DeletedUser
Guest
Invaze z Podsvětí (Pegas)
Byla temná, sychravá noc. Měsíc byl právě v úplňku a paprsky odrážejícího se světla svítily na třpytící se hladinu Středozemního moře. Obloha byla plná hvězd a letících komet. Všude kolem začali zpívat ptáci, kteří hlásili příchod rána. Slunce překročilo obrysy hor a za chvíli bylo ráno. Den utíkal a zanedlouho bylo poledne. Obyvatelé Řecka žili jako v každý jiný den. Až do teď!
Na plážích, které spojují Řecko a Středozemní moře se najednou začala zvedat hladina. Vlny začali burácet o útesy a na nebi se blížily temné mraky. Vypadalo to, jako by měla začít bouřka. Lidé se schovávali do svých domovů a svolávali všechny děti, aby se ukryly. Najednou se ke břehu blížila obrovská vlna. Ta ale vyházela z jediného místa na moři. Bylo to divné. Po chvíli lidé něco zaslechli. Byl to rybář, který byl právě na moři a snažil se doplout ke břehu. Křičel něco jako: „Utečte! Utečte! Blíží se pohroma! ÁÁá...“ Dál už nebylo slyšet nic. Když v tu chvíli začala ze Středozemního moře vylézat nestvůra. Byla obrovská, děsivá a mocně řvala. Že by na Řecko zaútočilo samotné peklo? Všichni pobřežní válečníci vyděšeně zírali do očí nestvůry, tváří v tvář smrti. I samotní řečtí hrdinové se snažili dostat od pobřeží co nejdál. „Co je to za příšeru?!“ křičeli po sobě.
Najednou se před nimi objevil Hádes, bůh podsvětí a říkal: „Já jsem Hádes a přišel jsem vás zachránit před vámi samotnými! Bojujete proti sobě, ničíte se navzájem! Zeus vás nevytvořil, aby jste se zničili! Ale já nejsem Diův služebník a nemusím poslouchat jeho rozkazy! Proto jsem vám přivedl pomoc. Zeus mě potom nemůže obviňovat ze zavraždění všech lidí. Někdo...ehm...něco vás zničí místo mě!“ Jak to dořekl, z děsivým smíchem zmizel.
Mezitím, co obyvatelé s panikou utíkali pryč, válečníci se znovu zadívali na netvora blížícího se k pobřeží a když zjistili, že na ně útočí Kraken, taky se dali na útěk. Ostatní bohové na Olympu zuřili, že chce Hádés zničit lidstvo a snažili se Krakena zastavit. Jenže moc Háda byla obrovská a Krakenovi nijak neuškodili. Jediná naděje na přežití lidstva byla mocná mýtická bytost jménem Pegas. Byl to okřídlený kůň, který zachránil již mnoho životů. Zeus ho tedy vypustil na zem.
Hádova moc se projevovala pomalu v celém Řecku, nejen na pobřeží. Všechna slavná města jako jsou Athény, Sparta, Delfy a Korinth, byla napadena smrtícím morem. V každém z těchto měst umřelo 10 lidí za jedinou minutu. Hádes to jistě plánoval delší dobu, tak proto byl až do teď takový klid! Životy lidí závisely jenom na Pegasovi.
Úkolem Pegase bylo zabít Krakena. Jenom tak může Háda oslabit. Jenže Krakena jen tak zabít nejde! Žádná zbraň mu neublíží a vyjednávání je nesmysl. Na rozmýšlení nebyl čas, protože by umřelo příliš mnoho lidí. A proto Pegas rychle letěl k pobřeží! Z výšky už neviděl pracující rolníky, kvetoucí přírodu a prosperující města. Pohled dolů na zem byl pohled na zkázu! Letěl rychlostí blesku a zanedlouho byl u pobřeží. Podíval se dolů na Krakena. Kraken nemyslí, necítí bolest a nemá slitování a proto zabíjel a ničil všechno, co mu přišlo do cesty. Pegas letěl blíž a blíž a najednou ho chytlo chapadlo té obrovské příšery. Kraken držel Pegase takovou silou, že se Pegas nemohl ani pohnout. Kraken s ním praštil o skálu, mával s ním ve vzduchu a ponořoval do moře. Nakonec ho pustil, Pegas spadl na zem a vůbec se nehýbal. Kraken pokračoval v ničení pobřežních měst a přístavů.
Na pokraji smrti se v mysli Pegase promítl Zeus, který mu říkal: „Pegasi, jak sám víš, Krakena nejde zabít žádnou zbraní. Jediné, co ho může zastavit, je magický prach. Bohužel, nenajdeš ho nikde jinde, než v samotném podsvětí. Nikdo se z podsvětí nikdy nevrátil. Ale je to jediná možnost, jak zastavit Krakena a tím i Háda. Budeš muset projít přes dvě nemožné překážky. Tou první je Charón – převozník do podsvětí. Tou druhou je Medúsa. Ale já ti nemůžu říct jak přes ně přejít, vzít prach a odejít. Budeš si muset poradit sám. A ještě něco. Tady máš svitek, budeš ho potřebovat. Hodně štěstí...“ Zeus v myšlenkách zmizel...
Byla černá a tajemná noc, když se Pegas probral. Všude kolem byl slyšet jen bezmocný křik a utrpení. Pegas si uvědomil co se děje, vzal svitek, o kterém mluvil Zeus a který ležel přímo před ním a vzlétl směrem ke vchodu do podsvětí. Byl zraněný a moc dobře se mu neletělo. Naštěstí jsou jeho křídla dostatečně silná, aby vydržela až do cíle, ale dál už ne. Letěl bez přestávky dál.
Je na místě. Nachází se přímo u vchodu do podsvětí. Kolem sebe slyší vítr...jakoby mluvil... .Pegas si znovu připomíná, co musí udělat a snaží se jít odvážně dál. Vešel do vlhké jeskyně, kde stál přímo před jezerem. Věděl, že po tomto jezeru převáží Charón mrtvé, ale i živé do podsvětí. Jak ho ale přivolat? Vzpomněl si na svitek a podíval se, co je na něm napsané. Stálo tam: „Quercia malees potriont“ Pegas to přečetl a v dáli na jezeru se objevila loď. Charón se blížil. Velmi zajímavý svitek... Když byla loď u břehu, Pegas nastoupil a nechal se převést dál.
Nachází se v další části podsvětí. Je tu tma a celkem horko. Pegas se dívá do všech stran, jestli není někde to, co hledá. Se strachem, ale s odvahou pokračoval do různých zákoutí podsvětí, ale nikde nic. Když v tu chvíli něco uslyšel. Něco jako syčení. Otočil se a uviděl Medúsu! Ta ho chytla, přitiskla ke stěně jeskyně a nutila ho, aby se jí podíval do očí. Pegas ale uhýbal hlavou a měl neustále zavřené oči. Medúsa ho přímo mučila, když si Pegas zase vzpomněl na svitek a vyslovil ta záhadná slova. Medúsa ho sice na okamžik pustila, trochu se znehybnila, ale potom byla zase mocná. Pegasovi nezbylo nic, než rychle běžet dál a Medúse utéct. Jenže Medúsa byla rychlá a pořád se snažila o to, aby se jí Pegas podíval do očí. Poté okolo Pegase bylo ticho. Úplně z ničeho nic. Pegas se zastavil, otočil se a uviděl Medúsu jak leží bez hlavy na zemi. Vedle její mrtvoly stál Perseus - slavný hrdina a neporazitelný válečník. A křičel na Pegase: „Zeus mi všechno řekl. Musíš najít ten prach, běž!“ Pegas rychle pokračoval s hledáním toho magického prachu. Naštěstí netrvalo dlouho, než našel prohlubeň plnou tohoto prachu. Trochu si nabral a vyrazil zpátky na zem.
Jeho křídla byla vysílená, ale přesto se vznesl a v tu chvíli se mu v myšlenkách zase objevil Zeus a říkal mu: „Máš prach, výborně! Teď si to namiř přímo do tlamy Krakena! Sbohem, příteli...“ Zeus zmizel a Pegas letěl dál.
V celém údolí šly slyšel jenom bourající se zdi řeckých měst, bezmocný křik obyvatel a válečníků a ohlušující řev děsivé stvůry. Když se ale na obloze objevil Pegas a vzlétl vstříc Krakenovi. Letěl rychle a obratně, ale bylo na něm vidět, že pomalu podléhá svým zraněním. Přesto se nevzdával a letěl dál. Kraken se ho snažil všemi svými chapadly setřást a když začal zase mocně řvát, Pegas mu vletěl přímo do tlamy! Najednou začalo z Krakenova břicha vycházet oslepující bílé světlo, které sílilo a sílilo, až se stalo nemožné: Kraken se změnil v prach!
Po překonání mocné zrůdy Krakena ztratil Hádés svou moc a nadobro zmizel! Mor ustál a Řecko bylo zachráněno! Pegas obětoval svůj život, aby zachránil mnohé další...
Prosím koment... Dík
Luciliuska (12)
Byla temná, sychravá noc. Měsíc byl právě v úplňku a paprsky odrážejícího se světla svítily na třpytící se hladinu Středozemního moře. Obloha byla plná hvězd a letících komet. Všude kolem začali zpívat ptáci, kteří hlásili příchod rána. Slunce překročilo obrysy hor a za chvíli bylo ráno. Den utíkal a zanedlouho bylo poledne. Obyvatelé Řecka žili jako v každý jiný den. Až do teď!
Na plážích, které spojují Řecko a Středozemní moře se najednou začala zvedat hladina. Vlny začali burácet o útesy a na nebi se blížily temné mraky. Vypadalo to, jako by měla začít bouřka. Lidé se schovávali do svých domovů a svolávali všechny děti, aby se ukryly. Najednou se ke břehu blížila obrovská vlna. Ta ale vyházela z jediného místa na moři. Bylo to divné. Po chvíli lidé něco zaslechli. Byl to rybář, který byl právě na moři a snažil se doplout ke břehu. Křičel něco jako: „Utečte! Utečte! Blíží se pohroma! ÁÁá...“ Dál už nebylo slyšet nic. Když v tu chvíli začala ze Středozemního moře vylézat nestvůra. Byla obrovská, děsivá a mocně řvala. Že by na Řecko zaútočilo samotné peklo? Všichni pobřežní válečníci vyděšeně zírali do očí nestvůry, tváří v tvář smrti. I samotní řečtí hrdinové se snažili dostat od pobřeží co nejdál. „Co je to za příšeru?!“ křičeli po sobě.
Najednou se před nimi objevil Hádes, bůh podsvětí a říkal: „Já jsem Hádes a přišel jsem vás zachránit před vámi samotnými! Bojujete proti sobě, ničíte se navzájem! Zeus vás nevytvořil, aby jste se zničili! Ale já nejsem Diův služebník a nemusím poslouchat jeho rozkazy! Proto jsem vám přivedl pomoc. Zeus mě potom nemůže obviňovat ze zavraždění všech lidí. Někdo...ehm...něco vás zničí místo mě!“ Jak to dořekl, z děsivým smíchem zmizel.
Mezitím, co obyvatelé s panikou utíkali pryč, válečníci se znovu zadívali na netvora blížícího se k pobřeží a když zjistili, že na ně útočí Kraken, taky se dali na útěk. Ostatní bohové na Olympu zuřili, že chce Hádés zničit lidstvo a snažili se Krakena zastavit. Jenže moc Háda byla obrovská a Krakenovi nijak neuškodili. Jediná naděje na přežití lidstva byla mocná mýtická bytost jménem Pegas. Byl to okřídlený kůň, který zachránil již mnoho životů. Zeus ho tedy vypustil na zem.
Hádova moc se projevovala pomalu v celém Řecku, nejen na pobřeží. Všechna slavná města jako jsou Athény, Sparta, Delfy a Korinth, byla napadena smrtícím morem. V každém z těchto měst umřelo 10 lidí za jedinou minutu. Hádes to jistě plánoval delší dobu, tak proto byl až do teď takový klid! Životy lidí závisely jenom na Pegasovi.
Úkolem Pegase bylo zabít Krakena. Jenom tak může Háda oslabit. Jenže Krakena jen tak zabít nejde! Žádná zbraň mu neublíží a vyjednávání je nesmysl. Na rozmýšlení nebyl čas, protože by umřelo příliš mnoho lidí. A proto Pegas rychle letěl k pobřeží! Z výšky už neviděl pracující rolníky, kvetoucí přírodu a prosperující města. Pohled dolů na zem byl pohled na zkázu! Letěl rychlostí blesku a zanedlouho byl u pobřeží. Podíval se dolů na Krakena. Kraken nemyslí, necítí bolest a nemá slitování a proto zabíjel a ničil všechno, co mu přišlo do cesty. Pegas letěl blíž a blíž a najednou ho chytlo chapadlo té obrovské příšery. Kraken držel Pegase takovou silou, že se Pegas nemohl ani pohnout. Kraken s ním praštil o skálu, mával s ním ve vzduchu a ponořoval do moře. Nakonec ho pustil, Pegas spadl na zem a vůbec se nehýbal. Kraken pokračoval v ničení pobřežních měst a přístavů.
Na pokraji smrti se v mysli Pegase promítl Zeus, který mu říkal: „Pegasi, jak sám víš, Krakena nejde zabít žádnou zbraní. Jediné, co ho může zastavit, je magický prach. Bohužel, nenajdeš ho nikde jinde, než v samotném podsvětí. Nikdo se z podsvětí nikdy nevrátil. Ale je to jediná možnost, jak zastavit Krakena a tím i Háda. Budeš muset projít přes dvě nemožné překážky. Tou první je Charón – převozník do podsvětí. Tou druhou je Medúsa. Ale já ti nemůžu říct jak přes ně přejít, vzít prach a odejít. Budeš si muset poradit sám. A ještě něco. Tady máš svitek, budeš ho potřebovat. Hodně štěstí...“ Zeus v myšlenkách zmizel...
Byla černá a tajemná noc, když se Pegas probral. Všude kolem byl slyšet jen bezmocný křik a utrpení. Pegas si uvědomil co se děje, vzal svitek, o kterém mluvil Zeus a který ležel přímo před ním a vzlétl směrem ke vchodu do podsvětí. Byl zraněný a moc dobře se mu neletělo. Naštěstí jsou jeho křídla dostatečně silná, aby vydržela až do cíle, ale dál už ne. Letěl bez přestávky dál.
Je na místě. Nachází se přímo u vchodu do podsvětí. Kolem sebe slyší vítr...jakoby mluvil... .Pegas si znovu připomíná, co musí udělat a snaží se jít odvážně dál. Vešel do vlhké jeskyně, kde stál přímo před jezerem. Věděl, že po tomto jezeru převáží Charón mrtvé, ale i živé do podsvětí. Jak ho ale přivolat? Vzpomněl si na svitek a podíval se, co je na něm napsané. Stálo tam: „Quercia malees potriont“ Pegas to přečetl a v dáli na jezeru se objevila loď. Charón se blížil. Velmi zajímavý svitek... Když byla loď u břehu, Pegas nastoupil a nechal se převést dál.
Nachází se v další části podsvětí. Je tu tma a celkem horko. Pegas se dívá do všech stran, jestli není někde to, co hledá. Se strachem, ale s odvahou pokračoval do různých zákoutí podsvětí, ale nikde nic. Když v tu chvíli něco uslyšel. Něco jako syčení. Otočil se a uviděl Medúsu! Ta ho chytla, přitiskla ke stěně jeskyně a nutila ho, aby se jí podíval do očí. Pegas ale uhýbal hlavou a měl neustále zavřené oči. Medúsa ho přímo mučila, když si Pegas zase vzpomněl na svitek a vyslovil ta záhadná slova. Medúsa ho sice na okamžik pustila, trochu se znehybnila, ale potom byla zase mocná. Pegasovi nezbylo nic, než rychle běžet dál a Medúse utéct. Jenže Medúsa byla rychlá a pořád se snažila o to, aby se jí Pegas podíval do očí. Poté okolo Pegase bylo ticho. Úplně z ničeho nic. Pegas se zastavil, otočil se a uviděl Medúsu jak leží bez hlavy na zemi. Vedle její mrtvoly stál Perseus - slavný hrdina a neporazitelný válečník. A křičel na Pegase: „Zeus mi všechno řekl. Musíš najít ten prach, běž!“ Pegas rychle pokračoval s hledáním toho magického prachu. Naštěstí netrvalo dlouho, než našel prohlubeň plnou tohoto prachu. Trochu si nabral a vyrazil zpátky na zem.
Jeho křídla byla vysílená, ale přesto se vznesl a v tu chvíli se mu v myšlenkách zase objevil Zeus a říkal mu: „Máš prach, výborně! Teď si to namiř přímo do tlamy Krakena! Sbohem, příteli...“ Zeus zmizel a Pegas letěl dál.
V celém údolí šly slyšel jenom bourající se zdi řeckých měst, bezmocný křik obyvatel a válečníků a ohlušující řev děsivé stvůry. Když se ale na obloze objevil Pegas a vzlétl vstříc Krakenovi. Letěl rychle a obratně, ale bylo na něm vidět, že pomalu podléhá svým zraněním. Přesto se nevzdával a letěl dál. Kraken se ho snažil všemi svými chapadly setřást a když začal zase mocně řvát, Pegas mu vletěl přímo do tlamy! Najednou začalo z Krakenova břicha vycházet oslepující bílé světlo, které sílilo a sílilo, až se stalo nemožné: Kraken se změnil v prach!
Po překonání mocné zrůdy Krakena ztratil Hádés svou moc a nadobro zmizel! Mor ustál a Řecko bylo zachráněno! Pegas obětoval svůj život, aby zachránil mnohé další...
Prosím koment... Dík
Luciliuska (12)
Naposledy upraveno moderátorem: