DeletedUser
Guest
Tak jsem po delší době zas něco stvořila, tak vám to sem dám na přečtení 
Zapovězený příběh
Zasvětil jsem svůj život Bohu. Jsem kněz, nedávno jsem byl vysvěcen. Moje víra je veliká, tak veliká, že jsem se vzdal světského života a rozhodnul se sloužit Jemu, jen tomu jedinému pánu a Bohu na zemi, ve kterého věřím. Ale bojím se, že moje víra je právě teď u konce. Ten příběh, který teď poslouchám z úst toho starce je hrozný. Ne, Bůh není nejvyšší, ještě existuje něco jiného, horšího, temnějšího než on. Je to Démon.
Když jsem byl v semináři, měl jsem spoustu času na studium knihovny. Byla velice rozsáhlá, plná rozličných knih z celého světa psané všemi známými, ale i pro nás neznámými jazyky,ale i starých skoro plesnivých svazků, které se už stářím pomalu rozpadaly a dlouho v nich nikdo nelistoval. Na jedné polici úplně u stropu jsem našel útlou knihu, která mě zaujala. Byla naštěstí psaná latinou, kterou jsem velice dobře ovládal, tak jsem se do ní se zájmem začetl. Byla psaná zvláštně, chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že je to velice starý popis stvoření světa, viděný jinak, než je dnes známé. Byla tam i zmínka o jednom příběhu, který se nikdy nesmí předat dál. Jestliže to někdo udělá a předá ho dál, bude to mít nedozírné následky pro lidstvo. Čím déle ten příběh bude žít v myslích lidí, tím větší pro ně bude mít následky.
Zaujalo mě to a začal jsem o tom přemýšlet. Co může být tak hrozivého na příběhu? Vždyť příběhů jsou spousty, jeden příběh nemůže mít přece takovou sílu, aby zničil lidstvo. Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc jsem ten příběh chtěl znát. Byl jsem hloupý, mladý, ješitný kněz. Nevěřil jsem, že by mohlo být něco tak strašného, silnějšího než Bůh.
Vydal jsem se na cestu po světě a začal jsem se zajímat, kdo by o tom příběhu mohl něco vědět. Dlouho jsem cestoval, studoval ve všech možných knihovnách, vyptával se různých lidí, ale nikdo mi nemohl poradit, nikdo nic nevěděl o tajemném příběhu, po kterém jsem pátral.
Pořád jsem hledal nějaké vodítko, byť sebemenší, které by mě přivedlo k mému vytouženému cíli. Vyslechnout si ten příběh a pak jen říct: „To je ono? Ale to přece není tak hrozné, je to jen báchorka“. Ó já bláhový nevěrec, kdybych byl tušil, co tím rozpoutám, nikdy bych to neudělal. Ale už je pozdě litovat toho, co se stalo.
Nakonec v jedné malé zapomenuté vsi kdesi na ztraceném venkově se mi podařilo narazit na starce, který umíral. Kdybych přišel jen o pár dní později, nemuselo se tohle všechno stát. Ale osud, nebo možná ta vyšší věc, co je nad Bohem, tomu tak chtěla, abych toho starce zastihnul ještě při životě a příběh mi pověděl.
Přišel jsem k němu, k jeho smrtelné posteli jako kněz, který mu dá poslední rozhřešení a požehnání. Byl v polospánku, ale když mě uviděl, ještě se probral. Zeptal jsem se ho na ten příběh. Dlouho mlčel a já myslel, že mi ho neřekne, že si ho vezme do hrobu. Byl jsem zklamaný, tolik času jsem věnoval hledání toho starce, že jsem byl úplně posedlý tím, abych ten příběh slyšel. Ale nenaléhal jsem na něho, jen jsem se začal potichu modlit. Pak se ten stařec na mě podíval zcela jasnýma očima a začal potichu vyprávět.
Vyprávěl mi příběh o Démonu, starém jako samo peklo, starším, než je bůh, který tuto zemi obýval a ovládal po dlouhá léta. Dělal strašné věci, nikdo si před ním nebyl jistý, že ho nezničí. Na zemi vládlo nepředstavitelné zlo, všichni sloužili tomu Démonovi. Nikde nebyla radost, štěstí, jen samé útrapy, zlo, bída a žal. Lidé se doslova ničili navzájem, nebo se bezvýhradně podřizovali jeho vůli. To byl taky jeho cíl, ovládnout všechny na zemi, aby mu sloužili a on byl nejvyšší pán. Ale pak zasáhnul Bůh a ukázal lidem, jak se Démona zbavit. Jen se museli všichni proti němu spojit. A lidé šli. Už měli dost jeho krutostí a vlády.
Byly to kruté boje, Démon byl mocný. Ale lidé to nevzdávali, bojovali proti Démonovi dál a dál, i když jejich ztráty byly strašlivé. Ale vedl je Bůh a oni v něj věřili. Tak se jim nakonec podařilo po všech útrapách Démona porazit a zahnat. Ale ne úplně a navždy. Dokud příběh o Démonovi žil a šířil se mezi lidmi, Démon dál mohl škodit a spřádat své plány. Proto bylo mezi lidmi pořád tolik svárů, válek a nenávisti. Proto se lidé stále vraždili a škodili si, nikdy nebyl mír a pokoj, jak si přál Bůh. Démon, ač silně oslabený, nebyl mrtvý úplně. Pořád žil v příběhu.
Stařec se odmlčel a podíval se vzhůru ke stropu. Kněz sklonil hlavu a tiše se modlil. Modlil se za duši starce. Přemýšlel o jeho slovech, o příběhu, který mu vyprávěl a byl zmatený. Nevěřil, že by obyčejný příběh, jakých je po světě na tisíce, mohl mít takovou sílu. Ale stařec byl přesvědčivý ve svém vyprávění a přece by mi na smrtelné posteli nelhal? Ptal se sám pro sebe v duchu kněz. Po delší chvíli se podíval na starce. Zdálo se mu, že už neslyší jeho dech. Stařec pořád hleděl vzhůru , ale jeho oči už neviděly nic. Byl mrtvý.
Najednou se setmělo a do místnosti vstoupil obrovský stín. Ten stín promluvil, ale ne nahlas. Jeho hlas slyšel kněz ve své hlavě a byl hrozný, i slova, která říkal, byla hrozná. Hrozná a šílená, ale kněz věděl, že je to pravda. Že se právě stalo to, co se mělo stát. Že přišla ta chvíle, kdy lidstvo zahyne a Bůh prohraje.
„Buď pozdraven, ty, který jsi vyslanec Boha, a zároveň jeho příčina zániku“ promluvil Démon. „Ano, slyšel jsi příběh, ten příběh, který měl být zapomenut a já bych zhynul s ním. Ale lidé jsou takoví, že neposlechnou, ani svého Boha, ve kterého věří. Nebyl jsem silný, protože jsem byl ztracený a oslabený, ale ne zapomenutý. Ale stařec ti neřekl hlavní, zásadní věc, jak mohu získat zpět svou původní sílu a moc a vyhrát. Já ti ji řeknu, aby sis ten příběh vyslechl až do úplného konce, protože ty jsi jediný a poslední, kdo ho zná celý. A tím, že ho budeš znát celý, tím způsobíš, že lidstvo zanikne a s ním i tvůj Bůh a já budu vítěz. Tak slyš: Tento příběh se předával z člověka na člověka, ale zpět zpátky do života a mé moci mě mohlo vrátit jen to, že můj příběh vyslechne kněz, který je bezvýhradně oddaný Bohu. Byl jsem mnohokrát blízko cíle, ale nikdy se to nezdařilo do konce. Až dnes. To, že jsi vyslechl tento příběh, je tvá záhuba i spása. Záhuba proto, že zemřeš, a ani ten tvůj milovaný Bůh mi v tom nezabrání. A spása v tom, že zemřeš jako první, bez bolesti a hrozných muk, které chystám ostatním lidem.“
Démon domluvil a v místnosti se rozzářil blesk. Kněz padl mrtvý vedle postele, na které ležel stařec…
Zapovězený příběh
Zasvětil jsem svůj život Bohu. Jsem kněz, nedávno jsem byl vysvěcen. Moje víra je veliká, tak veliká, že jsem se vzdal světského života a rozhodnul se sloužit Jemu, jen tomu jedinému pánu a Bohu na zemi, ve kterého věřím. Ale bojím se, že moje víra je právě teď u konce. Ten příběh, který teď poslouchám z úst toho starce je hrozný. Ne, Bůh není nejvyšší, ještě existuje něco jiného, horšího, temnějšího než on. Je to Démon.
Když jsem byl v semináři, měl jsem spoustu času na studium knihovny. Byla velice rozsáhlá, plná rozličných knih z celého světa psané všemi známými, ale i pro nás neznámými jazyky,ale i starých skoro plesnivých svazků, které se už stářím pomalu rozpadaly a dlouho v nich nikdo nelistoval. Na jedné polici úplně u stropu jsem našel útlou knihu, která mě zaujala. Byla naštěstí psaná latinou, kterou jsem velice dobře ovládal, tak jsem se do ní se zájmem začetl. Byla psaná zvláštně, chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že je to velice starý popis stvoření světa, viděný jinak, než je dnes známé. Byla tam i zmínka o jednom příběhu, který se nikdy nesmí předat dál. Jestliže to někdo udělá a předá ho dál, bude to mít nedozírné následky pro lidstvo. Čím déle ten příběh bude žít v myslích lidí, tím větší pro ně bude mít následky.
Zaujalo mě to a začal jsem o tom přemýšlet. Co může být tak hrozivého na příběhu? Vždyť příběhů jsou spousty, jeden příběh nemůže mít přece takovou sílu, aby zničil lidstvo. Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc jsem ten příběh chtěl znát. Byl jsem hloupý, mladý, ješitný kněz. Nevěřil jsem, že by mohlo být něco tak strašného, silnějšího než Bůh.
Vydal jsem se na cestu po světě a začal jsem se zajímat, kdo by o tom příběhu mohl něco vědět. Dlouho jsem cestoval, studoval ve všech možných knihovnách, vyptával se různých lidí, ale nikdo mi nemohl poradit, nikdo nic nevěděl o tajemném příběhu, po kterém jsem pátral.
Pořád jsem hledal nějaké vodítko, byť sebemenší, které by mě přivedlo k mému vytouženému cíli. Vyslechnout si ten příběh a pak jen říct: „To je ono? Ale to přece není tak hrozné, je to jen báchorka“. Ó já bláhový nevěrec, kdybych byl tušil, co tím rozpoutám, nikdy bych to neudělal. Ale už je pozdě litovat toho, co se stalo.
Nakonec v jedné malé zapomenuté vsi kdesi na ztraceném venkově se mi podařilo narazit na starce, který umíral. Kdybych přišel jen o pár dní později, nemuselo se tohle všechno stát. Ale osud, nebo možná ta vyšší věc, co je nad Bohem, tomu tak chtěla, abych toho starce zastihnul ještě při životě a příběh mi pověděl.
Přišel jsem k němu, k jeho smrtelné posteli jako kněz, který mu dá poslední rozhřešení a požehnání. Byl v polospánku, ale když mě uviděl, ještě se probral. Zeptal jsem se ho na ten příběh. Dlouho mlčel a já myslel, že mi ho neřekne, že si ho vezme do hrobu. Byl jsem zklamaný, tolik času jsem věnoval hledání toho starce, že jsem byl úplně posedlý tím, abych ten příběh slyšel. Ale nenaléhal jsem na něho, jen jsem se začal potichu modlit. Pak se ten stařec na mě podíval zcela jasnýma očima a začal potichu vyprávět.
Vyprávěl mi příběh o Démonu, starém jako samo peklo, starším, než je bůh, který tuto zemi obýval a ovládal po dlouhá léta. Dělal strašné věci, nikdo si před ním nebyl jistý, že ho nezničí. Na zemi vládlo nepředstavitelné zlo, všichni sloužili tomu Démonovi. Nikde nebyla radost, štěstí, jen samé útrapy, zlo, bída a žal. Lidé se doslova ničili navzájem, nebo se bezvýhradně podřizovali jeho vůli. To byl taky jeho cíl, ovládnout všechny na zemi, aby mu sloužili a on byl nejvyšší pán. Ale pak zasáhnul Bůh a ukázal lidem, jak se Démona zbavit. Jen se museli všichni proti němu spojit. A lidé šli. Už měli dost jeho krutostí a vlády.
Byly to kruté boje, Démon byl mocný. Ale lidé to nevzdávali, bojovali proti Démonovi dál a dál, i když jejich ztráty byly strašlivé. Ale vedl je Bůh a oni v něj věřili. Tak se jim nakonec podařilo po všech útrapách Démona porazit a zahnat. Ale ne úplně a navždy. Dokud příběh o Démonovi žil a šířil se mezi lidmi, Démon dál mohl škodit a spřádat své plány. Proto bylo mezi lidmi pořád tolik svárů, válek a nenávisti. Proto se lidé stále vraždili a škodili si, nikdy nebyl mír a pokoj, jak si přál Bůh. Démon, ač silně oslabený, nebyl mrtvý úplně. Pořád žil v příběhu.
Stařec se odmlčel a podíval se vzhůru ke stropu. Kněz sklonil hlavu a tiše se modlil. Modlil se za duši starce. Přemýšlel o jeho slovech, o příběhu, který mu vyprávěl a byl zmatený. Nevěřil, že by obyčejný příběh, jakých je po světě na tisíce, mohl mít takovou sílu. Ale stařec byl přesvědčivý ve svém vyprávění a přece by mi na smrtelné posteli nelhal? Ptal se sám pro sebe v duchu kněz. Po delší chvíli se podíval na starce. Zdálo se mu, že už neslyší jeho dech. Stařec pořád hleděl vzhůru , ale jeho oči už neviděly nic. Byl mrtvý.
Najednou se setmělo a do místnosti vstoupil obrovský stín. Ten stín promluvil, ale ne nahlas. Jeho hlas slyšel kněz ve své hlavě a byl hrozný, i slova, která říkal, byla hrozná. Hrozná a šílená, ale kněz věděl, že je to pravda. Že se právě stalo to, co se mělo stát. Že přišla ta chvíle, kdy lidstvo zahyne a Bůh prohraje.
„Buď pozdraven, ty, který jsi vyslanec Boha, a zároveň jeho příčina zániku“ promluvil Démon. „Ano, slyšel jsi příběh, ten příběh, který měl být zapomenut a já bych zhynul s ním. Ale lidé jsou takoví, že neposlechnou, ani svého Boha, ve kterého věří. Nebyl jsem silný, protože jsem byl ztracený a oslabený, ale ne zapomenutý. Ale stařec ti neřekl hlavní, zásadní věc, jak mohu získat zpět svou původní sílu a moc a vyhrát. Já ti ji řeknu, aby sis ten příběh vyslechl až do úplného konce, protože ty jsi jediný a poslední, kdo ho zná celý. A tím, že ho budeš znát celý, tím způsobíš, že lidstvo zanikne a s ním i tvůj Bůh a já budu vítěz. Tak slyš: Tento příběh se předával z člověka na člověka, ale zpět zpátky do života a mé moci mě mohlo vrátit jen to, že můj příběh vyslechne kněz, který je bezvýhradně oddaný Bohu. Byl jsem mnohokrát blízko cíle, ale nikdy se to nezdařilo do konce. Až dnes. To, že jsi vyslechl tento příběh, je tvá záhuba i spása. Záhuba proto, že zemřeš, a ani ten tvůj milovaný Bůh mi v tom nezabrání. A spása v tom, že zemřeš jako první, bez bolesti a hrozných muk, které chystám ostatním lidem.“
Démon domluvil a v místnosti se rozzářil blesk. Kněz padl mrtvý vedle postele, na které ležel stařec…