• Vážení hráči, Dne 1.02.2023 (středa) bude hra aktualizována na verzi 2.280. V důsledku toho se do hry nebudete moci po určitou dobu přihlásit. Níže naleznete podrobný seznam změn. Děkujeme za pochopení. Více informací najdete na herním fóru
  • Vážení hráči, vyslyšte volání Nike, bohyně vítězství - hledá nejlepší atlety pro účast na zimní Grepolympiádě! Více informací najdete na herním fóru

Saksana.Dušičkové téma.

DeletedUser

Guest
Píši příběh, který se mi navždy vryl do pamětí.

Je čas dušiček a já jako každý rok vzpomínám na mého brášku ,který už tu dávno není byl starší o rok čtyři měsíce a čtyři dny.Je to už hodně let co tragicky zahynul.Můj příběh začal v podvečer,jako děti jsme museli chodit spát do podkroví.
Od malinka jsem se ,vždy bála v podkroví spát,nejraději bych se přitulila k mojí mamince u ní jsem se cítila vždy v bezpečí.
I té noci jsem se bála,byl večer čas dušiček.Můj bráška a já jsme stoupali po schodech na půdu ,kde byl náš pokojík.Špatně se mi té noci usínalo ,ještě jsem ani nespala a slyším podivné zvuky.Přichází od poklopu na střeše.Pojednou se poklop otevřel a po žebříku sestupoval velký mohutný silný muž.Byl celý bílý.Sestoupil a kráčel k mé postýlce.Nemohla jsem strachy ,ani dýchat,krve by se ve mně nedořezal.Ten strach mi nedovolil ,ani se pohnout,ani promluvit jen jsem cítila jak mi divoce tluče srdce.Když se bílý duch začal nade mnou sklánět ,polohlasem jsem začala prosit o pomoc svého brášku.Vzbudil se a řekl mi spi ty strašpytle nikdo tu není ,je,je tady přede mnou začala jsem naříkat neb bílý sinavý duch mě začal svírat hrdlo.Vidím jak bráška vstal a šel ke mně. Nevím,jak je to možné,ale bráška prošel skrze ducha a lehl si ke mně.V tom se bílí duch obrátil a vracel se spět k vikýři odkud přišel.A já dodneška věřím,že mi zachránil život.Byl to dozajista zbloudilí duch ,nechtěl být sám a cítil na dálku, jak se moc bojím proto si dovolil o dušičky přijít pro mě.
Báli jste se co myslíte?Je to iluze nebo pravda.
 

DeletedUser

Guest
moc peknej horor ale precti si dve basnicky od bart123
 
Naposledy upraveno moderátorem:

DeletedUser

Guest
Hehe, krátké, výstižné a svůj účel v podobě zamrazení v zádech to splní :)
 

DeletedUser

Guest
Toto sem vkládám jen pro pobavení:Třeba se to bude líbit.

Strasti upíra.

Je těžké bytí na tom světě a hodina má přišla,trpím neustálým hladem ,jenž krví utišit se dá.Snad jednoho dne vyjde slunko,paprsek světla padne na mé rty a já ucítím ten blahý pocit a přestanu hlad mít.Neb ve mě dřímá upír zdatný co rád se krve napije ve dne spím a v noci lovcem ,jsem krvelačná bestie.Mé drápy se zatnou do mladého masa ať hoch či děvče to jedno je a krev tak sladká zbarví mé rty bledé a tělo mé zas mladé je.Dnes vyčíhnu si na dušičky oběť ,kterou dobře znám,chodívá na hrob své matičky ,tam pláče vzpomíná.Ukončím její utrpení vezmu jí na cestu svou proletíme spolu světem hvězdy mraky nad hlavou,už mě nikdy neopustí budu její mocný pán :Naučím jí upířině,tak jak zákon praví nám.Dost času do úplňku zbývá a víko rakve zavírám a se slastným příslibem končící noci pro tuto chvíli usínám.A co to?Ještě přece nenastala má chvíle , víko se pomalu otvírá já cítím tu strašnou bolest v srdci neb dřevěným kůlem jsem dobýván.Strašná muka cítím v těle nic platné moje kvílení,jen vzpomínka letmá na mladé děvče ,jež družkou mou měla být a v té chvíli úlevu cítím, jak upír už nebudu žít.Mé strastiplné žití končí avšak jedno přání a touhu mám,aby každý rok na dušičky přišla dívka dívka spanilá a na můj hrob položila snítku růží jako poděkování ,že přežila.
 
Naposledy upraveno moderátorem:

DeletedUser

Guest
Saksana

Děsivá noc.

Byl to večer,jako každý jiný.Maminka mě uložila do postýlky ,pohladila mně po tvářičce a říká hezky spinkej a ne, aby si zlobila ,zhasla a odešla.V pokojíku bylo šero a čím dál tím více byla věší a větší tma.Zadívala jsem se do tmy a vidím barevné korálky.S barevnými korálky jsem si moc ráda hrála ,nejvíce se mi líbily červené.Korálky se na mě jen smály a pojednou z korálků se na mně začalo dívat nespočetné množství barevných očí,nejdříve se smály,pak plakaly.Přitáhla jsem za cípy peřinu, tak že mi vykukoval jen nosík.V tu chvíli se oči začaly zvláštně blýskat ,přidal se k nim šramot a kvílení.To už jsem dostala strach,hrůzou mi stékal po čele pot a po těle mi vyskočila husí kůže v pokojíku se objevili mramorové sloupy.Byly nádherné,vyřezávané světle žluté a lesklé.Byly čtyři v každém rohu místnosti stál jeden ke sloupům přistupovali malý človíčci a začali šplhat po sloupech nahoru.Na stropě se vytvořilo několik trychtýřů do kterých lidičky vstupovali,když všichni zmizeli v otvorech nastalo hrobové ticho i oči okolo mě se uklidnili a začali se na mě usmívat .Moc se mi ulevilo,ale jen na okamžik.Oči se pohnuli a začali se do široka roztahovat,vyslali do stropu mohutný záblesk,ozval se hrozný nářek a ze stropu začalo pršet vidím jak dolů padají veliké rudé kapky.Místo deště pršela dolů tmavě rudá krev.Já jen ležím dívám se a nemohu se pohnout.Vysvobodilo mě až ranní zakokrhání kohouta vše utichlo a zmizelo.A já cítím příjemný dotek po tváři otevřu oči a nade mnou se sklání moje usměvavá maminka pohladí mě po tváři a říká vstávej dceruško sluníčko už ,taky vstalo a čeká na tebe.Všechen strach z prožité noci ze mě spadl,jako když mávneš proutkem.Opět jsem se mohla přitulit k mojí milované mamince.
 
Nahoru