeden z ostrovů náležících samozřejmě Řecku. Už mě nebavilo se nadále plahočit a tak jsem si pomocí meče nasekal dřevěné kůly a postavil jsem si malý domeček na kraji ostrova. V okolí toho moc nerostlo a tak jsem si sám vysel obilí a zasadil ovocné stromy. Práce to nebyla jednoduchá. Nejobtížnější bylo si vytvořit políčko bez motyky a ani lopaty a starání se o stromky také nebyla jednoduchá záležitost. Později jsem obilí sklidil a udělal z něj pomocí dvou kamenů jakousi drť a po smíchání s vodou vznikla kaše,kterou jsem jedl s ovocem, které jsem si vypěstoval. Takhle jsem žil asi dva roky, než si mě všimli obyvatelé místní vesnice a navrhli mi jestli bych nechtěl žít s nimi. Nabídku jsem bez váhání přijal a přidal jsem se k místnímu lidu. Byl jsem zde nový, a tak si mě lidé chodili prohlížet a ptali se na můj předešlý život. Neustále jsem vyprávěl svůj příběh a lidé začali obdivovat moje dovednosti. I ve vesnici jsem jim se spoustou věcí pomohl a vymyslel jsem spoustu nápadů, které jim ulehčili život. Postupem času jsem u nich stoupnul na tolik, že si mě zvolili jako vůdce. Za mého vládnutí město začalo vzkvétat a dali jsme mu jeho první jméno. Po dlouhých debatách jsme rozhodli dát našemu městu jméno Tyros. Všichni lidé byli šťastni. Měli jsme spoustu jídla, velikou armádu a konali jsme slavnosti od rána do večera. Jednoho rána,ale naše radost přestala. Můj soused, který měl vybudované obrovské impérium se rozhodl, že by se mu líbilo právě to moje město. Posílal vytrvale tisícové útoky a já jsem se se svým vojskem dlouhé dny bránil. Na mých hradbách padlo tisíce lučištníků a i spousta obyčejných lidí, kteří vzali vidle a nenechali mě ve štychu. Nepřátelských vojáků padlo kolem 10 000 a utrpěli neobyčejně velké škody. Trvalo to asi 14 dní, ale když už vypadalo, že to nepřítel nezvládne, přišla další vlna útoku, která byla tou poslední. Hradby se sesypaly na zem a nepřítel pobil všechny mé zbylé obránce. Byl to velice smutný konec, ale mě jako vládce tohoto města nechali žít a poslali mě pryč z tohoto ostrova na malé lodičce, která měla díry, kam se jen člověk podíval. Byl to výsměch od nového vládce mého města. Myslel si, že mě proudy zanesou někam daleko, kde mě později rozcupují žraloci. S tím, že pojedu hodně daleko měl pravdu, ale s těmi žraloky se velice mýlil. Po více než jednom dni plavby za neustálého vylévání vody z loďky, za neúprosného vedra a za veliké žízně a hladu jsem dorazil na ostrov, kde jsem začal žít tak, jak jsem to už jednou zažil. Ale nebylo to úplně stejné, protože jsem měl již spoustu zkušeností a co nejdříve jsem sehnal pár lidí z místního ostrova a společně jsme začali tvořit město. Do města začali přicházet lidé a zanedlouho z něj bylo město jako dřív. Jméno města bylo opět Tyros. Zase jsme pořádali slavnosti, hodovali jsme a proslavili jsme se velkou armádou, která dobyla pod vedením mě Xarkase sousední město. Pojmenovali jsme ho Sídon. Můj lid se rozprostřel do těchto dvou měst a vesele žili dál. Protože se města rozrůstala a lidé se do nich už nevešli, rozhodl jsem se založit město nové. Pojmenoval jsem ho Byblos. Všechno šlo při starém a i Byblos se velice rychle začalo plnit a navíc vzrůstala touha vojáků po boji.Prohlédl jsem si naše okolí a vyslal jsem špehy do okolních měst. Moje dychtivá armáda vyrazila bojovat hned, co jsem zavelel k útoku. To město, které jsem se chystal dobýt už nebylo nejmenší, ale naštěstí se můj dobrý spojenec Perseus rozhodl mi pomoci v této válce. Společně jsme nepřítele dobyli a já jsem mu nadále velkým dlužníkem. Nyní žiji klidným životem a hledám příležitost, jak oplatit tu pomoc v boji,kterou mi můj kamarád poskytl.
     
  2. ajap

    ajap Guest

    Skvělý příběh...Jen je to nepřehledné - Občas něco tučně, barevně, nějáký ten vynechaný řádek a obrázek a bylo by to ještě lepší, než je to ted...
     

Nahoru
:
Uzavřeno pro další odpovědi.