Válečník 1 kapitola
(Někde v hospodě)
Dandy seděl u jednoho stolu a popíjel korbel piva.
„Dneska se ožeru, abych nemusel myslet na ten *****ní obličej, stejnak nemám šanci ho ani porazit,“ prohlásil Dandy.
Z nenadání se k němu přikulhal chlap nalitej vším možným.
„Hele jestli se chceš ožrat jako já, (škyt) tak nepij to babský pití a dej si radši pořádnou kořalku,“ promluvil na něj ožrala.
„Uhni, vochlasto! Chci si snáším skoro šampiónem promluvit.“
K Dandymu přistoupil ještě nějaký starý Dědek s ošlehanou a vráskami rozbrázděnou tváří, porostlou řídkým vousem, mnoha lety zešedivělým.
„Co chceš, dědo?“ zeptal se Dandy.
„Nech si ty urážky, jsem bývalý šampión arény,“ kasal se stařík.
„Ty? hahaha dobrej vtip.“
„Jó byl jsem šampión, než mě ten gladiátor s kým budeš zítra bojovat porazil!“
„A jak tě porazil? “
„Oslepila mě jeho pleška, když mu spadla helma. “
„Cože? “ udiveně se zeptal Dandy, až se zakuckal.
„To byl vtip, ale teď vážně, ten gladiátor mě vydíral unesl moji ženu a dětí a říkal ať prohraji v aréně, až bude semnou bojovat o titul šampióna, jinak je zabije, musel jsem prohrát nic jiného mi nezbývalo.“
„To je ale parchant, ale ještě mi řekni, jak mi tohle pomůže ho porazit?
„Dám ti tuhle Rubínovou kouzelnou čepel!“ Děda vytasil z pochvy svoji nablýskanou, dobře vyváženou čepel, která zářila rudou barvou a podával ji Dandymu.
„Páni, ten je fakt úžasnej, “ s úžasem, otevřenou pusou a nablýskanýma očima Dandy jen záviděl.
„Nikdy ho nespouštěj z očí, protože každý ho chce mít a taky neprodávej.“
„Proč ho každý chce?“
„Protože tento meč je jediný co dokáže zabít draka, ostatní zbraně nedokážou prolomit jeho silnou kůži včetně kuší a luků. Taky je dost ostrý, takže dokáže prorazit každou zbroj. Tak na něj nešahej, jenom rukojeť si drž pevně. Jo a ještě něco, dal jsem do rukojeti úplně dole tento vzácný rubín, jako dekoraci,“ odpověděl Dandymu na otázku.
„Pěkný no, ještě bych se ale chtěl zeptat, proč je ta čepel kouzelná?“
„Tak to taky nevím proč, nikdy jsem na to nepřišel.“
„Hele, moc ti děkuju za všechno, ale už budu muset jít se psychicky připravit na šampióna arény, čau,“ rozloučil se Dandy a sebou si odnášel rubínovou čepel.
„Dandy!“ v poslední chvíli, než za sebou zavřel dveře ho stařík okřikl.
„Ano? “
„Zab toho parchanta! “
„Budu se snažit.“
„Ještě bych ti chtěl něco posledního sdělit. Jak jsem ti říkal o té rodině, jak my unesl, já jsem svůj slib splnil a když jsem se vrátil domů byli mrtvý, podrazil mě! A než jsem se s toho z pamatoval byl jsem už moc starý na to, abych ho sejmul, proto jsem ti dal ten meč. Protože vím, že ty to dokážeš.“
„Já vás nezklamu to vám slibuju! “
Další den šel Dandy se vztyčenou hlavou do arény, odměna za poražení šampióna byla kupa peněz, středně těžká zbroj, která disponovala solidní kvalitou, sice se neleskla, byla už trochu pochroumaná a obnošená, ale bylo to lepší než pořád nosit tu lehkou koženou zbroj která by se hnedka při menším zásahu roztrhla. Poskytuje také ochranu pro nohy, silný hřebec (kůň) a titul šampiona. Když vešel do arény, davy diváku v tribunách najednou hlasitě zařvali a povzbuzovali Dandyho. Šampión už na něj čekal a v rukách svíral nablýskaný obouruční meč. (Obouruční meč je odvozen z dlouhého meče. Ve snaze o inovaci dlouhého meče je prodloužená čepel. Nakonec musela být zvětšena i rukojeť a k patřičnému máchání bylo třeba užívat obou rukou. Abychom mohli unést takovou tu zbraň je potřebná velká síla natož sní máchat. Čepel měří takových 120 cm. Hlavní funkci obouručních mečů je větší zranění. Dokážou prolomit i těžkou zbroj).
Dandy se připravil. Zaujmul bojový postoj. Vytasil rubínovou čepel. Připravil si svůj kulatý štít vyroben ze dřeva je zesílen železnými výztuhami. A začal odpočet.
3!!!, 2!!!, 1!!! ZAZNĚL GONG A SOUBOJ ZAČAL. Při pohlednu na oba gladiátory si každý vzpomněl na souboj Davida s Goliášem. Dandy se však nevzdává předčasně a při pohledu na rozbíhajícího se protivníka nastavuje štít (bylo slyšet trošku prasknutí štítu), kterým úspěšně kryje první mocnou ránu protivníka. Dandy to ustál jen s menšími potížemi a rychle se vrhl do protiútoku, čímž chtěl překvapit soupeře. Okamžitě uplatňuje zkušenosti nasbírané v Gladiátorské škole, zkouší fintu, kterou by se mohl dostat k tvrdé a bolestivé ráně do nekrytého soupeřova místa. Šampión je však natolik zkušený, že nemá s jeho útokem sebemenší problémy. Šampión potom činí prudký výpad a tvrdě zasahuje. Jiskry létají, když se srazí ocel s ocelí. Na chvíli na sebe šampión a Dandy zírají z bezprostřední blízkosti plni vražedné nenávisti. Šampión se snaží o komplikovanou fintu, kterou by Dandy nebyl schopen vykrýt. Šampión zuřivě útočí a kusy Dandýho šatu padají k zemi, zatímco se Dandy snaží krýt jeho útok, ale asi to nestačilo, je zasažen do levé paže a utrpěl hluboké zranění. Šampión toho využívá a hned zase útočí Dandy vidí jak se na něj šampiónova zbraň ladnou křivkou řítí. Jen díky čistému štěstí - nebo to snad byla vůle bohů, se Dandy ubránil svým štítem ale rána byla moc silná takže upustil štít na zem. Šampión rychle odkopnul Dandýho štít aby ho nemohl sebrat Dandy se na chvilku vzchopil a zaútočil šampión se, ale vyhýbá a protiútokem je Dandy kriticky říznut do břicha. Dandy padá na zem Šampión odkopne jeho meč a připravuje se na závěrečný útok zvedá paže nad hlavu v rukou má meč Dandýmu proběhne život před očima, když šampiónova zbraň se řítí na Dandýho Dandy si vzpomene na tu hezkou tvář co potkal co mu pomohla vstát. Jako zázrakem se Dandy těsně vyhne útoku. Podrazí šampiónovy nohy. Rychle vstane. Skočí pro svůj meč. Šampión ale už vstává, běží proti Dandýmu, ten však ještě stačí vymrštit svoji naostřenou rubínovou čepel, která probodne šampiónovu téměř nezdolatelnou zbroj. Davy diváků jásají radostí a Dandy se stává novým šampiónem! Ale co to, hrdina padá k zemi, rychle k němu běží doktoři. Po několik dnech znovu otevírá oči. Ocitá se ve zdravotním středisku, kde je spousta jiných pacientů, kteří potřebují pomoct.
„Au moje břicho kde to jsem? “
„Jsi v městské nemocnici brzy budeš ok, “ řekla sestřička, hned na to musela Dandyho pochválit, nýbrž si to zasloužil, byl to přece jeho fanynka. „V té aréně si fakt válel, moc jsem ti fandila, byl si opravdu úžasnej. “
„Jo? Dík, snažil jsem se ten souboj udělat napínavý, a proto jsem naschvál prohrával. Ještě bych se chtěl zeptat, kde mám svou výzbroj? “
„Tady ve skříni je hned vedle tebe. Už musím, mám tu i jiné pacienty tak zatím. “
„Teda to je ale kočka tu bych mohl mít hned kdybych chtěl, ale já už jednu vyhlídnutou mám, takže se musím ovládat, “ v duchu si pro sebe řekl.
„Sestři?“
„Ano? “
„Kdy mě pustíte z nemocnice? “
„Zítra ráno můžeš odejít. “
Dandy s radostným úsměvem na tváři, že se stal novým šampiónem arény si zase lehl na postel a celý den přemýšlel, co bude dělat dál, až ho pustí.
O jeden den později.
„Tak nashle, mějte se tu dobrě a díky, že jste o mě tak dobře pečovali.“
„Uvidíme se ještě někdy? “ zeptala se sestřička smutným hlasem.
„Myslím, že…? Ne, v tomhle městě už jsem vše dokázal je čas jít dál.
„Nedáte mi ani pusu když už se nikdy neuvidíme.“
„Když už jsme u toho, nebyl by lepší francouzák?“
Sestřička ani na vteřinu neváhala. Přitáhla si ho k sobě a začala ho líbat.
Dandy si za chvilku uvědomil, že je tu kvůli Irmě a né, že tu bude vášnivě líbat nějakou tu sestřičku.
Proto se jí snažil jemně odstrčit od těla, ale ta ženská si ho omotala kolem prstu. Nakonec se mu to podařilo. A tak jak se sem rychle dostal tak taky rychle vypadnul. Ještě, než Dandy opustil město stavil se za Irmou.
Došel k jejím dveřím a zaťukal. (ťuk ťuk ťuk). Otevřeli se dveře a zjevil se překrásný známý obličej. Na, který se celé ty týdny tvrdé dřiny těšil. Dandy jí vyslovil svou nabídku, jestli s ním nepojede pryč. Dlouho jí přemlouval, a když konečně docílil svého cíle, přišel ke dveřím její manžel. Ten s odchodem nijak nesouhlasil a spíše Dandýmu vyhrožoval, ať rychle odejde z jeho domu. Dandy si, ale stál za svým a vyprovokoval manžela natolik, že místo odpovědi na něj skočil s rozpraženýma rukama. Dandyho pěst ho však předešla. Udeřil ho vší silou odspodu do brady, až odletěl a padl v bezvědomí na podlahu. Irma se zaradovala a souhlasila, že sním pojede (ani se ji nedivím, že sním jela když na ni ten manžel neustále řval, nutil ji k těžkým pracím a někdy ji taky uhodil. Všichni to ve městě věděli, že jí takhle mučí, ale nikdo se mu to neopovážil překazit, nýbrž se ho všichni bály, až do teď. Dandy se, ale nebál a postavil se mu, proto s ním Irma odjela). Zabalila si všechny věci, k tomu svůj sexy obleček s pláštěm, zavřela za sebou dveře a šla s Dandym ke stájím. Dandy si vyzvednul svého bílého hřebce, co vyhrál v aréně a koupil ještě Irmě světle hnědou klisnu za dvěstě zlatých.
„Děkuju mnohokrát. Nemohl bych jít sváma? Tady to je stejnak nuda.“ poděkoval stájník a hned položil Dandymu otázku.
„Každý dobrý chlap co to se zbraní aspoň umí, se nám hodí. Jo! A jak se vlastně jmenuješ? “
„ Mnohokrát ti děkuju. Jmenuju se Oliver, vezmu si také koně a potom můžeme vyrazit. “
Všichni tři naložili svoje zásoby na jezdecké zvířata, než ale vyrazili na cestu, Dandy si ještě koupil u platnýře nový štít. Nýbrž ten minulý se mu skoro rozbil při boji proti šampiónovi. Byl to také dřevěný štít, ale o trochu vetší než pěstěný štítek a k tomu všemu je zesílen kovem. Vyrazili na dlouhou cestu. Měly zásoby jídla a pití tak na týden a cesta bude dlouhá a nebezpečná!!!
Krátký meč (Dandýho zbraň)
Pěstní štítek (Dandýho štít)
Ozdobná plátová zbroj (Šampiónova zbroj)
Rubínová čepel (Dandýho meč)
Nablýskaný obouruční meč (Šampiónova zbraň)