DeletedUser
Guest
Medusa
Ó, byla jsem krásná. Tak krásná, že mi i Athéna záviděla a proto se mi pomstila. Ach, jak toho lituji. Lituji svého činu, ale vím, že osud už nezměním. Nu poslyšte můj příběh.
Žila jsem v paláci, vychovávaná milujícími rodiči, bohy Forkýnem a Kétou, spolu se svými sestrami Sthenno a Euryale. Palác byl přepychově krásný, umístěný na útese, o který se tříštily vlny Egejského moře. Byl obklopený rozlehlou zahradou kde rostly palmy, plnou zákoutí s vodotrysky a altány pro chvíle oddechu a radosti. Měli jsme spoustu služebnictva, které o nás pečovalo, aby nám nic nechybělo. Moje sestry byly starší než já a byly ošklivé a zlé, ale nesmrtelné. Já jediná byla smrtelná, ale byla jsem krásná, pyšná a marnivá. Tak krásná, že se i slunce ustrnulo, když na mě z oblohy hledělo. Měla jsem nádhernou postavu, štíhlý pas a překrásné dlouhé, husté a vlnité vlasy, které mi i bohové záviděli. Žila jsem život plný radovánek a přepychu, užívala jsem si obdivu nápadníků, kteří se sjížděli do paláce, aby se mi dvořili. Já měla jediný úkol, vybrat si ze všech těch urozených, chrabrých a bohatých mužů svého chotě. Sjíždělo se jich čím dál víc, tím víc, jak rychle se šířila pověst o mé kráse. Můj otec pořádal každý den slavnosti a turnaje. Jeden nápadník mi padl do oka. Byl udatný, krásný, milý a tak jsem svolila. Začala se chystat svatba. Otec s matkou sezvali spoustu hostí, mezi pozvanými byli i bohové z Olympu. Jedním z nich byl i Poseidon.
Ještě před svatebními obřady, jak je u nás zvykem, vydala jsem se pomodlit do Athénina chrámu a složit jí oběti. Jela jsem tam sama, jen s doprovodem služek, protože u těchto obřadů žádný muž nesměl být přítomen. Vešla jsem do chrámu a začala se modlit. Byla krásná, vlahá noc. A v tom vešel sám bůh moří, Poseidon. Slyšel vyprávět příběhy o mojí kráse, a tak se chtěl na vlastní oči přesvědčit, jestli nelžou. Na první pohled jsem se do něj zamilovala. Podíval se na mě a já zjistila, že mu také nejsem lhostejná. Začal se mi dvořit a já jeho city opětovala.
Hned ráno jsem se vydala znovu do Athénina chrámu. Byla jsem pyšná a zlá, a tak jsem se jí začala vysmívat. Chlubila jsem se přízní Poseidona, kterou mi věnoval. Hrozně jsem ji urazila, když jsem jí řekla, že jsem krásnější než ona a proto mě Poseidon miluje. Athéna se rozzlobila a seslala na mne kletbu. Najednou jsem se začala měnit. Z krásné, líbezné dívky se stala stvůra, obluda. Moje krásné vlasy se změnily v klubko jedovatých hadů, moje oči – staly se z nich smrtící šípy. Na koho jsem pohlédla, na místě zkameněl. Když jsem se vyplazila z chámu změněná , krutá a zlá, všichni, co jsem je hned na místně svým pohledem neproměnila v kámen, přede mnou v hrůze a děsu utíkali. Ti co zůstali, na místě zemřeli, aniž si uvědomili, kdo vlastně jsem. Pomsta Athénina byla hrozná. Zůstala jsem sama, bez lásky, přátel, bez lidí. Odplazila jsem se daleko od domova, do bájného světa Grepolis. Našla jsem si na odlehlém místě opuštěný polozbořený chrám, kde jsem se usadila. Žiji tu sama, jen občas se bavím tím, že pohledem zabíjím zbloudilé návštěvníky a zvěř, co se odváží vejít. Vesničané, co žijí v okolí, mi nosí obětiny, abych jim neubližovala. Uctívají mne a přitom ze mne mají ochromující strach. A mají proč mít strach, vesničané, noví obyvatelé a vojáci dobývaných měst.
Dnes na mě jeden pyšný a krutý král poslal svoji nejlepší vycvičenou armádu, aby mě zabila. Ó ten malověrný! I když jistě slyšel pověsti o mé síle a krutosti, nedbal a poslal svoje voje na jistou smrt. Jak krutě a zle jsem si s nimi pohrála. Z mého paláce byl slyšet jen třeskot zbraní a křik vojáků, než jsem je zasáhla svým smrtícím pohledem, který je proměnil na věky v kamenné sochy. Tu nejcennější, sochu samotného namyšleného krále jsem si postavila na čestné místo u vchodu k mému paláci, aby každý, kdo ke mě přijde s úmyslem mne zabít, spatřil, jaký osud ho čeká. Nikdo přede mnou neuteče. A tak žiji svůj osamělý život na polozapomenutém ostrově kdesi v moři. Čekám, kdy mě zavolá Héra na pomoc. A ještě na něco čekám. Ne, na lásku už ne, tu jsem propásla a zničila svým hloupým a neuváženým činem. Čekám na smrt, která snad jednou přijde a bude pro mě vysvobození z tohoto hrozného života. Čekám na reka, který mě přemůže a usmrtí. Pak budu volná a svobodná. Ano, to mi Athéna řekla, než mě proklela. Že zůstanu stále smrtelná a jednou se dočkám vysvobození. A tak stále žiju a čekám.
Jsem strašlivá, zlá a krutá. A jsem strašlivě, strašlivě osamělá.
Ó, byla jsem krásná. Tak krásná, že mi i Athéna záviděla a proto se mi pomstila. Ach, jak toho lituji. Lituji svého činu, ale vím, že osud už nezměním. Nu poslyšte můj příběh.
Žila jsem v paláci, vychovávaná milujícími rodiči, bohy Forkýnem a Kétou, spolu se svými sestrami Sthenno a Euryale. Palác byl přepychově krásný, umístěný na útese, o který se tříštily vlny Egejského moře. Byl obklopený rozlehlou zahradou kde rostly palmy, plnou zákoutí s vodotrysky a altány pro chvíle oddechu a radosti. Měli jsme spoustu služebnictva, které o nás pečovalo, aby nám nic nechybělo. Moje sestry byly starší než já a byly ošklivé a zlé, ale nesmrtelné. Já jediná byla smrtelná, ale byla jsem krásná, pyšná a marnivá. Tak krásná, že se i slunce ustrnulo, když na mě z oblohy hledělo. Měla jsem nádhernou postavu, štíhlý pas a překrásné dlouhé, husté a vlnité vlasy, které mi i bohové záviděli. Žila jsem život plný radovánek a přepychu, užívala jsem si obdivu nápadníků, kteří se sjížděli do paláce, aby se mi dvořili. Já měla jediný úkol, vybrat si ze všech těch urozených, chrabrých a bohatých mužů svého chotě. Sjíždělo se jich čím dál víc, tím víc, jak rychle se šířila pověst o mé kráse. Můj otec pořádal každý den slavnosti a turnaje. Jeden nápadník mi padl do oka. Byl udatný, krásný, milý a tak jsem svolila. Začala se chystat svatba. Otec s matkou sezvali spoustu hostí, mezi pozvanými byli i bohové z Olympu. Jedním z nich byl i Poseidon.
Ještě před svatebními obřady, jak je u nás zvykem, vydala jsem se pomodlit do Athénina chrámu a složit jí oběti. Jela jsem tam sama, jen s doprovodem služek, protože u těchto obřadů žádný muž nesměl být přítomen. Vešla jsem do chrámu a začala se modlit. Byla krásná, vlahá noc. A v tom vešel sám bůh moří, Poseidon. Slyšel vyprávět příběhy o mojí kráse, a tak se chtěl na vlastní oči přesvědčit, jestli nelžou. Na první pohled jsem se do něj zamilovala. Podíval se na mě a já zjistila, že mu také nejsem lhostejná. Začal se mi dvořit a já jeho city opětovala.
Hned ráno jsem se vydala znovu do Athénina chrámu. Byla jsem pyšná a zlá, a tak jsem se jí začala vysmívat. Chlubila jsem se přízní Poseidona, kterou mi věnoval. Hrozně jsem ji urazila, když jsem jí řekla, že jsem krásnější než ona a proto mě Poseidon miluje. Athéna se rozzlobila a seslala na mne kletbu. Najednou jsem se začala měnit. Z krásné, líbezné dívky se stala stvůra, obluda. Moje krásné vlasy se změnily v klubko jedovatých hadů, moje oči – staly se z nich smrtící šípy. Na koho jsem pohlédla, na místě zkameněl. Když jsem se vyplazila z chámu změněná , krutá a zlá, všichni, co jsem je hned na místně svým pohledem neproměnila v kámen, přede mnou v hrůze a děsu utíkali. Ti co zůstali, na místě zemřeli, aniž si uvědomili, kdo vlastně jsem. Pomsta Athénina byla hrozná. Zůstala jsem sama, bez lásky, přátel, bez lidí. Odplazila jsem se daleko od domova, do bájného světa Grepolis. Našla jsem si na odlehlém místě opuštěný polozbořený chrám, kde jsem se usadila. Žiji tu sama, jen občas se bavím tím, že pohledem zabíjím zbloudilé návštěvníky a zvěř, co se odváží vejít. Vesničané, co žijí v okolí, mi nosí obětiny, abych jim neubližovala. Uctívají mne a přitom ze mne mají ochromující strach. A mají proč mít strach, vesničané, noví obyvatelé a vojáci dobývaných měst.
Dnes na mě jeden pyšný a krutý král poslal svoji nejlepší vycvičenou armádu, aby mě zabila. Ó ten malověrný! I když jistě slyšel pověsti o mé síle a krutosti, nedbal a poslal svoje voje na jistou smrt. Jak krutě a zle jsem si s nimi pohrála. Z mého paláce byl slyšet jen třeskot zbraní a křik vojáků, než jsem je zasáhla svým smrtícím pohledem, který je proměnil na věky v kamenné sochy. Tu nejcennější, sochu samotného namyšleného krále jsem si postavila na čestné místo u vchodu k mému paláci, aby každý, kdo ke mě přijde s úmyslem mne zabít, spatřil, jaký osud ho čeká. Nikdo přede mnou neuteče. A tak žiji svůj osamělý život na polozapomenutém ostrově kdesi v moři. Čekám, kdy mě zavolá Héra na pomoc. A ještě na něco čekám. Ne, na lásku už ne, tu jsem propásla a zničila svým hloupým a neuváženým činem. Čekám na smrt, která snad jednou přijde a bude pro mě vysvobození z tohoto hrozného života. Čekám na reka, který mě přemůže a usmrtí. Pak budu volná a svobodná. Ano, to mi Athéna řekla, než mě proklela. Že zůstanu stále smrtelná a jednou se dočkám vysvobození. A tak stále žiju a čekám.
Jsem strašlivá, zlá a krutá. A jsem strašlivě, strašlivě osamělá.
