DeletedUser5504
Guest
Doufám že se vám tento příběh bude líbit
V Lídii, v krajině, která dnes patří Turecku, panoval za starých časů král Tantalos. Nebylo bohatšího krále nad Tantala. Hora Sipylos mu dávala zlato, jeho pole se táhla na dvanáct dní cesty a klasy na nich byly dvakrát tak těžké než na ostatních polích. Na travnatých stráních hlídaly houfy pastevců obrovská stáda dobytka. I bohové obdařili Tantala svou přízní. Dovolili mu, aby s nimi zasedl na Olympu za stůl a účastnil se jejich hostin a poslouchal, o čem nesmrtelní bohové hovoří.
Přesto byl Tantalos obyčejný smrtelník. I jemu předla sudička Klóthó nit života, sudička Lachesis ji rozvíjela a třetí, Atropos, čekala, až mu ji přestřihne. Ale na smrt Tantalos nemyslil. ,, Chodím na hostiny bohů," říkal si, ,, a ničím se od nich neliším. Nalévají mi do poháru božský nektar, jím s nimi božskou ambrózii a vím, co si povídají. Nikdo z lidí nemůže pochybovat o tom že jsem také bohem." Nejsi vševědoucí- ozvalo se v Tantalovi svědomí. ,, To nejsem," připustil Tantalos, ,, ale kdo ví, jsou-li vševědoucí bohové. Vyskouším je a přesvědčím se o tom."
Tehdy ukradl nějaký smělý chlapík v Diově chrámu na Krétě drahoceného zlatého psa. Přinesl ho Tantalovi neboť věděl, že se král bohů nebojí. Král Tantalos schoval drahocenný předmět u sebe. Zanedlouho přišel do paláce rozhořčený kněz.,, Králi," řekl, ,, nebývá zvykem vladařů, že se spolčují s rouhavými zločinci. Vrať do chrámu co ti nepatří."
Nevím, o čem mluvíš." odpověděl král.
,, Jen skrývej kradenou věc," blýskl kněz očima, ,, sebe před hněvem bohů neskryješ." Kdybych byl provedl něco zlého," usmíval se Tantalos, ,, jistě by o tom vševědoucí bohové už věděli a potrestali mě."
A král Tantalos odpřisáhl že zlatou sošku nemá. Kněz odešel s nepořízenou a král byl přesvědčen, že se bohové jenom tak tváří že jsou vševědoucí. Ve skutečnosti nevědí o nic víc než smrtelní lidé.
Zatím bohové věděli o každém Tantalovu činu, ale čekali, zda zaslepený král nedá přednost pravdě před lží, poctivost před zlodějstvím a spravedlnost před křivdou. Tantalova zpupnost rostla a rostla. Už mu nestačilo, že sám směl pít nektar a jíst ambrózii. Kradl božský nápoj a pokrm ze stolu bohů a nosil jej z Olympu na zem lidem. Každým činem se vysmíval božím a lidským zákonům a nakonec si vymyslil hrozný a neslýchaný čin. Zabil svého syna Pelopa a pozval bohy na hostinu k sobě do paláce. Při hostině jim předložil maso vlastního syna. Démétér bohyně rolnictví , snědla v zamyšlení kousek předloženého pokrmu, ale ostatní bohové zděšeně odskočili od tabule. I Tantalos se ulekl, poznal, že bohové jsou vševědoucí a začal se jim klanět a prosit o slitování. Novým zločinem však dovršil míru zlých skutků. Zeus vládce bohů, bez váhání srazil nelidského Tantala do nejhlubšího podsvětí, do Tartaru. Za zlé činy spáchané zaživa odsoudil Tantala k věčnému trápení. V říši mrtvých stojí Tantalos v čisté svěží vodě a trýzní ho krutá žízeň. Kdykoliv se sehne , aby zavlažil vyprahlé, rozpukané rty, voda mu zmizí pod rukama a nahmatá suchý písek. Na dosah roste na větvích nádherné ovoce, a Tantalos nemůže utišit mučivý hlad. Jakmile vztáhne ruku po hrušce, fíku, nebo granátovém jablku zvedne se náhlý vítr větve a ovoce zmizí do výšky. Nad Tantalovou hlavou visí
obrovský balvan a hrozí každou chvíli zřícením. Věčná smrtelná úzkost svírá Tantalovi hrdlo. Trojími mukami trpí král Tantalos v říši stínů. Pozůstatky Tantalova syna Pelopa vhodili bohové do kotle. Sudička Klóthó vyňala z kotle Pelopa ještě krásnějšího, než býval a vzkřísila ho k životu. Chyběl z něho jen kousek na lopatce, který snědla roztržitá Démétér. Snědený kousek bohové nahradili kouskem slonove kosti. Všichni z toho rodu mívali pak mívali bílou skvrnu na lopatce.
TAK CO LÍBÍ?
V Lídii, v krajině, která dnes patří Turecku, panoval za starých časů král Tantalos. Nebylo bohatšího krále nad Tantala. Hora Sipylos mu dávala zlato, jeho pole se táhla na dvanáct dní cesty a klasy na nich byly dvakrát tak těžké než na ostatních polích. Na travnatých stráních hlídaly houfy pastevců obrovská stáda dobytka. I bohové obdařili Tantala svou přízní. Dovolili mu, aby s nimi zasedl na Olympu za stůl a účastnil se jejich hostin a poslouchal, o čem nesmrtelní bohové hovoří.
Přesto byl Tantalos obyčejný smrtelník. I jemu předla sudička Klóthó nit života, sudička Lachesis ji rozvíjela a třetí, Atropos, čekala, až mu ji přestřihne. Ale na smrt Tantalos nemyslil. ,, Chodím na hostiny bohů," říkal si, ,, a ničím se od nich neliším. Nalévají mi do poháru božský nektar, jím s nimi božskou ambrózii a vím, co si povídají. Nikdo z lidí nemůže pochybovat o tom že jsem také bohem." Nejsi vševědoucí- ozvalo se v Tantalovi svědomí. ,, To nejsem," připustil Tantalos, ,, ale kdo ví, jsou-li vševědoucí bohové. Vyskouším je a přesvědčím se o tom."
Tehdy ukradl nějaký smělý chlapík v Diově chrámu na Krétě drahoceného zlatého psa. Přinesl ho Tantalovi neboť věděl, že se král bohů nebojí. Král Tantalos schoval drahocenný předmět u sebe. Zanedlouho přišel do paláce rozhořčený kněz.,, Králi," řekl, ,, nebývá zvykem vladařů, že se spolčují s rouhavými zločinci. Vrať do chrámu co ti nepatří."
Nevím, o čem mluvíš." odpověděl král.
,, Jen skrývej kradenou věc," blýskl kněz očima, ,, sebe před hněvem bohů neskryješ." Kdybych byl provedl něco zlého," usmíval se Tantalos, ,, jistě by o tom vševědoucí bohové už věděli a potrestali mě."
A král Tantalos odpřisáhl že zlatou sošku nemá. Kněz odešel s nepořízenou a král byl přesvědčen, že se bohové jenom tak tváří že jsou vševědoucí. Ve skutečnosti nevědí o nic víc než smrtelní lidé.
Zatím bohové věděli o každém Tantalovu činu, ale čekali, zda zaslepený král nedá přednost pravdě před lží, poctivost před zlodějstvím a spravedlnost před křivdou. Tantalova zpupnost rostla a rostla. Už mu nestačilo, že sám směl pít nektar a jíst ambrózii. Kradl božský nápoj a pokrm ze stolu bohů a nosil jej z Olympu na zem lidem. Každým činem se vysmíval božím a lidským zákonům a nakonec si vymyslil hrozný a neslýchaný čin. Zabil svého syna Pelopa a pozval bohy na hostinu k sobě do paláce. Při hostině jim předložil maso vlastního syna. Démétér bohyně rolnictví , snědla v zamyšlení kousek předloženého pokrmu, ale ostatní bohové zděšeně odskočili od tabule. I Tantalos se ulekl, poznal, že bohové jsou vševědoucí a začal se jim klanět a prosit o slitování. Novým zločinem však dovršil míru zlých skutků. Zeus vládce bohů, bez váhání srazil nelidského Tantala do nejhlubšího podsvětí, do Tartaru. Za zlé činy spáchané zaživa odsoudil Tantala k věčnému trápení. V říši mrtvých stojí Tantalos v čisté svěží vodě a trýzní ho krutá žízeň. Kdykoliv se sehne , aby zavlažil vyprahlé, rozpukané rty, voda mu zmizí pod rukama a nahmatá suchý písek. Na dosah roste na větvích nádherné ovoce, a Tantalos nemůže utišit mučivý hlad. Jakmile vztáhne ruku po hrušce, fíku, nebo granátovém jablku zvedne se náhlý vítr větve a ovoce zmizí do výšky. Nad Tantalovou hlavou visí
obrovský balvan a hrozí každou chvíli zřícením. Věčná smrtelná úzkost svírá Tantalovi hrdlo. Trojími mukami trpí král Tantalos v říši stínů. Pozůstatky Tantalova syna Pelopa vhodili bohové do kotle. Sudička Klóthó vyňala z kotle Pelopa ještě krásnějšího, než býval a vzkřísila ho k životu. Chyběl z něho jen kousek na lopatce, který snědla roztržitá Démétér. Snědený kousek bohové nahradili kouskem slonove kosti. Všichni z toho rodu mívali pak mívali bílou skvrnu na lopatce.
TAK CO LÍBÍ?