Vedle gladiátorských zápasů se v Římě konaly hry v cirku (závody vozatajské a závody gymnastické), při kterých ale závodili občané. Jejich zakladatelem měl být údajně král Tarquinius Priscus. Těchto her se často účastnila urozená mládež. Vozatajské závody byly velmi nebezpečné: nezávodilo se dokola, ale projíždělo se po délce cirku a zase zpět; uprostřed cirku byla nízká zeď zakončená třemi sloupy („metae“); vozataj („agitator“) projížděl 7x podél pravé strany zdi, ale otáčky kolem met byly vlevo (časté kolize a nebezpečí usmýkání).
V Římě se tvořily kluby, které cvičily své koně a přijímaly sázky (klub červených a bílých, za císařství ještě přibyl klub zelených a modrých). V klubech se vytvářely i politické frakce.
V údolí mezi Aventinem a Palatinem byl „circus maximus“. Nejzachovanějším je Maxentiův cirk. V cirku se do vzniku amfiteátrů pořádaly i štvanice a gladiátorské zápasy.
Z gymnastických disciplín se soutěžilo v běhu, skoku, pěstním boji, zápolení a hodu diskem.
Vítěz dostal palmovou ratolesta časem přibyly i peněžité dary. Nejoblíbenější byly závody čtyřspřeží a dvojspřeží. Vůz byl dvoukolový, vzadu otevřený. Naráz závodili většinou 4 vozatajové a denně bylo takových závodů až 20. Hry začínaly velkým průvodem z Kapitolu do cirku (tzv. „pompa“). Římané oproti Řekům dávali přednost hrám v cirku a gladiátorským zápasům před divadlem.
zdroj:
www.starenarody.cz