Válečník-nové

[DeletedUser4447]

Zcela upravený příběh, než byl ten minulý. Prosím po dočtení kritiku.

 

[DeletedUser4447]

Warrior 1 kapitola.


Náš příběh začíná v malé vesnici na vrcholu kopce. Kde se náš hlavní hrdina Dandy rozhodl, že půjde do světa za dobrodružstvím, protože už ho nebavilo být pořád doma a dělat furt dokola domácí práce. Chtěl zažít dobrodružství, adrenalin, strach a to mu tohle to místo nemohl dát. A ještě něco, ve vesnici nebyly moc hezký holky a Dandy chtěl nějakou pořádnou samici.

Mamka mu dala pár povidlových buchet na cestu, mimochodem byly to jeho oblíbené – povidlové. Vzal si ještě láhev vody, dýku (běžná dýka má ostré, obvykle dvoubřité ostří, na rozdíl od nože, jenž je broušen jen po jedné straně a je o něco kratší) na divokou zvěř kdyby ji náhodou potkal, náhradní oblečení a na sebe si vzal lehkou koženou zbroj.
(Navzdory oblíbenému omylu není kožená zbroj měkká a pružná jako kůže používaná na výrobu hraničářských bot či druidského šatu. Takovýto druh kůže totiž nechrání o moc lépe než obyčejné oblečení)
Rozloučil se všemi ve vesnici a vydal se brzy ráno na cestu. Když ušel pár kilometru, uviděl v dáli les. Bez nějakého rozmýšlení se vydal k němu, za pár hodin už byl mezi stromy a byl celý unavený. Ale musel jít dál, přestože je v noci les hodně strašidelný. Vlci se potulují lesem a hledají nějakou kořist. Bloudil dlouho, stmívalo se a pořad nikde žádný úkryt. V tom najednou něco zaslechl, ohlédl se kolem a uviděl velkého smradlavého kance, který měl sto chutí ho sežrat.

„A sakra!“ vykřikl Dandy strachy.
Vytáhl rychle dýku a připravil se. Čekal, co kanec udělá. Ten se najednou rychle rozeběhnul, ale Dandy stačil hbitě uhnout a vymrštil po kanci dýku, která se jako zázrakem nezkušeného nováčka zabodla přímo do kancovy zadnice. Ale kanec ještě ne a ne umřít. A proto si vzal tlustý klacek a běžel proti kanci, napřáhnul se a dal tomu divočákovi, co proto. Ještě ho párkrát kopnul do hlavy a bylo po něm. Potom ho chytnul za zadní nohy a táhnul ho zase několik kilometrů lesem. Byla to makačka, ale musel to vydržet.
„Teda, ty seš ale těžký prase, měl bys zhubnout,“ oddychoval Dandy.
V dáli uviděl chatrč.
„To mám už asi pořádný halušky, nebo co,“ radostně si řekl pro sebe a přibližoval se k chatrči.
Došel k chatě koukl do okénka, jestli tam někdo není.
„Hm, nikde nikdo…“
Prozkoumal chatrč. I když uvnitř byla samá bída, nikde nic jen pavučinky a nějaká krysa by se tam taky našla, přece jenom se válela v jedné staré rozpadlé skříni kožená brašna, třeba se na něco určitě bude hodit. Rozdělal oheň stáhl kance z kůže, špičáky také uříznul a dal ho na rožeň.
„Hmm, to je vůně už se těším, až si ho dám.“
Po dobré večeři si šel lehnout. Ráno se probudil a byl celý polámaný.
„Na té plesnivé tvrdé podlaze se moc dobře nespí, ale je to lepší než spát venku s vlky a možná i něčím horším“ nadával neklidným hlasem.
„No, je čas se vydat dál na cestu, ještě štěstí že tu byla ta kožená brašna, do ní můžu dát kůži z divočáka a kly, ale zbytek masa už tu nechám, nevejde se tam.“
Když se Dandy rozloučil se svou chatrčí, vydal se dál za dobrodružstvím. Po necelé hodině konečně vyšel z lesa a poté se rozhlédl kolem. Uviděl středně velké město s obří arénou.
„Konečně civilizace jen stačí seběhnout ten velký kopec a jsme dole tak jde se na to.“

Rozeběhl se a za chvíli běžel takovou rychlostí, že už dole ani zastavit nemohl. Náhle škobrtl o malý kamínek a padal hlavou dolů, nejdřív se bouchl do hlavy, potom udělal pár kotrmelců a taky pár sudů a nakonec ta hrůza skončila.
„Aáá, moje hlava jsem celý polámaný, příště raději půjdu pomalu,“ bolestně vykřikl. - Dandy zasténal a zvedl se. Bolela ho hlava a byl celý polámaný. Uvědomil si, že když se bude takhle hnát, do města nedojde zdravý. Došel k bráně a netušil, co dál.
„Co na mě tak zíráš?!“ řekl nazlobeně Strážce brány. V ruce držel kopí (je to prostě dřevěná tyč či klacek z tvrdého dřeva na konci zaostřený hrotem, buďto ze železa nebo z oceli) a na těle byla vidět kožená zbroj. (Na první pohled se zdá, že jde o obyčejné kožené brnění, bližší prozkoumaní však odhalí jemné stopy různých tajemných vylepšení. Nýty, jež drží kousky kůže pohromadě, se jasně blyští, jako by byly právě naleštěny. Materiál je na dotek měkký a pružný, ale při silnějším úderu se stává majitel zbroje velmi zranitelný. Při používání tohoto brnění se také neozývá skřípění a vrzání, tak obvyklé u běžných zbrojí tohoto druhu)
„N-o j-á j-e-n e-h-m-m… Chtěl bych do města, pustíš mě?
„Záleží na tom, co mi dáš,“ odpověděl mu strážný.
„Na, tady si vem povidlovou buchtu, je moje oblíbená... Tu máš,“ v dobrém úmyslu mu podával buchtu.
„Ale buchtu si strč někam!“ strážce ještě víc zrudnul a už si připravoval svou pěst.
„No, tak uklidni se, co by to tak mělo být?“ uklidňoval ho Dandy, aby nedostal po držce.
„Něco cenného, co se dá za hodně prodat.“
„Mám tu akorát kůži a špičáky z divočáka, nic víc…“ řekl smutným hlasem Dandy, protože věděl, že to nemá moc hodnotnou cenu.
„No, není to nic moc, ale já věřím, že jednoho dne mi to vrátíš.“
„Fakt? Tak dík, určitě se ještě potkáme a dluh ti splatím.“

Dandy vešel teda do města a jako první čeho si všimnul, byla velká budova (byla to největší ve městě, jen slepec by ji přehlídnul) u dveří visel plakát, bylo tam spousta napsaných nestvůr, všechny byli velmi nebezpečné a taky dost silné. Úplně dole byla poslední nestvůra napsána tučným písmem a za ní vykřičníky! Jmenoval se: Černý Drak! Odměna pět tisíc zlatých a ruka nádherné princezny, která za to stojí pánové.
„Hm, to by se mi líbilo, doufám, že je aspoň hezká. No, ale nemám potřebnou výzbroj na zdolání těch nestvůr a ani nejsem dost silný, musím si najít nějakou práci, kde bych vydělal nějaké ty penízky a pustil se do učení,“ odpověděl si Dandy, jako by věřil, že porazí Černého draka, kterého ještě nikdo nedal.
Dandy hledal práci velmi dlouho, nýbrž spousta prací co tu byla, mu nevyhovovala, například mytí strašně, ale fakt strašně, špinavých stoletých záchodů, byly tak nechutně podělaný, že oči by to ani neunesly a o vůni tu radši nemluvme. Pak tu byla ještě jedna slušná práce, vypadala velmi zajímavě, musel by dělat nočního hlídače v jednom nočním nevěstinci, ale byla tu podmínka držet se od pracujících žen dál, což by bylo pro jejich krásu opravdu obtížné. No, ale nakonec se to povedlo našel práci, která by mu vyhovovala. Nebyla vůbec sexuální. ani ne moc špinavá. byla sice obtížná. ale za to dobře placená. Musel si pomáhat městu, takže opravovat budovy, stavět budovy, nést vědra vody do chatrčí, sbírat odpadky po ulicích, ohlídat ovečky, kravičky na pasece před dravou zvěří a aby se nezatoulaly a tak dále. A jako bonus dostal nocleh zdarma. Dandy tedy došel k vedoucímu, aby se u něj zapsal.
„Tak ty bys chtěl u mě pracovat, jo?“ řekl vedoucí, který to měl všechno na starosti. „No, nevím jestli seš dost silný, abys zvládl tuto práci, ale budiž. Nuže, abych si tě nejprve vyzkoušel, začneme lehkým úkolem, vidíš tamhle tu studnu?“ (Nacházela se uprostřed všech těch chatrčí) poukázal na ní šéf.
„Ano.“
„Nu dobrá, tady máš dvě vědra a nos vodu do chatrčí, jejich celkem dvacet a každá chatrč potřebuje čtyři vědra vody. Tu vodu jim pak naliješ do nádrže, která je vedle chatky, tak můžeš začít.“
Dandy se pustil do práce, ze začátku to šlo zlehka, ale jak mu postupně ubývaly síly, voda byla těžší a těžší.
„Aáá, já už nemůžu, mam teprve deset chatrčí a už jsem na pokraji svých sil, asi jsem se přecenil.“
Když Dandy nesl vědra k jedenácté chatrči, škobrtnul a dal si na pusu. Spadl na zem do toho hnusného bláta a k tomu všemu vylil na sebe tu studenou vodu z kýblů. Za chvíli k němu někdo přišel.
„Vstávej ty nešiko, chytni se mé ruky, ať ti můžu pomoct se zvednout,“ přišla k němu nějaká hezká sympatická dívenka. Křehká blonďatá éterická víla. Od oka měřila tak sto sedmdesát centimetrů a oči jí zářily modrou barvou. Jo a abych nezapomněl, na to nejdůležitější: prsa vypadala na číslo 3.
„Ježíši, to je trapas, ale přesto díky za pomoc, bez tebe bych to asi nezvládl, si moje záchrana, sakra!“ znenadání vykřikl.
„Co je?“ zeptala se.
„Jsem si ušpinil tričko od bláta, zrovna moje oblíbený.“
„To se spraví, pojď do mého domu já ti ho vyperu.“
„Vážně? Tak to je prima a jak se vlastně jmenuješ?“ odpověděl Dandy a následně zčervenal.
„Irma.“
„Krásné jméno, já to tady dodělám a pak k tobě přijdu.“
„Dobře, tak se měj, Dandy.“
„Jak znáš moje jméno?“ udiveně se zeptal Dandy.
„Mám své zdroje, pá!“

Jen co Irma odešla, hned si Dandy řekl potichu pro sebe: „To je ale kus!“
To Dandýmu dodalo sílu a vědra s vodou měl v cuku letu. Potom se stavil za šéfem pro odměnu.
„No, zvládl jsi to v celku rychle, tady je tvá odměna: čtyřicet zlatých. Viděl jsem, jak si spadl obličejem na zem, to byla fakt úchvatné, ale s Irmou si nezačínej, má už manžela a je to silný kořen,“ řekl mu šéf a u slova spadl na zem se mu vysmál do obličeje.
„Dík za radu a za peníze, tak nashle,“ odpověděl trošku smutným hlasem.
„A zítra začínáme v sedm hodin ráno, tak nezaspi!“ zakřičel šéf na Dandyho, protože si na to vzpomněl až za chvilku a Dandy už byl od něj tak třicet metrů daleko.
Dandy odešel se smutným výrazem ve tváři. A něco si brumlal pro sebe.
„Sakra! Tak jsem štěstí moc neměl, Irma už někoho má, takže k ní se už ani nemůžu přiblížit, jinak mě její manžílek roztrhá na kusy. Ta práce mě tak zmohla, že si už musím jít odpočinout do toho grátysovýho noclehu a je večer.“

Dýka (Dandýho kudla)

lehká kožená zbroj (Dandýho brnění)

kopí (Strážcovo kopí)

kožená zbroj (Strážcovo brnění)

 

[DeletedUser4447]

Warrior 1 kapitola

Po několika dnech měl Dandy už dostatek peněz na to, aby si mohl zaplatit učení v gladiátorské školce. Pro silné gladiátory tu byla gladiátorská škola, ale na to Dandy ještě neměl sílu a výdrž. Ráno se Dandy vzbudil a šel se zapsat do gladiátorské školky.
Vešel dovnitř a uviděl chlápka, jak se houpe na židli a nohy má na stole. Asi nemá co dělat.
„Dobrý den, chtěl bych se zapsat do gladiátorské školky,“ řekl šťastně Dandy po takové dřině, kde Dandy pracoval a tvrdě vydělával penízky na gladiátorskou školku, se toho okamžiku konečně dočkal.
Úředník, ale dělal stále jakoby nic, pořád se houpal na židli a čuměl do blba.
„Halóóó, říkám, že se chci zapsat!!“ Už nabíral na zuřivosti.
Ale ten chlap stále nic a aby toho nebylo málo, provokativně zvedl na Dandýho oči a hloupě se usmál.
Dandy vybouchnul zuřivostí, chytil nerva a jak měl ten chlap na stole ty nohy tak do nich rukama strčil a on se zřítil s židlí na zem. Dal si pěkně na budku.
Chlap rychle vstal a řekl.

„Co to sakra děláš!“ naštvaně vykřikl zapisovatel v gladiátorské školce.
„Promiň, ale ty si mě ignoroval, a to já nestrpím!“
„Vidím, že k nám přišla konečně ta správná krev do tohohle ústavu.“
„Jak to myslíš,“ odvětil Dandy.
Obstál si ve zkoušce, kde máš nabít své zuřivosti a vypustit ji ven. Mnoho jich nevybuchlo zuřivostí a všechno řešili s klidem, ale ty si to dokázal a proto tě přijmeme. Seš sice jen maso na špejli, ale to se změní. Jo! A zabil si už někdy nějaký divoký zvíře?“
„No zatím jenom kance.“
„Tak to je zlý. Nu tak mi dej ty prachy a zapíšu si tě. Nahlas se u našeho učitele.“
„A jak ho poznám?“
„Zeptej se někoho z gladiátorů.“
Dandy vstoupil do výcvikové haly a spatřil spousta gladiátorů, jak na sobě tvrdě makaj. Přitom je pozoruje veterán z římské legie a čas od času jim dá nějakou tu radu.
„Hm, je to tu samý gladiátor, škoda že tu necvičí i gladiátorky. A hele tamhle to vypadá jako učitel gladiátorů, tak jdem za ním.“ Dandy ho poznal podle toho, že vypadal úplně jinak než ostatní. Měl na sobě plnou plátovou zbroj na té už byli vidět stopy zásahu mečem, kopí, šípů a já nevím co ještě, asi už prošel hodně bitvami. Ostatní vypadali všichni stejně. Byli svlečeni skoro do naha a na sobě měli jen trenky. Ani se nedivím, že všichni byli polonazí, když na ně celí den pražilo slunce a pot stékal a padal na zem, kde se ihned vypařil. Dandy došel k učiteli a oslovil ho.

„Dobrý den, mám se u vás nahlásit.“
„Vážně? Mám rád nové gladiátory.“
„A proč jako?“ udiveně se zeptal Dandy.
„Moc dlouho nevydrží, vždycky sázíme s ostatními gladiátory, kdy už to konečně vzdají.“
„Nebojte, já vydržím dost dlouho, budete na mě pyšný!“
„Uvidíme, všechno ukáže trénink, nuže, můžeš začít?“
„To nedostanu nějakou zbraň, abych se s ní cvičil? “
„Nejdřív potřebuješ dobrou výdrž a sílu, potom postoupíš do gladiátorské školy a v té se budeš učit se zbraní.“
„Dobře a kde mám teď začít?“
„Nejdřív si dej pár koleček kolem města, pak se jsem vrať a budeš posilovat. No a nakonec si zatrénuješ na našem dřevěném stroji, který tě naučí se vyhýbat nepřátelským útokům. Tohle budeš opakovat pořád dokola. I tu a tam se to bude stupňovat, takže víc koleček kolem města, strávíš taky dost času v posilovně a tak dále. Bude ti to trvat tak kolem čtyřech týdnů, než budeš dost silný, abys mohl do gladiátorské školy. Jo a ještě jedna rada, až se pustíš do běhání kolem města tak nejdůležitější věcí je dýchání. Když budeš dýchat špatně. Budeš brzy udýchaný. Dýchej rovnoměrně a nasaj vzduch hluboko do svých plic. Pak budeš mít nějaký vždy, když ho budeš potřebovat. A ta nejdůležitější věc „nepanikař“! Hodně štěstí.“
A od toho dne co Dandy slíbil, že nezklame, cvičil velmi tvrdě, bolestivě a pilně, někdy to málem vzdal a chtěl to zabalit, ale naděje, že Irmu získá, ho držela natolik, že vydržel a nezklamal. Zanedlouho byl nejlepším gladiátorem v gladiátorské školce, měl skvělou výdrž, uměl se dobře pohybovat, narostly mu svaly a také nezapomněl chodit do práce.
O čtyři týdny později.

„No vidíš, jak ti to šlo, ani jsme sklukama nevěřili, že to dokážeš. No, ale ty ses na to nevykašlal a uspěl si. Vydržels, no a teď si můžeš vybrat druh zbraně, jaký budeš cvičit v gladiátorské škole.“
Dandy se ani na vteřinu nerozmýšlel a vybral si meč (dvoustranná čepel dlouhá zhruba půl metru. Její špička je obvykle ostrá, ideální k bodání) a štít (pěstní štítek známy také jako terčík, je malý kulatý štít ze dřeva je zesílen železnými výztuhami. Který se připíná k předloktí. Díky své velikosti je lehký a téměř nijak neomezuje pohyb).
„Tak si to vem a tady máš ještě papír s mým důkazem, že si prošel gladiátorskou školkou, měj se
„Na shledanou a děkuju za všechno.“
Dandy odešel ven z gladiátorské školky a pro sebe si řekl: „Konečně to mám za sebou!“ radostně vykřikl: „Jsem zvědavý, jaká bude gladiátorská škola.“
Dandy bez nějakého toho odpočinku se vydal do gladiátorské školy. Dorazil ke dveřím, které byli tak tři metry velké, u nich hlídaly dvě stráže. Na sobě měli jako každý jiný strážce města koženou zbroj a v ruce držely kopí.
„Co pak tu pohledáváš?!“ zeptal se strážce brány.
„Chci vstoupit do gladiátorské školy. “
„Ty? Hahaha, takový slabochy tu neučíme a určitě si ani neprošel gladiátorskou školkou,“ vysmál se mu strážce.
„Tady mám důkaz, že jsem prošel!“ důrazným a silný hlasem odpověděl.
„Hhm, no tak teda pojď. Jsem zvědavý, kdy to vzdáš.“
„Uvidíme, kdo se bude smát naposled!“
Dandy otevřel dveře a šel hledat někoho, kdo by ho mohl učit.
„No, je to tady obrovský, bude těžký ho najít. A hele, tamhle někdo stojí na nádvoří a je opřený o jeden s těch sloupů, co to tady drží pohromadě, půjdu se ho zeptat.“
„Ahoj, chtěl bych-“

Dandymu se zastavil hlas, když se na něj chlapisko otočilo. Zjev, co vám budu povídat. Přes dva metry vysoký, vypracované svaly se jen leskly na slunci a obličej velká síť jizev, že by se na ní daly hrát šachy. Děsivé vzevření dokreslovala Ozdobná plátová zbroj (ozdobné plátové brnění je nejlepší brnění, jaké si může válečník pořídit, co se týče vzhledu i ochrany. Skvěle sedící pláty jsou speciálně nakloněny, aby odrážely šípy a rány, a celá zbroj je pečlivě ozdobena početnými rytbami a vlisy, které hlásají tajemná slova v neznámých jazycích – neklamná to známka magie), která si v lesku nezadala se svaly toho monstra. Už nejednomu gladiátorovi se při pohledu na něj rozklepaly nohy i ruce a domů si odnášel noční můry…. Tak vypadal největší a nejsilnější šampión arény.
„Co chceš, prcku?“ zeptal se šampión arény.
I ten hlas byl děsivý, jak z hororu
„U-ž n-i-c, ty kráso, to byl ten nejhorší obličej, co jsem kdy vyděl, radši půjdu najít někoho jiného,“ strachy Dandy odpovídal koktavě a při odchodu si něco mumlal pod nosem.
O tři minuty později.
„Ahoj, nevíš, kde bych našel někoho, kdo by mě mohl učit v téhle škole?“
„To jistě že vím, běž touhle chodbou rovně, pak zatoč doleva, potom po schodech dolů, to už budeš na nádvoří a pak otevřeš dveře, které jsou severně od schodu, a seš tam,“ odpověděl mu gladiátor.
„Díky.“
„Rádo se stalo.“
Po chvíli Dandy otevřel dveře na nádvoří a nevěřil svým očím, byla to ta největší místnost, na délku měřila padesát metrů, na šířku měla tak dvacet a vysoká byla deset metrů. Všude bylo plno nástrojů, strojů (dřevěných), zařízeni na cvičení gladiátorů.
„A hele, tamhle to vypadá jako učitel gladiátorů,“ řekl si Dandy.
Došel k němu a promluvil na něj.
„Dobrý den, chtěl bych, abyste mě učil bojovému umění, šlo by to?“
„No, jistě! Dej mi sto zlatých a můžeme začít.“
Dandy mu předal svoje poslední peníze, co měl našetřený.
„Děkuju mnohokrát, tak můžeme začít? “
„Jsem připraven.“
„Takže, vem si svůj meč, musíš ho držet velmi pevně a jen jednou rukou. Tak a teď běž proti tomu dřevěnému panákovi a sekni do něj.“
Dandy seknul do dřevěného panáka a udělal do něj čtyři centimetry hlubokou ránu.
„Tak, jak mi to šlo, trenére? “ zeptal se Dandy.
„No, bude to s tebou dost těžká práce, vypracovat tě až na vrchol, ale já se nikdy nevzdávám.“ povzdychl si trenér. „ Ještě ti musím říct, že až budeš bojovat tam v té nebezpečné divočině, kde číhá smrt za každým rohem, Takže nepohybuj nejen paží, ve které svíráš meč, ale pohybuj se celým tělem. A ještě jedna rada pro štít: tvůj štít je tvůj nejlepší přítel, tak ho vždycky noc sebou ochrání tě před většinou úderů dokonce i před šípy.“ Za pár týdnů co to trenér dořekl, uměl Dandy zacházet s mečem jako nikdo jiný z gladiátorů a se štítem už taky docela uměl pracovat, měl skvělou popularitu ve městě. Chodil do arény za slávou a penízkama, každého porážel, byl to ten nejlepší gladiátor ve městě až na jednoho. Vzpomínáte si na hrůzu strašný obličej a plnou plátovou zbroj? Jó, tak to je on, Šampión arény - dosud neporažený. Dandy se s ním má utkat už zítra, tak se kouknem, jak to sním dopadlo...

 

[DeletedUser]

docela pěkný

 

[DeletedUser4447]

Válečník 1 kapitola

(Někde v hospodě)
Dandy seděl u jednoho stolu a popíjel korbel piva.
„Dneska se ožeru, abych nemusel myslet na ten *****ní obličej, stejnak nemám šanci ho ani porazit,“ prohlásil Dandy.
Z nenadání se k němu přikulhal chlap nalitej vším možným.
„Hele jestli se chceš ožrat jako já, (škyt) tak nepij to babský pití a dej si radši pořádnou kořalku,“ promluvil na něj ožrala.
„Uhni, vochlasto! Chci si snáším skoro šampiónem promluvit.“
K Dandymu přistoupil ještě nějaký starý Dědek s ošlehanou a vráskami rozbrázděnou tváří, porostlou řídkým vousem, mnoha lety zešedivělým.
„Co chceš, dědo?“ zeptal se Dandy.
„Nech si ty urážky, jsem bývalý šampión arény,“ kasal se stařík.
„Ty? hahaha dobrej vtip.“
„Jó byl jsem šampión, než mě ten gladiátor s kým budeš zítra bojovat porazil!“
„A jak tě porazil? “
„Oslepila mě jeho pleška, když mu spadla helma. “
„Cože? “ udiveně se zeptal Dandy, až se zakuckal.
„To byl vtip, ale teď vážně, ten gladiátor mě vydíral unesl moji ženu a dětí a říkal ať prohraji v aréně, až bude semnou bojovat o titul šampióna, jinak je zabije, musel jsem prohrát nic jiného mi nezbývalo.“
„To je ale parchant, ale ještě mi řekni, jak mi tohle pomůže ho porazit?
„Dám ti tuhle Rubínovou kouzelnou čepel!“ Děda vytasil z pochvy svoji nablýskanou, dobře vyváženou čepel, která zářila rudou barvou a podával ji Dandymu.
„Páni, ten je fakt úžasnej, “ s úžasem, otevřenou pusou a nablýskanýma očima Dandy jen záviděl.
„Nikdy ho nespouštěj z očí, protože každý ho chce mít a taky neprodávej.“
„Proč ho každý chce?“
„Protože tento meč je jediný co dokáže zabít draka, ostatní zbraně nedokážou prolomit jeho silnou kůži včetně kuší a luků. Taky je dost ostrý, takže dokáže prorazit každou zbroj. Tak na něj nešahej, jenom rukojeť si drž pevně. Jo a ještě něco, dal jsem do rukojeti úplně dole tento vzácný rubín, jako dekoraci,“ odpověděl Dandymu na otázku.
„Pěkný no, ještě bych se ale chtěl zeptat, proč je ta čepel kouzelná?“
„Tak to taky nevím proč, nikdy jsem na to nepřišel.“
„Hele, moc ti děkuju za všechno, ale už budu muset jít se psychicky připravit na šampióna arény, čau,“ rozloučil se Dandy a sebou si odnášel rubínovou čepel.
„Dandy!“ v poslední chvíli, než za sebou zavřel dveře ho stařík okřikl.
„Ano? “
„Zab toho parchanta! “
„Budu se snažit.“
„Ještě bych ti chtěl něco posledního sdělit. Jak jsem ti říkal o té rodině, jak my unesl, já jsem svůj slib splnil a když jsem se vrátil domů byli mrtvý, podrazil mě! A než jsem se s toho z pamatoval byl jsem už moc starý na to, abych ho sejmul, proto jsem ti dal ten meč. Protože vím, že ty to dokážeš.“
„Já vás nezklamu to vám slibuju! “

Další den šel Dandy se vztyčenou hlavou do arény, odměna za poražení šampióna byla kupa peněz, středně těžká zbroj, která disponovala solidní kvalitou, sice se neleskla, byla už trochu pochroumaná a obnošená, ale bylo to lepší než pořád nosit tu lehkou koženou zbroj která by se hnedka při menším zásahu roztrhla. Poskytuje také ochranu pro nohy, silný hřebec (kůň) a titul šampiona. Když vešel do arény, davy diváku v tribunách najednou hlasitě zařvali a povzbuzovali Dandyho. Šampión už na něj čekal a v rukách svíral nablýskaný obouruční meč. (Obouruční meč je odvozen z dlouhého meče. Ve snaze o inovaci dlouhého meče je prodloužená čepel. Nakonec musela být zvětšena i rukojeť a k patřičnému máchání bylo třeba užívat obou rukou. Abychom mohli unést takovou tu zbraň je potřebná velká síla natož sní máchat. Čepel měří takových 120 cm. Hlavní funkci obouručních mečů je větší zranění. Dokážou prolomit i těžkou zbroj).
Dandy se připravil. Zaujmul bojový postoj. Vytasil rubínovou čepel. Připravil si svůj kulatý štít vyroben ze dřeva je zesílen železnými výztuhami. A začal odpočet.

3!!!, 2!!!, 1!!! ZAZNĚL GONG A SOUBOJ ZAČAL. Při pohlednu na oba gladiátory si každý vzpomněl na souboj Davida s Goliášem. Dandy se však nevzdává předčasně a při pohledu na rozbíhajícího se protivníka nastavuje štít (bylo slyšet trošku prasknutí štítu), kterým úspěšně kryje první mocnou ránu protivníka. Dandy to ustál jen s menšími potížemi a rychle se vrhl do protiútoku, čímž chtěl překvapit soupeře. Okamžitě uplatňuje zkušenosti nasbírané v Gladiátorské škole, zkouší fintu, kterou by se mohl dostat k tvrdé a bolestivé ráně do nekrytého soupeřova místa. Šampión je však natolik zkušený, že nemá s jeho útokem sebemenší problémy. Šampión potom činí prudký výpad a tvrdě zasahuje. Jiskry létají, když se srazí ocel s ocelí. Na chvíli na sebe šampión a Dandy zírají z bezprostřední blízkosti plni vražedné nenávisti. Šampión se snaží o komplikovanou fintu, kterou by Dandy nebyl schopen vykrýt. Šampión zuřivě útočí a kusy Dandýho šatu padají k zemi, zatímco se Dandy snaží krýt jeho útok, ale asi to nestačilo, je zasažen do levé paže a utrpěl hluboké zranění. Šampión toho využívá a hned zase útočí Dandy vidí jak se na něj šampiónova zbraň ladnou křivkou řítí. Jen díky čistému štěstí - nebo to snad byla vůle bohů, se Dandy ubránil svým štítem ale rána byla moc silná takže upustil štít na zem. Šampión rychle odkopnul Dandýho štít aby ho nemohl sebrat Dandy se na chvilku vzchopil a zaútočil šampión se, ale vyhýbá a protiútokem je Dandy kriticky říznut do břicha. Dandy padá na zem Šampión odkopne jeho meč a připravuje se na závěrečný útok zvedá paže nad hlavu v rukou má meč Dandýmu proběhne život před očima, když šampiónova zbraň se řítí na Dandýho Dandy si vzpomene na tu hezkou tvář co potkal co mu pomohla vstát. Jako zázrakem se Dandy těsně vyhne útoku. Podrazí šampiónovy nohy. Rychle vstane. Skočí pro svůj meč. Šampión ale už vstává, běží proti Dandýmu, ten však ještě stačí vymrštit svoji naostřenou rubínovou čepel, která probodne šampiónovu téměř nezdolatelnou zbroj. Davy diváků jásají radostí a Dandy se stává novým šampiónem! Ale co to, hrdina padá k zemi, rychle k němu běží doktoři. Po několik dnech znovu otevírá oči. Ocitá se ve zdravotním středisku, kde je spousta jiných pacientů, kteří potřebují pomoct.

„Au moje břicho kde to jsem? “
„Jsi v městské nemocnici brzy budeš ok, “ řekla sestřička, hned na to musela Dandyho pochválit, nýbrž si to zasloužil, byl to přece jeho fanynka. „V té aréně si fakt válel, moc jsem ti fandila, byl si opravdu úžasnej. “
„Jo? Dík, snažil jsem se ten souboj udělat napínavý, a proto jsem naschvál prohrával. Ještě bych se chtěl zeptat, kde mám svou výzbroj? “
„Tady ve skříni je hned vedle tebe. Už musím, mám tu i jiné pacienty tak zatím. “
„Teda to je ale kočka tu bych mohl mít hned kdybych chtěl, ale já už jednu vyhlídnutou mám, takže se musím ovládat, “ v duchu si pro sebe řekl.
„Sestři?“
„Ano? “
„Kdy mě pustíte z nemocnice? “
„Zítra ráno můžeš odejít. “
Dandy s radostným úsměvem na tváři, že se stal novým šampiónem arény si zase lehl na postel a celý den přemýšlel, co bude dělat dál, až ho pustí.

O jeden den později.

„Tak nashle, mějte se tu dobrě a díky, že jste o mě tak dobře pečovali.“
„Uvidíme se ještě někdy? “ zeptala se sestřička smutným hlasem.
„Myslím, že…? Ne, v tomhle městě už jsem vše dokázal je čas jít dál.
„Nedáte mi ani pusu když už se nikdy neuvidíme.“
„Když už jsme u toho, nebyl by lepší francouzák?“
Sestřička ani na vteřinu neváhala. Přitáhla si ho k sobě a začala ho líbat.
Dandy si za chvilku uvědomil, že je tu kvůli Irmě a né, že tu bude vášnivě líbat nějakou tu sestřičku.
Proto se jí snažil jemně odstrčit od těla, ale ta ženská si ho omotala kolem prstu. Nakonec se mu to podařilo. A tak jak se sem rychle dostal tak taky rychle vypadnul. Ještě, než Dandy opustil město stavil se za Irmou.
Došel k jejím dveřím a zaťukal. (ťuk ťuk ťuk). Otevřeli se dveře a zjevil se překrásný známý obličej. Na, který se celé ty týdny tvrdé dřiny těšil. Dandy jí vyslovil svou nabídku, jestli s ním nepojede pryč. Dlouho jí přemlouval, a když konečně docílil svého cíle, přišel ke dveřím její manžel. Ten s odchodem nijak nesouhlasil a spíše Dandýmu vyhrožoval, ať rychle odejde z jeho domu. Dandy si, ale stál za svým a vyprovokoval manžela natolik, že místo odpovědi na něj skočil s rozpraženýma rukama. Dandyho pěst ho však předešla. Udeřil ho vší silou odspodu do brady, až odletěl a padl v bezvědomí na podlahu. Irma se zaradovala a souhlasila, že sním pojede (ani se ji nedivím, že sním jela když na ni ten manžel neustále řval, nutil ji k těžkým pracím a někdy ji taky uhodil. Všichni to ve městě věděli, že jí takhle mučí, ale nikdo se mu to neopovážil překazit, nýbrž se ho všichni bály, až do teď. Dandy se, ale nebál a postavil se mu, proto s ním Irma odjela). Zabalila si všechny věci, k tomu svůj sexy obleček s pláštěm, zavřela za sebou dveře a šla s Dandym ke stájím. Dandy si vyzvednul svého bílého hřebce, co vyhrál v aréně a koupil ještě Irmě světle hnědou klisnu za dvěstě zlatých.

„Děkuju mnohokrát. Nemohl bych jít sváma? Tady to je stejnak nuda.“ poděkoval stájník a hned položil Dandymu otázku.
„Každý dobrý chlap co to se zbraní aspoň umí, se nám hodí. Jo! A jak se vlastně jmenuješ? “
„ Mnohokrát ti děkuju. Jmenuju se Oliver, vezmu si také koně a potom můžeme vyrazit. “
Všichni tři naložili svoje zásoby na jezdecké zvířata, než ale vyrazili na cestu, Dandy si ještě koupil u platnýře nový štít. Nýbrž ten minulý se mu skoro rozbil při boji proti šampiónovi. Byl to také dřevěný štít, ale o trochu vetší než pěstěný štítek a k tomu všemu je zesílen kovem. Vyrazili na dlouhou cestu. Měly zásoby jídla a pití tak na týden a cesta bude dlouhá a nebezpečná!!!

Krátký meč (Dandýho zbraň)

Pěstní štítek (Dandýho štít)

Ozdobná plátová zbroj (Šampiónova zbroj)

Rubínová čepel (Dandýho meč)

Nablýskaný obouruční meč (Šampiónova zbraň)

 

[DeletedUser4447]

Silné plátové brnění (odměna za poražení šampióna)

Irma

Je o trochu vetší než pěstěný štítek a k tomu všemu je zesílen kovem (Dandýho nový štít, který si koupil před odjezdem z města)

Konec první kapitoly!

 

[DeletedUser]

to si opsal

todle si musel opsat protože na sfgame to je taky:?:????tendle příběh

 

[DeletedUser4447]

To si můžeš myslet, jenže já mám hodně přezdívek Dandy518 je na sfgame tady jsem jako Dandy60 a na gladiatusu jsem jako Dandy61. Jsem úplně stejný autor jako na sfgame a gladiatusu. Proč jsem můj příběh umístil na tolik stránek? Jo a ještě jsem ho dal na saspi.cz, poněvadž chci nasbírat spoustu vašich kritik a tím pádem zlepšit můj příběh.

 

[DeletedUser]

celkem dobrý ale četl sem lepší (na tomhle fóru)

nemáš tohle odvozený z gladiatusu samozřejmě trochu upravený

Šampión potom činí prudký výpad a tvrdě zasahuje. Jiskry létají, když se srazí ocel s ocelí. Na chvíli na sebe šampión a Dandy zírají z bezprostřední blízkosti plni vražedné nenávisti. Šampión se snaží o komplikovanou fintu, kterou by Dandy nebyl schopen vykrýt. Šampión zuřivě útočí a kusy Dandýho šatu padají k zemi, zatímco se Dandy snaží krýt jeho útok, ale asi to nestačilo, je zasažen do levé paže a utrpěl hluboké zranění. Šampión toho využívá a hned zase útočí Dandy vidí jak se na něj šampiónova zbraň ladnou křivkou řítí.

 

[DeletedUser]

tak promin

tak promin já myslel že se po tobě někdo opičí